Jack Russell teriér a sportovní aktivita Část 6. – Odložení a sedni – lehni – vstaň

Odložení a sedni - lehni - vstaň je další důležitá sada cviků ve výcviku psa a ve sportovní kynologii se bez nich neobejdeme. Proč psa vlastně učíme tyto dovednosti? Zkuste si představit, že zrovna teď jdete s pejskem na procházku a potřebujete si odskočit, jedno za jakým účelem, a co s pejskem, který jde s vámi? Jednoduše ho potřebujete odložit na několik minut, než si potřebnou věc vyřídíte.

Vychovaný pejsek se s klidem uloží tam, kde ho chcete mít, a nehne se z místa po celou dobu vaší nepřítomnosti, aniž by byl čímkoli nebo kýmkoli vyrušován. Nevychovaný pes celou dobu štěká, kňučí, píská a vyje, přitom skáče a snaží se jakýmkoli způsobem vyprostit z vodítka, na kterém je uvázaný. Jsou mezi nimi i takoví šikulové, kterým se to dřív nebo později povede, znám i pejska, který nejenže se dokáže uvolnit z vodítka sám, ale osvobodí při tom celou svou smečku. Ovšem tento pes není nevychovaný, ale je tak fixován na svou paničku, že jakoukoli její nepřítomnost těžce snáší.

Spěchejme pomalu

Čím dřív začneme s nácvikem odložení, tím lépe. My jsme naše Jack Russell teriéry učili již od štěněčího věku. Dnes vydrží na místě odložení poměrně dlouho i za naší nepřítomnosti. Ovšem naučit temperamentního Jacka, aby setrval požadovanou dobu v klidu na určitém místě, je trochu oříšek. Musí se učit pozvolna, pomaloučku a dobu, kdy má být v klidu, je potřeba postupně prodlužovat. Nic se nesmí uspěchat, pes vám musí stoprocentně důvěřovat a nikdy na něj nesmíte zapomenout. Stalo se mi, že jsem se zapovídala s kamarádkou a Artuše jsem úplně vypustila z hlavy. Když mi to konečně došlo, Artuše jsem sice našla na požadovaném místě, ale zabořeného do půl těla v cizím batohu, jak si pochutnává na pamlscích určených pro jiného mazlíčka. Naštěstí to byl batoh té mojí kamarádky, se kterou jsem se zapovídala.

Odložení za pochodu

Ve sportovní kynologii máme dvě disciplíny odložení psa. První je odložení psa za pochodu a druhá je dlouhodobé odložení, kdy je pes odložen po celou dobu cvičení druhého psa nebo celé skupiny. Jak takový cvik vypadá? Psovod se psem, který je u jeho levé nohy, jdou přímým směrem a na povel instruktora (rozhodčího) psa buď v leže, v sedě, nebo ve stoje odloží a pokračuje dál v chůzi přímým směrem, na další pokyn se zastaví, otočí se směrem ke psovi a čeká na další pokyn. Při nácviku provádíme různé parádičky, aby si pejsek zvyknul na různý pohyb svého pána a zůstal v naprostém klidu. Nakonec je vydán povel „ke psu“ a psovod jde přímým směrem ke svému pejskovi, kterého na další pokyn posadí, moc a moc pochválí a dá mu něco dobrého na zub. Já si ještě s Artušem pohraju, aby viděl, jakou mám radost, že udělal cvik správně.

Dlouhodobé odložení

Psovod se psem jde na určené místo, tam se zastaví a psa usadí u své levé nohy (u zkoušek je tam vždy značka pro psa a fenu), pak čeká na pokyn instruktora (rozhodčího), psa odpoutá, dá povel „lehni“, přidrží psovi levou dlaň před čumákem a dá povel „zůstaň“, nakonec jde přímým směrem do požadované vzdálenosti a na další pokyn se zastaví. Potom se buď otočí směrem ke psu, nebo k němu zůstane stát zády, nebo, když už je pes více vycvičen, odchází psovod do úkrytu. Na místě setrvá požadovanou dobu a na další pokyn se vrací zpět ke svému pejskovi, obejde ho, a když je pes opět po jeho levé noze, na další pokyn instruktora (rozhodčího) psa posadí a upoutá na vodítko.

Jak se odložení trénuje

Nezkušený pes vůbec neví, co se po něm chce, a snaží se udělat si všechno po svém, závislý pes odmítá opustit svého páníčka, i když je dva kroky před ním. Proto se nejprve se psem zastavíme, dáme povel „lehni“ a levou ruku máme položenu na jeho hřbetě, pak kolem něj obejdeme kolečko a celou dobu se snažíme, aby pejsek ležel. Když dokončíme kolečko a máme pejska opět u své levé nohy, dáme mu povel „sedni“ a moc jej pochválíme a odměníme pamlskem. To opakujeme tak dlouho, až nakonec pochopí, že má zůstat ležet, i když se my pohybujeme, nakonec mu přestane vadit, když se od něj vzdálíme třeba i na padesát kroků nebo když nás vůbec nevidí. Po čase pochopí i to, že si lehne i za pochodu a počká do našeho příchodu. Dobře vycvičený pes se dá za pochodu odložit nejen vleže, ale i vsedě nebo vestoje.

Užitečný cvik

K čemu je dobré naučit psa lehni – sedni – vstaň? Představte si situaci, kdy jdete s pejskem po chodníku, zastaví u vás auto a cestující uvnitř se potřebují zeptat třeba na cestu. Dobře vycvičenému psovi dáte povel sedni nebo lehni a on po celou dobu v klidu čeká, až situaci vyřešíte. Neposlušný pes skáče kolem vás, omotává vás vodítkem, skáče na auto, a když je náhodou nepříznivé počasí za chvíli máte stopy psích tlapek úplně všude. Do toho si také potřebuje říct své a po celou dobu štěká. Můj Artuš je strašně zvědavý, snaží se upoutat pozornost na sebe a pak vyzývá, aby ho všichni pohladili nebo si s ním hráli. U zkoušek se snaží navázat kontakt i s rozhodčím a pozdravit se s ním. Prostě má špendlíky v zadku a trvalo nám poměrně dlouhou dobu, než pochopil, že má v klidu sedět za každé situace. Naopak když se nudí, protože něco trvá déle, než je pro něj přípustné, tak si otráveně lehne a ani se nehne.

Jak se učí sedni – lehni – vstaň

Pejska upoutáme na vodítko a kapsu naplníme pamlsky. Pak si pejska dáme ke své levé noze a klekneme si tak, že levá noha se kolenem dotýká země. Pejsek by měl stát tak, že jeho pravá lopatka je souběžná s levým stehnem psovoda. Vodítko držíme v pravé ruce co nejblíže k obojku a současně s ním držíme i pamlsek. Když chceme pejska přimět, aby si sedl, dáme povel „sedni“ a vodítko v pravé ruce táhneme směrem vzhůru a trochu dozadu. Pejsek zároveň pozoruje pamlsek, když jej má nad hlavou, má snahu si sednout a my mu pomůžeme volnou levou rukou, kterou máme položenou na jeho zádi, a tlačíme směrem dolů. V okamžiku, kdy si pejsek sedne, ho pochválíme a odměníme pamlskem, který máme v pravé ruce.

Když chceme, aby si pejsek lehnul, dáme povel „lehni“ a vodítko táhneme šikmo dolů. Pejsek má snahu natáhnout se za pamlskem, který máme opět připravený v pravé ruce, a současně si začíná lehat, aby na pamlsek lépe dosáhl. Aby pejsek nepopolézal, levou ruku máme položenu na jeho zádi, kterou stlačujeme dolů a zároveň kontrolujeme, aby si lehal předepsaným způsobem. Pokud si pejsek nechce lehnout, můžeme mu pomoci i tím, že mu podtrhneme přední nohy a současně tlakem na záď i kohoutek jej donutíme si lehnout. Jakmile leží, opět pejska pochválíme a dáme mu odměnu.

Když učíme pejska, aby vstal, dáme povel „vstaň“ a pravou rukou táhneme vodítko vzhůru a současně levou rukou mu sjedeme na slabinu a pomůžeme mu vstát. A opět, pokud stojí hned, pochválíme jej a odměníme pamlskem. Já tímto způsobem učím Artuše stále, protože potřebuji, aby při cvičení zůstával na místě a dodržoval tak přesně stanovené cviky, a zároveň ho tím učím, aby polohy sedni – lehni – vstaň vykonával přesně tak, jak to předepisují zkušební řády. Ale to by nesměl být Artuš, aby si cvičení nezpestřil. Na povel sedni si sice sedne, ale jednou sedí na boku, podruhé si přidřepne, potřetí dá tlapky dozadu a klečí na „kolínkách“. Nic nepomáhalo, teprve až když jsem mu začala říkat „sedni si pořádně“ a malinko jej proutkem ťukla zezadu do paciček, tak si poposkočil jako zajíček a předpisově si sednul. Jenže když se mu zrovna nechce cvičit, tak to stejně fláká. A to samé je při povelu „lehni“, jednou se svalí na záda, podruhé na bok, potřetí natáhne nožičky dozadu a leží jako předložka z medvěda, počtvrté zase leží napůl, kdy předníma nohama a hrudníkem leží na zemi a zadek má zdvižený. Je to sice o nervy, ale nemohu polevit, protože jakmile bych to vzdala, můj milý Artušek by okamžitě zneužil situace a opět by si dělal, co by chtěl on sám. Jackové jsou sice hodně vynalézaví, ale pokud je člověk důsledný, dají se dobře zvládnout a naučí se spoustu věcí. A věřte mi, učí se moc rádi.