Retriever – 7. část

Péče o srst
Úplně stačí, když svému retrievrovi jednou týdně důkladně pročešete srst. Kartáčem a hřebenem, aby jste vyčesali odumřelé a ulomené chlupy. Na tuto proceduru zvykejte svého psa již v ranném věku. Nejprve prsty odstraňte kuličky lopuchu a jiné. Potom srst vykartáčujte speciálním drátěným kartáčem se zakulacenými špičkami nebo kartáčem z pravých štětin. Kartáčujte směrem od hlavy po hřbet a na boky. Postupujte po směru srsti a proti němu. Prapory na předních končetinách vykartáčujte po směru růstu - odspoda nahoru, tedy od tlapek směrem ke hrudníku. Při česání samce mějte na paměti, že musíte rukou chránit varlátka. Nakonec vykartáčujte ocas. Na závěr srst doupravte řídkým kovovým hřebenem po směru růstu.

K péči o srst patří koupání. Retriever má srst se samočisticí schopností. To znamená, že je daleko vhodnější, pokud se vám pejsek umaže běžnou nečistotou, nechat jej uschnout a srst důkladně vykartáčovat. Četnost koupání je rozdílná od plemene, ale retrievra se doporučuje koupat jednou za tři měsíce. Také to o záleží i na okolnostech, zda je pes chován v domě nebo venku. Častější koupání se nedoporučuje, protože tak dochází k odmaštění srsti a ta potom ztrácí pružnost a lesk. Častým koupáním také můžeme napomáhat tvorbě kožních problémů. Psi, kteří jsou pravidelně vystavovaní nebo canisterapeuticky pracují v různých ústavech, je většinou nutné koupat častěji. Proto je důležité používat přípravky s vhodným Ph, šampóny s přísadou norkového oleje a balzámy na rozčesávání srsti. Přípravky volíme také podle délky a typu srsti, podle věku psa (šampón pro štěňata), podle stavu kůže (lupy), podle citlivosti (alergie), podle barvy srsti (bělící přípravky), antiparazitální a antibakteriální přípravky. Lázeň by neměla převyšovat tělesnou teplotu psa, to je 38–40 °C.

Odstranění cizopasníků ze srsti
Blechy způsobují svému hostiteli nesnesitelné svědění, pes je neklidný a nervózní. U štěňat a psů malých plemen může blecha způsobit chudokrevnost a nepříznivě tak ovlivnit celkový zdravotní stav jedince. Bleší kousnutí může způsobit u psa alergickou reakci, může dojít k těžkému, dlouhotrvajícímu poškození kůže. Blecha je také nositelem tasemnice psí, kterou blecha přenese do srsti psa a ten se následným vykusováním srsti může tasemnicí nakazit. Napadají zejména tyto části těla: uši, břicho, hrudník a vnitřní strany zadních nohou. Jsou na kůži rozeznatelné pouhým okem jako tmavé tečky. Při výskytu musíte ošetřit nejen psa, ale i všechna místa v bytě, na kterých se často zdržuje.

Na trhu ji dostatek antiparazitálních přípravků: spoty na kůži aplikované v oblasti kohoutku, mezi lopatkami, antiparazitální obojky, spreje s dlouhodobou působností, antiparazitální šampóny, které je však vhodné kombinovat s některým ze jmenovaných přípravků. Ošetření je nutné pravidelně opakovat.
Vlásenky a sametky jsou také původci úporného svědění. Můžete je na kůži spatřit pouhým okem. Larvy sametek se nacházejí hlavně na břiše a na tříslech a v podpaží, kde zanechávají drobné stroupky. Vlásenky se vyskytují na podobných místech psího těla. Oproti oběma parazitům existují speciální šampony a spreje.
Klíšťata se přichycují hlavně na hlavě a krku. Bývají veliká jako špendlíková hlavička, po nasátí dosahují velikosti hrášku. V létě prohlížejte svému retríevrovi srst po každé procházce a klíšťata průběžně odstraňujte. Odstraňte stranou chlupy kolem přisátého klíštěte, uchopte je do pinzety a mírným zatočením vytáhněte. Postižené místo ihned vydesinfikujte. Obojek proti parazitům obsahuje insekticid, který se odpařuje, což ovšem vystavuje vašeho psa ke stálému kontaktu s ním. Na trhu je dostatek preparátů a spotů, ale žádný z nich nemá stoprocentní účinnost.

Péče o oči
Každodenní kontrola očí patří k preventivní zdravotní péči o retrievra. Během spánku se v očních koutcích hromadí sekret, který by jste měli odstraňovat. Použijte k tomu složený cíp papírového kapesníčku. Oko vytírejte vždy od vnitřního koutku směrem ven. Pokud je sekret hnisavý, že slepuje oční víčka, oko slzí, pes má zarudlou rohovku nebo silně překrvené bělmo, je nutné podrážděné oko prokapat očními kapkami nebo použít zklidňující oční mast. Oko je vhodné důkladně prohlédnout, jestli v něm není zapíchnuté cizí tělísko, které je dráždí. Pokud se stav oka do dvou dnů nezačne zlepšovat, je nutné navštívit veterináře.

Péče o uši
Také uši je vhodné pravidelně kontrolovat. Každý boltec nadzvedněte a nejprve odstraňte vlhkým hadříkem nečistoty usazené ve spodní straně boltce. Jedenkrát týdně nakapejte do uší speciální čistící roztok, který rozpouští ušní maz a nečistoty. Poté vytřete boltec vatovým tampónem. Pokud má pes problémy, třepe hlavou a snaží se v uchu škrábat, zjistíte ucpání zvukovodu nebo ucítíte zápach, okamžitě kontaktujte veterináře. Léčba zánětu uší bývá zdlouhavá a záněty ucha se často vrací. Retriever má přilehlé ucho, které nemá přirozené odvětrání. Proto je vhodné srst okolo zvukovodu ostříhat, aby ucho lépe větralo. Pokud pes běhá ve vysoké trávě, je nutné po vycházce ucho prohlédnout, jestli se do srsti v okolí zvukovodu nezapíchla osina nebo semena trav. Po koupání ve volné přírodě je nutné opatrně vytřít pejskovi uši papírovým kapesníkem.

Kontrola chrupu a mordy
Pravidelně je nutné kontrolovat chrup, kůži kolem mordy zvenku, stav a barvu dásní. Ty by měly být světle růžové. Hlídejte, jestli nemá pejsek mezi zuby zalomené kousky kostí, klacíků apod. Dejte pozor na výskyt zubního kazu a výskyt zubního kamene, který zaregistrujete jako hnědý povlak na krčcích zubů, zejména stoliček. Zubní kámen se usazuje vinnou příliš měkké stravy. Jako prevenci doporučuji tvrdé psí suchary.
Někteří retrievři, především psi, mají volnější pysky a záhyby kolem tlamy. Vzniká tak prostor, ve kterém mohou zůstávat zbytky potravy a sliny. To bývá často hlavní příčinou zánětu, který je provázen nepříjemným zápachem. Prevencí proti tomuto je obyčejné vytření takovýchto míst běžným hygienickým kapesníčkem. U počínajícího zánětu obyčejně stačí ošetřovat postižená místa roztokem hypermanganu. Ucítíte-li z tlamy svého psa zápach nebo zjistíte zarudlé dásně, navštivte veterináře.
Čistit zuby u retrievra není nutné z důvodu tvorby zubního kazu, který se psům netvoří tak běžně jako lidem. Problémem u psů je zubní plak (mazlavý žlutavý povlak zubů). V případě, že se plak pravidelně nečistí, může se změnit v zubní kámen. Zubní kámen se nejčastěji usazuje na horních špičácích nebo posledních premolárech a prvních stoličkách Způsobuje psům zdravotní problémy. Zubní kámen totiž odhaluje dáseň, obnažuje kořeny zubů a dochází tak k vniknutí bakterií do dásní. Následkem toho dochází k zánětů dásní, k uvolnění a vypadení zubů. Závaznější je však riziko, že bakterie mohou pronikat až do krevního oběhu a poškozovat tak vnitřní orgány psa. Pokud jsme péči o zuby nezvládli a náš pejsek má zubní kámen, je možné dát jej odstranit u veterináře. Jedná se však o zákrok pod narkózou, kdy veterinární lékař provede ošetření zubů ultrazvukem nebo mechanicky.

Štěněti není nutné čistit mléčné zuby, ale je dobré kontrolovat mu chrup, sahat mu do tlamičky, popřípadě zkusit zoubky čistit. Nejde o zdravotní hledisko, ale o to, abychom pejska od malinka zvykali z výchovného hlediska na manipulaci v tlamičce.
Při výměně mléčného chrupu mohou být dásně štěněte nateklé a mohou krvácet. Je vhodné nabídnout štěněti ke kousání různá střívka, žvýkací kostičky, uši a jiné dobroty z buvolí kůže, které jsou k dostání na běžném trhu. Může se však stát, že některý mléčný zub nechce vypadnout a zabírá tak místo trvalému zubu. V důsledku toho pak mohou trvalé zuby uhýbat mléčným, narůst křivě a poškodit tak nenávratně skus psa (trvalé poškození, v jehož důsledku není pes uznán do chovu). Pokud k výměně nedojde v průběhu sedmého měsíce, je nutné navštívit veterináře a raději nechat zub odstranit. Tento zákrok se dělá pod narkózou. Já si veškeré takovéto zákroky nechávám fotograficky zdokumentovat.
Potřeba čištění zubů je různá u každého psa i plemene. Nic nepokazíte, budete-li psovi čistit zuby preventivně a nebudete-li čekat, až se mu objeví zubní plak. Směrodatný je momentální stav chrupu. Péči o psí chrup nám ulehčují různé přípravky běžně dostupné na trhu. Jedná se především o zubní pasty s různými, psům příjemnými příchutěmi. K dostání jsou i různé velikosti speciálních psích kartáčků, které jednoduše nasunete na prst.

Zkracování drápů
Většina psů si obrušuje drápky zcela přirozenou cestou, při běhání po tvrdém povrchu (chodníky, silnice). Pokud se tak nestane, mohou nastat nepříjemné a bolestivé stavy, které vzniknou jako důsledek přerostlých drápků. Přerostlé drápky mohou způsobovat deformaci prstů, tlapky i celé končetiny. Pejskovi se tak může měnit jeho přirozený chod v důsledku uhýbání bolesti na nepřirozený a nestandardní chod. U drápků však nekontrolujeme jen jejich délku, ale i jejich pevnost. Kontrolujeme, zda není některý drápek ulomený, jestli se netřepí nebo jestli není příliš obroušený. Je nevhodné drápky stříhat preventivně. Pokud není potřeba drápky stříhat, nestříhejte! Nestříhejte drápky pouze preventivně bez možnosti přirozeného obroušení. Neopodstatněné stříhání drápů vede ke zrychlení růstu a tím samozřejmě i ke zvýšené péči o ně.
Pokud budete stříhat drápky sami, pozor na lůžka. Zastřihnete-li drápek tak, že začne krvácet, vydesinfikujte postižené místo. Pro začátek si to nechte předvést u vašeho veterináře nebo v úpravně psů.

Anální žlázky
Žlázky jsou dvě a jsou umístěny na obou stranách řitního otvoru. Jejich úloha je popisována jako identifikačně značkující. Velikost análních váčků je ovlivněna velikostí psa, příslušností k plemeni, ale mohou se vyskytovat odchylky. Obsah análních žlázek připomíná hustotou a barvou čokoládu a je zapáchající. K vyprazdňování análních žlázek dochází samovolně se stolicí. U některých psů se obsah váčku neuvolňuje a vyústění análních žlázek se ucpe. Jsou-li žlázky naplněné, psovi je to velmi nepříjemné. V oblasti kolem konečníku dochází k tlaku a nepříjemnému svědění. Lze pozorovat, jak si pes tře zadek o zem – „sáňkuje“. Žlázy snadno vyprázdní váš veterinář, který vám také ukáže, jak můžete úkon provést v případě nutnosti sami. Anální žlázky se snadněji vyprazdňují u stojícího psa tak, že se jejich obsah vytlačí. Žlázky se podeberou zespodu a vytlačují se úměrným tlakem směrem vzhůru. V některých případech se žlázky vytlačují jednotlivě tak, že jeden prst vytlačuje zvenčí a jeden zevnitř.
Obsah váčků je nutné zkontrolovat. Pokud má sekret barvu hnisu nebo příměs krve, je nutné navštívit veterináře. Pokud nedochází k zánětům a pejsek nemá žádné problémy, není nutné anální žlázky vymačkávat, a to ani z preventivních důvodů.

Tlapky
Pravidelnou péčí o tlapky zajistíte vašemu pejskovi radostný pohyb a současně mu šetříte i kloubní systém. Polštářky snadno praskají a to z různých příčin:

• především u městských psů, kteří se v létě často pohybují po rozpáleném asfaltu a horkém povrchu se tyto bolestivé praskliny objevují. Předejdeme tomu tím, že se takovýmto povrchům v horkých letních dnech vyhýbáme a na procházky vyhledáváme travnaté prostory a stín. Pokud už k prasklině dojde, je péče následující: tlapky osprchujeme a opatrně ošetříme na noc nebo před dobou odpočinku regenerační mastí. Je nutné dohlédnout, aby si pejsek po aplikaci tlapky neolizoval.
• Podobný problém vzniká nejen u městských psů v zimním období. Komunikace jsou udržované z velké části chemickou solí, která vysušuje polštářky. Hluboké praskliny způsobují kulhání a jsou velmi bolestivé. Proto je nutné vždy po vycházce psovi tlapky osprchovat čistou vodou a natřít regeneračním krémem.
• Je výhodné zvykat pejska od štěněčího věku, aby si dal packy prohlédnout a ošetřit. Trh nabízí širokou škálu prostředků na ošetření tlapek: indulona, lékařská vazelína, ale stačí i obyčejné vepřové sádlo.
• V zimě hrozí pořezání polštářku ostrým ledem nebo ostrými zledovatělými kamínky. V případě takového poraněni jsou na trhu speciální psí botičky.