Barzoj - ruský chrt

Původ Barzoje

Kolem původu barzoje existuje mnoho názorů, dohadů a sporů. Avšak nepochybně, ač je považován za ryze ruské plemeno, z Ruska nepochází. Každopádně je barzoj (což v překladu znamená "rychlý") nejstarším ruským plemenem a považuje se za národní bohatství. Vznik barzoje datujeme na 16.století. Barzoj byl předurčen k lovu vlků, zajíců a lišek prokazatelně již v 18.století. Především v tu dobu byl znám pod názvem Ruský vlkodav. Opravdový, vážně braný chov barzojů začal již v polovině 19.století, s čímž se může pochlubit jen malá hrstka plemen. První standard barzoje byl sepsán v r.1888 p.Jermolovem. Platný mezinárodní standard barzoje vznikl až v r.1923. V letech 1910 - 1913 byli barzojové ve velkém množství importováni do západní Evropy. V zemi původu se v tuto dobu hledělo především na povahu, a tak "nejostřejší" jedinci zůstávali v Rusku. V Evropě se barzoj uchytil jako pes společenský, či tzv. sportovní, naproti tomu v Rusku byl využíván výhradně k lovu zajíců, lišek a vlků. V Americe začal svou kariéru jako pes ke štvaní kojotů, ale brzy i zde zaujal místo psa společenského a sportovního.

Bohužel země původu barzoje zaostala za vývojem a trendy a je možné konstatovat, že dnešní trend chovu (ať už se jedná o exteriér či povahové vlastnosti) diktuje Amerika. V současné době se"v Rusku opět chová poměrně velké množství barzojů a začínají být čím dál více používáni k původním - loveckým účelům. Každopádně i naši chovatelé, stejně jako chovatelé sousedních zemí se rozdělují do dvou táborů. Jedni, co se přiklánějí k americkému typu a druzí, kteří se drží evropských typů, linií a představ. Barzoj v ČR nebyl nikdy příliš rozšířen a nikdy se nestal módním plemenem, přesto je možné říci, že v posledních letech přece jen zájem o toto plemeno mírně stoupl. Široká paleta barev srsti, ze které si může budoucí majitel barzoje vybírat, je tomuto plemeni jen k plusu. 30.6.1995 by v ČR založen samostatný klub barzojů. Chov v ČR je na velmi vysoké úrovni o čemž hovoří i fakt, že v r.1996 na světové výstavě psů obdržela titul Světový vítěz fena českého chovu. V ČR je v současné době cca 27 chovatelskýc stanic, zabývajících se chovem barzojů.

Povaha

Štěňata barzojů jsou ve většině případů klidná, přizpůsobivá, hodná a devastování bytu jim je cizí. Co je však zapotřebí odstranit z jejich dosahu jsou boty a koše s odpadky. Ničení bot a rochnění se v odpadcích přímo zbožňují. Vychovávat barzoje sice není lehké, ale také ne nezvládnutelné. Čistotě se všeobecně lépe učí psíci než-li fenky. Ve štěněčím věku jsou většinou rezervovaní (ale ne bojácní), později smělí a pomalu přechází k flegmatičnosti. Pro někoho bude jistě překvapující sdělení, že chrti jsou výbornými terapeutickými psi. Mají zvláštně něžné, klidné a způsobné chování, které jsou pro takovou "práci" podmínkou. Barzoj je v rodině očividně sebevědomý. Je to pes se sklony k melancholii, tudíž bezpodmínečně potřebuje od svého majitele hodně pozornosti. Je příjemný a mírný společník. V žádném případě to nejsou hyperaktivní psi, i když proběhnout se potřebují. Ač se to může zdát neuvěřitelné, barzoj je ve své podstatě "líné" zvíře. Dokáže 10 hodin bez hnutí ležet na sedačce v obývacím pokoji a vychutnávat si pohodlí. Je velmi oddaný své rodině. Pokud nemá jeho pán náladu, neobtěžují ho. Má silný cit pro atmosféru a s jistotou vycítí, kdy je smutná, kdy napjatá a kdy radostná. Nepatří k plemenům, která se chtějí za každou cenu v rodině prosadit a dostat se na post nejvyšší. 

Nehodí se pro lidi hysterické, potřebují "klidnou domácnost". V žádném případě se neobejdou bez lásky člověka, jinak citově velmi strádají. Má opravdu rád děti a je k nim neuvěřitelně tolerantní a snášenlivý. Se samotou v bytě po dobu nepřítomnosti majitelů nebývá problém. Barzojové si na toto rychle zvyknou, ale musíte respektovat jeho životní potřeby a po vašem příchodu jim to dvojnásobně vynahradit! Plně postačují procházky na vodítku a občasné vyřádění se na volno. Nepotřebují mít denně deset kilometrů v nohách. Rád si zaběhá, to ano, avšak nejraději s jinými psy, ať už v parku nebo na závodní dráze. Barzoj je sprinter, to znamená, že monotónně běhat nekonečné kilometry vedle kola pro něj opravdu není to pravé ořechové. Také milují vodu a plavání, proto pozor v zimě na ne zcela zamrzlé vodní plochy. Mimo to většina barzojů ráda jezdí v autě. Ne vždy se dobře snesou s drůbeží, proto je doporučováno držet je odděleně. Ač to může znít nadneseně, barzoj je jedním z mála plemen, která mají od počátku koně doslova v oblibě. Jestliže chcete pustit barzoje "na volno", musíte být maximálně ostražití. Reaguje totiž na jakýkoliv rychlý pohyb zvířat i věcí, a než se nadějete, vyběhne neuvěřitelnou rychlostí zjistit, co to vlastně viděl. Když je na vodítku, může s ním v nečekané chvíli pořádně trhnout, proto není vhodné, aby jej na procházkách vodilo samotné dítě. Barzoj musí mít majitele, který jej dokáže fyzicky zvládnout. Přestože působí elegantně a důstojně, může být v případě střetu, díky své síle i lovecké ostrosti, nebezpečným protivníkem. Barzoj v žádném případě není agresivní, ale přece jen jeho lovecký pud může natropit velké problémy a nepříjemnosti, rozběhne-li se k malému pelášícímu psíkovi.

Výchova a výcvik

Výchova musí být velmi důsledná a pojata s porozuměním a s citem. Při správné výchově a vhodně zvoleném postupu (bez jakýchkoliv tělesných trestů), může časem zvládnout i zkoušku poslušnosti společenského psa, např.typu ZOP. Mnoho cviků poslušnosti je schopen zvládnout stejně, jako většina jiných plemen. Bytostně však nenávidí razantní povely a nesnese hrubé zacházení. Není psem, který by se naučil různým kouskům, či přesně a ihned poslechnul na každý povel. Nehodí se pro nějaký větší výcvik poslušnosti, ale základní cviky "slušného chování" zvládne dobře. Každopádně nejschůdnější cesta je formou "domluvy" a povelů v klidné tónině. Velmi důležité je, pokud chcete barzoje něčemu naučit, vše dělat po dobrém a neustále udržovat kamarádský vztah. Umí poslouchat, nejsou hloupí, nepěkně o chrtech mluví pouze lidé, kteří o nich vůbec nic nevědí. K výchově postačí hlas, ale jelikož někteří barzojové dokáží být notně umínění a vzpurní, je někdy nezbytné mírné plácnutí přes zadek, nejlépe složenými novinami. Pozor! Pokud, třebaže jen občas dostane pohlavek, vypěstujete v něm reflex "strach z ruky".

Nevyhledává rvačky psů, ani je neprovokuje. V případě střetu s jiným psem zvolí vyčkávací manévr a zareaguje až podle zachování protivníka. Zvláštností je, ač se to může zdát až přehnané, že jinak,-zvláštně- reagují na plemena, podobající se vlku (Německý ovčák, Československý vlčák…). Jak vidět, i dnes v něm setrvává původní poslání - lov a boj s vlky. Samozřejmě, že i mezi těmito plemeny může barzoj najít kamarády, ale je zapotřebí větší opatrnosti, uváženého chování a pozvolné seznamování.

Je nutné si uvědomit, že nikdy nikdo po chrtech nechtěl stopování či kousání do rukávu, proto je pochopitelné, že barzoj, stejně jako například jorkšírský teriér nemohou být plemeny využívanými k obraně majitele. Každé plemeno bylo a je zkrátka šlechtěno "k něčemu" a jako zmiňovaný jorkšír je "pouze" výborným společníkem člověka, barzoj je jím také. Navíc se dobře uplatňuje na dostihové dráze či v lovu (v jiných zemích). Právě stíhání střapce na dostihové dráze je pro něj také určitý "lov". Jistě, ví, že se nejedná o kořist ale o střapec, který nikdy nedostihne, ale miluje pohyb a soupeření. Zkrátka ho to baví. Hodí se pro sportovně založeného člověka, který mu umožní do sytosti se vyběhat, nebo vyniknout na dostihové dráze. V ČR jsou stálé dostihové dráhy v Mladé Boleslavi, v Kolíně a Lednici na Břeclavsku. Jelikož jedinci používaní na dostihových drahách mají silný lovecký pud a jsou poměrně rozdílní v povaze oproti jedincům drženým "pouze" jako psi společenští, je chov barzojů zčásti rozdělen na dostihovou a exteriérovou linii. Takové rozdělení je dle dlouholetých chovatelů doporučováno, avšak v určitých mezích a dle možností, aby se nejednalo o vysloveně příbuzenský chov a nedocházelo tak skoro vědomě k výskytu dědičných nemocí.

Pes přítulnějsí než fena

Zajímavostí u barzoje je také fakt, že psi bývají oproti fenám milejší, přítulnější a "pohodovější". Pokud je bez psího kamaráda, není příliš dobrým hlídačem, málo štěká, je klidný a nehlučný (jsou však i výjimky potvrzující pravidlo), ale pokud žije pohromadě s dalším psem, může být při hlídání teritoria nebezpečným protivníkem. Problémy mohou nastat, koupíte-li dospělého barzoje a jiného dospělého psa budete již doma mít, nebo naopak, při koupi dospělého psa ke svému dospělému barzojovi.

I přes svoji velikost mu nečiní problémy ubytování v panelovém bytě. Stejně tak je pro něj vhodná zahrada a celoroční umístnění venku. Zvláštností barzoje je přítomnost minima pachu, tolik specifického pro drtivou většinu plemen. V létě jim je poměrně horko, proto je zapotřebí zajistit vše potřebné: stín, dostatek vody a žádné velké vysilování.

Vzhled a zdraví

Barzoj je relativně zdravé plemeno, netrpí ani záněty zvukovodu a dokonce pozitivní výsledek rentgenu kyčelních kloubů je u něj spíše výjimkou. Je však nutné si uvědomit, že se jedná o velkého psa, proto je náchylnější k torzi žaludku. Je to plemeno s problémovějším růstem a s velkými nároky na množství a kvalitu potravy. U psů je větší problém s příjímáním potravy, než-li u fen. Štěně je zapotřebí držet v klidu a dát čas tvorbě stavby těla a růstu kostí. Růst barzoje je ukončen až kolem 18 měsíce. Zde dělají chybu jejich majitelé, kteří štěně přetěžují nepřiměřeným množstvím pohybu v domnění, že chrt musí být neustále v pohybu.

Srst postačí jednou za týden až čtrnáct dní vyčesat a překartáčovat. Jeho dlouhé nohy téměř zaručují, že se i v podzimních měsících vrátí pouze se špinavými tlapkami a ne břichem. Nemusíte se obávat častého koupání, ani když se jedná o celobílého jedince. Jejich srst je takové textury, že se velmi málo špiní a veškeré nečistoty "samy" zmizí. Srst dokonce vyzraje a doroste do plné krásy až ve třetím roce jeho života.

Minimální hranice výšky psa je určena na 70 cm (standard uvádí výšku 70 - 82 cm), přičemž feny jsou asi o 5 cm menší. Horní hranice výšky je neomezena, avšak mimořádná výška se oceňuje pouze tehdy, není-li na úkor celkové elegance, vyváženosti a rychlosti psa. Barzoj patří k nejvyšším psím plemenům na světě. Jedná se o plemeno vysloveně štíhlé, nikoliv však vyzáblé. Hlava barzoje při pohledu ze strany i shora musí být dlouhá, suchá, velmi úzká a bez stopu - což zdůrazňuje její délku. Nosní houba je bez ohledu na zbarvení srsti vždy černě pigmentovaná. Oči jsou mandlového tvaru, velké, co nejtmavšího odstínu a položeny poměrně blízko u sebe. Je-li pes v klidu, uši má vzad složené, při vzruchu se uši staví, a tím se i část uší překlápí kupředu. Skus musí být nůžkový, eventuálně klešťový. Vzhledem k délce čelisti jsou v řadě zubů mezery. Břicho je hodně silně vtažené. Hrudní končetiny má oproti pánevních poměrně strmé. Ocas je nízko nasazený, šavlovitého nebo srpovitého tvaru, bohatě osrstěný, a pokud možno co nejdelší. Srst je hedvábná, dlouhá, zvlněná nebo zkadeřená. Barva srsti: červená, černá, zlatá jakéhokoliv odstínu, zlatá se stříbrným nádechem, šedá všech intenzit odstínů, (všechny tyto barvy mohou být i s tmavým žíháním), nebo také bílá, žíhaná, či černě stínovaná. Zbarvení může být jednobarevné nebo skvrnité = na bílém podkladě jsou znaky uvedených barev. Nejvíce žádoucí je barva bílá.

Děkuji výborné chovatelce Marcele Pařízkové za poskytnutí vyčerpávajících informací o tomto příjemném plemeni.