Psi horské služby

Psi horské služby
Tři prostředky k záchraně se sešly – pes, lavinová sonda a elektronický detektor. Zatím se stále nejvíce spoléhá na psy.
Slovenská horská služba má mezi lavinovými psy výhradně německé ovčáky.
Labradora cvičí Aleš Rydval pro horskou službu v Jizerských horách.
Ranní rozcvičky se psy při mezinárodním kurzu lavinových psů na Luční boudě patřily neodlučitelně k dennímu programu.
Na výsadek z vrtulníku musí být zvyklý každý lavinový pes.
Jakmile psovod odhrabe část sněhu, psa odmění figurant ukrytý v lavině.
Obsah
  1. Od lopat ke psům
  2. Začalo to fenou
  3. Požadavky
  4. Povaha
  5. Odlišné názory
  6. Optimální němečtí ovčáci
  7. Individualita

Když se člověk ztratí na horách nebo je v ohrožení života, k jeho záchraně může mnohdy přispět jen záchranářský pes. Proto má Horská služba České Republiky ve svých řadách psy, kteří dokáží vyhledávat lidi v zimě pod sněhem a v létě v nepřehledném terénu. Tito psi jsou povolávaní jak pro potřebu horské služby, tak na pátrací akce Integrovaného záchranného systému ČR doma i v zahraničí, kdy slouží k vyhledávání osob zavalených v sutinách nebo hledaných na rozlehlých plochách. Přesto se záchranářští psi u horské služby tradičně nazývají lavinovými psy.

Od lopat ke psům

Záchranáře v horách si u nás vynutil rozvoj turistiky a lyžování v období mezi světovými válkami. Sníh, mráz a zvláště laviny připravily mnoho lidí o život. Například v roce 1934 jenom v nejnavštěvovanějších Krkonoších zahynulo osmnáct lidí. Zatímco do té doby někde pomáhala lidem v nebezpečí družstva hasičů vycvičená pro záchranu v horách a další dobrovolné spolky, od roku 1935 už existuje jednotná organizace Horské záchranné služby v Krkonoších. K ještě většímu rekreačnímu a sportovnímu využívání hor došlo po druhé světové válce a tak vznikají i další oblastní záchranářské spolky Čech a Moravy, v roce 1950 se utvořila Tatranská horská služba. Do konce čtyřicátých let se hledali lidé pod sněhem jen lopatami, od dalšího desetiletí pátrání urychlily lavinové sondy. A vymýšleli se další způsoby, jak rychleji nalézt osoby pod sněhem, a tak se po vzoru alpských zemí v Československu zavedli lavinoví psi. Ještě později přišly na pomoc záchranářům elektronické detekční přístroje, které však lze používat jen za určitých okolností.

Začalo to fenou

„První pes byl zakoupen 24. února 1966 ve vojenském výcvikovém středisku za 1500 korun. Byla to čtyřletá fena německého ovčáka a na starost ji dostali psovodi Berger a Mertlík,“ vzpomíná jeden z prvních kynologů horské služby Mikoláš Sitte z Pece pod Sněžkou. K výraznějšímu rozvoji kynologie HS v Československu dochází v sedmdesátých letech, nejčastějším místem výcviku psů jsou Vysoké a Nízké Tatry. Od osmdesátých let dostává výcvik lavinových psů nezbytnou mezinárodní dimenzi. Psovodi jezdí cvičit do alpských zemí a naopak. Psi horské služby byli také několikrát povoláni do zahraničí k hledání osob uvězněných pod troskami domů zničených zemětřesením. Proto v devadesátých letech si lavinoví psi rozšiřují specializaci na pátrání v sutinách a na hledání nezvěstných osob na rozlehlých plochách. Širšímu využívání odpovídá i náročnější výběr psů pro potřeby horské záchranařiny.

Požadavky

„Kvalitních psů z hlediska povahových vlastností a čichových schopností je hodně. Jenomže při výběru plemene musíme přihlížet především na lavinové práce, kde nás omezuje konstituce a osrstění. Pro účely záchrany nejsou vhodní velcí, těžcí a nemotorní psi. Nejsou vhodní psi s dlouhou srstí nebo naopak s příliš krátkou. Musí být také pohybliví i v hlubokém sněhu,“ říká Karel Novák, jeden z prvních psovodů a dlouholetý šéf psovodů HS. K tomu dodává, že pes by měl mít středně velkou, silnou a přitom ne příliš těžkou konstituci, kvalitní osrstění a musí být vytrvalý.

Povaha

Dostatečný temperament, mírná povaha a učenlivost patří k dalším důležitým kritériím při výběru lavinového psa. Bez vloh pro snadný výcvik by práce se psem byla zdlouhavá a to v zimních horách není nic snadného ani pro fyzicky zdatného a trpělivého psovoda. Vylučujícími vlastnostmi jsou dominance a submisivita. Obě se ale dají spolu s dalšími předpoklady předpovídat testy štěňat a s velkou pravděpodobností tak předejít nevhodné volbě jedince. Někteří psovodi při výběru upřednostňují hledisko pracovní osvědčenosti rodičů.

Odlišné názory

Čichovými schopnostmi záchranáři nemyslí jen dobré rozlišovací schopnosti a pachovou paměť, ale za stejně důležité považují pátrací vitalitu či slídění a větření. Pokud jde o čichové vlohy, nevládne mezi kynology jednotný názor. Někdo tvrdí, že každý pes je zrozen pro práci nosem, neboť je to jeho nejdůležitější orgán pro vnímání a hodnocení svého okolí. Na čichu přeci závisí i přežití šelem, z nichž se psi zrodili. Jde jen o to, jak psovod dokáže naložit s čichovými předpoklady svého zvířete. Jiní kynologové jsou zase přesvědčeni, že schopnosti nosu psů jsou dosti odlišné a to i v rámci jednoho plemene, proto sází na výběr mezi dospělými zvířaty, u nichž se vlohy vykrystalizovaly do pracovní výkonnosti a dají se ověřit.

Optimální němečtí ovčáci

Požadavky na ideálního lavinového psa jsou známé, ale takový jedinec by se těžko hledal. Kritériím je nejblíže Německý ovčák, a to je také důvod, proč například Horská záchranná služba Slovenské republiky vybírá pro svoje potřeby nováčky výhradně z tohoto plemene. V tomto duchu radí i Laco Milan, spoluzakladatel kynologie horské služby v Československu: „Dobré výsledky měli také psi jiných plemen, jako třeba Slovenský čuvač, některé druhy severských plemen, ale i kříženci. Hodně záleží na individuálních schopnostech zvířete. Jenomže každý experiment při volbě plemene je příliš náročný na čas, prostředky a úspěch je nejistý. Proto je největší pravděpodobnost dobré volby u německých ovčáků. U sledovaného chovu pak nejsme závislí jen na výběru jedince, ale předpoklady k záchranařině můžeme posuzovat rovněž podle hodnocení kvalit rodičů, jež lze vyčíst z rodokmenů.“

Individualita

Také Horská služba ČR používá německé ovčáky, ale v roce 1992 se ve Špindlerově Mlýně poprvé objevila fenka Labradora. „Bylo to spíše jen testování plemene. Do služby jsem ji nikdy nezařadil. Po zkušenostech s ní jsem se o pár let později rozhodl pro toto plemeno. Opatřil jsem si štěně labradora a začal ho připravovat k lavinovým a později dalším záchranářským zkouškám,“ uvedl Karel Novák ze Šindlerova Mlýna, dlouholetý vedoucí psovodů HS ČR. U záchranářů slouží od roku 1971 a během doby se po jeho boku vystřídalo šest generací německých ovčáků. Původně pracoval jako hajný, a tak má stále blízko k loveckým psům. A to byl rovněž jeden z motivů, proč si chtěl vyzkoušel labradora. „Jago má spoustu předností loveckého psa a přitom vyniká přátelskostí, důvěřivostí a ochotou k poslušnosti. To je důležité, neboť pes u HS sice pracuje v náročném prostředí, ale jinak je stále v kontaktu s návštěvníky hor. První zkoušku jsem s ním složil v Alpách u Bergwachtu v šesti měsících, což u německého ovčáka v tomto věku nepřipadalo v úvahu. Tím nechci říct, že snadnější a výrazně rychlejší výcvik je dán jen plemenem. Nepochybně jsem měl štěstí na volbu jedince, neboť předchozí fenka labradora nebyla zdaleka tak dobrá,“ zdůrazňuje Karel Novák význam individuality.
Výjimka
Záchranáři považují za nejvhodnější začít s výcvikem štěněte, ale nevylučují ani úspěch s dobře vybraným dvouletým psem. Snad stojí za připomenutí, že výjimka potvrzuje pravidlo. Tou výjimkou byl německý ovčák, který neměl daleko ke kousnutí. Sloužil v Tatrách a patřil k těm nejlepším záchranářům. Psa převzala HS od slovenské policie uprostřed devadesátých let, neboť byl příliš agresivní. Jenomže měl tak vynikající čich a tolik energie, že zkušené kynology HS lákalo jeho využití. A záměr vyšel. Mezi lidmi mimo práci na sněhu se sice musel pohybovat s náhubkem, ale jakmile se dostal do laviny, byl to jiný pes a pracant k nezaplacení. Na svém kontě měl mnoho nalezených živých i nežijících osob a mezi nimi i bývalého českého ministra životního prostředí s jeho dcerou, kteří zahynuli v lavině v západních Tatrách.

Příště dokončení: Lavinoví psi mají širší využití

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Další články z tohoto seriálu

Psi horské služby (17.5.2010)

Autor textu a fotografií Josef Růžička

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře