Jack Russell teriér a sportovní aktivita, Část 2. – sportovní kynologie (úvod)

Jack Russell teriér a sportovní aktivita, Část 2. – sportovní kynologie (úvod)
Na spontání nošení různých předmětů se snažím navázat nošení aportu.
Na procházce se snažím udržet štěňátka blízko sebe.
Tleskáním se snažím upoutat pozornost štěňátek.
Těm, kteří přijdou, rozdávám sladkou odměnu v podobě psích piškotů.
Snažím se upoutat pozornost štěňátek a chvilku ji udržet.
Jejich skokové variace povzbuzuji slovem "hop" a toto slovo využívám v pozdějším nácviku skoků přes překážku.

Jack Russell teriéři jsou všestranní pracanti, v první části tohoto seriálu jsem se snažila popsat, jak cvičíme agility, dnes se zaměřím na sportovní výcvik v kynologii. Sportovní kynologie je především poslušnost plus jiné dovednosti, a zahrnuje tak velmi širokou oblast. Jak říká náš instruktor: učení psa poslušnosti psa je věda o blbostech, kdy nikdy nevíte, jaká maličkost zapůsobí na vašeho pejska, aby se poslouchat naučil, a věřte, že vycvičit se dá každý pejsek.

Neležet na gauči

Bohužel výcvikem poslušnosti se zabývá velmi málo chovatelů Jack Russellů a opět je to veliká škoda. Jack Russell teriéři jsou velmi učenliví a chytří pejskové. Pokud s Jackama nebudeme pracovat, jak zjistíme, který Jack se lépe či hůře učí, nebo který si dělá absolutně, co chce, a ignoruje okolí? Vždyť do chovu, podle standardu, by se měli zařazovat nejen exteriérově vyhovující jedinci, kteří nejsou bázliví ani agresivní, ale měli by se zařazovat i takoví, kteří jsou dobře ovladatelní a cvičitelní. Je to téma na zamyšlení, kam vlastně chceme chov Jacků směřovat, jestli z nich chceme opravdu všestranné, aktivní, vytrvalé, inteligentní a hravé společníky s výbornou ovladatelností a schopností dobře a rychle se učit, nebo ničeho schopné plyšové živé hračky, které neumí nic jiného než ležet na gauči a „terorizovat“ široké okolí. Musíme si uvědomit, že pracujeme s živým tvorem, který má své potřeby, ať je to drahý pejsek s průkazem původu nebo obyčejný „bezpapírák“. Možná, že tady je zakopaný pes. Lidé raději shání bezpapírového psa, protože může splňovat požadavky, které současný pes s PP nesplňuje, protože je šlechtěný úplně jiným směrem, než bylo původně myšleno. Dost ale filozofování. Soustřeďme se na výcvik poslušnosti čili sportovní kynologii.

Začít od štěněte

Mnoho z nás ví, co taková „sportovka“ obnáší. U Jacků je to mnoho hodin učení s nejistým výsledkem. Oni totiž, i když mají mnoho jiných dobrých vlastností, jsou také svéhlaví, urážliví a náladoví. Chce to hodně soustředění, trpělivosti a pevné vůle, než toho našeho diblíka naučíme poslušnosti k obrazu svému, a hodně pevných nervů, když náš dokonale vycvičený pes dělá u zkoušek něco docela jiného, než co jsme ho naučili. Výcvik začíná již po narození štěňátka, bereme ho do ruky, mazlíme se s ním a chováme, čímž ho cvičíme (učíme) na náš dotyk, teplo, pach. Později, když vidí a slyší, učíme ho vnímat naši verbální i pohybovou řeč a vnímat zvuky v okolí. Štěně nás pozoruje, jak se chováme v určitých situacích, a zvyká si na domácí ruch kolem sebe. Další učení začíná v okamžiku, když začne pořádně chodit, to ho učíme vyvenčit se venku, popřípadě v bytě (když je nepříznivé počasí) na vyhrazený prostor s jednorázovou podložkou. Pak ho učíme přiběhnout, když zavoláme jeho jméno, když chceme přerušit nežádoucí činnost, učíme ho reagovat na slovo „ne“, nebo „fuj“, atd. Současně štěňátko učíme, že když něco udělá správně, dostane za to odměnu – pohlazení, hračku, dobrůtku, hru s páníčkem. Současně s tímto učením fixujeme štěně na svou osobu tak, aby od nás neodbíhalo, dáváme mu pocit bezpečí a tím nastavujeme jeho důvěru k nám. Tyto dvě věci jsou při výcviku Jacků strašně důležité, protože Jack Russell teriéři byli dříve šlechtěni jako lovecké plemeno specializované na hon lišek i jiné škodné. Šlechtění se zaměřovalo na samostatnost, protože jen ten jedinec, který se dokázal sám rychle a přesně zorientovat v prostoru a dobře vyhodnotit situaci na území svého nepřítele, přežil a vycházel z boje nejméně zraněn.

Samostatnost

Mám vypozorováno u svého psa, který je na mě hodně vázán, že v okamžiku, kdy na něj nemám čas, nebo jsem několik dní mimo domov (např. pobyt v nemocnici, školení atd …), okamžitě bere svůj život do svých tlapek a dělá si, co chce. Pak mi to trvá nějakou chvíli, než jej zase přemluvím k tomu, abych ho opět na sebe navázala a dělal to, co chci já. Nicméně ani jeho samostatnost není na škodu, protože si v ledačems poradí sám, a o to víc jde výcvik dopředu, jen se musím včas chytit příležitosti, kterou mi můj pes dává. Setkávám se, a ne zřídka, s názorem, že když si lidé pořídí Jack Russell teriéra, mají za to, že si pořídili domů psa génia, který se všechno naučí sám. Volala mi jedna paní, že chce dát čtyřměsíční štěně Jacka pryč jen proto, že jí doma dělá loužičky. Když jsem se jí ptala, jestli štěně učí vyvenčit se venku, odpověděla mi, že tohle je přece Jack Russell teriér a ten by měl dělat všechno sám … Omyl, lidičky, tohle je veliký omyl! Ani geniální dítě se všechno samo nenaučí, musí mít nějaký podnět, na jehož základě pak pracuje samo a jen vylepšuje to, co se naučilo od někoho jiného.

Způsoby výcviku

Jsou dvě formy, jak naučit psa poslušnosti, a to buď výcvik hrou, kterou preferuji já, ale chce to hodně hraní si se psem a hodně pozorování, co právě pejsek provádí a co se mu povede, a pak na tu jeho činnost navázat výcvikem a přesvědčit ho, že takové chození u nohy je vlastně jen další hra, a pejsek rád a ochotně s vámi chodí. Druhá metoda spočívá v donucování, tu preferuje můj manžel. Vychází z toho, že od začátku musí pes perfektně všechny cviky zvládat, a to chce opravdu pevné nervy a já se na to nemohu koukat, protože si myslím, že je to výcvik pro pejska spíš za trest než za odměnu, ovšem není to o bití ani jiném trestání psa. To rozhodně ne, ale o způsobu výcviku, kdy pes musí od začátku dělat to, co chce pán, a jak už jsem výše napsala, je to velice náročný výcvik na psychiku a důslednost cvičitele. Na druhou stranu, pokud si pejsek na tento drsný výcvik zvykne, „vyšívá“ pak daleko lépe než pes naučený hrou. Ale je v nich veliký rozdíl, pes, který má výcvik vedený hrou, je veselý a hravý do vysokého věku, nicméně jeho cviky nejsou tak dokonalé jako u pejska učeného donucovací metodou. Ten sice pracuje spolehlivěji a přesněji, ale ta radost ze cvičení u něj chybí, protože se hodně soustředí na to, jestli cvik provedl tak dokonale, jak si páníček přeje, ale ten stejně nikdy není spokojen a neustále svého psa dál driluje. Je na každém, jak svého pejska povede, co od něj očekává a jakých cílů chce dosáhnout. Ale protože tento článek píšu já a svého psa všechno učím nenásilně a formou hry, zaměřím se na tento typ výcviku.

Cviky

Ještě dřív než chodit u nohy se Artuš naučil nosit aport. Vypozorovala jsem, že strašně rád přináší různé věci – ponožky, ovladač, míček, kousek hadru, peněženku apod. Ihned jsem formou hry začala s výcvikem nošení aportu. On věci nosil s nadšením a já mu je házela, aby pro ně běhal. V okamžiku, kdy věc nepřinesl, tak nebyl žádný aport a on brzy poznal, že když to nepřinese, nebude žádná legrace a žádná hra. Na této schopnosti jsem založila i stopování, kdy jsem mu věci formou hry schovávala a on je vyhledával. Formou hry se dá naučit i chození u nohy. Protože teriéři jsou velmi temperamentní plemeno, musíme je nejdříve naučit pozornosti a tu prodlužovat. Stačí, když pejsek ze začátku chodí u nohy jen krátkou chvíli, často se mu dává odměna, pak dostane „volno“, pohrajeme si s ním a za chvilku zase dostane povel „k noze“. Skoky přes překážku (pevnou bariéru) jsem ho učila tak, že běhal za hračkou, kterou měl rád, a těsně před překážkou – tak, aby nemohl změnit směr a musel překážku skočit, jsem mu hračku hodila. Toto se dá také dobře učit na pamlsky, kdy místo hračky pejskovi hodíte piškot nebo jinou laskominu. A tak pokračujete dál a dál, až zjistíte, že si můžete dovolit jít na zkoušky.

Zkoušky

Složení zkoušek s Jack Russell teriérem také není žádný med. Ten můj vždycky ví, jak jsem nervózní, a vypozoroval, že jsem na něj ten den trochu jiná než obvykle, a podle toho to také dopadá – zkoušky skládáme na třikrát a s různým výsledkem. Přesný postup, jak který cvik trénovat, vám popíšu v dalších číslech Fauny. Jak jsem se již zmínila, je to rozsáhlé téma a cvičení Jacků je pole neorané, protože jen velmi málo lidí s Jacky pracuje a chodí na cvičák. Většinou, když už se někdo s Jackem na cvičáku objeví, velmi rychle výcvik vzdává a nechává jej pak růst jak dříví v lese. Většina lidí zastává názor, že stačí, když pes přijde na zavolání a na povel si sedne. Věřte mi, lidičky, Jackové se naučí věci, o kterých se nám mnohým ani nesnilo, a já sama stále objevuji, co všechno naši psi dokážou.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

2.2.2013 15:17

Dobrý den četla jsem si váš článek a narazila jsem tam slovo že váš pejsek vypozoroval že se kdy máte nějakou zkoušku z poslušnosti atd chová. Musím vám říct že psi nepozorují ale cítí, takže se chovejte až zase někam půjdete úplně normálně jako každý jiný den a pejsek bude v pohodě. A dále vám doporučuji podívat se na znalce psí duše.