Strastiplná cesta za světovým vítězstvím

Chtěla bych se podělit o pár zážitků z naší cesty na Světovou výstavu v Poznani. Ačkoliv od samého počátku vše stálo proti nám, nakonec ta cesta opravdu stála za to …
Rozhodnutí zúčastnit se Světové výstavy v Polské Poznani padlo ihned po mém zjištění, že se bude konat tak blízko naší republiky. Od té doby se veškerá příprava a péče o mého Pyrenejského horského psa Montyho (vlastním jménem ICH. CH. CH. JCH. KlCH. Cyro Mountain Almanach) ubírala tímto směrem. Abych ale vše uvedla na pravou míru – já jsem naprosto nepočítala s tím, že by můj Monty mohl titul Světového vítěze získat. Jednak proto, že jsem jasný smolař a také mi bylo od počátku jasné, že konkurence bude veliká a jelikož jsme šli do třídy šampionů, i kvalita psů, že bude vysoká. Chtěla jsem prostě jen obstát se ctí, to znamená neudělat ostudu, aby se Monty hezky předvedl a zviditelnil světu český chov PHP. Moc jsem si přála jen to, aby milovaný Monťásek nebyl ve své třídě poslední a mým velkým tajným přáním bylo ocenění Výborný s pořadím – tedy do 4. místa.

Monty

Že vše nepůjde tak hladce, se ukázalo už při mé snaze o zaplacení výstavního poplatku. Zcela mylně jsem se domnívala, že nejjednodušší bude převod z účtu na účet a navštívila jsem za tímto účelem svou banku, na což jsem si, vzhledem k mé pracovní době, musela vzít den volna. V bance mě sice ujistili, že to opravdu nebude problém, ale za převedení částky asi 1850 Kč v eurech do Polské banky, požadovali poplatky za celkem asi 1320 Kč, což mě poněkud šokovalo. Protože jsem nebyla ochotná zbůhdarma vyhodit tolik peněz, hledala jsem jiné možnosti. Navštívila jsem tedy Českou Poštu v místě bydliště. Paní u nás na vesnici ale neměla ty správné složenky (nikdy to po ní tady nikdo nechtěl) a já jsem nechtěla riskovat, že platba nedojde tam kam má. Nakonec mi pomohla kamarádka, se kterou jsme výstavu spolu plánovaly, a která za mě zaplatila ze svého účtu u jiné banky. Poplatek stál pouze asi 320 Kč a já jí peníze přeposlala na její účet. Tímto jí ještě jednou děkuji. Pak už jsme jen netrpělivě čekali na potvrzení přijetí přihlášky.
Další problém se vyskytl 14 dní před konáním výstavy a ten mě definitivně přesvědčil o tom, že nemáme šanci uspět. Za Monťáskem přijeli na krytí s temperamentní fenkou, která mu svou náklonnost dávala najevo hravými bojovými výpady, při kterých mu vždy uškubla kousek hřívy. Nikam jinam ho nekousala. Nešlo o to, že by ho chtěla pokousat, jen ho oškubávala. Protože byl po jejich odjezdu celý mokrý, ušpiněný a zplihlý, škody jsem zjistila až po okoupání a usušení. Za oběť padlo půl hřívy po obou stranách krku. První mou reakcí bylo zklamání a bezmoc, a opět jsem si uvědomila, že prostě jsem smolař a navždy jím zůstanu. Čtrnáct dní před výstavou se s tímto už nedalo nic dělat. Naštěstí má Monty kvalitní hustou podsadu, takže zbylé pesíky se načechraly a v konečném důsledku to nevypadalo tak hrozně, ale samozřejmě původní dokonalý (po celý rok pěstěný) vzhled byl pryč. Tímto jsem definitivně rezignovala a rozhodla se Světovou výstavu si prostě užít. Nesoustředit se na výsledek a vsadit na Montyho skvělé předvedení. Vystavovali jsme v sobotu a ve čtvrtek jsem Montyho připravila, jak nejlíp jsem mohla. Nakonec byl po vykoupání, vysušení a načesání přece jen krásný, já se uklidnila, nervy ze mě spadly a jeli jsme si to opravdu užít. S kamarádkou Lenkou Filipovou jsme se domluvily, že pojedeme spolu jejich autem a podělíme se o náklady. Ona jela se svou dvouletou fenkou Febbie a já s Montym. Těšily jsme se na super výlet a krásné psy.

• Monty – World Winner, BOB, Qualification for CRUFTS.

Vyskytl se však další problém. Auto, kterým jsme měli jet, se porouchalo, sháněly jsme narychlo náhradní díly a ještě dva dny před odjezdem nebylo jisté, zda vůbec odjedeme. Už jsem se tomu začínala smát – prostě, co se mohlo pokazit, to se pokazilo. Nakonec jsme ale přece jen vyjeli …
Vyjížděli jsme od nás po druhé hodině ráno a celkem bez problémů jsme o půl osmé byli v Poznani. V pohodě jsme na obrovském výstavišti našli i naši halu, šťastně zaparkovali a vydali se osudu vstříc. Po bezproblémové přejímce a obdržení katalogů jsme netrpělivě studovali konkurenci – přihlášeno bylo 30 pyrenejských horských psů (v tomto plemeni je to nezvykle vysoký počet) z deseti zemí – Polska, Česka, Maďarska, Německa, Finska, Švédska, Švýcarska, Itálie, Holandska a Ruska. V naší třídě šampiónů nás bylo sedm. Posuzovat měla rozhodčí ze Švédska. Před námi byly v kruhu první na řadě Argentinské dogy, kterých bylo strašně moc a zabraly celé dopoledne. My měli přijít na řadu ve 13 hodin. Ve čtvrt na jednu, po skončení posuzování argentinských dog, to vypadalo na polední pauzu. Lenka se šla ještě s Febbie projít a vyvětrat, hluk v hale a kluzká podlaha na ni nepůsobily moc dobře. Já s Montym zůstala u věcí, úplně v klidu, že máme ještě spoustu času. Od rána, po celou dobu čekání, jsme budili velkou pozornost, protože Monty se ochotně vítal a nechal se pomuchlat od každého, kdo přišel. Těch bylo opravdu hodně. V Polsku je PHP velmi vzácný, u nich je rozšířený podobný podhalaňský pastevecký pes, který je celý bílý a dominantnější než PHP, takže Poláci byli Montyho barevnou maskou a jeho přívětivou povahou unešení a neustále byl v obležení dětí i dospělých.
Najednou asi o půl jedné jsem zjistila, že do kruhu začali volat první třídu PHP – mladé psy. Byl to šok. Já měla Montyho číslo u Lenky v tašce a Lenka byla s Febbie venku. Co teď? Někteří vystavující z naší třídy tam ještě ani nedorazili, všichni spoléhali na rozpis časů a mysleli si, že mají čas. Popadla jsem batoh a Montyho a letěli jsme ven najít Lenku s Febbie a s naším číslem, bez kterého jsme do kruhu nastoupit nemohli. Po deseti minutách, ve kterých jsem jasně viděla, jak všechna příprava přišla vniveč, jsme je jakýmsi zázračně příznivým řízením osudu našli a všichni letěli zpátky ke kruhu. Venku bylo mokro, od rána mrholilo a oba psi se dost ušpinili, takže já jen narychlo poutírala co se dalo, hala bala Montyho přečísla, nasadila předváděčku a to nešťastné číslo a už jsme šli.

• Febbie Filipův dvůr – V3 Česko.

Nakonec se nedostavil pouze jeden pes z Polska, takže nás bylo v kruhu ve třídě šampiónů šest – dva z Čech, dva z Maďarska, jeden z Polska a jeden z Finska. Švédská rozhodčí si nejprve prohlédla všechny psy v postoji a pak prohlížela podrobně jednoho po druhém. Psy hodně prohmatávala. Každého nechala po koberci proběhnout tam a zpátky a pak diktovala posudek. Bohužel v angličtině a celkem rychle, takže jsem nepochytila téměř nic a nevěděla jsem až do konce, jestli se jí Monty líbil nebo ne, tvářila se neutrálně, nic se nedalo odhadnout. Vzhledem k tomu, že jsem jakýkoliv úspěch po předešlých těžkostech nečekala, nebyla jsem vůbec nervózní a tím pádem i Monty byl v klidu a krásně se předvedl. Prostě jsme si to opravdu užívali. Monty se krásně stavěl do postoje a v pohybu předvedl, že toto je jeho silná stránka. Měla jsem z něj radost a byla jsem spokojená. V klidu jsme tedy čekali, než se posoudí ostatní. Po posouzení všech šesti, rozhodčí pořadí psů přestavěla. Do té doby jsme stáli podle katalogových čísel – Monty jako třetí. Vše šlo docela rychle a nebyl čas nad tím přemýšlet. Najednou jsme stáli jako první, za námi druhý pes z Čech – Montyho strýc Artuche Mountain Almanach, za ním pes z Finska. Jako čtvrtého a pátého postavila psy z Maďarska a polský pes byl na 6. místě. Pak zadala rozhodčí pokyn k oběhnutí kruhu. Myslela jsem, že bude ještě prohlížet všechny v pohybu, jenže jsme doběhli jen na druhou stranu kruhu, kde stály cedulky s pořadím a tituly a pohybem ruky nás zastavila u prvního místa. Než jsem se vzpamatovala, už nám gratulovala a do kruhu se nahrnula spousta fotografů. Tak jsme vyhráli třídu šampionů …
V otevřené třídě byl jen jeden pes z Itálie, který se rozhodčí líbil a zadala mu CAC. Než jsem mohla strávit první šok, už jsme šli do kruhu znovu – o CACIB a Světového vítěze. Šel s námi italský pes ze třídy otevřené a druhý z naší třídy, Montyho strýc Artuche. Oběhli jsme jedno kolo a už jsme stáli u cedulky CACIB! r. CACIBa uhájil pro české barvy Artuche. Opět gratulace a focení a konečně, než se posoudily fenky, jsem měla trošku času strávit to, co se právě událo a aspoň v rychlosti kouknout na fenky. Světovou vítězkou mladých se stala krásná fenka z Finska, ve třídě otevřené získala CAC česká fenka pocházející ze stejné chovatelské stanice jako Monty – Debbie Mountain Almanach. Lenka s Febbie uhájily krásné třetí místo. Třídu šampionů fen vyhrála opět česká fenka, další Montyho příbuzná – Bea Mountain Almanach, která získala i titul Světového vítěze. Gratulujeme! O BOB a titul Vítěz Polska šel Monty s mladou finskou fenkou a s Beou. V mladých psech nebyl titul SV zadán. Než jsme se nadáli, měli jsme i BOBa a bylo dokonáno.

Monty

A tak to čeští PHP natřeli celému světu na všech frontách, což je do budoucna krásná reklama pro všechny české pyrenejské horské psy. Úkol byl splněn.
Až doma jsem zjistila, že Monty tím, že se stal Světovým vítězem, získal i kvalifikaci na Cruftovu výstavu v Anglii v roce 2007, což je nejprestižnější psí výstava. Bohužel proto, že Anglie požaduje půl roku před vstupem na své území vyšetření krve na protilátky proti vzteklině, což už do konání CRUFTS 2007 nestihneme, nemůžeme se této výstavy zúčastnit. A tak můžu konstatovat, že Monty ve svých čtyřech letech dosáhl, zcela nečekaně, na absolutně nejvyšší titul, jaký mohl za svůj život ve svém plemeni získat. Bylo to krásné, nečekané zakončení naší výstavní sezóny. Další výstavu máme v plánu v lednu.
Jako velmi milá třešnička na dortu mi brzy začaly chodit gratulace od chovatelů a příznivců pyrenejských horských psů z celého světa – např. z Německa, Finska, Velké Británie, Izraele a Estonska a také z Čech. Všem samozřejmě odpovídám osobně a tímto bych jim chtěla poděkovat i zde. Monty samozřejmě i nadále zůstává mým stejně milovaným, závislým drahouškem jako dříve, nadále je mlsný v jídle a přivádí mě tím k šílenství a bez nadsázky můžu říct, že bez ohledu na jeho tituly – Monty byl, je a bude psem mého života. Tímto z celého srdce děkuji paní Haně Malcové a její rodině, z jejíž chovatelské stanice Monty pochází, za odchování tak báječného psa, jakým Monty je.