Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Šediváčkův long 2014 – XVIII. ročník 21.–25. leden 2014, Deštné v Orlických horách
Sdílet:

Šediváčkův long 2014 – XVIII. ročník 21.–25. leden 2014, Deštné v Orlických horách

Počasí letos pořadatelům pořádně zamotalo hlavu, nebyl sníh, do poslední chvíle se doufalo, že napadne, ale nakonec bylo rozhodnuto, že se závod pojede na kárách. Letos je závodu již osmnáct let – po letech dozrávání se stane dospělým a opustí období dětských nemocí. Během rekordní souvislé řady sedmnácti ročníků vyrostl do podoby, která spolehlivě odolává krizovým jevům i nepřízni počasí, což se letos plně potvrdilo. Závodníci jsou na tratích sledováni zvláštní metodou, která dává organizátorům i návštěvníkům přehled o průběhu závodu. Všichni zájemci mohou závod sledovat na jeho webových stránkách. Prestiž a oblibu závodu dokazuje i vysoká mezinárodní účast – na Šediváčkův long opakovaně jezdí desítky závodníků ze dvanácti států.

Tento čtyřetapový závod psích spřežení, který se za normálních okolností jede 240 km po hřebenech Orlických hor s jedním povinným přenocováním na sněhu, je Mistrovstvím ČR v LONGu (dlouhá trať). Jde o jeden z nejtěžších závodů psích spřežení v Evropě a nejdelší závod v České republice. Bohužel díky nepřízni počasí se trať musela velmi výrazně zkrátit. Bezpečnost byla na prvním místě. Nakonec se jelo jen 59 km ve třech etapách. Z bezpečnostních důvodů byl zrušen povinný bivak i noční dojezdy a jelo se jen za světla. I tak to bylo pro mushery velmi náročné, káry nejsou odpruženy a na trati čekalo na závodníky několik náročných stoupání a prudké sjezdy. Někteří závodníci pro poruchu na káře (nejčastěji to odnesla kola) nedojeli. Pořadatelé do posledního dne doufali, že se alespoň jedna etapa pojede na sněhu, ale bohužel to počasí neumožnilo, třetí den sice začalo pořádně mrznout, ale sníh nenapadl. Pořadatelé uvažovali i o přepřahací stanici, kde by se spřežení přepřáhlo z káry do saní, bylo by to organizačně velmi náročné. Ale ani tuto odvážnou myšlenku počasí nedovolilo realizovat. Poslední etapa byla zrušena a jela se jen jako exhibice pro diváky, aby se předešlo zraněním. Trať byla vyznačena pomocí čtyřkolek ASP Group, také operativně pomáhaly při odvozu poškozených kár z trati. Po tři večery musherům přednášel americký veterinář o problémech s tlapkami, správných postrojích a masážích psů.

Historie závodu

Před několika lety hledala skupina nadšenců jezdících se psím spřežením oblast, která by byla svými sněhovými podmínkami, nadmořskou výškou, profilem trati i vstřícným postojem úřadů vhodná pro uspořádání závodu psích spřežení na dlouhé vzdálenosti. Ideální místo vyhovující v rámci možností všem podmínkám nalezla v Orlických horách, a tak byl pokusný nultý ročník (později přejmenovaný na ročník první) odstartován v únoru roku 1997. Ještě před vlastním závodem, den před startem, utekli pořadateli Pavlu Kučerovi dva psi, z nichž jeden – Sibiřský husky jménem Šedivák – byl u vzdálené vesnice zastřelen místním občanem. Navzdory tomu byl závod odstartován, ale na památku této smutné události byl pojmenován jednou provždy „Šediváčkův long“. V průběhu času byly vytvořeny dvě tratě – na 222 km a 333 km – které vedou po hřebenech i po nádherné polské straně Orlických hor. Závod je čtyřetapový s jedním povinným bivakem, který už tradičně nalézá své místo na louce za starým statkem u obce Souvlastní.

Marian Kdýr

Marian Kdýr se letos umístil stejně jako loni se svým čtyřnohým partnerem Seppem na druhém místě. Tohoto náročného závodu se účastnil již počtvrté. Třikrát se Seppem a jednou s SH Bedřichem a Rozárkou. Marian jezdí kategorii skijöring, v této kategorii jede lyžař s jedním nebo dvěma psy.  Lyžař je spojen se svým psem vodítkem s amortizérem, který tlumí rázy mezi nimi. Pes by měl být poslušný, vytrvalý, silný a neagresivní. Psa lyžař ovládá hlasem, hlavně při změně směru je to důležité, proto musí být velmi poslušný a také mít touhu běžet. Sportovní psi, jako ohaři, setři a ovčácká plemena, si skijöring s radostí užívají, stejně jako severská plemena, jako jsou sibiřští a aljašští husky, malamuti atd. Závody ve skijöringu se konají při závodech psích spřežení. První závody skijöringu se u nás konaly při závodech psích spřežení v roce 1985 v Peci pod Sněžkou.

Marian má celkem čtyři psy: jedenáctiletého psa rhodeského ridgebacka Ritcheho od chovatelky Evy Dobešové, sedmiletého evropského saňového psa Seppa od chovatele Miloše Wolfa a ještě dvě sedmiměsíční štěňata alaskánů – bratry Dařbujána a Pandrholu (Dastyho a Pada) od chovatele Václava Zetka.

Jak ses k tomuto sportu dostal?

„K mushingu jako takovému jsem se dostal přes dogtrekking, kde chodí i spousta musherů a využívají tento sport nejen jako letní přípravu. Posbíral jsem od nich mnoho informací, které vedly k tomu, že jsem si tento sport chtěl také vyzkoušet. S dogtrekkingem jsem začal v roce 2007 a v roce 2010 se nám povedlo být na MČR čtvrtí. To obnášelo už více než jen svižnou chůzi a postupem času jsem celou vzdálenost chtěl ujít tzv. v kuse bez bivaku a kombinovat s popobíháním z kopce, abych ulehčil nohám v sestupu, přidaly se rovinky atd. V dogtrekkingu je krásné, že můžete jít na pohodu s bivakem, nebo si to zkusit běžet. Je jen na vás, jak si ho užijete.“

 

 

 

První ročník Šediváčkova longu, který Marian jel, byl tak trochu křest ohněm …

„V roce 2010 jsem poprvé jel Šediváčkův long s půjčenými psy SH Bedřichem a Rozárkou od Romana Novotného, abych si mohl vše vyzkoušet. Za to mu ještě jednou děkuji. Vše bylo velmi narychlo a s pejsky jsem se viděl až na závodech. Byli zvyklí pracovat jen ve spřežení a skijöring vyžaduje zvláště v tak náročném terénu, jako je Šediváčkův long, skvělou souhru mezi musherem a psy. Vše jsme se za pochodu učili navzájem. Sjezdy z některých kopců si pamatuji doteď – byl problém psy přibrzdit, natož zabrzdit. Tratě v některých místech zvláště pro běžkaře nejsou moc upravené a zde je souhra mushera a psa více než důležitá.

Podmínky v tomto roce byly opravdu tvrdé, mráz -21 °C, během dalších etap navíc hodně sněžilo a třeba na hřebenech jsme si museli prošlapávat cestu, jelikož vždy stačila zapadnout. Můj první zimní bivak (přenocování na sněhu) bez odladěného vybavení nebyla ‘úplná romantika’.“

Mariana to ale neodradilo, naopak. S heslem „co tě nezabije, to tě posílí“ se na další ročník vydal již se svým psem Seppem.

„Byla to opět ‘premiéra’, ale vše už bylo nějak snadnější, dá-li se to tak říci. V tomto roce se nám podařilo v naší kategorii zvítězit.

ESP (Evropský saňový pes) je krátkosrsté plemeno bez podsady, a proto i bivak s ním je úplně jiný, než když máte typické severské plemeno, které zaparkujete na stakeoutu. Na bivak beru Seppovi obleček, spacák a stan (tedy nejen pro něj), aby mohl v pohodě přečkat noc. Obleček je speciální v tom, že může být použit i na běh, aniž by psa nějak omezoval v pohybu. Byl vyvinut ve spolupráci s firmou ZeroDC. Toto plemeno je využíváno hlavně na sprinty, ale jelikož mám aktivního psa pouze jednoho, tak se mnou musí zvládnout jak krátké, tak dlouhé závody, což se ne zrovna dobře kombinuje, protože trénink na obě disciplíny je rozdílný.“

 

 

 

Který ročník byl nejnáročnější?

„Pro mě byl nejnáročnější právě první ročník, nevěděl jsem úplně, do čeho jdu, vše bylo narychlo bez pořádné přípravy a o půjčené psy jsem měl větší strach než o vlastní.“

Jakou má Sepp povahu?

„Sepp je neuvěřitelný mazel a je na mně doslova závislý. Vše dělá na 100 %, takže i obyčejné venčení se někdy stává adrenalinem. Například v dogtrekkingu táhne na prvním kilometru i na stém úplně stejně … (kolena by to možná chtěla jinak). Je to neuvěřitelný dříč, který mě svou tvrdostí a přístupem k ‘práci’ stále fascinuje.“

Mají psi speciální stravu?

„Poměrně dlouho jsem vybíral krmení, aby vyhovovalo specifickým potřebám. Problém byl v tom, že mi psi při velké zátěži hubli, musel jsem je dokrmovat tukem atd.

Přechodem na granule Kennel's Favorite High Power Plus se tyto problémy odstranily. Samozřejmě psům dopřeji pamlsky, případně něčím doplním, aby měli stravu pestřejší, ale základ už neřeším. Pravidelně se psy chodím na odběr krve, abych měl jistotu, že je vše v pořádku. Důvěřuj, ale prověřuj. Výrobci výsledky pro zajímavost posílám.“

Jaké máš plány do budoucna?

„V příštím roce bych se chtěl zúčastnit závodů Alpen–Trail a v Innerkrems.“

Závod očima Mariana

Letošní ročník byl takzvaně na suchu. Do poslední chvíle se nevědělo, na čem se závody pojedou. V týdnu před závodem bylo rozhodnuto, že kategorie skijöring se pojede na koloběžce nebo se poběží. Ostatní kategorie jedou na kárách. Koloběžku jsem měl tzv. zazimovanou, ale běžet se mi nechtělo, takže volba padla na ni.

Po zhlédnutí videa z tratě na musher meetingu mi ztuhl úsměv ještě dřív, než jsme se na trať vydali. Terén byl velmi členitý, kopcovitý se spoustou zrádných a přemrzlých míst.

Do závodu jsme tedy vyjížděli s velkým respektem. Přece jen dvě kola drží méně než čtyři. Kvůli zmrzlému povrchu kombinovanému s malým popraškem sněhu se mi nedařilo pořádně odrazit a tak svému parťákovi více pomoci. Na stupátko koloběžky se mi balil sníh a bylo zapotřebí ho vždy po nějaké době něčím strhnout. Na rovinkách jsme se mohli konečně dostat do rychlého tempa, které nám sedí. Maximálky zde byly podobné jako při sprintových závodech. Zato jízda z některých kopců byla o to pomalejší – a nechápavé poohlížení Seppa, proč ho zase brzdím, bylo více než úsměvné. Do cíle jsme dorazili vždy ve formě dobře naklepaného řízku. Přednášky veterináře Jerryho Vanka o psech, postrojích a masážích byly velmi zajímavé. Otevřely mi nový pohled na některé věci, které zde byly probírány.

Šediváčkův long mě opět něčím překvapil, byl tradičně náročný, ale jiné pojetí závodu ovlivněné nepřízní sněhových podmínek dalo vzniknout zase novým zážitkům a zkušenostem.

Těm z vás, kteří zatím váhají s tímto sportem začít, doporučuji čerpat informace z webových stránek www.canicross.cz, mushing.cz nebo dogtrekking.info. Například pořádané workshopy vás na tréninky nebo závody lépe připraví a těch slepých uliček, kterých je na začátku spousta, bude rozhodně méně.

Výsledková listina
Kategorie LT1 1. Kotiš Martin
2. Toman Tomáš
3. Sadílek František ml.
Kategorie LT2 1. Habásko Roman
2. Novotný Roman
3. Brotzmann Holger
Kategorie LTO 1. van de Ven Marc
Kategorie LU 1. Zetek Václav
2. Kolátor Vít
3. Jasinski Bianka
Kategorie SKJ 1. Smolíková Alena
2. Kdýr Marian
3. Grosch Pia
Kompletní výsledky naleznete zde: http://www.sedivackuv-long.cz/wp-content/uploads/vysledky-sobota.pdf
Autor textu: Kolektiv autorů redakce iFauna.cz
Autor fotografií zdroj: Pixabay
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru