Jack Russell teriér a agresivita

Jack Russell teriér a agresivita
Obsah
  1. Jak je to tedy s jeho agresivitou?
  2. Využije každou příležitost
  3. Žárlivost
  4. Divoké množení
  5. Závěr

Proč právě Jacci – je to velmi inteligentní plemeno, a i přestože panuje názor, že jsou hůře ovladatelní, nemáme s jejich poslušností větší problém. Věnujeme se sportovní a lovecké kynologii a trénujeme agility. Jsou to aktivní, hraví, milí, citliví, velmi vnímaví pejsci, kteří se vám snaží porozumět. Pokud svého pejska dobře vedete, a jak se říká, nenecháváte ho na ocet, aby si hrál sám, je to velice milý společník a udělá všechno, co vám na očích vidí. Viděla jsem Jacky šťastné a veselé, ale bohužel jsem je viděla i smutné a o samotě. Musím říci, že mi jich bylo velmi líto, protože je to pejsek nesmírně společenský, a pokud se nerozvíjí jeho osobnost, tak je velmi nešťastný. Říká se, že inteligencí je na úrovni asi tříletého dítěte, a taky s dětmi si moc rozumí.

Již několikrát jsem se setkala s tím, že se na mne lidé obrátili s dotazem, jak je tomu vlastně s agresivitou u Jacků, protože ve svém okolí znali, nebo znají majitele Jacků a ti si stěžovali na jejich značnou agresivitu.

Jak je to tedy s jeho agresivitou?

Chovem zvířat se zabývám od dětství. Mám vystudovanou střední odbornou zemědělskou školu zaměřenou na chov zvířat a chovem psů se zabývám se svým manželem již dlouhou dobu. Ve svém životě jsme vystřídali několik plemen psů a právě v poslední době se zabýváme chovem Jack Russell teriérů.

Jak je to tedy s jeho agresivitou? Jack je teriér každým coulem, aktivní, hravý, milující svého pána a vysoce inteligentní, a tady je zakopaný pes. Právě, že chceme vysoce inteligentní pejsky, tak s nimi musíme být v co největším kontaktu, a velmi důsledně dbát na jejich výchovu a rozvíjet dál jejich intelekt. Je to pouze na nás, jakého psa si vychováme - buď kousavou potvoru, nebo hravou a poddajnou „kočku“, která se vrtí blahem, když ji hladíme a mazlíme se s ní.

Další problém je v tom, že toto plemeno není ještě ustáleno a chovatelé ve svých chovných stanicích se snaží o neustálé zdokonalování tohoto plemene, ale bohužel ani jejich názor, jak by měl vývoj Jacků směřovat dál, není ustálen. Jedni tvrdí, že by to měl být malý, hravý pejsek vhodný do bytu, něco jako jorkšírek nebo Westík. Na druhé straně jsou tu chovatelé, kteří se snaží zachovat jeho pracovní znaky a tvrdě na tom pracují. Zjistila jsem, že ze 72 chovných psů vedených na stránkách klubu chovatelů teriérů má jen 11 psů vykonanou nějakou zkoušku, nejčastěji z lovecké kynologie – zkoušku vloh, zkoušku v norování, barvářské zkoušky, lesní zkoušky, jarní a podzimní zkoušky a všestranné lovecké zkoušky. Ze sportovní kynologie je to pak zkouška ZZO (zkouška základní ovladatelnosti psa), ZOP (Zkouška ovladatelnosti psa podle KJ Brno), ZMMP (zkouška minima malých plemen), ZPU1 (zkouška upotřebitelnosti psa podle KJ Brno). Nicméně i podle toho se dá zjistit, že toto plemeno je všestranně nadané, a myslím si, že jako gaučák si vůbec nezaslouží skončit. Můžete s ním trénovat agility, loveckou a sportovní kynologii, vyniká jako stopař, hodí se na záchranářské práce, výborný je i jako lavinový pes. Hodně lidí jsem s Jackama viděla na coursingu, a prakticky na kterékoliv psí sporty si vzpomenete, tak s ním můžete pracovat a bude vám nesmírně vděčný, protože pro něj neexistuje nic než šťastný páníček, který se mu bude věnovat. Já se svými Jacky trénuji i obranu a musím říci, že ač jsou malí, dokážou uhlídat třeba tašku, a nedej bože aby mne někdo napadl, to vyskočí až do pasu dospělého chlapa a ten, kdo to nečeká, se pěkně lekne.

Využije každou příležitost

Pokud jej necháte, aby rostl jako dříví v lese, nic s ním pak nesvedete, protože si velmi brzy vezme život do vlastních tlapek, a pokud zjistí, že je jeho páníček na něho slabý, využije každou příležitost, a než se nadějete, je pánem svojí domácí smečky on. On pak řídí běh celé domácnosti, on rozhoduje, koho pustí domů a koho ne. Prostě přeroste vám přes hlavu, než byste řekli švec. Proto radím, buďte víc než důslední a ukažte mu, kdo je ve smečce vůdcem, a on se rád podvolí, protože na druhou stranu, pokud se mu věnujete, je spokojený.

Já sama svoje Jacky občas zkouším, jak moc jsou agresivní. Musím říci, kdybych je neznala, tak bych se jich docela bála. Vím však, že hrůzu pouští jen tak na oko a jsou nesmírně šťastní, když si u hry mohou pořádně zavrčet. Když jsou pořádně nažhavení, tak jim schválně strkám ruce do tlamky a běda, kdyby se mě pokusili kousnout, což se ještě nikdy nestalo. Mohu říci, že jak se snadno vydráždí, tak i snadno vychladnou a jsou z nich zase zlatí, hodní pejsánkové.

Žárlivost

Dalším problémem je jejich žárlivost. Jack si snadno zvykne na člověka, který se mu věnuje, velmi se na něj upne, je na něho fixovaný a pak běda, když si přivedete dalšího pejska do rodiny. Pozor taky na další zvířata, pokud na ně není zvyklý od štěněte, může se vám snadno stát, že najdete například – obrazně řečeno – ,,kočku bez kožichu nebo kanára bez peří“, protože jeho lovecké pudy jsou u něj hluboko zakořeněny, a mohu říci, že jsou to lovci každým coulem. Nicméně pokud si chcete pořídit dalšího pejska do rodiny, doporučuji buď stejné plemeno a opačné pohlaví, pokud chcete jiné plemeno, tak určitě si pořiďte opačné pohlaví a pejsek vetřelce snadněji přijme, ale určitě ať je dál středem pozornosti, protože když si ho páníček nevšímá, strašně trpí.

Divoké množení

No a v neposlední řadě je to takzvané divoké množení plemene bez kontroly, takzvaně rozmnožování bezpapíráků. A na to bych chtěla zvlášť upozornit, protože celá plemenářská práce jde pak velmi pomalu kupředu a mezi lidmi se množí bastardi. Jack Russell teriér je velmi podobný takzvané pouliční směsce – voříškům a standard tohoto plemene byl schválen teprve nedávno. Takže ten, kdo si koupí Jacka bez průkazu původu, nemá vůbec jistotu, že si čistokrevného Jacka pořídil a rádoby chovatel jej může ubezpečovat, jak chce, že je to potomek rodičů s průkazem původu. Může se stát, že jste si právě pořídili čistokrevného Vořecha za několik tisíc korun. Ano ti psi vypadají jako Jackové, ale pokud si stoupne Jack Russell teriér s průkazem původu vedle ,,bezpapíráka“, je na první pohled poznat, že je v nich větší, či menší rozdíl.

A jak se vůbec stane, že psi s průkazem původu mají štěňata bez průkazu původu? Pejsci buď nesplňují standard a nejsou vedeni jako chovní psi – nemají tmavě pigmentovaná oční víčka nebo tlamičku a nos, hrubě se liší od standardu, jsou agresivní, mají skrytou tělesnou vadu (luxaci pately), mohou být hluší (čistě bílí pejsci), chybí jim víc jak dva zuby, nebo jsou jinak nevhodní do chovu. A nedivme se pak, že tito pejsci nemají takové vlastnosti, které se uvádějí ve standardu a které se chovatelé psů s průkazem původu snaží ustálit. Vše by mělo být zapsáno v průkazu původu a celý chov by měl řídit poradce chovu, který má přehled o všech chovných psech a fenách. Nebo jejich majitelé byli líní a nechtěli absolvovat kolotoč mezinárodních, národních, klubových a speciálních výstav, na kterých se hodnotí jejich exteriér podle standardu, a do chovu mohou být zařazeni jedinci nejhůře velmi dobří a tyto výstavy jsou rozhodující pro zařazení psa do chovu. Podle toho, jak přibývá psů a fen tohoto plemene v České republice, se také zpřísňuje zařazení psů a fen do chovu.

Pořídit si psa plemene Jack Russell teriéra s průkazem původu není levná záležitost, štěňátko s PP stojí od 20 000 Kč výš. Proč je vlastně takové štěňátko tak drahé? Když se někdo rozhodne, že bude pejsky chovat legálně, pak musí udělat tyto kroky:

• zařídit si živnostenský list pro chov a výcvik psů (1 000 Kč)

• požádat si o certifikát na chovnou stanici (1 700 Kč)

• nakoupit vybavení pro chov včetně pomůcek na výcvik a údržbu srsti a chovného zařízení (asi od 5 000 Kč výš)

• koupit kvalitní chovné psy (jedno štěně asi 20 000 Kč, import je ještě dražší)

• kupovat pravidelně kvalitní krmení (10 kg asi od 500 Kč výš)

• chodit pravidelně k veterináři (očkování, odčervení, prostředky proti zevním parazitům atd.)

• chodit pravidelně na výstavy (kvůli uchovnění, jedna mezinárodní výstava pro jednoho psa stojí asi 700 Kč)

• požádat o uchovnění na Plemenné knize a u svého klubu – pokud je pes uchovněn má v PP razítko „chovný pes“ či „chovná fena“

• pravidelně chodit na cvičák (minimálně asi 800 Kč na rok jako člen, nečlenové to mají ještě dražší)

• členství v klubu chovatelů teriérů (členové 200 Kč za rok)

• členství v myslivecké jednotě (členové 800 Kč za rok)

• členství v klubu agility (členové 500 Kč za rok)

• absolvovat několik zkoušek (každá zkouška minimálně 200 Kč)

• pokud máte fenu – platba za krytí (podle dohody s majitelem psa)

• krycí listy (u poradce chovu asi 200 Kč)

• nakoupit hračky pro štěňátka (asi 500 Kč)

• průkazy původu pro štěňata a zápis do ČLP (klub 40 Kč + 250 Kč za kažlý PP na každé živé štěně)

• pořídit pasy (očkovací průkazy) pro štěňátka

• pořídit čipy pro štěňátka (jeden čip 600 Kč)

• výbavička pro štěňata (asi 500 Kč)

• odčervení štěňat, absolvovat celkem třikrát (asi 50 Kč každé štěně)

• povinná vakcinace (250–350 Kč každé štěně)

Závěr

A určitě jsem ještě na něco zapomněla. Chov psů s průkazem původu je náročný nejen finančně, ale i na výběr chovných psů, a proto se tzv. množitelé psů bez průkazu původu snaží zneužít situace a zaplavují trh nekvalitními jedinci za výhodnějších finančních podmínek. A proto by si měl každý dobře rozmyslet, co vlastně chce. Na druhou stranu i pejsek bez průkazu původu se dá dobře vychovat, pokud je dobře a důsledně vedený.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře