Agility

Agility
Překážka kruh.
Slalom.
Tunel.
Šikmá stěna – „áčko“.
Skoková překážka.
Správné vedení psa na parkuru je základem úspěchu.
Skoková překážka.

Agility je kynologický sport, při kterém pes pod vedením psovoda překonává překážky rozestavěné na parkúru v pořadí určeném rozhodčím. Vítězem se stává tým, který proběhne parkúr v co nejkratším čase a bez trestných bodů. Tento sport není omezen plemenem psa.

Historie

Veřejnost měla možnost poprvé zhlédnout agility dne 10. února 1978 na prestižní výstavě psů Cruft's v Londýně. V roce 1977 dostal člen výstavního výboru John Varley za úkol zorganizovat zábavné představení, které mělo upoutat diváky během přestávky před zahájením posuzování skupin.

Varley se inspiroval koňským parkúrem a spolu se cvičitelem psů Peterem Meanwellem vymysleli sportovní disciplínu, která zvýrazňuje rychlost psa i jeho obratnost, zároveň je divácky přitažlivá, zábavná a není nebezpečná pro psa ani psovoda. Proti sobě bojovala dvě družstva, každé složené ze čtyř týmů (psovod a pes). Hned první představení agility sklidilo obrovský úspěch a tato nová disciplína se začala šířit ze Spojeného království do celého světa. O rok později již na Cruftově výstavě startovalo více týmů a v prosinci 1979 se agility stalo součástí slavné mezinárodní přehlídky parkúrového skákání v anglické Olympii. První zkoušky v agility se konaly v roce 1980. V roce 1988 se v Ženevě konalo první mistrovství Evropy, v roce 1996 pod záštitou mezinárodní kynologické organizace FCI proběhlo ve Švýcarsku v Morges první mistrovství světa. Agility může dělat úplně každý s jakýmkoliv psem. Samozřejmě některá plemena se na agility hodí víc, jako např. pudl, šeltie, Border kolie a kolie dlouhosrstá, belgičtí ovčáci atd. Závodí i různí kříženci.

Cílem je, aby psovod se svým psem překonal trať s překážkami ve správném směru a pořadí, bez chyb a v co nejlepším čase.

Je to pro psy jedna z nejpřirozenějších aktivit, pes ve smečce (společně se svým pánem) spolupracuje při překonávání překážek v honbě za kořistí. Kořistí se stává pamlsek či hračka a pochvala na konci každého parkúru. Je to sport, který prospívá fyzické kondici psa i psovoda a velmi dobře upevňuje vztahy mezi psem a pánem. Kromě toho je každý trénink i závod výbornou příležitostí pro socializaci psa. Pes se v tomto prostředí naučí stýkat s ostatními psy i lidmi, zvykne si na ně.

Agility v ČR

Klub agility České republiky byl založen v roce 1992 nadšenci zapálenými pro poměrně nový sport. Klub se svým členům snaží nabídnout nejen možnost vlivu na rozvoj českého agility, ale i výhody při účasti na závodech a normativy, sjednocující pravidla. V neposlední řadě klub systematicky připravuje rozhodčí agility, z nichž mnozí jsou známí po celém světě.

Klub agility ČR pořádá každoročně otevřené mistrovství republiky v agility i mistrovství dětí a mládeže, koordinuje výběr reprezentace juniorů i dospělých na význačné evropské a světové akce a je zastoupen delegátem v komisi agility FCI. Úplně první soutěž v agility se konala ještě v roce 1991 v Praze–Královicích, ale větší význam mělo až první mistrovství republiky, konané v roce 1992 v Říčanech u Prahy.

Česká republika patří ke světovým velmocím tohoto sportu. Za otce agility v Česku bývá považován pan Radko Loučka, nejznámější Češkou v agility je Petra Hamšíková, která se v roce 2012 stala kynologem roku. Se svou fenkou Larou (Ami Dévoué z Březkého průhona) v loňském roce získala titul mistři světa, titul vicemistři světa a celkem 34 vyhraných běhů. Za zmínku stojí také úspěchy Adély Králové, která v roce 2006 přispěla na mistrovství světa k prvnímu místu v kategorii týmů small a v roce 2007 vyhrála jako čtrnáctiletá mistrovství světa v kategorii jednotlivců S mezi dospělými. Čeští závodníci, rozhodčí a instruktoři jezdí stále častěji získávat zkušenosti do zahraničí a z měření sil v jednotlivých soutěžích často vycházejí úspěšně. Základna agility se stále rozrůstá a tento sport láká více a více zájemců o pohyb a souhru se psem. Každý rok se koná řada závodů, v sezoně od dubna do října je možné si každý víkend vybírat, roste také počet halových závodů na písku a koberci.

Pravidla

Překážky na trati se dělí do tří skupin – skokové, zónové a probíhací. Mezi skokové překážky řadíme skok vysoký, skok daleký, zeď, viadukt a proskokový kruh, mezi zónové řadíme kladinu, áčko (šikmá stěna, viz obrázek), houpačku a stůl, do probíhacích patří tunely pevné a látkové a slalom.

V optimálním případě překonává závodní tým (psovod a pes) parkúr bez penalizace a v čase kratším, než je předepsaný. Důvody k penalizaci mohou být v zásadě tři – chyba, odmítnutí a překročení časového limitu.

Soutěží agility se mohou zúčastnit pouze psi starší 18 měsíců, kteří mají výkonnostní průkaz nebo licenci.

Trénovat začínáme už od štěněte, nejdříve 5 minut denně základní povely, pak 10 minut a postupně přidáváme. Vždy to musí být pro pejska zábava, je to hra.

Důležité je, aby psovod správně naváděl psa na překážku. Pes musí správně chápat povely, aby mu bylo jasné, kterou překážku má překonat. Velmi důležitá je řeč těla. Nejen slova, ale tělo určuje, kam pejsek půjde.

Chyby

Za chybu se počítá shození laťky u skoku vysokého, shození části zdi, odraz od překážky u skoku dalekého, minutí branky ve slalomu (s výjimkou první), nedošlápnutí psa do zóny u zónových překážek, seskočení z houpačky dřív, než se dotkne země, nedodržení časového limitu výdrže na stole a obvykle u kategorie začátečníků (A1) neúmyslný kontakt se psem. Zvláštním druhem chyby je překročení tzv. standardního času. Pokud tým překonal parkúr v čase horším než standardním, ale lepším než maximálním, je to považováno za chybu a každá setina sekundy, o kterou je překročen standardní čas, je penalizována jednou setinou trestného bodu (čas běhu se měří na setiny sekundy – čím dál obvyklejší je elektronická časomíra). Za odmítnutí se považuje minutí nástupní strany překážky (např. pes překážku oběhne a musí se vrátit, stačí ale, aby pes minul překážku a současně proťal rovinu, ve které je nástupní hrana překážky – prostě překážku mine) a minutí první branky ve slalomu. Každá chyba a každé odmítnutí je ohodnoceno 5 trestnými body. Počet chyb není omezen, maximální povolený počet odmítnutí je 2 na jeden běh, při třetím následuje diskvalifikace z daného běhu. Každé odmítnutí musí psovod opravit, chyby se neopravují.

Porušení pravidel a penalizace

Pokud tým poruší pravidla závažnější způsobem než chybou či odmítnutím, bývá v daném běhu diskvalifikován. Důvodem pro diskvalifikaci je zejména nedodržení pořadí a směru překonávání překážek (pes jednu překážku mine a potom překoná další, pes překoná překážku v opačném směru, než je předepsáno), třetí odmítnutí v jednom běhu, kontakt psovoda se psem (A2, A3), kontakt psovoda s překážkou, shození jiné části překážky, než je povoleno (např. shození bočnice u skoku vysokého, „zbourání“ zdi), překročení maximálního povoleného času běhu, opuštění parkúru psem, úmyslné zastavení běhu psovodem či zdolání překážky nepovoleným způsobem (např. přeskočení tunelu). Velmi častým důvodem bývá zapomenutí obojku na krku psa. Psovod nesmí mít v ruce ani u sebe žádný předmět, kterým by psa motivoval (hračku, pamlsek …). I za to je diskvalifikace. Diskvalifikace hrozí i za nevlídné zacházení se psem (bití, tahání za kůži nebo sprostá slova směřovaná psovi či rozhodčímu).

Kategorie

Jsou tři velikostní kategorie, a to small – S (malý) do 34,99 cm včetně, medium – M (střední) od 35 cm do 42,99 cm včetně, a large – L (velký) od 43 cm včetně podle kohoutkové výšky psa. Podle nich je stanovena i výška překážek.

Parkúr je stavěn včetně kontaktních zónových překážek a stolu. V tomto běhu běhají všichni závodníci dané kategorie Large, Medium a Small proti sobě. Nerozdělují se podle výkonnosti (A1, A2 a A3).

Každý tým začíná v kategorii A1 a postupným splněním zkoušek postupuje do dalších, vyšších kategorií, přes A2, A3 až k A3 Championovi. Rozdíly mezi třídami se vyznačují obtížností tratě, její délkou a standardním, příp. i maximálním časem.

Existují tři oficiální třídy:

Agility 1 – SA1, MA1, LA1

Mohou se jí zúčastnit pouze týmy (psovod + pes), které ještě nemají zkoušku A1 složenou třikrát na výborně (s maximálně 5,99 trestného bodu) u dvou různých rozhodčích na oficiálně uznaných závodech. Pro A1 smí být použity dvě až tři překážky s kontaktními zónami.

Agility 2 – SA2, MA2, LA2

Mohou se jí zúčastnit pouze týmy, které třikrát absolvovaly zkoušku A1 s ohodnocením výborně. Pro A2 smí být použity dvě až čtyři překážky s kontaktními zónami.

Elitní třída Agility 3 – SA3, MA3, LA3

Postup z A2 do A3 je možný po pěti splněních zkoušky A2 na výbornou bez trestných bodů (za chyby, odmítnutí a čas) u dvou různých rozhodčích, s umístěním do třetího místa. Po splnění uvedených požadavků psovod může požádat předepsaným formulářem o vydání karty A3. Po jejím obdržení se zkratka A3 stává součástí jména psa (např. A3 Bellinda). Pro A3 mohou být použity tři až čtyři překážky s kontaktními zónami.

Jumping

Trať je bez kontaktních zónových překážek a stolu. Pravidla jsou stejná jako u agility, také běhají proti sobě všechny kategorie dané velikosti. V této třídě většinou vyhrává ten nejrychlejší, pro chyby zde není místo.

Překážky

Překážky se v agility dělí do tří kategorií. Známe překážky skokové, zónové a průběžné. Pro všechny překážky platí, že nesmí být nebezpečné pro psa ani pro psovoda a musí svými rozměry odpovídat ustanovením daným reglementem FCI a Zkušebním řádem agility ČR.

Skokové překážky

Skokové překážky, jak již název napovídá, překonává pes jejich přeskokem, přičemž je žádoucí, aby je pes překonal bez shození některé jejich části.

Jednoduchá skoková překážka

Tato překážka se používá nejčastěji. Skládá se ze dvou křídel a tyčky položené na držáky umístěné na křídlech v potřebné výšce. Pes musí přeskočit přes tyč tak, aby ji nesundal. Psovod psa navádí gesty a zvukovými povely, přičemž se nesmí psa dotknout ani sám přeskočit překážku či shodit křídlo.

Dvojitá skoková překážka

Je to překážka, kterou tvoří dvě jednoduché skokové překážky stojící za sebou ve vzdálenosti 30 až 55 centimetrů (v závislosti na velikosti psa). Tyč první překážky je umístěna výše než tyč druhé.

Skok daleký

Skok daleký je skoková překážka sestávající ze dvou až pěti elementů, které jsou od sebe stejnoměrně vzdáleny. Počet elementů závisí na velikostní kategorii. Všechny čtyři rohy překážky jsou označeny 120 cm vysokými tyčemi.

Kruh

Kruh je pneumatika z motocyklu zavěšená do rámu, jehož rozměry určuje reglement. Pneumatika se musí dát nastavit do potřebné výšky. Úkolem psa je přeskočit vnitřkem pneumatiky.

Zeď a viadukt

Zeď a viadukt jsou skokové překážky, které tvoří dva sloupy spojené pevnou stěnou, přičemž při viaduktu jsou do zdi vyřezány jeden až dva otvory ve formě obráceného U. Na stěně se nacházejí shoditelné elementy a zeď i viadukt se musí dát přestavit na všechny velikostní kategorie psů (stěna se skládá z několika do sebe zapadajících částí, které se dají libovolně rozebrat).

Zónové překážky

Zónové překážky mají na svém začátku a konci jinou barvou vyznačenou takzvanou zónu. Tato zóna je místo, na které pes při vystupování na překážku a sestupování musí položit alespoň jednu tlapku, jinak dostane trestné body za její přeskočení.

Kladina

Kladina se skládá ze tří částí. Stoupající, vodorovné a klesající. Pes musí kladinu proběhnout celou a vedle toho musí dát pozor na zóny označené na překážce jinou barvou.

Šikmá stěna

Tato překážka je pro svůj tvar familiárně nazývána také „áčko“. Tvoří ji dvě strmé plochy opřené vrchní částí o sebe. Pes musí překonat překážku tak, že jednou stranou vyběhne nahoru a na druhé straně seběhne dolů.

Houpačka

Houpačka sestává z desky podepřené uprostřed. Podobně jako houpačka pro děti se i tato překážka překlápí z jedné strany na druhou, přičemž se však tato houpačka musí překlopit při zatížení jejího konce hmotností 1 kg maximálně za 4 sekundy. Houpačku nepřekonává psovod.

Průběžné překážky

Jak již název prozrazuje, jedná se o překážky, kterými pes proběhne.

Pevný tunel

Tunel představuje pro psy velmi oblíbenou překážku. Patří mezi překážky, s nimiž se začínající čtyřnohý „agiliťák“ seznamuje na začátku své kariéry. Je to vlastně ohebná „trubka“ s průměrem 60 centimetrů a délkou 3 až 6 metrů. Úkolem psa je přeběhnout vnitřkem tohoto tunelu z jedné strany na druhou.

Látkový tunel

Látkový tunel je oproti pevnému tunelu trochu komplikovanější. Tvoří ho pevná část ve formě tunelu, na jehož konci se nachází látka tvořící jakýsi druh rukávu. Tato látka vlivem gravitace leží na zemi. Pes tedy musí při překonávání látkového tunelu tuto látku nadzvednout. Z toho vyplývají dvě specifika této překážky. Zaprvé, na druhém konci tunelu pes nevidí světlo, což pro některé psí začátečníky může představovat psychologickou bariéru. A zadruhé, samotná látka může způsobovat problémy malým plemenům zejména v dešti, kdy je těžká a malí psi musí vyvinout větší sílu při jejím nadzvedávání.

Slalom

Slalom tvoří 8, 10 nebo 12 tyčí umístěných za sebou a připevněných na společném podstavci. Úkolem psa je do slalomu vběhnout tak, že první tyčka je po jeho levé straně. Další tyčky musí střídavě obcházet jednou zprava a jednou zleva, čili kličkuje mezi tyčkami. Z hlediska tréninku patří spolu s houpačkou mezi nejobtížnější překážky.

Stůl

Překážka stůl je čtvercový stůl stojící na čtyřech nohách. Jeho výška je nastavitelná v závislosti na velikosti psa. Úkolem psa při této překážce je vyskočit na ni ze správné strany, zůstat na ní minimálně 5 sekund a pak pokračovat dál v běhu podle pokynů psovoda.

Agiliťácké desatero
• Na trénink choďte včas. Pejsek by měl přijít na trénink odpočinutý, ne bezprostředně po jídle a také vyvenčený. Psovod by měl být v dobré náladě a ochoten se něco nového naučit.
• Buďte vždy vybaveni pamlsky, aportky a hračkami, se kterými si váš pejsek rád hraje; nezapomeňte také na misku s vodou.
• Pomáhejte ostatním při výcviku se zvedáním tyček, rovnáním tunelu. Ostatní vám také rádi pomůžou.
• Pokud zrovna necvičíte, nechte svého pejska odpočinout. Nechoďte sami trénovat na překážky. Pokud zrovna cvičí někdo jiný, nenechte vašeho psa volně pobíhat a narušovat výcvik.
• Výcvik má probíhat plynule, proto dávejte pozor, co výcvikář vykládá. Důkladně si prohlédněte trať před tím, než ji absolvujete se psem. Než na trať s pejskem vyrazíte, musíte přesně vědět, jak chcete pejska vést.
• Pokud vám není něco jasné nebo chcete s něčím poradit, nebojte se zeptat. Výcvikáři jsou tady pro vás.
• Pokud vidíte, že je váš pejsek unavený, nesoustředí se, netrénuje s plným nasazením, raději přerušte trénink. Nikdo neposoudí lépe, jak se cítí váš pejsek, než vy.
• Před běháním pejska rozcvičte. Nikdy by neměl jít běhat ze zavřeného auta či kotce. Podobně hned po běhu pejska nezavírejte. Myslete na jeho zdraví.
• Věřte svému pejskovi stejně, jako on věří vám. Proto nechoďte na parkúr pesimističtí, všechno se dá zvládnout …
• S vaším pejskem tvoříte tým. Pokud se vám něco nepovede, nemůže za to pejsek, ale vždy vy. Pejsek nesmí poznat, že se nedaří. Vždy ho proto pochvalte a odměňte. Nikdy pejska na parkúru netrestejte. Agility je o radosti z běhání, ne o honění se za úspěchem!
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře