Ucho jako orgán sluchu psa a kočky

Ucho jako orgán sluchu psa a kočky
Schéma ucha (vlastní nákres)
Vlastní přístroj
Výsledek – oboustranně hluchý
Výsledek - oboustranně slyšící
Vlastní vyšetření
Štěňata argentinské dogy po provedení testu

Ucho savců je díky evoluci vyvinuto nejdokonaleji, ale i zde můžeme najít různá druhová specifika. U některých druhů například zcela nebo téměř zanikl ušní boltec, který by jim překážel (krtci, tuleni, lachtani, kytovci – narušení aerodynamiky těla při pohybu ve vodě). Naopak například ušní boltec slona afrického je rozměrný a zajišťuje i termoregulaci organismu. Další rozdíly můžeme najít ve vývoji uchohybných svalů (pohyblivosti ušního boltce), někteří jelenovití dokonce dokážou směrovat každý boltec jiným směrem.

Ucho a sluch savců

Nejdokonalejší sluch mají letouni (netopýři), kytovci a šelmy. Letouni jsou noční zvířata, která se při lovu ve tmě orientují sluchem. Produkují rychlé zvuky o vysoké frekvenci. Ty se odrážejí od předmětů zpět a jsou zachyceny ušními boltci a lebečními kostmi. V mozku jsou následně vyhodnoceny a organismus tak dostává informaci o vzdálenosti a velikosti objektu. Tento systém je označován jako echolokace a kromě letounů ho využívají i ozubení kytovci. Těm však chybí ušní boltec a vracející se zvuk je zachycen tukovou substancí v dutině spodní čelisti. U psů vznikla šlechtěním plemen velká rozmanitost ve tvaru a nasazení ušního boltce, ale funkce ucha napříč plemeny psů i druhy zvířat zůstává stále stejná.

Něco málo o vývoji sluchu

Sluchová funkce se začíná rozvíjet u štěňat od 10. dne, u koťat od 5. dne života. Plně vyvinuta je kolem 5.–7. týdne života. Důležitou roli ve vývoji sluchové funkce a vzniku vrozené hluchoty hrají buňky cévnaté vrstvy vnitřního ucha. Zajišťují výživu vlastních vláskových bb., které vznikají ze stejného embryonálního základu (neuroektoderm) jako melanocyty. Při porušení výživy vláskových buněk dochází k jejich degeneraci a vzniku hluchoty.

Melanocyty jsou rozvětvené buňky v kůži, které produkují pigment (melanin) a jsou zodpovědné za zbarvení kůže a srsti. Proto je často vrozená hluchota spojena s bílou barvou srsti (nejen celoplášťovou) a modrou barvou očí (pigment není přítomen v duhovce), kdy je právě melanocytů nedostatek nebo zcela chybějí.

Fyziologie sluchu

Ucho není jen orgánem sluchu, ale také rovnováhy. V této části však bude popsána pouze jeho sluchová funkce. Adekvátním podnětem pro sluch jsou zvukové vlny o určité frekvenci a intenzitě. Frekvence se pohybuje u psů od 20 do 60 000 Hz u koček až do 70 000 Hz. Pro srovnání: u člověka je to od 16 do 20 000 Hz. Na tomto principu, v rozdílu vnímání frekvence, fungují pro člověka neslyšitelné psí píšťaly.

Sluchové ústrojí slouží k zachycení, převodu, přeměně a analýze zvukových podnětů. Sluchovou schopnost psů zlepšuje jejich pohyblivý ušní boltec. Pomáhá svým pohybem vyhledat zdroj zvuku a díky tvaru nasměrovat zvukové vlny do zvukovodu. Pohyblivost zajišťují uchohybné svaly. Je ovlivněna plemenem – s ním souvisí postavení (nasazení) ušního boltce.

Stručně můžeme říci, že zvukové vlny jsou zachyceny boltcem a vedeny zevním zvukovodem k bubínku, který je rozkmitán. Kmitání bubínku je přeneseno pomocí řetězu sluchových kůstek přes membránu oválného okénka na kapalinu v blanitém hlemýždi. Pohyb tekutiny podráždí vláskové buňky Cortiho orgánu a ve vláskových buňkách tak vzniká vzruch, který je veden sluchovou dráhou k vyhodnocení do mozkové kůry.

Zevní a střední ucho zajišťuje převod vzdušných kmitů na chvění tekutiny ve vnitřním uchu. Jednou z podmínek správné funkce tohoto převodu je rovnost mezi atmosférickým tlakem a tlakem vzduchu ve středoušní dutině, kterou zajišťuje Eustachova trubice, spojující středoušní dutinu s nosohltanem.

Nemoci uší

K diagnostice onemocnění ucha je možné kromě základního vyšetření otoskopem, příp. endoskopem doplněného o cytologii podle potřeby využít i modernější diagnostické metody, jako je RTG, počítačová tomografie – CT, magnetická rezonance – MRI. Ty slouží především k zobrazení středního a vnitřního ucha.

Onemocnění ucha, která mohou končit hluchotou, jsou mimo jiné jednoznačně nejčastěji záněty – podle lokalizace vnějšího, středního nebo vnitřního ucha. Při zánětech dochází (především u opakovaných otitis externa) k postupnému uzavírání zvukovodu (důsledek nadměrné produkce ušního mazu a zbytnění výstelky zvukovodu, v některých případech i jeho kalcifikace). Klinicky se projevují třesením hlavy, škrábáním ucha, bolestivostí a výtoky z ucha.

Dále je možný přestup zánětlivé reakce na střední a vnitřní ucho (přes porušený ušní bubínek, Eustachovou trubicí) a vznik dalších příznaků. Silná bolestivost ucha, nevrlost až agresivita, soubor neurologických příznaků – označováno jako periferní vestibulární syndrom: Hornerův syndrom (pokles víčka, zúžení zorničky, protruze třetího víčka…), obrna faciálního nervu, porucha rovnováhy, naklánění hlavy na postiženou stranu (pozn.: jak bylo uvedeno výše, ucho je kromě orgánu sluchu i orgánem statokinetickým a udává organismu informaci o poloze těla).

Chronické otitidy často mohou souviset s jiným celkovým problémem a je třeba k nim během diagnostiky a terapie přistupovat komplexněji. S léčbou otitid často souvisí i použití některých látek, jež jsou při poškození ušního bubínku více či méně nebezpečné z hlediska zachování sluchové funkce. Proto by vždy mělo být před zahájením léčby ucho prohlédnuto veterinárním lékařem, který v rámci otoskopického vyšetření zhodnotí i stav ušního bubínku.

Tumory – vyplňují zvukovod a brání tak přenosu zvuku do dalších částí ucha. U koček jsou časté nezhoubné nazofaryngeální polypy – především u mladších zvířat na rozdíl od ostatních tumorů, které jsou spojeny častěji s geriatrickým pacientem.

Některé terapeutické chirurgické zákroky na uchu vedou také ke vzniku hluchoty.

Hluchota a její testování

Hluchota (surditas) – se dá popsat jako těžká porucha, až ztráta sluchu znemožňující příjem zvukových informací. Postihuje jedno nebo obě uši.

1. Konduktivní porucha přenosu zvuku vzniká při: uzavření zvukovodu (zánět vnějšího ucha, cizí tělesa, masy vyplňující zvukovod), ruptuře ušního bubínku, změnách středního ucha (infekce, tumory…).

2. Senzoneurální porucha senzorického snímání zvuku – kochleární defekty, příčinami jsou vrozené defekty, infekce, tumory, onemocnění CNS, ototoxické léky, senilní degenerativní změny.

Hluchota získaná – vzniká v průběhu života zvířete jako důsledek:

a) některých onemocnění ucha,

b) senilních degenerativních změn sluchového aparátu,

c) použití ototoxických látek (lokálně, celkově),

d) působení nadměrného hluku – trvalé nebo dočasné poškození sluchu, pokud je vystaveno hluku o intenzitě více než 100 dB (výstřel, ohňostroj, pneumatická sbíječka, startující letadlo…), dojde k poškození bubínku, sluchových kůstek, vláskových buněk. Nemají schopnost regenerovat.

Hluchota vrozená – je dědičná a vyvíjí se okolo 4.–6. týdne věku. Postižení může být jedno- či oboustranné, kdy jednostranně hluchých zvířat se vyskytuje více. Přesná příčina není známa, ale jak bylo uvedeno výše, do značné míry to souvisí s bílou barvou srsti. Je rozšířená u koček a některých plemen psů – např. argentinská doga, australský honácký pes, bílý boxer, bostonský teriér, dalmatin, dobrman, Jack Russell teriér, louisianský leopardí pes, německý ovčák, Parson Russell teriér a mnoho dalších. Počet postižených plemen se pohybuje v řádech desítek.

Tato hluchota není léčitelná, ale její výskyt se dá ovlivnit kontrolovaným výběrem jedinců do chovu a zároveň testováním vrhů.

Hluchý jedinec ohrožuje nejen své zdraví, ale je nebezpečný i pro okolí. Hrozí riziko traumatického poranění zvířete, časté jsou autoúrazy (ohrožení zdraví samotného zvířete i účastníka provozu), dále riziko poranění zvířetem (lekavost může vyústit až v agresivitu). Pokud se stanete majitelem hluchého zvířete, musíte se obrnit trpělivostí a výcviku psa věnovat dostatek času. Více informací, jak žít s hluchým psem, můžete najít v literatuře nebo na webových stránkách věnujících se tomuto problému.

BAER test

Je jedinou možností objektivního zhodnocení funkce sluchu. Především u jednostranně hluchých jedinců je klinickou diagnostikou a pozorováním zvířete téměř nemožné hluchotu odhalit. Oboustranná hluchota se může projevovat absencí reakce na akustické podněty, obtížnou orientací, lekavostí, nervozitou, až agresivitou. Ve vrhu štěňat může mít méně zkušený chovatel potíže odhalit i oboustranně hluché jedince. Tito se díky ostatním zvládají snáze orientovat a zakrýt tak svůj handicap. Navíc velmi dobře dokážou využít i své ostatní smysly k orientaci.

BAER (Brain-stem Audio Evocated Responzes) – zvukem evokované kmenové odpovědi. Jde o měření elektrické aktivity jednotlivých anatomických struktur sluchové dráhy, od vnitřního ucha až po střední mozek. Výsledkem je křivka. Zvířata se testují po dokončení vývoje sluchu (jak bylo uvedeno výše, nejlépe po dosažení 7. týdne života). Což je velmi důležité, jinak předčasně testovaná zvířata vycházejí jako falešně pozitivní (hluchá).

Provedení BAER testu

1. Příprava u chovatele

Testování zahrnuje ve většině případů sedaci pacienta. Vždy u zvířat, kterým je vydáván certifikát o vyšetření na vrozenou hluchotu. Je potřeba, aby se zvíře během vyšetření nehýbalo, nevydávalo žádné zvuky a nedošlo tak ke zkreslení testu. Je nutné dodržet hladovku asi 16 až 18 hodin, u menších plemen a mladých zvířat přibližně 10 hodin.

2. Příprava na veterinárním pracovišti

Zde je zvíře klinicky vyšetřeno a podle potřeby je vyšetření doplněno o další preanestetickou diagnostiku, abychom minimalizovali rizika spojená s anestezií. Před zahájením testování (v případě testování štěňat na vrozenou hluchotu – následné vystavení certifikátu) musí být zvíře identifikováno (čip, tetování). Dále je potřeba provést otoskopické vyšetření a zhodnotit stav zvukovodu a bubínku, abychom se vyhnuli zkreslení testu v případě překážky ve zvukovodu a poškození bubínku.

3. Vlastní testování

Celý proces provedení vlastního BAER testu trvá přibližně 10 minut. Do kůže na čele pacienta jsou vpíchnuty velmi tenké elektrody spojené pomocí kabelu s vlastním přístrojem. Následně je do zvukovodu testovaného ucha vtlačeno sluchátko, pomocí něhož je ucho stimulováno zvukem o dané intenzitě a frekvenci. Zvuk prostupující uchem je přeměněn v elektrické impulzy probíhající sluchovou dráhou. Snímají je elektrody umístěné v podkoží hlavy a jsou vedeny do vlastního přístroje, zde zaznamenány a výsledkem je křivka.

4. Vyhodnocení a vystavení certifikátu

U zdravých zvířat má křivka testovaného ucha typický průběh o několika vlnách představující průchod zvukového signálu mozkem. Není u všech zvířat stejná, ale má některé společné znaky – na rozdíl od zvířat postižených vrozenou hluchotou, kde je zaznamenán atypický průběh. Výsledek testu je vyhotoven ve dvou provedeních. Jedno je archivováno na našem pracovišti. Majiteli je ke zvířeti vystaveno potvrzení o provedení BAER testu se záznamem křivky.

Smyslem testování je vyřazení zvířat postižených vrozenou hluchotou z chovu a zabránění dalšího šíření této vady. Část chovatelských klubů tento test již vyžaduje jako jednu z podmínek uchovnění.

Seznam použité literatury na vyžádání u autora.

 

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře