Málo využívaný ovčák

Zatímco němečtí a belgičtí ovčáci dominují svým početním zastoupením ve sportovní i služební kynologii, stejně výkonní holandští ovčáci zůstávají v ústraní. Alespoň u nás. Velké oblibě se těší ve Skandinávii, a tak se nelze divit, že mnozí jedinci se k nám dostali právě odtamtud. Na severu Evropy je hodně využívá také policie, armáda, uplatnění našli i při hlídání ve věznicích.

„Jsou snadno cvičitelní a podobně výkonní jako belgičtí ovčáci, avšak v porovnání s nimi přiměřeně temperamentní,“ říká úvodem k tomuto plemeni Zuzana Smrčková, která má svého holandského ovčáka ze Švédska. Oblíbené plemeno by neměnila, a jak ukazují výsledky zkoušek a soutěží, její Nitro je opravdu skvělý. Dokázal to mnoha medailovými umístěními a přitom optimální výkonnostní roky má teprve před sebou.

Všestranný
Škoda, že toto plemeno není u nás více využíváno u ozbrojených složek. Kynologové ve státních i privátních bezpečnostních službách mají zájem o každého dobrého psa a Holandský ovčák jím nepochybně je. Malá tuzemská chovatelská základna zřejmě dostatečně nenabízí svoje produkty ozbrojeným sborům. A tak zatím jediný holandský ovčák pracuje pro vězeňskou službu jako hlídkový pes. Jak ukazují zkušenosti chovatelů a majitelů tohoto plemene, jsou to nejen dobře cvičitelní psi, ale mají také dostatečnou razantnost, výdrž, jsou rychlí a přitom ovladatelní. Jsou milými společníky v rodině a přitom bezvadní hlídači zahrady a domu. Mají přiměřeně vyvinutý smysl pro hájení svého teritoria. „Na práci se přímo těší, proto pokud by si někdo chtěl pořídit tohoto psa jen pro domácí rozptýlení a nemá velkou zahradu, musí počítat s více než hodinou pro denní intenzivní pohyb. Ať už je to výcvik, běhání u kola, různé hry, nebo třeba plavání v kombinaci s dalším aktivitami,“ radí profesionální psovod vězeňské služby Jiří Samek.

Vznikl v předminulém století
Podle znalců si holandského ovčáka vyžádaly praktické potřeby Nizozemců. Když před dvěma sty roky ustaly dlouhotrvající válečné šarvátky spojené s drancováním venkova a na starém kontinentu už nebyli ani predátoři, kteří by ohrožovali stáda domácích zvířat, obyvatelé cítili potřebu nahradit mohutnější hlídací a pastevecké psy menšími a pohyblivými jedinci. Chtěli, aby se dali snadno vycvičit a ovládat zejména při práci u stále se rozšiřujících stád ovcí. O takové psy Nizozemci skutečně usilovali, ale až v roce 1898 se sešli příznivci nových ovčáckých psů a založili Klub nizozemského ovčáka. Plemeno se jen pozvolna formovalo a v roce 1960 byl holandský ovčák uznán a přijat mezi plemena FCI. Kromě typického tmavého zabarvení srsti se stříbrným a zlatým žíháním se exteriérově od belgických ovčáků nikterak neliší, avšak v povaze výcvikáři rozdíl vnímají.

Srovnatelní
„Jeho povahu bych zařadil mezi německého ovčáka a Malinoise,“ říká podpraporčík Jiří Samek, který ve službě využíval holandského ovčáka od roku 2002. Tehdy věznice ve Stráži pod Ralskem koupila tohoto psa, neboť si tamní kynologové chtěli ověřit upotřebitelnost méně známého plemene. Psovodovy sedmileté zkušenosti ukázaly, že holandský ovčák je služebně rovnocenný s německými a belgickými ovčáky, přitom však zdůrazňuje: „Rozhodující pro výkonnost je především výběr jedince.“ Psovod dříve cvičil a hlídkoval s německým ovčákem a ve služebním psinci ve Stráži pod Ralskem mají převážně německé a belgické ovčáky, může tedy srovnávat. Jeho „holanďanu“ El–Royovi bude v říjnu devět roků a to je doba odchodu do psího důchodu. Jiří Samek jednoznačně netrvá na některém ze tří ovčáckých plemen, neboť za důležitější považuje výsledek testů, jejichž pomocí se vybírají psi pro službu.

Hravost mu zůstala
El–Roy byl i ve svých téměř devíti letech stále dovádivý na rozdíl od „konkurenčních“ stejně starých ovčáků. „Vždy byl živější než Německý ovčák a ve srovnání s maliňákem zase klidnější. Schopnost učit se je u všech srovnatelná, a tak výhodou při výcviku byla Royova neustálá chuť ke hře,“ vysvětluje psovod. Hravost mu nebyla na škodu ani ve službě, neboť měl velmi dobrou poslušnost a okamžitě zanechal dovádivých tendencí a reagoval na povely. Obrany hodnotí psovod jako průměrné, avšak za silnou stránku svého „holanďana“ považoval stopy. Pro služební účely postačují hodinové, se čtyřmi libovolnými lomy, avšak na různorodém terénu. Pokládají se čtyři aporty, přičemž poslední bývá zároveň ukončením stopy. Před lety si chtěl psovod srovnat výkonnost s jinými psy a výsledky byly velmi nadějné. Na mezinárodním mistrovství služebních psů Tartu v Mělníku získal druhé a později první místo. „Bylo to v kategorii mladých psů,“ upřesňuje psovod, ale i tak to něco vypovídá o El–Royově talentu. Více na soutěže nejezdil, později složil první stupeň zkoušky podle Tartu (civilní zkušební řád pro psy zaměřené na služební výcvik).

Kamarád i ochránce
Do zdravotnických zařízení a k soudům jsou nebezpeční vězni odváženi speciálními vozidly a doprovázeni eskortou. K soudům bývá eskorta posilována psem. El–Roy tak kromě běžného hlídkování v areálu věznice jistil bezpečnost i v autobusu, v mikrobusu nebo v soudní budově. A byl vydatným pomocníkem, protože občasné přihlouplé poznámky nebo provokativní chování vůči eskortě si za přítomnosti holandského ovčáka nikdo nedovolil. Přitom je to pes, který se dokázal chovat společensky a za celou jeho kariéru se nestalo, že by někoho neoprávněně napadl. „Dokázal odlišit situace, takže se nechal pohladit, ale jakmile dostal povel nebo když někdo začal provokovat křičením a byl agresivní, okamžitě reagoval. Jeho vrčení a štěkot dosud vždy stačily, aby si provokatér uvědomil, jak se má chovat,“ oceňuje Jiří Samek službu svého El–Roye.