„Lehni“ – Výchova rodinného psa 2

Cvik „lehni“ má mnohostranné využití v běžném životě a je součástí mnoha dalších cviků, jako je například krátkodobé či dlouhodobé odložení („zůstaň“) nebo poslání psa „na místo“. Zároveň je cvikem dobře využitelným, když chceme někde setrvat delší dobu (návštěva restaurace) nebo chceme psovi zdůraznit, jak je důležité momentální zachování klidu. A v neposlední řadě tento cvik využijí ti majitelé, kteří se svými psy cvičí stopování a různé speciální cviky či disciplíny.

Kdy a kde

I když cvik „lehni“ je pro psa běžnou a přirozenou polohou, ne každý pes se tento cvik snadno a ochotně učí. Někteří dominantnější jedinci v ulehnutí na povel vidí podřízení a jasné projevení pokory před výraznější osobností a „nadřízeným členem smečky“. Proto pro ně může být cvik „lehni“ velmi psychicky náročný a déle jim potrvá pochopit, že tato poloha nemusí vždy znamenat pokoru. Na druhou stranu by tyto psí povahy měly cvik „lehni“ dobře ovládat, neboť využíváním zmiňovaného naučeného cviku majitel může posílit své postavení a dle potřeby v kritických situacích naučený cvik využít.

Některým velkým plemenům může pro jejich dlouhé nohy či těžké tělo činit problémy požadavek na rychlé splnění požadované polohy. Navíc platí, že čím je pes velkého nebo obřího plemene starší, tím fyzicky náročnější může být pro jeho majitele tento cvik ho naučit. Rozhodně se tento cvik obecně učí hůře dospělé jedince nebo psy v pubertálním věku, proto je dobré nácvik povelu „lehni“ neodkládat a začít ve štěněcím věku.

První snaha o osvojení cviku musí probíhat na vodítku, na ničím a nikým nerušeném místě, ideálně v momentě, kdy je pes již trochu unavený a dostatečně vyběhaný. Vždy je nutné cvik dotáhnout do konce. Proto když už s procvičením začneme, tak na jeho provedení musíme trvat, i když pes není zrovna ochotný ke spolupráci. Proto by podmínky pro výcvik měly být pokud možno ideální a přiměřené k pokročilosti ve výcviku daného cviku. Důležitá je trpělivost a důslednost, kterou člověk potřebuje zejména u velmi temperamentních psů, psů dominantního založení a tvrdohlavých jedinců.

Vždy je nutné používat stejné slovo (povel) a stejnou intonaci hlasu. Vyžadujte okamžité a rychlé provedení cviku, i když musíte svůj psychický a fyzický nátlak (který je v některých případech bohužel nezbytný) vyvíjet přiměřeně, s ohledem na povahu, velikost a stáří jedince. Rušnost místa, stejně jako různé okamžiky použití povelu „lehni“, postupně ztěžujte a důsledně procvičujte, aby pes cvik prováděl za všech okolností a na nejrůznějších místech.


Jak na to

Nejznámější, nejčastěji ji používanou, ale zřejmě také nejjednodušší metodou je položení psa za pomoci pamlsku v ruce. V jedné ruce držíme pamlsek, ve druhé vodítko, těsně u obojku. Pes musí vědět, že v ruce máme pamlsek, ale nesmí být pro něj snadné jej získat. Po pamlsku musí toužit a snažit se jej dostat. Psa můžeme různě lákat pro zvýšení zájmu o pamlsek. Pamlsek držíme v pravé ruce a levou máme prázdnou, připravenou k potřebné manipulaci se psem. Opět platí, že musíte být psovi přiměřeně blízko, tedy k malému plemeni nebo ke štěněti je rozhodně nejlepší si kleknout či dřepnout. V mnoha případech to však platí i pro velká plemena. Následně společně s povelem „lehni“ poměrně pomalým pohybem směrem k zemi pokládáme zavřenou pěst (hřbetem ruky nahoru), ve které se skrývá pamlsek. Levá ruka citlivě pomáhá psovi pochopit lehkým tlačením na kohoutek, co se po něm požaduje. Jakmile pes lehne, ihned musí dostat pamlsek díky otevření dlaně. Tím poměrně rychle pochopí, jak je výhodné podřídit se mírnému tlaku a „jít“ za pamlskem. Vzdálenost pěsti s pamlskem od psa musí být opravdu minimální, aby se pes zbytečně neposouval dopředu, ale zároveň dostatečně vzdálená od jeho těla, aby měl prostor k pohodlnému ulehnutí. Proto pohyb rukou s pamlskem směrem k zemi není zpravidla kolmo dolů, ale lehce zešikma směrem dopředu před psa.

Běžnou reakcí psa je, že pro voňavý pamlsek je ochotný něco udělat, snížit se a čumákem se snažit pamlsek z ruky svého člověka vydolovat. Jak již bylo řečeno, po ulehnutí psa musí být jeho snaha ihned odměněna, ale zároveň je zapotřebí vyžadovat alespoň chvilkové setrvání psa v této pozici. Protože by člověk měl od svého psa chtít, aby po povelu „lehni“ zůstal ležet potřebně dlouhou dobu, měl by ho od počátku vést k tomu, aby ležel tak dlouho, dokud nedostane další povel. Proto by se mělo zpočátku po psovi požadovat maximálně 7vteřinové setrvání vleže, přičemž může být po celou dobu krmen pamlsky. Dalším povelem by pak mělo být „volno“, případně „sedni“.

Může se stát, že pro psa nebude pamlsek dostatečně lákavý. Pak je vhodné poohlédnout se po jiném druhu pamlsku, který by psa nenásilně přiměl k radostnější spolupráci nebo i k jinému druhu odměny (oblíbená hračka, míček…). Je však zapotřebí, aby motivační věc (hračka) byla co nejmenší a mohla se z větší části nebo zcela schovat v dlani. Člověk musí určit, kdy pes odměnu dostane. Nesmí ji dostat dříve, než je zapotřebí. Jak by měla vypadat odměna, fantazii se meze nekladou, ale cílem by člověku mělo být, aby pes chtěl spolupracovat a základy dobrého vychování se učil s co nejmenším nátlakem.


Když je pes příliš tvrdohlavý…

Může se však stát, že některý pes nebude téměř nikdy ve svém životě toužit po spolupráci, nebude ochotně ani pro pamlsek něco dělat. To však nevylučuje možnost, aby se naučil poslechnout povel „lehni“. Využití dalších metod již není tolik pozitivní, ale není pro psa nikterak složité nebo příliš nátlakové. Častou metodou tohoto typu, jak psa naučit lehnout na povel, je přitlačení psa na kohoutek, u větších psů současně i na záď (bedra). Následuje vyvinutí dostatečného tlaku společně s vydáním povelu „lehni“. Většina psů na zvýšení tlaku na hřbet reaguje ulehnutím. Ovšem najdou se i tací svobodomyslní, kteří na tlak reagují neuvěřitelným odporem a vzdorem. Pro tyto jedince (kteří nereagují na žádnou přirozenou motivaci ani na tlak na hřbet v rozumné míře), existuje chvat – trik, kterým za pomoci rukou člověk psa přiměje ulehnout, aniž by na něj vyvíjel přílišný nátlak. Jedná se o jakési propletení ruky mezi hrudními končetinami psa a následné rychlé a zcela šetrné položení psa. Nejedná se sice o techniku nějak složitou, ale popis této metody se může zdát trochu krkolomný. Pokud ji však člověk správně pochopí, většina psů tuto manipulaci bez problémů akceptuje.

Je zapotřebí, aby si člověk ke psu dřepl nebo klekl, nejlépe tak, že bude otočen čelem k jeho pravému boku. Důležité je, aby pes seděl, proto doporučuji cvik „lehni“ učit až po zvládnutém cviku „sedni“. Nyní psa levou rukou uchopte za obojek a pravou propleťte mezi hrudními končetinami tak, že vaše ruka bude za pravou končetinou psa a uchopí levou končetinu psa přibližně uprostřed. Následuje opravdu jen mírné nadzvednutí přední části psa, jak díky levé ruce držící obojek, tak pravé ruce působící na psa zespodu, a pohybem dopředu pravá ruka pokládá hrudní končetiny psa do pozice lehni. Vše se odehrává během 2–3 vteřin, společně s vyřknutým povelem „lehni“. Opravdu mírným, snad lépe řečeno současným nepatrným protáhnutím přední části těla psa vpřed dochází i k vyvíjení neviditelného tlaku na záď psa. Pokud je pes alespoň trochu poddajný, tedy neklade-li manipulaci příliš intenzivní odpor, ulehne celým tělem. Průběh celé této akce je zapotřebí provést rychle, bez zbytečného zmatkování, protahování času a váhání. Samozřejmě i při tomto zvoleném postupu následně musí přijít na řadu odměna a pochvala, i kdyby ji pes nepřijímal s velkým nadšením. Tento cvik by na psa neměl působit jako fyzický či psychický nátlak.


Na co nezapomenout

Pochvala a odměna je při nácviku „lehni“ velmi důležitá. Není však jedno kdy ani jak. Pokud je pamlsek podáván shora, nejeden dychtivý jedinec na toto reaguje okamžitým radostným vyskočením a vrháním se po pamlsku. Za to však není možné jej odměnit. Proto je zapotřebí podávat pamlsek z boku a pes jej může dostat, až když je ruka podávající pamlsek kousek nad zemí. Pes se pro pamlsek nesmí natahovat, proto je nutné pamlsek podat rychle, bezodkladně a pamlsek musí mít člověk při počáteční fázi výcviku nachystaný předem. Je krajně nevhodné hledat pamlsek po splnění cviku v kapse, či dokonce v šustícím sáčku. Psa odměňujte za splněný cvik, přestože jste mu různými metodami pomohli ke splnění. Stejně důležitá je pochvala, aby bylo možné časem přejít od pamlsků jen k pochvale. Ovšem i u pochvaly platí, že nesmí být příliš energická, aby psa podněcovala k usednutí nebo radostnému vyskočení. Proto je vhodné chválit psa klidně a poměrně tiše.

Zpočátku není nutné vyžadovat přesné ulehnutí. K dokonalosti to chce ještě spoustu času. Nejdříve by se měly odstranit pomocné prvky, jako je dřepění u psa, tlak na záď a podobně. Tyto aspekty by však měly být odstraněny co nejdříve. Následně se dbá na rychlost a přesnost provedení. Až když pes cvik provádí bez pomoci, jen na povel a třeba i s průvodním gestem ruky, pak je zapotřebí začít vyhledávat různá místa a situace, kde cvik „lehni“ procvičíme.

Ještě dlouho je zapotřebí sledovat chování psa a při snaze o selhání (posazení psa, vstání…) ho bleskově, ale s citem dostaňte do požadované polohy. Čas pro setrvání vleže postupně různě střídejte i prodlužujte, od tří vteřin třeba až do tří minut. Odměňování je možné pozvolna začít odstraňovat až tehdy, kdy pes cvik zvládá rychle, kdekoli a bez nedostatků, jaké nejste ochotni do budoucna tolerovat.

Pro toho, kdo chce cvik dovést k dokonalosti, mám typ. Časem, až když pes bude bravurně zvládat „lehni“ ve vaší těsné blízkosti, jej můžete učit ulehnout na povel na větší vzdálenost, třeba i 20–30 metrů. To je však vhodné učit až v momentě, kdy má osvojený i povel „zůstaň“. Navíc je možné nejednoho psa naučit lehnout pouze na znamení ruky – na posunek. Tím je mávnutí paže shora dolů.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (1x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře