Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
RETRIEVER – 9. část
Sdílet:

RETRIEVER – 9. část

Psi
Všeobecné

Dědičné choroby Pohybový aparát Dysplázie kyčelního kloubu - DKK - je chorobná změna kloubů. V pokročilém stádiu může vést ke zchromnutí. Při v...

Dědičné choroby

Pohybový aparát
Dysplázie kyčelního kloubu - DKK - je chorobná změna kloubů. V pokročilém stádiu může vést ke zchromnutí. Při vzniku DKK hraje významnou roli dědičnost, podmínky chovu pejska a výživa.

Jak omezit rizika zniku DKK: je nutné zvolit kvalitní krmivo pro odpovídající věk štěněte. Je zcela trestuhodné přetěžování pejska do stáří jednoho roku dlouhými procházkami bez možnosti odpočinku. Je vhodnější proběhat pejska vícekrát denně po menších dávkách. Je zcela nevhodné nechat pejska běhat za kolem. Je nutné zabránit pejskovi ve volném pobíhání po schodech, zamezit seskakování z větších výškových rozdílů. Osobně doporučuji pejska po schodech nosit do doby, dokud ho unesete. Kluzká podlaha není rovněž ideálním povrchem pro štěňátko. Názory na podíl jednotlivých faktorů na vznik DKK se různí. Proto se snažte vytvořit štěňátkům co nejlepší podmínky.

 , , ,
DKK

Dysplázie loketního kloubu - DLK - normální vývoj kloubní chrupavky může být narušen v ramenním, loketním ale i kolenním a patním kloubu. Následek může být u DLK ochromení jedné nebo obou předních končetin. U osteochondrózy bývá bolestivý a zchromlý ramenní, loketní, kolenní nebo patní kloub. Vznik obou kloubních onemocnění je podporován nadváhou nebo přetěžováním kloubů s chybným držením končetin.

 , , ,
DLK

 , , ,
DLK

Oční vady

Entropium je stočení víček dovnitř. Řasy při něm dráždí povrch oka a poškozují ho.
Ektropium označuje volné odchlípení dolního víčka od povrchu oka. Dochází zde k usazování nečistot a k zánětům spojivkového vaku. Obě vady se dají řešit operativně
Progresivní atrofie sítnice - jedná se o dědičné onemocnění oční sítnice, které časem vede k oslepnutí. Počáteční příznaky jsou šeroslepost, zhoršení zraku přes den a rozšíření zornic. Vada bývá diagnostikována u psů až ve věku 4 až 5-ti let.
Nadpočetné oční řasy - mohou z okrajů víček dráždit rohovku. Proto se obvykle musí operativně odstranit nebo vytrhat.
Šedý zákal - jedná se o mléčné zakalení oční čočky. Uvedená choroba se především dědí, ale může se projevit i jako následek cukrovky nebo očního zánětu.
 

Epilepsie (padoucnice)

Záchvat epilepsie postihuje psy nejčastěji ve spánku nebo během odpočinku. Dochází během něj ke ztrátám vědomí a občas i k samovolnému vyprázdnění močového měchýře. Epilepsie může být zděděná, ale mohou ji vyvolat i různé záněty a zranění. Patří k příznakům psinky. Jedná se především o dědičnou záležitost.
 

Herpesvirus

Toto akutní virové onemocnění způsobuje herpesvirus HVC - 1. Je podobný herpesviru lidskému, ale HVC - 1 postihuje pouze psovité šelmy a na člověka přenosný není. Toto onemocnění postihuje především sající štěňata a způsobuje jejich náhlé uhynutí. Štěňátka se nakazí v období březosti feny přenosem viru přes placentu, nebo v průběhu porodu vdechnutím nebo polknutím sekretu z porodních cest.
Procento uhynulých štěňat ovlivňuje věk, kdy onemocnění propuklo. Štěňata, která jsou infikovaná do sedmého dne po porodu, vykazují téměř stoprocentní úhyn. Štěňata nakažená po více než čtrnácti dnech života, mají šanci přežít a dochází k úhynu jen části vrhu. Štěňata starší jednoho měsíce, dojde li k jejich nakažení, už zpravidla neuhynou.
Příznaky:
  • novorozená štěňata jsou apatická, nesají, mají výtok z nosu a očí, může se objevit kožní vyrážka. Štěňata naříkají a hynou do 48 hodin.
  • Štěňata nakažená v průběhu prvních 14-ti dní života zpravidla hynou do týdne.
  • Měsíční štěňata trpí malátností, nechutenstvím, zánětem horních cest dýchacích, zánětem spojivek, rýmou, zvýšenou teplotou.
Herpesvirus může postihovat i dospělé jedince, napadá respirační systém, především však reprodukční orgány feny. To má za následek sterilitu feny, potraty a porody nevyvinutých, slabých a málo životaschopných štěňat. Fenka může mít potíže se zabřeznutím vlivem infekce.
Existuje i latentní infekce u fen. To znamená, že fena je klinicky zdravá, protilátky jsou negativní, fena virus nevylučuje do prostředí. Tento virus však přežívá, může se množit a napadat plody v děloze. Riziko herpesvirové infekce lze řešit vakcinací. První vakcínu aplikujeme 7 - 10 den po krytí (předpokládaném zabřeznutí) a druhou 1 - 2 týdny před předpokládaným porodem.

Pohlavní ústrojí

Kryptorchismus - nesestouplá varlata - varlata (testis) jsou orgány tvořené mimo jiné semenoplodnými kanálky, ve kterých se tvoří spermie. Ty potom putují do nadvarlat, kde dozrávají a dojde-li k páření, dostávají se prostřednictvím penisu do pohlavních orgánů feny. Pokud k páření nedojde, jsou postupně uvolňovány a odcházejí z těla např. s močí. Vývoj spermií je ovlivňován řadou faktorů. Jedním z nich je teplota. Varlata jsou proto uložena mimo břišní dutinu, kde není teplota příliš vysoká.
V období embryonálního vývoje jsou varlata uložena na vnější straně pobřišnice v břišní dutině budoucího štěněte - samce. Jak se postupně vyvíjí, varlátka cestují, jinak řečeno sestupují. V pěti až šesti týdnech věku štěněte by měla být v šourku. Věk, kdy varlata sestoupí je také závislý od plemene, je ovlivněn zdravotním stavem psa a může docházet k individuálním odchylkám.
Nesestouplá varlata jsou vrozená vývojová vada, která je dána geneticky. V praxi to znamená, že jedno nebo obě varlata jsou skrytá, nejčastěji v dutině břišní, tříselním kanálku nebo v podkoží v oblasti před šourkem. V této oblasti se používá často termín - monorchid. Jedná se o psa, který má vyvinuté pouze jedno varle. Z chovatelského hlediska není rozhodující, zda se jedná o krypto či monorchida. Pouhým pohledem nebo pohmatem je velmi obtížné určit, o co se vlastně jedná. Jedno nebo obě varlata nejsou v šourku hmatná a bez odborného vyšetření je velmi těžké říci, zda se jedná o varlata skrytá nebo nevyvinutá. V obou případech se jedná o závažnou odchylku pohlavních orgánů.
Naděje, že varlátko sestoupí je do 3 měsíce věku, záleží na plemeni. Pokud varlátka občas nahmátnete, je možné, že pejsek má široké tříselné prstence a varlata se volně pohybují do břišní dutiny a do šourku a je předpoklad, že později budou sestouplá.
Kryptorchysmus je geneticky vázaný (autosomálně recesivní geny vázané na samčí pohlaví, kdy fenotypicky se vada projeví u homozygotů) a postižený jedinec by neměl být připuštěn do reprodukce.

Terapie:
celková efektivnost hormonální léčby je nízká, úspěšnější je u štěňat do 4 měsíců stáří s pohyblivým varletem umístěným v tříselném kanálu a její účinnost se snižuje současně s narůstajícím stářím zvířete. Hormonální terapii lze považovat za metodu bezpečnou. Při neúspěšnosti léčby se doporučuje chirurgické odstranění nesestouplého varlete (varlat).

Samčí neplodnost - příčiny samčí neplodnosti: záněty prostaty, záněty žaludu, záněty varlat, fyzické abnormality, nádory. Infekce, které způsobují zvětšení prostaty a infekce předkožky, snižují plodnost samců stejně jako záněty varlat. Plodnost samců snižuje i brucelóza. Plodnost psů mohou ovlivnit fyzické abnormality. Při fimóze je předkožka penisu natolik zúžená, že brání vysunutí penisu při erekci, zatímco při parafimóze penis nemůže být zatažen do předkožky a je zaškrcen. Monorchidický pes má jedno sestouplé varle, zatímco oboustranný kryptorchid nemá varlata do šourku sestouplá vůbec. Nádory varlat mohou vyvolat produkci samičích pohlavních hormonů, které vedou k olysání psa a ke zvětšení mléčné žlázy.
Kastrovaný pes by měl být každé tři měsíce veterinárně vyšetřen. Zvětšená prostata může být léčena hormony. Chirurgický zákrok může napravit fyzické defekty. Při jejich výskytu můžete psovi ulevit a zmírnit otok. Než jej ošetří veterinář, přiložíte mu na penis ledový obklad a penis natřete vazelínou. Nesestouplá varlata by se měla odstranit, protože se mohou stát potenciálním ložiskem vzniku rakoviny. Nikdy by jste neměli použít k plemenitbě psa, který má sestouplé pouze jedno varle. Tato vada je dědičná. Nádory lze léčit medikamentózně, ale zhoubné nádory je třeba chirurgicky odstranit.

Samičí neplodnost - příčiny samičí neplodnosti: infekce, snížená funkce štítné žlázy, zánět děložní sliznice, vaječníkové cysty, fyzické abnormality, snížená funkce vaječníků produkujících pohlavní hormony - estrogeny.
Nakažlivé choroby přenášené pohlavním stykem, jako je například brucelóza, jsou v některých zemích hlavní příčinou neplodnosti psů. Přenašeči chorob mohou mít zvýšenou teplotu a oteklé klouby. Zánět dělohy zabraňuje oplodněným vajíčkům implantovat se v děloze. Vaječníkové cysty zabraňují uvolnění vajíčka z vaječníku. Snížená funkce štítné žlázy má za následek abnormality říjového cyklu. Snížená funkce vaječníků a nevyvinuté vaječníky jsou příčinou nízké hladiny estrogenu a tím úplné absence říjového cyklu. Fyzické problémy, jako například příliš úzká vagína, působí feně bolest, a proto se odmítá pářit.
Veterinární vyšetření před pářením může určit, zda pes netrpí infekcemi pohlavního ústrojí. Pokud ano, lze je efektivně léčit antibiotiky. Laboratorní testy a vyšetření vzorku krve pomohou zjistit, zda fena trpí vaječníkovými cystami, které lze léčit hormonálně nebo je možné chirurgické odstranění. Veterinář může rovněž doporučit odstranění dělohy. Léčba snížené funkce vaječníků neexistuje. Fyzické abnormality je možné korigovat chirurgicky.

Zánět předkožky - vznik souvisí s malou možností psa provádět si sám hygienu předkožkového vaku. Zvláště v období pohlavního dospívání, následkem častých erekcí pyje, dochází k infekci předkožkového vaku a hnisavému zánětu. Hlenovitě hnisavý výtok, mnohdy značného rozsahu, vychází z předkožkového vaku psa. Jedná se o místní onemocnění bez postižení celkového zdravotního stavu. Zánět předkožky je velmi často se vyskytující problém.
Ošetření i prevence jsou velmi jednoduchá záležitost. Ve vlažné vodě rozpustíme pár zrníček hypermanganu (dostanete v každé lékárně). Pozor, roztok musí mít světle růžovou barvu (silnější koncentrát by psovi ublížil). Psa položíme na bok, natáhneme roztok do injekční stříkačky, nasadíme na ústí šourku a vstříkneme dovnitř tak, aby tekutina netekla ven. Lehce promneme a volně necháme vytéct na připravenou tkaninu. Takto výplach několikrát opakujeme, až je vytékající tekutina čirá, prostá hnisu. Výplachy lze provádět i preventivně a před krytím, z hygienických i zdravotních důvodů s ohledem na fenku.

 
text a foto: Jarmila Pokorná,
[email protected]
Autor textu: Kolektiv autorů redakce iFauna.cz
Autor fotografií zdroj: Pixabay
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru