Výmarský ohař modrý

Jak už sám nadpis článku napovídá, budeme se snažit vám představit, pro našince zcela neznámou, modrou variantu výmarského ohaře krátkosrstého. Tr...

Jak už sám nadpis článku napovídá, budeme se snažit vám představit, pro našince zcela neznámou, modrou variantu výmarského ohaře krátkosrstého. Trvalo nám více jak dva roky, než jsme se dopátrali všech dostupných informací o této barevné odlišnosti a pořídili si první modré štěňátko. O měsíc později přišlo na řadu druhé a nyní čítá naše smečka šest členů: panička, páníček, Debbie – Maďarský ohař krátkosrstý (MOK), Cassie – Výmarský ohař krátkosrstý (VOK), Eliška – výmarský ohař krátkosrstý modrý (VOK modrý) a JayDee – výmarský ohař krátkosrstý modrý (VOK modrý).

První známý výskyt modréhoVOK se datuje již od roku 1940, kdy se ve vrhu stříbrošedých rodičů chovatele Roberta Pattayeho (tehdejšího presidenta klubu výmarských ohařů v Rakousku) objevilo štěně modré barvy. Další výskyt byl zaznamenán v Německu, také ve vrhu, kde oba rodiče byli stříbrošedí, chovatele Ludwiga Gaula von Gailberga. Budeme-li se zajímat o to, kde se vlastně v líniích stříbrošedých vzaly geny nesoucí modrou barvu, dojdeme až k úvaze, jakou roli ve vývoji VOK sehrála různá křížení při vzniku tohoto plemene. Například německá modrá doga zde také figurovala. Nyní bychom se mohli dlouhou dobu zaobírat otázkami genetiky, ale to si necháme na jiný článek. Snad je nutná jen zmínka o míchání barev při křížení modrého a šedého jedince. Když se nakříží šedý s modrým, nikdy nevznikne mix barev, jelikož tyto dvě barvy jsou dvě odlišné entity a těmi také zůstávají. Není to tedy jako míchat šlehačku s kávou, ale jako by jste míchali modré a šedé kuličky v misce. Když vylovíte hrst kuliček, vždy budete mít v dlani část modrých a část šedých. Bohužel – pro evropského chovatele, byli první jedinci s tímto krásným zbarvením odvezeni příslušníkem amerických ozbrojených sil do Spojených států amerických. Tam se stal tento pes velmi rychle populárním a velice oblíbeným, používaným buď k prvotnímu loveckému určení nebo také jako pes záchranářský a služební. Zde byl také později uznán AKC (American kennel club) jako čistokrevný jedinec VOK a získával mnoho nejvyšších výstavních ocenění. Některé z nejlepších linií v USA mají jeho geny. Doba uznání modrého výmara do standartu AKC skončila bohužel rokem 1971, kdy klub chovatelů výmarských ohařů prohlásil modrou barvu srsti jako diskvalifikační. Stejně tak dopadli i výmaři dlouhosrstí. Velkým překvapením byl ovšem fakt, že francouzský klub chovatelů výmarských ohařů uznal tuto modrou barvu za odstín šedé, a to z důvodu nespecifikovaného rozsahu odstínu šedé barvy.

Bez ohledu na barvu srsti je modrý ohař stejný jako stříbrošedý, jak exteriérem, tak vlohami, kterými disponují. Jejich hlavním využitím, jak jsme již zmínili výše, je lovecká činnost. Dále pak jsou v hojné míře využíváni na celnicích a jako psi záchranáři. Pro všechny tyto činnosti se výborně hodí díky svému vynikajícímu nosu. Jsou to psi velice vytrvalí, přátelští, temperamentní a velmi vychytralí. Tady je nutno upozornit nezkušené začínající chovatele na potřebu velké dávky opatrnosti a důrazu při výchově, jinak se může velmi rychle stát, že si pejsek vymění místo se svým páníčkem. Pokud se však při výchově výmarského ohaře nic nezanedbá, stane se tento čtyřnohý kamarád velmi rychle nepostradatelným členem rodiny, ať už jako domácí mazlíček nebo lovecky či jinak vedený pes. Naše vlastní dosavadní zkušenost s modrými výmary je jen ta nejlepší a kromě barvy srsti se od standardně zbarvených psů nijak neliší. Všem případným zájemcům o toto nové zbarvení ho můžeme upřímně doporučit a popřát mnoho chovatelských úspěchů a radosti při společně strávených chvílích.

text a foto: Hana Kučerová a Radim Teuer
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (4x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře