Havanský psík – Bichon havanais

FCI: skupina IX, sekce 1.1 – společenští psi Psi žijí po mém boku již dvacet let. Mým prvním psím parťákem byl drsnosrstý jezevčík, pak milovaná fenka zlatého retrívra a nyní chovám šestým rokem bernské salašnické psy, na které mám i chovnou stanici od Barokní sýpky.

Dcerka si přeje psa

Můj život se samozřejmě vyvíjel, vdala jsem se a do naší smečky postupně přibyly i dvě děti. Berňáci jsou úžasní psi k dětem, nade vše je milují, ale přeci jen jsou proti nim poněkud „koňovití“. Naše osmiletá dcerka Hanička toužila po pejskovi, se kterým by mohla chodit sama na procházky, a byl by pro ni zvládnutelným partnerem. No co, zvládli jsme berňáky, tak malý prcek se k nám ještě vejde … Nastal ovšem problém s výběrem plemene. Jelikož chováme fenky, musí to být opět fena, aby nevznikaly milostné rozbroje. Samozřejmě s průkazem původu, protože bych nerada, aby mi ze štěňátka vyrostlo něco úplně jiného, pramálo podobného vybranému plemeni. Velikost spíše menší, ale rozhodně ne úplného trpaslíčka, kterého by berňáci zašlápli. Musí mít přátelskou povahu a pokud možno neuštěkaný. Další prioritou je nelínající srst. Když jsem si to všechno shrnula, zjistila jsem, že bude asi nejlepší nějaký plyšák … Ale dcerka stále naléhala. Okruh plemen se postupným vyřazováním zúžil na plemena bišonků. Nejvíce se nám z nich zalíbil havanský psík. Takže vyhledat vhodnou chovatelskou stanici a netrpělivě čekat na naše štěňátko. Konečně nastal den D a my jsme si pro tu naší holčinu dojeli. Bylo to takové bílé chlupaté nic s vykukujícími tmavými korálky místo očí. Malinký uzlíček se ustrašeně díval kolem sebe a celý se třásl. První cestu autem naše Žanetka (jak jsme jí začali říkat) snášela špatně, ale všichni jsme to nakonec přetrpěli. Setkání s velkými „holkami“ proběhlo hladce. V podstatě jí nevěnovaly nějak zvláštní pozornost. Zato ony Žandu okouzlily. Sice si musela povyskočit, aby jim olízla čenich, ale do té jejich smečky ihned zapadla. A tak to malé Nic postupně převrátilo naší rodinu trochu vzhůru nohama. Svou milou a kašpárkovskou povahou si Žanda získala všechny. Po pravdě nám dost organizuje život! Sice není moc vidět, ale je jí všude plno. Šafářuje s námi po statku, zvědavě všude strčí čenich a snaží se ohromně pomáhat. Vyhání slepice, sbírá vajíčka (přinese je v tlamě), prožene holuby, aby nezlenivěli, hraje si na babu s houserem a vůbec je všelijak užitečná … Párkrát jsme jí vzali i na výstavu, ale to se jí nikterak nezalíbilo. Absolvovali jsme bonitaci a hurá k psímu holiči. To byla úleva, pro Žandu i pro mě. Přeci jen při práci na statku se dlouhé kadeře těžko udržují. Tak má nyní krátký praktický sestřih. Pojďme se nyní podívat, odkud se havanský psík vzal.

Původ havanského psíka

Jak už jeho jméno napovídá, pochází z Kuby (doma občas používáme jméno malý Fidel). Většina předků je pravděpodobně odvozena od španělských vodních psů a společenských psů (bišonků).
Zmínku o tomto plemeni nacházíme již od 18. století, kdy bylo chováno v téměř každém aristokratickém domě. Havaňáček byl velmi oblíbeným společníkem vznešených dam. Koncem 18. století se rozšířil i do bohatých rodin a počátkem 20. století se postupně začal objevovat i v mnohem skromnějších obydlích. Nakonec se stal veselým a oddaným průvodcem i těm nejchudším obyvatelům.
Původní plemeno pocházející z Kuby (starší typ havanského psíka), byl Blanquito De La Habana. Lidově se mu říkalo bílý kubánec či havanský bělásek nebo také havanský hedvábný psík. Byl menší než maltézáček, pravděpodobně vážil do 2,5 kg. Jeho srst byla pouze bílá, velmi dlouhá. Psi byli také importováni do Evropy, kde však často nevydrželi změnu podnebí.
V 19. století se začala na Kubu dovážet nová psí plemena, hlavně pudlové, staré francouzské plemeno. Kubánští chovatelé začali experimentovat a křížili původní blanquito de la habana s dovezenými pudly. Tak nejspíše vznikl dnešní havanský psík (Bišonek).
V roce 1991 byl na Kubě založen Kubánský klub havanských bišonků (CCBH), kde je dodržován genetický program na udržení chovu havaňáků.
Havanský psík patří do skupiny bišonů. Bichon ve francouzštině znamená chlupatý pejsek. Historie bišonů je velmi dlouhá a zasahuje až do starého Řecka.

Bišoni

1. Maltézáček – bílá dlouhá rovná srst, výška 25 až 31 cm.
2. Bišonek kadeřavý – čistě bílý, načechraná kadeřavá srst, výška do 30 cm.
3. Boloňský psík – bílý, chomáčkovitá srst, výška 25 až 30 cm.
4. Lvíček – různá barva srsti stříhaná do podoby lva, výška 20 až 35 cm, váha 4 až 9 kg.
5. Coton de tulear – bílé, málo známé plemeno, typ srsti je podobné bavlně, přípustné jsou barevné skvrny v srsti v barvě šampaňské.
6. Havanský psík – obdélníkový tvar těla, přípustná jakákoliv barva srsti i barevné kombinace, kohoutková výška 23 až 30 cm (ideálně 27 cm), váha 3 až 6 kg.

Doufám, že se mi podařilo vás v krátkosti seznámit se zástupci bišonků. Pro nezasvěcené kynology jsou bišonci poměrně tvrdý oříšek. Poznat je od sebe navzájem, zvláště ve štěněcím věku nebo po střihové úpravě, je někdy velmi obtížné. Vraťme se ale zpět k havaňáčkovi.

Jaký vlastně je?

Nerada bych v tomto článku opisovala standard plemene, ten si zajisté případný fanoušek tohoto pejska najde sám. Třeba na webových stránkách ČMKÚ. Havaňáček je typický představitel společenského psíka, který najde oblibu nejen starších lidí, ale i v rodinách s dětmi. Je to malý kašpárek nade všechno milující svého pána a celou rodinu. Je překvapivě odvážný, ale není přehnaně ostražitý či uštěkaný. Je oddaný svému pánu a jeho rodině, někdy si ale drží cizí návštěvníky od těla a nenechá se od nich jen tak uplatit. I přes svou menší konstituci vydrží bez problémů i náročnější výšlap a překvapí svou houževnatostí. Mohu potvrdit, že při delším výletu nejdříve zmírníme tempo my, pak mají jazyk na vestě berňáci, ale naše temperamentní havanská fenka si udrží své rychlé tempo až do cíle. Evidentně ji zdržujeme. Kde by bez těch loudalů už mohla být? Havanský psík je vhodný i k cvičení agility. Vyniká učenlivostí a snadno se naučí všemožným psím kouskům, proto také často vystupoval v cirkusech. Neuvěříte, co se všechno naučí! Pro kus žvance je ta naše lumpice ochotna válet sudy, chodit i poskakovat na zadních nohách, sedět a ukázkově prosit spínáním tlapiček. A to jsme ji to, prosím, neučili! Temperament a radost ze života je pro havanského psíka typické. Nadšeně se podílí na všech aktivitách, ať už je to plavání, běhání, neztratí se ve městě i na vesnici. Ať už doma chcete mít polštářového psíka nebo malého sportovce, všechno dělá havaňák z celého srdce rád. Jeho velikou předností, kterou já osobně vyzdvihuji nad ostatní, je to, že toto plemeno ještě není přešlechtěné a zatížené mnoha genetickými problémy. Výška havanského bišonka je od 23 do 30 cm, váha 3 až 6 kg. Jeho srst je hedvábná, dlouhá, mírně zvlněná. Vyskytuje se ve všech barevných odstínech a kombinacích. Patří k plemenům, která nemají v srsti podsadu, a proto téměř nelínají. To zajisté ocení především hospodyňky a lidé trpící alergií na psí srst. V České republice byl odchován první vrh havanského psíka v roce 1993. První chovní psi k nám byli importováni z Německa. Chov v ČR je na poměrně vysoké úrovni a naši psi dosahují ve světě skvělé výsledky. U nás se zatím toto plemeno příliš nerozšířilo, stále ho zastiňují známější bišonci, ale já jsem přesvědčená, že jeho čas teprve přijde. Čeští chovatelé havanských bišonků se sdružují v Klubu chovatelů málopočetných plemen a v Klubu chovatelů havanských psíků. Pokud hledáte psího společníka pro život, jak se říká v dobrém i zlém a rozhodnete se pro malého havaňáka, nebudete litovat. Havaňáček je vždy připraven být po vašem boku a vyplnit vám každé i nevyřčené přání. Naše Žanda je toho milým důkazem.