Jak se rodí chesapeaci aneb sedm statečných

Jak se rodí chesapeaci aneb sedm statečných

Tak už to máme za sebou. Naší Chelsince se během docela komplikovaného porodu podařilo přivést na svět 7 krásných hafáků. Stíhám si stěží utřít pot z čela a jede se dál. Kolotoč krmení, venčení, kontrolování, no co vám budu povídat. Štěňátka spinkají, maminka odpočívá a já se v rychlosti ohlížím za právě prožitou velice silnou událostí.

Už je to tady …

Všechno začalo 60. den po prvním krytí, kdy všechny příznaky ukazovaly na blížící se porod. Chelsinka sama vyhledala klidný kout v porodním boxu a upravila si tam nachystaná prostěradla dle svého vkusu. To je, vyhrabala si v nich důlek a prodýchávala první slabé bolesti. Protože jsem počítala s tím, že tohle období může trvat i docela dlouho, začala jsem si chystat všechny potřebné věci, které jsem našla na internetu nebo mi je poradili zkušení chovatelé. Na stole ležely roušky, šňůrky, nůžky, deník, hodinky, dezinfekce, váha, teploměr, košík s termoforem, vodítko, baterka, glukopur a telefon s číslem na veterinární pohotovost. Všechny věci jsem během porodu použila a nejvíce jsem ocenila baterku – tzv. čelovku, a to i doma, když už jsem na oči neviděla, světla bylo málo a já potřebovala manipulovat se štěňátkem a mít volné ruce, termofor v okamžiku, kdy jsem s fenou musela odjet a potřebovala jsem udržet štěnda v teple, a glukopur, protože to bylo to jediné, co jsem do fenečky během dlouhotrvajícího porodu dostala. Na seznam bych nejraději připsala kýbl kafe a nějaký iontový nápoj pro porodníka. Obojí mi přišlo vhod. A je to tady, půlnoc se blíží, v televizi řádí Axel alias Eddie Murphy a u Chelsinky se objevuje první silnější stah. Přichází si ke mně postěžovat a pro útěchu a pak zase odchází funět do pelíšku. Takhle to pokračuje až do tří hodin ráno, kdy se Chelsea zvedá a kňourá a já sleduji, že už je nejvyšší čas připravit se na první přírůstek. Ještě jeden stah a na mě kouká první holčička. Rychle budím Honzíka, prostředního syna, kterému jsem slíbila, že porod prožije s námi.

Holčičky

První holka si dává chvilku načas, než vyfrkne z nosíku bublinku vzduchu a já můžu zakřičet: „Je živá, hurá!“ Rychle ji sušíme a masírujeme a Chelsinka nám jazykem pomáhá rozproudit její krev. Fenečka dostává růžovou mašličku a jméno Honey. Je to můj netový nick, přezdívka Honzíka, který od té chvilky vydržel se mnou celé dlouhé čekání na miminka, a taky to znamená něco jako medový, miláček, zlatíčko. Jména jsou zatím pracovní, takže se mohou ještě upravit, než budou definitivní, a jejich základ je z angličtiny, ale ne doslovný překlad. Všechna ale musí být na A, takže Honey je vlastně Angelina Honey, prostě naše Medová Andělka. Při pohledu na to křehké krásné miminko se mi rozklepaly ruce …

Druhá holka na sebe nechá hodinku čekat a ve 4:16 se kolotoč rozjíždí znovu. Tahle holčina se rodí i s plodovým obalem a placentou, takže nejdříve rozbalit dáreček, ustřihnout pupík, osušit, zvážit a rychle k mámě. Honza jí přidělil bílou a já jméno z latiny Aqua Bella – něco jako krásná voda nebo taky krasoplavkyně. Jen doufám, že bude milovat vodu, tak jak to ostatně mají chesapeaci vrozené. Je z holek největší.

Kluci

Tím jsme zásobu něžných holčiček na chvíli vyčerpali a nastupují kluci–otesánci. Původně jsem chtěla, aby první kluk dostal jméno po tátovi, ale nakonec jsem počkala, který z pejsků mu bude nejvíce podobný. Nastávají dlouhé hodiny čekání, už se ozývá únava, klíží oči, ale v 6:17 se na svět dere tentokrát pěkně veliký kluk. Uvazujeme mu reflexně zelenou šňůrku a do porodního deníku kromě váhy a toho, že se narodil stejně jako Aquilka v obalech, píšeme i jméno Aeriel Atrey. No dobře, angličtináři, vím, že to není zrovna nej slovní spojení, ale krásně zní. A Atreje jsem vždycky chtěla.

Od této chvíle se nám ale začínají intervaly mezi štěndy prodlužovat a já si říkám, že pokud to bude i nadále takto pokračovat, budeme rodit do odpoledne. Kéž bych měla pravdu. V 9:03 se rodí na dlouhou dobu poslední kluk, nejtmavší ze všech, čokoládově hnědý Gal. No jo, je to celý táta a Blanka, majitelka našeho táty, si přála ke jménu Gal Asterixe, takže právě čistím Asterixe Gala.

Komplikace

Doposud by to byl normální porod, ale tady se všechno začíná kazit a my v té chvilce ani netušíme proč. Chelsea má pořád stahy, ale nikterak silné, štěnda jí dávám k bradavkám pít, střídavě funíme a odpočíváme, ale když se ani po třech hodinách nic neděje, volám na veterinu. Paní doktorka nám na ultrazvuku ukázala, že jsou tam opravdu ještě minimálně dvě děcka a oběma tluče srdíčko, takže tady problém není. Dostáváme injekci na podporu stahů a jedeme pokračovat domů. Jsou čtyři hodiny odpoledne, Chelsinka začíná jevit první známky únavy, dopujeme ji glukopurem a opět se vypravujeme na veterinu. Tady postupně vyčerpáme všechny naděje na normální porod, injekce, kapačky, naši pomoc a pomoc lékařky. Důležité je, že štěnda pořád žijí a Chelsinka ještě nevyčerpala všechny síly. Poslední naděje na záchranu všech – císařský řez. Už neváháme, posbírám narozená mimina, aby nebyla doma sama, Chelseu a Honzíka, rozbíjím prasátko a jedeme na veterinární pohotovost. Nebudu vás dlouho napínat, už od začátku víte, že mimin je sedm, takže pan doktor byl nesmírně šikovný a rychlý, za půl hodinky už byl ze sálu slyšet pronikavý hlas prvního kluka, který při porodu sklouznul do příčné polohy a zablokoval porodní cesty. Tohohle kluka by teda mamina sama neporodila. Je opravdu veliký, má mohutnou hlavu i ťapinky a já na to koukám, že máme druhého Gala, tentokrát ve světlejším provedení. Aby se kluci nepletli, tento je Aaron Gal, nebo pracovně spíš Ronny.

Šestý přírůstek nám sestřička přináší do čekárny hned vzápětí a je to taky kluk, nejmenší, ale živý jako opička, individualista, který pije, když všichni spí a naopak. Vzpomněla jsem si na večerní film a okamžitě ze mě vypadlo: „Ty jsi Axel.“ Je zajímavé, že některá jména jsem měla promyšlená i hodně dlouho dopředu, někdy jsem kombinovala dvě jména tak, aby spolu souzněla, a někdy to přišlo jako blesk. A protože je takový individualista jako můj nejmladší syn, kterému učitelé neřeknou nijak jinak než „prostě Filda“ a kterému z legrace někdy říkám Gilda, dostal druhé jméno po něm – Axel Gil.

Bonus

Teď by mohla pohádka skončit. A žili šťastně … Jenže nám zase něco nesou. A je to holčička. Tak přece máme sedm mimin; přestože ultrazvuk ukázal šest, paní doktorka už při první kontrole nahmatala i to sedmé. Jmenuje se Cherrynka, protože maminka Chelsea celé těhotenství chodila k sousedům na třešně, a navíc je to taková třešinka na dortu, bonus navíc. Takže celým jménem Almond Cherry – mandlová třešeň. Mandlová, protože má barvu mokré neoloupané mandle. Ostatně co se týká barev, celý vrh je sladěný do tmavě hnědé, asi ve třech jemných rozdílech barev, ale to se může ještě změnit. Nicméně si myslím, že ty barvičky budou všechny podobné. Honey má jeden bílý prstík, Asterix, Atrey a Cherrynka malinkou bílou čárku na hrudi a Rony bílé ťapky zespodu.

Tak a teď ještě rychle postarat se o naši zasloužilou mámu, která je po narkóze celá zmatená, nakrmit celý vrh a padnout do postele naznak. Vždyť už nám hodiny ukazují zase 10 hodin večer. Vyčerpaní, zničení, ale šťastní upadáme na chvilku do mikrospánku, protože za pár chvil nás čeká další krmení. A tak to bude pokračovat ještě pár příštích dnů … Díky bohu.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře