Retriever – 18. část

Máme doma seniora

Když jste je přivezli domů, byla to taková malá roztomilá klubíčka a hned toho byl plný dům. Jak běžel čas, štěňátka vyrostla a stala se vaším věrným přítelem a průvodcem. Prožili jste spolu hodně krásných chvil a spousty her na společných procházkách, při sportu nebo při práci, pro kterou jsou někteří jako stvoření. Poskytli vám hodně radosti třeba jen tím, že byli stále po vašem boku. Přivedli na svět potomstvo, aby šel koloběh života dál.
Čas je neúprosný nejen k nám lidem, ale i k našemu nejlepšímu čtyřnohému příteli a najednou máme doma psího seniora. Různá plemena psů dospívají různě rychle a stejně tak i stárnou. Obecně platí, že menší plemena žijí déle než plemena velká. Průměrný věk psa se pohybuje kolem dvanácti let věku. V této věkové hranici se pohybuje i retriever. Samozřejmě jsou i výjimky a důležitou roli hraje především zdraví. Podle mezinárodní kynologické federace (FCI) začíná důchodový věk někde okolo osmého roku věku psa i feny.

Proces stárnutí je neodmyslitelnou součástí života, a i když ho nelze zastavit, můžeme se pokusit ho alespoň zpomalit.

Jak orientačně určit věk psa
• Podle zubů – nejpřesněji lze určit věk psa do dvou let věku. Štěněti ve stáří 3–6 týdnů se začínají prořezávat mléčné zuby a k výměně těchto zubů za trvalé začíná docházet kolem čtvrtého měsíce. Špičáky dorůstají do devíti měsíců věku. U starších jedinců lze věk určit podle zubního kamene, podle vypadávání zubů a také podle stavu a obroušení špičáků. Určit věk psa podle stavu zubů není jednoduché, a v každém případě je pouze orientační. I odborník, který má velké zkušenosti se může zmýlit. Jeden přímo ukázkový příklad mám doma. Naše osmiletá goldenka má krásné, zdravé zuby bez zubního kamene, a to bez jakékoli zvláštní péče o zuby v průběhu jejího života. Její čtyřletý syn potřebuje pravidelnou péči, jelikož se mu tvoří zubní plak.
• Podle oční čočky – s přibývajícím věkem se mění reakce oční čočky na jasné osvětlení. U dospělého psa se oko ozářené jasným světlem třpytí. V pokročilém věku dochází ke změnám na oku. Jedná se o tzv. šedý zákal, který naopak brání průchodu světla čočkou (kolem 7 roku věku). Zákal je zřetelný při úplném rozevření zornice především u starých psů (kolem 10. roku věku).
• Podle srsti – jedná se o nejméně spolehlivou metodu, při které vycházíme z množství šedin v srsti a lze ji aplikovat jen na některá plemena. I v případě retrievera je tato metoda nespolehlivá, jelikož toto plemeno má zbarvení srsti od světle krémové až po různé odstíny zlaté. U zlatého jedince většinou začíná šedivět okolí očí a čumáku a je to opticky vidět daleko dříve, než u světlého zástupce tohoto plemene.

Péče o seniora
Máme-li doma psa seniora, musíme se mu přizpůsobit s ohledem na jeho věk a stáří mu usnadnit a zpříjemnit. Starý pes potřebuje lásku svého pána a především klidný a bezpečný domov mnohem více právě v tomto věku, kdy mu již ubývají síly. Pejska mohou postihovat různé více či méně závažné zdravotní problémy a nemoci, a je jen na nás, abychom mu to co nejvíce ulehčili. Proto navštěvujte s pejskem pravidelně veterinárního lékaře.

• Jednou z věcí, které často staré psy trápí, jsou problémy se zuby. Je nezbytné psovi pravidelně kontrolovat mordu a zuby s určitou pravidelností čistit. Problémem starých psů je nejen zubní kámen, ale i kývající se zuby, paradentóza a v neposlední řadě záněty dásní. Podle stavu chrupu je nutné volit vhodnou stravu, nejlépe podávat psovi stravu měkkou. Jedním z příznaků, že se v dutině ústní něco děje, může být ztráta chuti k jídlu.
• Dalším závažným problémem, který trápí naše psí důchodce, jsou potíže s klouby a pohybovým aparátem. Závažným onemocněním, které se s přibývajícím věkem psa může zhoršovat a způsobovat psovi bolesti, je dysplazie kyčelního a loketního kloubu. Jednou z možných zdravotních komplikací je poškození nosných kloubů, tedy artróza tzn. degenerativní poškození kloubů. Může se jednat o primární artrózu, kdy se klouby „opotřebují sami“ a sekundární, kdy se jedná o vrozené postižení kloubu, úraz, revmatismus, spondylózu páteře, prodělanou infekci kloubu apod. Tyto potíže se projevují především kulháním a problémy při vstávání. Podle zdravotního stavu zvolte pro svého psa vhodnou tělesnou námahu, přiměřenou jeho fyzickým možnostem. U starších psů jsou vhodnější kratší pravidelné procházky. Vymyslete pro něj takovou činnost, ze které by měl radost a kterou by vzhledem ke své kondici zvládl. Psa nepřetěžujte, ale nenechte ho zlenivět, protože tím byste mu život spíše zkrátili.
• Častým problémem psů – seniorů je nadváha, proto nerozmazlujte psa příliš pamlsky.
Rozdělte krmnou dávku do dvou a více denních porcí a dbejte především na kvalitu stravy.

Věkem se u psů, podobně jako u lidí, zpomalují fyziologické funkce. Pes již nemá tolik pohybu, klesá výdej energie, a tak i příjem kalorií by měl být menší.
Je vhodné zvolit lehčí potravu s větším obsahem vlákniny.
Obezita může být nejen příčinou zdravotních potíží, ale může psovi i zkrátit život.
Poraďte se s veterinářem a dopřejte vašemu psovi potravinové doplňky jako glukosamin / chondroitin proti artritidě, vitamínové doplňky aj. Tyto přípravky je zpravidla nutné podávat již trvale. Existují také léky, které napomáhají prokrvování a snižují zátěž srdce.
• Pes senior potřebuje mít svůj klid a pravidelnost. V pokročilém věku prospí daleko více času. S věkem může být více nervózní. Dohlédněte na to, aby měl dostatek klidu. Nemusí mít také trpělivost s malými dětmi, proto jej raději s nimi nenechávejte o samotě. Pes ve vyšším věku si rád zalenoší a poleží v pelíšku. Dopřejte vašemu psovi odpočinek na měkkém, zabráníte tak otlakům, které mohou vznikat, pokud pes leží na místě s tvrdým podkladem.
• Starý pes může být také postižen hluchotou nebo slepotou. Na rozdíl od člověka toto postižení není pro starého psa takovým hendikepem, protože pes se velmi dobře orientuje čichem. Pokud je pes takto postižený, je zcela nevhodné jakkoliv přestavovat nábytek, stejně tak je nevhodné stěhování se do jiného prostředí, ve kterém by se pejsek daleko hůře orientoval. Na společných procházkách omezte pohyb na neznámých místech. Pejska mějte vždy na vodítku, aby nemohl nepředvídaně reagovat na náhlé podněty jako např. neznámé a nečekané zvuky.
• Dalším z projevů stárnutí může být pomočování, související se špatnou funkcí ledvin. Tato porucha se projevuje tím, že nemocný pes již není schopen udržet moč tak dlouho, jako tomu bývalo dříve, např. až do rána. Toto pomočování může být samovolné, kdy si toho pes není vědom nebo uvědomělé. Chronické selhání ledvin je nevyléčitelné, v některých případech je možné tento problém medikamentózně usměrnit.
• Dalšími příznaky, které mohou být předzvěstí dalšího vážnějšího onemocnění mohou být:
– tukové nádory, cysty nebo bulky, které mohou být zhoubné či nezhoubné.
– Lysá místa v srsti, prořídlá srst a lupy mohou být způsobené špatnou funkcí štítné žlázy nebo hormonálními změnami.
– Nadměrná spavost, únava a kašel mohou signalizovat srdeční potíže.
– Zvýšená žíznivost může být zapříčiněná onemocněním ledvin nebo cukrovkou.
– Pomočování a neudržení stolice může způsobovat jaterní nebo ledvinové onemocnění a cukrovka.

Pejsek, který s vámi prožil celý svůj život a byl vám nablízku vždy, když jste ho potřebovali si zaslouží prožít důstojné a klidné stáří. Jen si vzpomeňte na to, že i vy jste měli zlé dny, kdy vám bylo mizerně na duši. Váš čtyřnohý přítel vám položil svoji hlavu na klín a chápavým pohledem vás po očku sledoval. Jen si vzpomeňte, jak vám tehdy pomohlo, když jste mohli zabořit ruce do jeho kožíšku. A kolikrát vás rozesmál svými rošťárnami a jak jste byli pyšní na jeho úspěchy. Teď máte doma seniora a je na čase mu tento dluh splatit.
Lidé jsou z různého těsta. Někteří se nechtějí nebo nedovedou postarat ani o své stárnoucí rodiče, a stejně tak se stává, že nechtějí dále pečovat o starého psa. Občas se setkáváme s tím, že někteří chovatelé se starých psů zbavují. Jednoduše řečeno, když pes přijde do let, a nelze na něm již chovat, ztrácí pro ně cenu. Veterinární ošetření, které je v tomto pokročilém věku častější a léky, které musí pejsek brát pravidelně, nejsou také levnou záležitostí. Dokonce jsem se setkala s názorem, že si „chovatelka“ při tak velkém počtu psů které chová, nemůže dovolit mít doma darmožrouta. Proto se občas setkáváme s inzeráty typu: „daruji osmiletou fenu (psa méně často) do dobrých rukou …“ Co k tomu říct? Dříve jsem se nad takovými inzeráty velmi pohoršovala. Dnes se na to dívám jinak. Přemýšlím nad tím, jestli takovému odloženému psovi nebude právě v laskavých dobrých rukou lépe, než u chovatele, který se ho s klidným srdcem zbaví. O to více si cením lidí, kteří by svého seniora nedali za nic na světě a udělají všechno co je v jejich silách, aby svému chlupáči co nejvíce usnadnili a zpříjemnili podzim jeho života.

Dříve či později přijde smutný čas loučení. Je velikým štěstím, dá li se to tak vůbec nazvat, když pejsek odejde pokojně ve spánku bez bolesti a trápení. Pokud se však musíte rozhodnout pro utracení, je to velmi těžké a bolestné rozhodování. Trpí-li pejsek bolestmi, asi se budete cítit lépe, když jeho trápení ukončíte. I když je to bolestné, zůstaňte s ním až do konce, jeho odchod bude pro něj snažší. K uspání dochází tak, že se narkotikum předávkuje a zvíře přejde bezbolestně ze spánku až do stavu smrti.
Možná to pro někoho bude znít krutě, ale nejlepší lék na bolest ze ztráty milovaného psa je co nejdříve si přivézt domů malé roztomilé klubíčko. Zaplní to prázdné místo ve vašem životě, zaměstná vaši mysl a na vašeho přítele, který se na vás určitě dívá ze psího nebe, budete už jen s láskou vzpomínat.