Havanský psík aneb jak jsme měli štěňátka

Všechno začalo tak, jak už to v přírodě zpravidla chodí. Jedna psí slečna se potkala s milým psím klukem v ten správný okamžik. A ejhle, jejich náklonnost velmi rychle přerostla v milostnou pletku, jejíž následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Tedy abych byla přesná, od chvíle, kdy se naše psí slečna Žanetka potkala s krásným, urostlým a hlavně zkušeným milovníkem Neem, uplynulo přesně 63 dní.

Setkání s ženichem bylo pravda plánované, ale bylo vidět, že jsme se Žandě trefili do vkusu. Vše se odehrálo rychle, i když ne úplně tiše. To naše citlivka zkoušela, co páníčci vydrží. A tak jsme se z návštěvy ženicha vrátili již s nastávající rodičkou. Žanda nás o tom přesvědčovala od prvního okamžiku. Její kašpárkovské chování bylo to tam. Přivezli jsme si zpátky čubinku veledůležitou, která nám dávala náležitě najevo svůj jiný stav. Zanedlouho nás její bříško, připomínající spolknutý meloun, nenechalo na pochybách, že se již můžeme chystat na radostnou událost.

Vše jsme nachystali a já, již vytrénovaná z předchozích porodů berňáků, jsem několik nocí před termínem špatně spala. Každé vrznutí mě probudilo. Pokaždé jsem se střemhlav řítila ze schodů dolů k pelíšku, kde si spokojeně odfukovala psí mamina. Tedy popravdě, v pelíšku již bylo vidět jen její obrovské bříško a na jednom konci hlavička a na druhém vrtící ocásek. Vyhlásila jsem stav pohotovosti a odmítala vycházet z domu, byť jen pro rohlíky.

Rodina byla odkázána sama na sebe a já jsem veškerou pozornost upnula na rodičku. Takto jsem vydržela tři dny. Poté jsem byla nucena, víceméně násilím odvlečena, jet zařídit neodkladné povinnosti. Bránila jsem se, ale po přislíbení, že nebudeme pryč více než hodinu, jsem svolila.

Žanetka se ještě v klidu vyvenčila na zahradě a spokojeně se uvelebila zpátky do pelechu. Nic nenasvědčovalo, že by se porod blížil. Co čert nechtěl, situace si vyžádala delší čas a my jsme byli pryč asi tři hodiny. Moje nervozita by strčila hladového lva do kapsy, po cestě zpátky domů jsem již nebyla schopna mluvit, srdce mi bušilo a neblahá předtucha mě pronásledovala jako černý stín.

Nevím, jak jsem odemkla, vpadla jsem do domu a zaslechla podivný neidentifikovatelný zvuk. Skok plavmo (zajisté rekordní délky) mě katapultoval k pelechu fenky. V tu chvíli jsem už nedýchala a modlila se. Oči zabrousily pod bílé chlupy čubinky.

Zázrak! U bříška Žandy si spokojeně pomlaskávaly čtyři malé barevné válečky. Krásně usušená štěňátka, pěkně vyrovnaná do řádky. Zvládla to! Ta naše prvorodička nás ale převezla, zvládla vše sama na jedničku. Dokázala, že není žádný přešlechtěný gaučomil, ale vlčice se správnými mateřskými instinkty.

Mísila se ve mně obrovská radost s trochou smutku, že jsem u té události nebyla. Ale Žanda si jako bonus schovávala ještě páté štěňátko, největšího černého pejska, který se narodil již v mé přítomnosti. Uf! Máme to za sebou a teď hurá do výchovy mrňat, a že se spolu se Žanetkou ještě zapotíme, než tyhle malé kuličky předáme do milujících náručí.

Nikdy mě nepřestane fascinovat rychlý vývoj bezbranných novorozených štěňat v malé psí rošťáky. Za 56 dní se vám před očima odehraje nádherná přeměna. Slepá, hluchá štěňátka se asi po 10 až 14 dnech rozkoukají a udiveně zaostřují na ten náš podivný svět. Ve třech týdnech se pokouší stavět na vratké nožky a ochutnávají kromě mámina mléka své první jídlo. V měsíci již objevují své sourozence a začínají objevovat okolní svět. Od šesti do osmi týdnů je rozhodující doba pro správný vývoj sociálních vazeb a komunikace k ostatním psům a lidem.

Člověk jim má být celou dobu nablízku, aby si štěňátka vytvořila pevnou vazbu na člověka. Ta nevinná čistota psí dušičky mě odzbrojuje. Je stejná jako nepopsaný list papíru a je jen na nás, co na něj napíšeme.