Jack Russell teriér a sportovní aktivita, Část 13. – Není cvičák jako cvičák

Výcvik psů beru jako zábavu, zkoušky jako nové zkušenosti a závody jako důvod k seznámení a hlavně posílení radosti a zájmu ostatních lidí stejně zaměřených. Bohužel ne vždy je tento postoj vnímán pozitivně ze strany trenérů na cvičáku a starší členové vás berou spíš jako vetřelce než spojence. Není cvičák jako cvičák a přitom by mělo být zaručeno, že na jakýkoli cvičák přijdete, měli byste se naučit, jak cvičit a ovládat svého psa.

Výkonnostní třídy trenérů

Každý zodpovědný majitel ať malého, či velkého psa by měl výcvik absolvovat, aby věděl, jak má svého psa vést a vychovávat. Každý pes by měl být veden k poslušnosti a měl by mít alespoň základní výcvik. Zkoušky a závody, to už je jen třešnička na dortu. Na cvičácích by měli být vyškolení trenéři, kteří již mají s výcvikem psů zkušenosti. Měli by mít za sebou zkoušky a účast na závodech. Cvičit a dělat trenéra by neměl nikdo, kdo předtím neprokázal, že umí vycvičit psa. K tomu slouží odznaky výkonnostních tříd. Tyto odznaky dostanou trenéři, pokud doloží, že se svým psem (nebo psy) složili předepsaný počet zkoušek a absolvovali závody, kde se umístili na předních místech. Směrnice a žádanku si můžete vyzvednout na ČKS (českém kynologickém svazu) nebo ji najdete na internetu na stránkách www.kynologie.cz, oddíl normativy / řády, odstavec Řády – Sborník řádů, směrnic a pokynů pro výcvikovou činnost sportovní kynologie, oddíl 2. Směrnice pro zadávání výkonnostních tříd ve sportovní kynologii ČKS. Existují tři výkonnostní třídy a za každou dostává trenér buď bronzový, stříbrný, nebo zlatý odznak a nejvyšším oceněním je titul mistr sportu. Pokud tento odznak trenér nemá, nikdy nevíte, jaké má zkušenosti s výcvikem psů, a pak se můžete dožít zklamání jako já, když jsem zjistila, že na domovském cvičáku se nedostanete dál než na ZZO, ZOP, ZM, maximálně IPO–BH nebo ZPU1, a to ještě s katastrofálními výsledky všech zúčastněných, protože trenéři větší zkušenosti nemají a dosahují horších výsledků než my s našimi Jack Russell teriéry dnes.

Smutný začátek

Trenér by měl mít i základní znalosti o povaze psů jednotlivých plemen, a než s výcvikem začne, měl by se s jeho povahou seznámit. To, co platí na jednoho psa, u druhého může působit zcela opačně. Svoje znalosti a dovednosti by si měli trenéři neustále rozšiřovat a doplňovat. Já jsem hledala cvičák, kde by byli ochotní poskytnout mi víc informací a dovedností, dovést mě k vyšším zkouškám s dobrými výsledky a umožnit, abych sama mohla pomáhat s výcvikem psů a postupně se dopracovala až na trenéra. Díky tomu, že jsem zpočátku měla málo zkušeností, vybrala jsem si multifunkční cvičák, který byl poměrně krátce otevřen, a vstoupila jako člen do základní kynologické organizace. Líbilo se mi také, že zde přijímali velké i malé psy, protože většina cvičáků je zaměřena pouze na velká a služební plemena psů. Otevřeně jsem se zajímala o to, jak se mohu stát trenérem, kde se trenéři školí a jak získat trenérské osvědčení. Bohužel se ukázalo, že všechno není jen růžové, informací bylo minimálně (nebo žádné) a nejvíc mě drtil nezájem ze strany výboru a některých trenérů. Co byste tomu řekli, kdybyste věděli, že se změnil Národní zkušební řád, a vedení na cvičáku vám řeklo, že nic se nezměnilo? Přitom na tento cvičák chodilo mnoho psů velkých i malých plemen a někteří měli zájem absolvovat zkoušky. Přestože lidí se psy malých plemen chodí stále víc, cvičí kromě základního výcviku i agility, coursing a na cvičáku se pořádaly zkoušky a závody, byl zde velký nedostatek – nebylo kam odložit malého pejska, protože kotce byly jen pro velká plemena psů a i ty byly pozamykané. Na úplném počátku jsem s výcvikem a s trenéry byla spokojená, záhy jsem však poznala, že se zde lidé kastují, vznikají větší či menší skupinky, které si jdou po krku, a co je nejhorší, že o nás začínající psovody nejeví moc velký zájem ti zkušenější, kteří by nám měli předávat zkušenosti a rady. Pokud jsem chodila jen jako nečlen a platila plnou taxu za výcvik, měla jsem čistou hlavu. Jako člen jsem zjistila, že mám jen a jen povinnosti a výcvik nikoho nezajímá. Ze začátku jsem si také myslela, že v domovské ZKO pomohu s pořádáním akcí. Každá snaha však byla odměněna nezájmem, každý nápad si přivlastnil někdo jiný a nakonec jsem se dozvěděla, že pro cvičák jsem vlastně neudělala vůbec nic. Když se přidalo ještě několik zkažených zkoušek, rozhodla jsem se pro hostování na jiných cvičácích.

Příjemné hostování

Jaké bylo moje překvapení, když jsem se na jiných cvičácích setkala s příjemnou atmosférou i lidmi kolem sebe se stejným zápalem a zájmem. Navíc hostování mě stálo míň peněz než členství v domovské organizaci. Milé bylo i to, že jim vůbec nevadilo, že mám malého psa a oni velké. Cvičíme vedle sebe bez toho, že by mě vyháněli, protože mají pocit, že ten malý pejsek jim kazí výcvik. Ano, čtete dobře, tohle jsem slyšela velmi často na původním cvičáku a bohužel i na zkouškách – jdi ode mě dál nebo mi něco zkazíš, já chci lepší výsledky … Nakonec se ukázalo, že naši Jack Russell teriéři jsou jedni z nejlépe vycvičených psů na domovském cvičáku a dosahují lepších výsledků než psi lidí z vedení ZKO. Rivalita tam byla obrovská a výsledky katastrofální. Proto jsem se rozhodla změnit prostředí. Díky tomu, že jsme na jiných cvičácích hostovali i dříve, naše výkonnost šla prudce nahoru a letos jsme zvládli velmi dobře již dvě zkoušky a s obrovským úspěchem jsme absolvovali celostátní soutěž psů malých plemen. Největší odměnou pro mě bylo, když na cvičáku, na kterém jsem hostovala a na který jsem se rozhodla přejít, mě přijali do party s tím, že určitě s nimi budu pokračovat ve výcviku dál a budu s nimi skládat další vyšší zkoušky.

Srovnávejte

Výchova a výcvik psů jsou složitý proces a jen zkušení trenéři vám mohou předat potřebné informace, naučí vás, jak se psem nakládat, a umí vás vést tak, že dokážete složit jakékoliv zkoušky, které si naplánujete a které je schopen absolvovat váš pes. Bohužel dnešní doba nahrává i lidem, kteří se zajímají víc o peníze než o výcvik, a podle toho to také vypadá. Můj domovský cvičák sice dobře prosperuje a vydělává, ale výsledky ve výcviku psů jsou hrozné, organizace výcviku prakticky neexistuje, každý si tam dělá, co chce, a jeden na druhého kouká skrz prsty. Chodit rok dva na cvičák a učit se stále dokola přivolání, lehni, sedni, vstaň a k noze, pokaždé v řadě s jinými psovody, hlavně začínajícími a s jiným tzv. instruktorem, který vás nechá dělat stále stejné chyby, to je cesta spíše ke zkažení psa než cesta ke zkouškám z výkonu. Na druhou stranu existují cvičáky s málo členy, kteří platí menší poplatky, ale výsledky ve výcviku psů jsou na daleko vyšší úrovni a panuje tam lepší atmosféra, výcvik je dobře organizován a jednotliví členové jsou za výsledky odměňováni. Nejsem proti tomu, aby cvičák prosperoval a vydělával, vždyť se musí na jeho fungování vynaložit hodně sil a peněz, ale měly by být znát i výsledky, a ne aby domovská ZKO odháněla dobré členy, kteří vykazují stále lepší a lepší výsledky i díky tomu, že z vlastní vůle si shánějí informace a hostují na jiných cvičácích. To není dobrá vizitka. Jen dobře připravený a spokojený psovod, který skládá s úspěchem zkoušky a umisťuje se na závodech s dobrým výsledkem, je pro domovský cvičák ta nejlepší reklama. Proto bych vám chtěla doporučit – než začnete s pejskem chodit na cvičák, navštivte jich několik a porovnejte, co vám kde mohou nabídnout. Někdy je lepší si připlatit nebo třeba dojíždět dále a vidět, že se vám věnují a rozumí vašemu plemeni, protože výchova a výcvik se zkazí velmi lehce, ale náprava pak trvá mnohem déle. Prostě není cvičák jako cvičák …