Bulteriér Část první – výběr a výchova malého bulíka


Bulteriér Část první – výběr a výchova malého bulíka
Obsah
  1. Výběr
  2. Výchova

Bulteriér je pes, který má na svého majitele specifické požadavky, je to jedinečná osobnost. Víc než u kteréhokoli jiného plemene zde platí mít hlavně hodně trpělivosti a být důsledný. Důsledný však neznamená být nepřiměřeně tvrdý. Bulík není pes ani pro labilní lidi, ale ani pro příliš velké autority, jeho majitel musí mít hlavně mozek a umět ho používat. Správně vedený pes je velice přátelský k lidem, a pokud se zavčasu seznámí s jinými psy a ostatními zvířaty, nemívá problém ani ve vztahu s nimi. Totéž platí i o vztahu bulteriérů s dětmi. Pokud se s nimi setkají již v mládí a v rámci mezí se krotí jejich temperament, jsou to pro děti výborní parťáci ke všem hrám. Bulteriér vyloženě vyhledává každodenní kontakt se svým pánem a moc rád se mazlí. Proto je důležité na něj mít dostatek času, není to pes do kotce a není ani vhodné nechávat ho samotného doma třeba deset hodin denně.

Bulteriér není moc náročný na prostor, proto je to ideální pes do bytu. Pokud má jinak dostatek pohybu, tak v pohodě snese i bydlení v kleci. Je plný energie, nikdy nezkazí žádnou legraci, má vrozený smysl pro humor a vždycky je připraven k novým hrám a podnětům. Je pravda, že i když mu věnujete sebevíc času, může se projevit jeho tvrdohlavost. Tady pomůže jen jediná rada, a to důsledná výchova a co nejvíc času a lásky. Proto si koupi bulteriéra musíme pořádně rozmyslet! Zvážit, zda na něho máme psychicky i fyzicky. Bulík je pejsek, který se umí i pořádně urazit, když má pocit, že mu bylo ukřivděno. Před koupí štěněte je také důležité si promyslet, zda chceme psa, nebo fenu. Feny bývají obecně přítulnější, mazlivější, ovladatelnější, ale zase dvakrát do roka hárají. Psi mohou být méně snášenliví, určitě budou větší, silnější. Ale ani tohle není pravidlo, každý pejsek je individuální a nemusí toto striktně platit u všech. Je to pes, který se rád předvádí, dělá všechno možné, aby nás zaujal. Někteří bulíci „mluví“ a mručí, zkrátka potřebují pozornost a péči člověka, je ideální ho zahrnout do všech našich aktivit, pokud je to jen trochu možné. Brát ho s sebou mezi lidi, na výlety a klidně i do restaurace.

Výběr

Při výběru štěněte je třeba zaměřit se na pár důležitých věcí. Hlavní je si uvědomit, zda si pejska pořizuji jen jako kamaráda, nebo jestli s ním chci chodit po výstavách, případně odchovávat štěňátka. Dalším neméně podstatným problémem je zvolit správného chovatele, respektive chov, je třeba mít k němu naprostou důvěru. Je namístě se zamyslet i nad tím, zda chovatel, který vlastní desítky fen, má na kontakt se štěňaty vůbec čas, a jestli jim může věnovat dostatek času. Není vůbec na škodu se osobně dojet podívat do více chovných stanic, a teprve potom si udělat obrázek, uvidíme, v jakém stavu jsou psi a jak celkově chovná stanice funguje. Pokud už víme, odkud si bulíka pořídíme, je důležité informovat se na rodiče, sourozence a co nejvíce dalších příbuzných či potomků daného páru, na jejich zdravotní stav, věk, výstavní či pracovní úspěchy, a zjistit o nich co největší množství informací. V posledních letech se hodně diskutuje o zdraví bulteriérů, proto je potřeba dávat si pozor při výběru rodičů, ideální je, pokud mají provedené zdravotní testy na nemoci srdce, ledvin, případně BAER test na hluchotu, a vyšetřenou patellu. Samozřejmě že vám nikdo nezaručí, že štěňátko po testovaných rodičích bude zdravé, ale je tu určitě mnohem větší pravděpodobnost. Čím více majitel jakkoli příbuzných psů pozná, tím lépe si bude moci představit, jak se bude jeho štěně vyvíjet, a co z něho může vyrůst. Je vhodné své vysněné štěně přijet několikrát navštívit, než si ho odvezeme domů. Tak poznáme lépe jak samotné štěně, tak chovatele a jeho přístup k chovu. Štěňata potřebují již v raném věku poznávat co nejvíce různých podnětů, ostatní zvířata, cizí zvuky, rozmanitá prostředí, také je důležitý těsný kontakt s co nejvíce lidmi. Správný chovatel by vám měl umět odpovědět na nejrůznější dotazy a být vždy ochotný vám pomoci, zvláště pokud je bulteriér váš první pes. Při výběru konkrétního štěněte je třeba se podívat, zda odpovídá standardu plemene. K tomu je samozřejmě potřeba se předem na standard bulíka informovat, zjistit si o něm co nejvíce informací, abychom měli co porovnávat. Ideální je prostudovat všechnu dostupnou literaturu, podíváme se na internet, navštívit nějaké psí výstavy, kde se seznámíme s chovateli tohoto plemene, kteří nám také jistě rádi poradí. Zkontrolujeme celkovou stavbu těla, pohyb, barvu, podíváme se na zuby, do uší, očí, a u pejsků musí být v době odběru již sestouplá obě varlata. Ale ani krásný nůžkový skus u štěněte vám nezaručí dobrý skus i u přezubeného bulteriéra, to je sázka do loterie, podkus se může dotáhnout, špičáky vyklonit později, ale nikdy vám nikdo nezaručí, jak to vše dopadne. Dobře živená a zdravá štěňata jednoduše poznáte hned, mají plná bříška, odpočívají nebo někde něco zkoumají, ale jsou prostě spokojená. Podstatná je i povaha vašeho budoucího mazlíka. Je nesmírně důležité chovat jen na fenách psychicky vyrovnaných a bez poruch chování, protože štěňata vše přejímají a napodobují podle matky. Pokud jste úplný začátečník, nedoporučuje se vybírat si největší, dominantní štěně z vrhu, které je všude první. Taková bývají i v dospělosti a začátečník by s jejich výchovou a zvládnutím mohl mít značné problémy. Pro takové lidi se naopak hodí spíše submisivní štěňátko, které si raději počká, co na něj zbude, nikam se nehrne jako první a dává si více na čas. Ale pozor na psychicky labilní jedince, určitá dávka sebevědomí a sebejistoty k tomuto plemeni určitě patří. I tady platí pravidlo o zlaté střední cestě, takže ideální je vyvarovat se jakéhokoli extrému. Správný bulteriér se na vás vrhne a bude chtít nějak zaujmout vaši pozornost. Nikdy nekupujte štěně někde na nádraží či u benzínové pumpy, vždy trvejte na tom, abyste si mohli pro štěně dojet k chovateli, pokud možno vidět celý chov, sourozence, rodiče, případně další příbuzné vašeho pejska. I když vám chovatel nabízí, že vám štěně doveze někam na půl cesty, nepřistupujte na to a trvejte na svém, takový chovatel asi má co skrývat, zkrátka chtějte vidět všechny psy a podmínky, ve kterých žijí. V den, kdy si pro malého bulíka jedete, se domluvte s chovatelem, aby ho již nekrmil, aby vám nezvracel po cestě. Určitě je vhodné vzít s sebou ještě někoho, kdo bude řídit, abyste se mohli naplno věnovat štěněti a hlídat ho po cestě domů. Nikdy nezapomínejte na vyřízení potřebných papírů. Je již běžné, že ke každému štěněti dostanete kupní smlouvu, kde jsou všechny důležité informace o vás, o chovateli, o štěněti, jeho případné vady, nedostatky či přednosti. Dalším podstatným dokumentem je průkaz původu štěněte, může se stát, že v době odběru ještě nejsou průkazy hotové, proto byste se měli buď ústně domluvit, nebo napsat do smlouvy kdy a za jakých podmínek vám bude PP předán. Co ale určitě musíte dostat, je očkovací průkaz, případně pet pas, kde je zase identifikace vašeho štěněte, absolvovaná očkování, případně odčervení. Zda dostanete ještě nějaké papíry, záleží na konkrétním chovateli, někteří vám přidají i stručný „návod“, jak o štěně pečovat, vychovávat ho či cvičit, spousta majitelů také ke svým čtyřnohým mazlíčkům dává návod na krmení.



 

Výchova

Než štěně přineseme domů, musíme k tomu byt uzpůsobit. Ujasníme si, kam bude smět a kam ne, na přístupných místech odstraníme všechny lehce rozbitné věci, případně květiny, kabely a všechno, co by mohlo malého nezbedu zajímat. S výchovou musíme začít již od prvního dne, kdy si bulteriéra přivezeme, právě v této době se pes učí základy veškerého sociálního chování. Při výchově k čistotnosti je nejdůležitější ihned po každém jídle, probuzení či hře vzít štěně ven na místo, kde se může vyprázdnit. Pokud to štěně dělá správně, nesmíme zapomenout ho chválit, a časem k tomu začneme připojovat nějaký povel. Už od počátku jasně štěněti ukažte, kdo je doma pánem, a důrazně, ale s láskou kroťte všechny jeho snahy o to, dostat se na vedoucí pozici, později byste mu to jen těžko vysvětlovali. I když občas stejně jeho samostatnost a suverenita povede k tomu, že bude zkoušet obrátit si vzájemný poměr se svým pánem, správně vedený bulteriér se nechá usměrnit. Nikdy malému bulíkovi nedovolte, aby na nás zavrčel nebo po vás chňapl, není to projev jeho odvahy, ale jeho dominance. Pomocí různých her, jako je přetahování o hadr či nošení hozeného míčku, umí vnímavý majitel tuto přirozenou hru využít jako základ pro budoucí výcvik. A to vše přirozenou, naprosto nenásilnou formou, která štěně baví, během tohoto období je totiž u psa největší zvídavost a učenlivost. Pes se učí stále, a to i když ho právě teď nic neučíme, na to nesmíme zapomenout. Než přivedeme malého zbojníka domů, připravíme mu dostatek psích hraček, aby se měl čím zabavit. Malý bulík je velice rozverný, a často potřebuje nasměrovat tou správnou cestou, proto, např. pokud to při hře přežene s kousnutím, ihned přestaneme, případně mu dáme nějakou hračku, která se může kousat. Majitelé by se měli snažit brát mladého psa na nejrůznější místa, seznamovat ho s ostatními zvířaty, dopravními prostředky, městským ruchem, nejrůznějšími zvuky a zkrátka se mu snažit zajistit co nejpestřejší život. Samozřejmě se snažíme, aby jeho zážitky byly jen pozitivní. Pokud i přes to dojde k nějakému negativnímu vjemu, jednáme se štěnětem klidně a bez nátlaku. Nesmíme zapomínat na to, že takto mladý pes také potřebuje dostatek odpočinku, bulteriér je velice vytrvalý, a proto je někdy nutné mu odpočinek přímo naordinovat, zkrátka ho naučit odpočívat. Již od počátku učíme psíka, aby si nechal prohlédnout zuby, vyčistit uši, oči, nechat se osahat, ostříhat si drápky a všechny takovéhle úkony, i od cizího člověka, v budoucnu to jistě oceníte na výstavě, nebo prostě budete mít jenom kontaktního bulíka. Někde se doporučuje také zvykat psa na koupání, ovšem pokud se pejsek nevyválí přímo v něčem smrdutém, není potřeba ho koupat. Když už ale na sprchu dojde, je dobré použít gumovou podložku, aby to neklouzalo, pokud použijeme šampon, tak určitě speciální psí, a nejdůležitější je nakonec vše pořádně a dokonale smýt. Výchova a výcvik by měly probíhat, jen když máme dobrou náladu. Pokud to jde, tak je ale dobré cvičit pravidelně. Stačí několik minut denně, spíše krátce a častěji, bulík je velice chytrý pes a brzy se začne nudit, proto by mělo cvičení být pestré a zábavné. Vhodné je používat pozitivní motivaci, buď nějaké dobré pamlsky, nebo například míček za odměnu. Ještě je třeba zmínit jednu věc, valná většina bulíků ze začátku odmítá chodit na vodítku, můžete ho potrestat nebo smýkat za sebou, ale on prostě nepůjde, tady uplatníme již několikrát zmiňovanou trpělivost, neustálý trénink, a ono to časem půjde.



 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (21x):

1
2
3
4
5


Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře