Labrador na cvičáku

Mám labradorského retrívra a chodím asi půl roku na cvičák. Zpočátku se můj pes se choval hravě a nevyhledával konflikty. Časem se ale toto chován...

Mám Labradorského retrívra a chodím asi půl roku na cvičák. Zpočátku se můj pes se choval hravě a nevyhledával konflikty. Časem se ale toto chování změnilo, začal napadat většinu nových psů, kteří se přišli na cvičák přihlásit k výcviku. Nechápu, proč se tak najednou chová. Je možná vůbec taková změna, když psy na cvičáku pravidelně pouštíme, ať si spolu vyhrají? Když ho připnu na vodítko, ať se za trest jen dívá jak si ostatní hrají, je nesnesitelný a pořád na všechny doráží. Připadá mi, že nejhorší je na německé ovčáky. Rozhodla jsem se z cvičáku odhlásit.
E. H.

Je dobře, že už existuje řada cvičáků, kde se psi pouští na volno, aby si spolu vyhráli, naučili se vzájemně chápat a vyběhali přebytečnou energii. Ale je nutné čas od času změnit složení skupinky psů, kteří si spolu hrají, běhají. Například je dobré rozdělit skupinu na dvě menší a různě složení psů měnit. Lépe se tak zařadí mezi ně nový pes a nevytvoří se smečka s jasně rozdělenou hierarchií.
To se pravděpodobně stalo právě ve Vašem případě. Váš labouš se ve stále stejné skupině zařadil na určité místo žebříčku hierarchie smečky a lze se domnívat, že patřil někam k vrcholu, byť je doma klidným a bezproblémovým psem. Když přišel nový pes, snažil se zařadit do smečky a pravděpodobně se pokoušel dostat na v hierarchii na místo, které zaujímal váš laboušek, či dokonce na post vyšší. Dospívajícímu labouškovi, kterému věkem a jasně utvořenou hierarchii stouplo sebevědomí, se to samozřejmě nelíbí a o své místo se pere. A zde pravděpodobně vše začalo. (Tedy začalo to tím, že se stihla vytvořit smečka o zhruba stále stejném složení psů). Labouš zjistil, že je nutné se o své místo v životě prát a začal tedy dávat najevo svému okolí (psímu světu), že je lepší než ostatní.
Sebevědomí se ještě zvyšuje, je-li na vodítku, tedy na konci vodítka a cítí oporu – vás. Pes na vodítku je k jiným psům ještě vznětlivější. Mimo jiné doporučuji náhubek, pořádný obojek a naučit se správně škubnout vodítkem.

Nemyslím si, že by psa toto dominantní chování někdy přešlo, ale dá se hodně ovlivnit výchovou. V tomto případě spíš převýchovou. Je nutné, aby jste mu jasně dala najevo, jaké chování se vám líbí a s jakým nesouhlasíte. Je potřebná dobrá manipulace s vodítkem (rázné škubnutí a jinak volné – prověšené vodítko) a rozhodný zákaz kdykoliv, kdy začne projevovat dominantní chování k jinému psovi (pokládání hlavy na kohoutek jiného psa, „zježení na hřbetu“, zvedání pysků – vrčení a štěkání, k tomu by nemělo snad ani dojít). Musíte reagovat rozhodně a hodnotit špatné chování psa dříve, než k čemukoliv dojde. Určitě se styku se psy nevyhýbejte! Právě naopak. Vyhledávejte kontakt se psy, ale neustále buďte ve střehu, správně reagujte. Nejdříve za pomoci vodítka, později, až pes vaše přání – zákaz bude brát na vědomí, i na volno. Na cvičiště bych se vrátila, ale doporučila bych pouštět labouše jen s jedním až třemi psy, samozřejmě s těmi, se kterými se snese. Dá se předpokládat, že se bude jednat téměř výhradně jen o feny, štěňata a podřizující se psy. Nutné je složení skupinky hrajících si psů střídat! Raději jednou pustit s jedním psem, podruhé s jiným (je-li psů „na hraní“ málo). Nedoporučuji se zcela vyhýbat kontaktu s jinými psy, ale je nutné dobře vážit, se kterými necháte vašeho labouše řádit. Nezřídka totiž nemusí k napadení dojít hned při prvním kontaktu, ale až během hry, kdy jeden z nich projeví nevhodné gesto vůči druhému. Je nutné při kontaktu psů nespouštět z nich oči a rázně je okřiknout i tehdy, kdy si jeden pes jen pomyslí, že ho ten druhý „štve“. Samozřejmostí musí být náhubky, které na nose opravdu dobře drží. Nutná je výborná znalost „chování a gest“ psí řeči – pohybů a mimiky.
Je to dost složitý případ (byť velmi častý), který je nejvhodnější vidět a pak radit. Radit jen podle napsaných několika řádků, bez seznámení se s daným psem je velmi ošemetné. Ale snad alespoň těchto pár řádků v základu pomůže.
Ještě něco – „zášť“ k jednomu plemeni (dá-li se tato vlastnost použít na chování psa) bez ohledu na to, jaký jedinec to je, je-li to fena, i jestli se znají … Tato „nenávist“ určitého plemene je poměrně častá, pokud pes tohoto plemene daného psa v mládí napadl. Takový postoj psa k určitému plemeni, či jemu podobným, trvá po celý život.
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Eva Nohelová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře