Malinois

Již před r. 1890 byl belgický ovčák (bez rozdělení variant) pracovně využíván. Od r. 1891 prof. Reul začal se systematickým chovem....

Již před r. 1890 byl belgický ovčák (bez rozdělení variant) pracovně využíván. Od r. 1891 prof. Reul začal se systematickým chovem. Určoval, které psy mezi sebou mají ovčáci nechat křížit a díky tomuto se ujednotil typ 4 variant (Malinois, groenendael, Laekenois a tervueren).

V 19. stol. se malinoisové objevovali převážně v barvě šedé a žíhané. Chov byl zcela založen na příbuzenské plemenitbě a liniovém chovu. (I dnes se tohoto někteří chovatelé drží). Pochází z kraje kolem města Malines (čili nyní Mechelen). V té době byla standardem dána výška 50-55 cm. Vážil sotva 20 kg.

Od počátku 20. stol. byli malinoisové používáni u Policie (především v Belgii). Tak tomu zůstalo dodnes, jelikož se velmi osvědčili. V armádě i u Policie v České republice se čas od času objevují od počátku devadesátých let. Němečtí ovčáci však zatím v ČR dále hrají prim především z důvodu setrvačnosti a z důvodu více „zastrašujícího“ vzezření.

Malinois se nikdy nestal vyloženě domácím plemenem, ale také ne módním plemenem. Přesto jich v naší republice rapidně přibývá a je stále více žádán psovody s vysokými cíly. Jsou jimi vyhledávány především pracovní linie, s největšími předpoklady širokého uplatnění. Typické pro malinoise je zkrácení „jména“ i spousta přezdívek a zkratek, běžně používaných: maliňák, mali, malis, mal. Chybné je pouhé označení: belgický ovčák. Je to neúplné.

Ze čtyř variant BO je malinois „nejpracovitější“. Ne že by ostatní pracovat nechtěli, naopak, ale nejlépe vyvinuté vlohy k vrcholovému nebo náročnému výcviku má právě malinois. Přesný postup ve výcviku by měl být dopředu plánovaný a opatrný. Výcvik v pravém slova smyslu je vhodné (a možné) začít až v 1 roce věku psa. Avšak výchova a základy je nutné dát již dříve! Od útlého mládí jsou očividně málo důvěřiví. Někdy na sebe doslova nechtějí nechat sáhnout neznámou osobou. Je zapotřebí zachovat klid a důsledně a s citem ho seznamovat jak s okolím, tak s cizími lidmi. Nedůvěřivý nezůstane až do konce svého života, ale nutně potřebuje vhodnou výchovu. Dospívá až ve dvou letech.

Malinois velmi rychle reaguje, je velmi učenlivý, ale psovod musí neustále přemýšlet a být ve střehu. Jakékoliv momentální chování psa nesmí majitele rozhodit ani přivést k nevhodné reakci. BO je absolutně oddaný a vnímavý. Při výcviku se psovod musí vyvarovat jakýchkoliv tělesných trestů!!! Na toto jsou maliňáci obzvláště citliví. Velmi dobře se s malinoisem pracuje pouze za dobrého používání hlasu a míčku. Právě pro míček by drtivá většina maliňáků udělala cokoliv. Jsou excelentní aportéři. Maliňák není příliš vhodný k výcviku ve výcvikových střediscích. Daleko vhodnější je, učí-li jej majitel sám. I když je to začátečník. Na dobrém cvičišti psa zvládne i dobře vycvičí snad každý vnímavý, citlivý a velmi důsledný psovod. Příliš rychlý postup ve výcviku bere maliňákovi vnitřní sílu a není z výcviku již tak nadšený a hravý.

Všechny varianty belgického ovčáka mají vrozený ochranářský pud a tendence neustále hlídat buď domácí zvířata, nebo děti při hře, nebo rodinu na vycházce... Vždy záleží na momentální situaci. Vše ochraňuje jako pastevecký pes stádo - obíhá je dokola a je celý nesvůj, jde-li „jedna ovečka“ pomaleji, nedejbože, odpojí-li se a jde jinam. Rád skotačí ve sněhu a nemá-li špatné zkušenosti s vodou, je vynikající plavec. Jsou neuvěřitelně obratní, mrštní a velmi dobře šplhají. Opomeneme-li dostihové chrty, patří malinois nesporně mezi nejrychlejší a nejvytrvalejší plemeno. Je škoda toho nevyužít a nechat ho jen ležet na gauči.

Malinois je neuvěřitelně aktivní a působí, jako by nikdy nespal. Neustále sleduje okolí a chvíli neposedí. Má rád všechny hry dětí a neúnavně si s nimi dokáže hrát celé hodiny. Je špatné, začne-li se nudit. Snaží se poté na sebe upozornit a to je nejraktší cesta k mnoha zlozvykům, které se těžce odstraňují.

Všechny varianty BO bezpodmínečně pro svůj dobrý vývoj potřebují socializaci!!! Proto by měl budoucí majitel tohoto plemene kupovat štěně, nikoliv mladého psa, který ještě nic nezažil a nezná např. nástrahy velkoměsta. Co by měl mít také majitel BO namysli, tak to, že musí být od nejútlejšího mládí zvykán na nejrůznější zvuky i ruch. Později by mu mohl výcvik tohoto typu dělat velké problémy, které se u jiných plemen nevyskytují tak často. Je impulsivní, což činí některým majitelům (psovodům) problémy.

Malinois se rozhodně nehodí pro každého, ale i začátečník si ho může pořídit a dosáhnout úctyhodných výsledků. Potřebují harmonický vztah s psovodem. Nejdůležitější je mít cit pro takovou povahu a dokázat udržet emoce na uzdě. Jsou to dvě asi nejdůležitější vlastnosti majitele tohoto impozantního plemene.

Nesnáší dril a neustálé opakování stejného cviku. Psovod musí být vynalézavý, ne chtít po něm 5x donést aport i když jej nosí bezchybně. Je krajně nevhodné na něj křičet, i když barevnost hlasu psovoda je velmi důležitá a při výcviku hraje velkou roli.

Má-li majitel tu možnost, aby byl chován v těsném semknutí s rodinou, je to vyplnění toho největšího přání každého belgického ovčáka. Tudíž umístění v bytě při dostatku pohybu je pro belgického ovčáka odměnou. Miluje vlastní rodinu a vyhledává jejich nejtěsnější kontakt. Samozřejmě umístění venku pro malinoise není nic neobvyklého. Dobře snáší zimu i vysoké teploty. Postačí jen dobrá bouda, umístěná pokud možno na závětrné straně. A v létě dostatek stínu a vody. Výhodou také je, že rád cestuje a většina maliňáků velmi dobře snáší i daleké cesty.

Příliš se nehodí do smečky psů, protože neustále chce být středem pozornosti. Chce, aby se mu majitel věnoval celým svým srdcem. Proto, chcete-li více psů, měli byste na tuto skutečnost myslet a snažit se maliňákovi vše vynahradit.

Není velkým přínosem pro lidi, jejichž koníčkem číslo jedna je anglický trávník kolem domu. Malinois velmi brzy vyšlape chodníčky v systematicky uspořádané trase tak, aby mu nikdy nic neuniklo a tuto trasu absolvuje denně nesčetněkrát. Lze sice jeho běhání omezit „zakázanou zónou“ kam nesmí, ale zakázat mu běhání je nemožné. A nechat ho zavřeného po celý den v kotci, nebo uvázaného na řetězu je nepřípustné. To je lepší si maliňáka ani nepořizovat. Neustále mává ocasem. V případě malé velikosti kotce může dojít k jeho odření a vznikne velmi špatně léčitelné zranění z neustálého obíjení stěn kotce. Když už má být čas od času v kotci, je lépe, může-li být kotec obdélníkového tvaru. Jsou poměrně hodně uštěkaní. Neradi se nudí a umí to dát patřičně najevo. Není náročný na množství stravy, avšak kvalitní v každém případě musí být.

Co se údržby týče, postačí jednou týdně překartáčovat. Koupání takřka není nikdy zapotřebí. Dožívají se velmi vysokého věku. V průměru 15, 16 let. Co se nemocí týče, poměrně často se objevují sklony k vytváření zubního kamene již v mladém věku. Ještě dvě „neviditelné“ nemoci, na které je nutné upozornit, jsou epilepsie a také dysplazie kyčelních kloubů. Rozšíření těchto nemocí není sice příliš časté, ale také ne zanedbatelné. Jinými nemocemi trpí zřídka (nemluvě o psince, parvoviroze apod.).

Všechny varianty belgického ovčáka jsou vedeny pod jedním standardem. Rozdíl by měl být pouze v barvě, v délce a struktuře srsti. Jelikož se již i malinois dělí na pracovní a exteriérovou linii, je v ČR velký rozdíl v typech. Přesto hodnocení rozhodčími bývá mírné.

U nás jsou prozatím kluby pro majitele a příznivce belgických ovčáků dva kluby: Klub Berger Belge a Klub belgických ovčáků v Českých zemích.

BO by měl mít nůžkový skus, ale i klešťový skus je přípustný. Oproti jiným, zčásti podobným ovčákům má BO jemnou hlavu a poměrně atletičtější postavu. Oko má být mandlového tvaru. Často se u malinoisů vyskytují široce nebo poměrně dále od sebe nasazené uši, a také často se objevují uči vcelku dlouhé co se velikosti týče. Avšak to je chybou. Uši mají být vysoko nasazené, z čehož jasně vyplývá, že musí být blízko u sebe. Velikost ucha má být spíše menší. Menší než-li např. u Německého ovčáka. Velké, nebo široce nasazené ucho doslova ruší jinak velmi pěknou postavu. A především hlavu malinoise rozhodčí bedlivě sledují.

Zbarvení malinoisů se nazývá syté „flauve“ zbarvení. Což znamená červenohnědá s malou mírou charbonáže (konečky některých chlupů jsou černé). Tím je vytvořen i jaksi tmavší odstín červenohnědé. Maska (část hlavy) musí být čistě černá a co nejostřeji ohraničená. U malinoisů se objevuje mnoho jedinců bez charbonáže. Většina rozhodčích toto nepovažuje za chybu.

Výška psa: 60-66 cm, váha cca 30 kg

feny: 56-62 cm, váha cca 25 kg

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (5x):

1
2
3
4
5

Autor textu Eva Nohelová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře