Flat Coated Retriever

Flat Coated Retriever
Fena senior Akita od Lomnických vod
Malý plavec na břehu
Darling Oasis of Peace
Antonio Maminčino štěstí
Babeta Maminčino štěstí
Dovádění u vody
Společné toulky zimní přírodou
Nácvik na zkoušky

CHS Maminčino štěstí

  1. 1. Jakému plemeni se věnujete a jak se jmenuje vaše chovatelská stanice?

Rozhodli jsme se pro Flat Coated Retrievera, je to plemeno pocházející z Velké Británie. Chovatelská stanice se jmenuje Maminčino štěstí, název hodně napovídá. Opravdu mne fletíci činí šťastnou. Název vymysleli synové s manželem.

  1. 2. Vaše jméno, kontakt.

Jmenuji se Olivie Bischofová. Náš domov je v Beskydech, v severovýchodním cípu republiky, v městečku Jablunkov. Na hranici s Polskem a Slovenskem je to coby kamenem dohodil. Telefonicky je možné obrátit se na číslo 724 944 657, lepší je e-mailový kontakt na bischofova@seznam.cz.

  1. 3. Jak dlouho se chovu věnujete?

Kynologii se věnuji několik desetiletí, avšak chovatelskou stanici jsme registrovali až v roce 2005.

  1. 4. Byla jste milovnicí psů od dětství? Měli už vaši rodiče chovatelskou stanici?

Psi mne chytili za srdíčko už v dětství. Nejdříve jsem zachraňovala tuláčky. Psa-rodinného společníka a zároveň hlídače nám otec pořídil v mých 11 letech. Bylo to štěně Německého ovčáka s průkazem původu, fenka. Rodiče se nijak aktivně pejskaření nevěnovali, přesto s touto fenou začal táta docházet na cvičák. Nakonec nám, dětem, tuto radost přenechal. Samozřejmě jsme napáchaly plno výchovných omylů, ale mnoho jsem se také naučila. Fenu jsme nikdy neuchovnili a zodpovědně jsme se rozhodli, že ji nenecháme nakrýt. Žila s námi 13 let.

  1. 5. Kolik máte odchovaných vrhů?

Zatím jsme stihli realizovat pouze dva vrhy, nyní v lednu se po dlouhé době připravujeme na třetí vrh. Těžiště naší práce se psy není v chovatelství, ale v pomáhajících činnostech, především canisterapii, tj. ve výchovné a terapeutické činnosti s dětmi i dospělými, a předpokládáme, že podobně, jako tomu bylo u předchozích vrhů, také ve vrhu C se narodí několik jedinců, kteří budou určeni k práci asistenčního či canisterapeutického psa.

  1. 6. Jak početná je vaše chovatelská stanice? Podílí se na chovu celá vaše rodina?

Nyní máme tři chovné jedince v produktivním věku – psa a dvě feny. Fletí babička si již užívá zaslouženého „psího důchodu“. O psy se staráme společně s manželem, jinak by to asi šlo obtížně. Je to náš společný koníček. Rád nám pomáhá i mladší dospělý syn, který teď u nás bydlí.

  1. 7. Zvažujete její rozšíření o další psy?

V časovém horizontu 1–2 let určitě. V současné době se starám o naši 13letou fenu-seniorku a brzy bude ve veteránském věku náš chovný pes. Nechci je zanedbávat, ale cítím, že mám opět velkou chuť vychovávat a vycvičit štěně a potřebuji omladit naši smečku.

8. Je náročné sehnat kvalitní zahraniční štěně?

Nejsem příznivec příbuzenské plemenitby, v odůvodněných případech, třeba zachování typu, je nutno postupovat s rozvahou. Ale to je v kompetenci poradce chovu. K druhé otázce musím nejdříve zdůraznit, že rozhodně neplatí, že štěně ze zahraničí automaticky znamená vždy kvalitu. Co se týká náročnosti importu kvalitního štěněte ze zahraničí, pomineme-li finanční výdaje, tak je nutno opravdu udělat si čas a vyhledávat a sledovat plemenné jedince, kteří dávají kvalitní štěňata, sledovat zdravotní výsledky odchovů po těchto plemenících. Nic neuspěchat.

  1. 8. Jak a kde si vybíráte štěňata či dospělé psy do chovu ve své chovatelské stanici?

Štěňata do své CHS vybírám ze svého chovu, přiznám se, že prioritou je pro mne předpoklad povahy, protože všichni psi pracují v pomáhajících činnostech s lidmi. Pomáhají mi Volhardtovy testy štěňat. Nebráním se však zakoupit si štěně jinde. Jednu fenu máme ve spolumajitelství ze známé CHS Oasis of Peace a jedná se exteriérově i zdravotně o jedince vynikajících kvalit.

  1. 9. Zvažovala jste někdy, že s chovem úplně skončíte?

Ano, poslední roky jsem řešila toto dilema, po špatné zkušenosti s majitelem štěněte z našeho odchovu. Pro mne jsou naše štěňátka jako moje děti a přeji si pro ně jen ty nejlepší domovy a velmi trpím, pokud by měla strádat.

11. Co říkáte na spoluvlastnictví jednoho psa dvěma majiteli? Máte s tím nějaké zkušenosti? Případně kde vidíte největší problémy?

Se spolumajitelstvím mám vlastní zkušenost a opravdu jen tu nejlepší. Ale přestože se jedná o oboustranný smluvní vztah, musí být podložen vzájemnou důvěrou a spolehlivostí, nakonec i schopností činit kompromisy. Doporučuji neponechat nic náhodě, zvážit vše, co požadujeme, i to, co můžeme nabídnout. Myslím, že nejlepší je vše sepsat a nechat potvrdit notářem. Ale já mám se spolumajitelkou feny podmínky dohodnuty jen ústně a funguje to už skoro 7 let. Kde je dobrá vůle…

12. Jakých chovatelských (příp. i pracovních) úspěchů si nejvíce vážíte?

Těžko říct. Pro mne znamenají úspěchy pracovní více než výstavní. Často to jsou ty, které nelze ničím měřit, pokud máte na mysli tituly. Obrovská chuť pracovat s lidmi, např. v canisterapii, silná empatie a vynikající schopnost využívat nos. Toto jsou charakteristiky téměř všech jedinců plemene, ale já vidím při práci ty jemné rozdíly mezi nimi. Naše odchovy mi opravdu dělají radost. Čeho si také cením, to je zdraví našich odchovů.

13. Věnujete se se svými psy nějakému sportu, ať už běžnému, nebo kynologickému?

Žádnému psímu sportu se intenzivně nevěnuji, ale nebráním se zkoušet alespoň jejich prvky. Vždy to psa dále rozvíjí. Všechny psí sporty nebo moje sportovní aktivity jsou výborné pro moje psy jako kompenzace vytížení v canisterapii. Jedna naše fena až fanaticky ráda pracuje v myslivosti. Opravdu jen pro radost děláme některé prvky z working testů, rádi si vyzkoušíme něco ze záchranařiny, psi se zúčastňují rodinné turistiky ať už pěšky, nebo v zimě na běžkách. Až se mi zcela doléčí zranění kotníku, tak bych chtěla zkusit běhání se psem. Postroj, sedák a vodítko už čekají ve skříni.

14. Jak velký je zájem o toto plemeno z řad veřejnosti? Je podle vás na vzestupu, nebo si udržuje jen pár nadšenců?

Flat coated retriever není tak vyhledáván jako Zlatý retrívr nebo labrador. Masmédia mají velký vliv. Já osobně si myslím, že hodně má na svědomí převažující černá barva fleta – není tak fotogenický jako světlí psi. Není divu, většinou při jeho rychlosti a temperamentu zůstane v záběru jen černá šmouha. V poslední době je však zájem na vzestupu, mnohým se líbí jeho elegance, neustálá činorodost a optimistická povaha. Pořád jsou však regiony, kde není dobře známý ani mezi myslivci, přestože je to lovecký pes. Někdy se sama sebe ptám, zda vzrůstající zájem o toto plemeno je pro ně samé dobré. Na inzerci se stále častěji objevují nabídky prodeje štěňat bez PP, samozřejmě za příznivější cenu. Množství vrhů v chovatelských stanicích se také postupně zvyšuje. Tak se s obavami ptám: Kam kráčí náš chov? Obávám se, že zanedlouho se bude v útulcích objevovat flet stejně často jako labrador.

15. Jak náročná je úprava srsti či další péče o toto plemeno? Jaké byste doporučila přípravky pro udržení srsti v co nejlepší kondici?

Úprava srsti není náročná, stačí dvakrát týdně či v případě potřeby častěji pročesat srst, vykartáčovat prach. Pro potřeby canisterapie srst psa ještě otřu švédskou utěrkou, která odstraní pyly rostlin a případné epitelie. Koupu především před výstavou, pokud je nutno, tak před canisterapií. Kvalitní šampon pro psy je samozřejmostí, doporučuji použít kondicionér. Flet má srst s vysokou samočisticí schopností a srst mu rychle osychá, což je výhodné, protože fleti vodu milují. Někdy i ve formě blátíčka. Důležité je vystříhat a pročesávat jemnou srst pod ušima, kde by mohla zplstnatět. Pročesávání srsti je nutné zejména po návratu z přírody, protože se jim do delší srsti zachytí jehličí a bodláky. V zimě je nutná péče o tlapky, na srsti mezi prsty se přilepí sníh a vytvoří zmrazky, které psovi vadí při chůzi, a tak si je vykousává. Proto je lepší na zimu srst mezi prsty na nohou vystříhat nakrátko.

16. Upravujete si na výstavu své psy sama? Jaké byly vaše začátky, kdy jste se do úpravy na výstavu pustila poprvé a na co si dát největší pozor?

Ne, na výstavy neupravuji sama, naštěstí znám lidi, kteří vládnou nůžkami na psy lépe než já, a mám k nim respekt, protože doslova dokážou psa „vymodelovat“ a přistupují ke stříhání velmi individuálně. Pro nevýstavní účely však psa umím upravit sama, upřednostňuji jen lehkou úpravu, která zachovává přirozenost exteriéru a je praktická pro běžný život. Začínala jsem podle nákresu v knize Retrívři od autorů Ing. Kordy a Ing. Kubeše.

17. Jaké nejčastější exteriérové nebo povahové vady se objevují v chovu tohoto plemene?

Nemohu si vybavit žádné statisticky průkazné argumenty, chov fletů je u nás v republice opravdu velmi vyrovnaný. Nejsou zvlášť velké rozdíly mezi výstavními a pracovními liniemi tak, jak to bývá u některých plemen, u nás v republice neexistují žádné rozdíly. Mám dojem, že flet nám nějak roste, tzn., že jsou častější vyšší jedinci. Ve standardu však je výška fleta pouze doporučená. Dalším problémem se mi zdá větší výskyt fletů se slabší kostrou nebo s plochým předhrudím. Rezervy existují také v předním úhlení. Co se týká povahy, tak by bylo vhodné zaměřit se na výskyt bázlivosti a hlavně strachu z nárazových zvuků. Flet je lovecký pes a není možné, aby se bál střelby. Někdy se mezi majiteli zmiňuje, že mají dominantního psa. Dle mého názoru to není dominance v pravém slova smyslu, jenom špatně socializovaný jedinec, případně zanedbaná výchova ať už z nezkušenosti, nebo z pohodlnosti. Mnoho majitelů si totiž neuvědomuje, že fakt, že flet se snadno cvičí, neznamená, že jej nebudu muset vychovávat vůbec.

18. Jak je na tom s genetickými nemocemi?

Fleti jsou zdraví psi, netrpí nijak výrazně dědičnými chorobami. V naší republice je postižení dysplazií kyčelních kloubů nebo loketních kloubů minimální. Totéž se dá říct o dědičných očních onemocněních, vyšetření na tyto choroby jsou u chovných jedinců zatím jenom doporučené.

19. Hodí se toto plemeno k výcviku a sportování? Jaké sporty nebo zaměstnání byste doporučila majitelům takového psa?

Určitě, dokonce je to žádoucí, protože flet potřebuje zaměstnat jak tělo, tak mozek. Je neskutečně hravý až do pozdního věku a ochotně a rád se zúčastňuje jakýchkoli aktivit. Co se týká výcviku, když pominu základní poslušnost jako u každého psa, škála specializovaného výcviku je široká, souvisí to s jeho využitím v praxi nebo je to jen zájmová činnost. Mohu začít od loveckého výcviku, working testy přes záchranářství, pachové práce, práce canisterapeutického psa, asistenčního psa, vodicího psa až k dogdancingu. Sportovní kynologie už méně, flet rozhodně nepatří mezi obranáře. Samozřejmě jsou jedinci, kteří toto zobecnění mohou svým výkonem popřít. Co se týká sportů se psem, asi je ani nedokážu všechny vyjmenovat. Jsou dobří v agility, flyballu, ale také v dogtrekkingu a canicrossu…

20. Pro koho se hodí toto plemeno? Čeho si na něm nejvíce ceníte?

Flet se hodí pro člověka, který rád tráví čas se svým psem, a to aktivně. Flet je pes oddaný svému pánovi a trpí, když nemůže být v jeho přítomnosti či účastnit se rodinného dění. Je to opravdu člen rodiny každým coulem. Vyžaduje člověka se smyslem pro hravost, protože sám psychicky dozrává později a je hravý téměř do konce života. Kdo hledá kamaráda či rodinného společníka, tak je to právě pes pro něj. Já si vážím na tomto plemeni tří charakteristických rysů: neutuchajícího optimismu, velmi přátelského vztahu k dětem a obrovské schopnosti empatie. Před nějakou dobou jsem se v parku setkala s pánem v důchodovém věku a vedl fleta. Dali jsme se spolu do řeči a svěřil se mi, že před rokem ovdověl a život pro něj ztrácel smysl. Syn mu koupil fleta a doslova jej tím zachránil. Povaha fleta je tak pozitivní, že já osobně jej nazývám léčitelem smutku.

  1. 21. Komu je naopak rozhodně nedoporučujete?

Toto plemeno není vhodné pro lidi, kteří jsou málo tělesně aktivní a mají rádi svůj klid. Rozhodně to není „gaučák“. Také není vhodné pro ty, kteří požadují po psovi, aby strážil a bránil. Flet má příliš rád člověka, nejen toho svého. A rozhodně ho nedoporučuji tomu, kdo hledá pouze krásný a elegantní doplněk k sobě samému.

  1. 22. Jaké kluby sdružují vámi chované plemeno?

Jsou to dva kluby: Retriever klub CZ (RK) a Klub chovatelů loveckých slídičů (KCHLS).

  1. 23. Na co jsme se nezeptali?

Zda fletík může byt celoročně venku. Může, ale potřebuje kvalitní zateplenou boudu. Ale opět nezapomeňte na nutný, každodenní, dostatečně dlouhý kontakt s člověkem. Jinak se z něj stává smutný nebo unuděný, až zlobivý pes. Nelze jenom poskytnou psovi výběh na zahradu. Potřebuje opravdu zaměstnat. Ale to už mluvíme o zodpovědnosti každého, kdo si pořídí zvíře.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (4x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře