Afgánský chrt
Afghánský chrt a lidé
Rozhodně nemá touhu se seznamovat s cizími lidmi. Na seznamování potřebuje dostatek času a sám si chce určit, kdy je vhodná doba na letmé, až povrchní seznámení. Dalo by se říci, že je důstojný a nepřístupný. Působí nezúčastněně a na lidi se dívá jakoby „skrz“. Přesto, možná i právě proto je afghán nepřehlédnutelný.
Návštěvy nevítá. Není z nich nadšený, a tak je spíš přehlíží. Je to sice dobrosrdečný pes, který je svému člověku nesmírně věrný, ale neoplývá chutí se neustále mazlit. Přesto potřebuje cítit, že ho jeho člověk má rád, třebaže on sám se někdy chová povrchně. O náklonnost nežebrá, je velmi hrdý.
Ke své rodině přilne, přesto by se dalo konstatovat, že si schovává určitou rezervu. Není psem, který potřebuje neustálou pozornost. Má klidné, oddané, příjemné, zároveň však i vážné a někdy i zdrženlivé vystupování k celé rodině.
Svého člověka, přesněji partnera pro život si vybírá sám, bez ohledu na výraznost jeho autority. Je to ten, kdo mu věnuje nejvíce pozornosti, stará se o něj, krmí ho, chodí s ním na procházky a má pro něj pochopení.
Pozornost svého člověka rozmazlováním či péči bere jako samozřejmost a umí to dát najevo. Potřebuje častý kontakt s rodinou. Musí cítit jejich starostlivost a vlídnost, chce být nepřehlíženým členem rodiny. Nevnucuje se, ale potřebuje cítit, že je s ním doma počítáno.
Má rád společnost své smečky bez ohledu na její složení. Jen všichni její členové musí akceptovat jeho „svou“ povahu. A tak často kamarádí i s kočkou, která žije ve společné domácnosti. Bohužel afghánských chrtům většina lidí nerozumí. Proto to rozhodně není pes pro každého a s ohledem na výraznou potřebu péče o srst a také o dostatek pohybu se doporučuje jen opravdovým nadšencům pro toto plemeno, již se zkušenostmi s jinými psy.
Jeho nezávislou a někdy až těžko pochopitelnou povahu opravdu nezvládne každý. Jsou velmi citliví a vnímaví, s duší zasněného věčného studenta. Afghánský chrt je velmi nezávislý na nikom a na ničem. Je rád sám pro sebe. Každopádně těžce snáší změny a odloučení, například z důvodu dovolené rodiny. Prodej psa v dospělosti tak zanechá na jeho duši opravdu výrazné šrámy a často zcela změní jeho povahu. Je to velká osobnost.
Dobrý kamarád v domě
Doma je „affie“ nenápadným společníkem. Není dotěrný a snaží se nepřekážet. Afghán je víceméně samotář. Má výraznou obličejovou mimiku. Umí se urazit a velmi těžko snáší křivdu, nad kterou se neumí povznést. Potřebuje respekt člověka. Je-li člověkem zklamán, začne se chovat lhostejně a nepřístupně. Pokud však dojde k souznění povahy afghána a jeho člověka, je pak tento pes okouzlující přítel ochotný respektovat určité priority a životní styl svého člověka.
Miluje polehávání na sedačkách a pohovkách. Má rád pohodlí, měkoučko a vyvýšená místa. Doma dokáže dlouhé hodiny klidně ležet a nedávat najevo svou potřebu pohybu. Při dlouhodobém pobytu venku by jeho srst i duše trpěly. Je to pes do bytu. Má-li k dispozici zahradu na občasné proběhnutí, bude to ubytování dle jeho představ. Každopádně oplocení musí být v dobrém stavu, protože se může stát, že pokud zjistí kudy a jak, může utéci ze zahrady, a pak to bude praktikovat s oblibou častěji.
Většina afghánů má sklony k hlídání, ale zbytečně neštěká. Je to odvážný pes, který klame milým dojmem. Je ostražitý, ale není hlučný. Štěká opravdu málo. Může žít ve městě i na vesnici.
S dětmi vychází dobře, ale jejich hry a zábava ho vůbec nezajímají. Může s nimi být kamarád, když ho budou respektovat a chápat jeho potřeby a nároky na spokojený život. Je ochoten s nimi komunikovat a žít v harmonii a bez problémů. Dětem však od rodičů musí být stále připomínáno, jak se mají chovat k živé bytosti a že i pes má právo na soukromí a klid. Nemá rád od dětí škádlení. Proto se více hodí do rodin s odrostlejšími dětmi.
Affie je ochotný doma dodržovat určitá pravidla. Ale za poslušného ho nelze označit ani doma. Je to pes pro toho, kdo jej přijme coby rovnocenného partnera a nebude po něm vyžadovat nějaké úkoly a cviky. Neměl by si jej tedy pořizovat člověk, který od svého psa očekává poslušnost. Vzájemné soužití je tak o toleranci, pochopení a respektu.
Lovecký instinkt v běžném životě
Jeho loveckou vášeň není možné potlačit ani ovládnout. Je to lovec tělem i duší. Loví „na viděnou“, tedy využívá zrak mnohem více než čich. Loví, co se hýbe. Zvěře, která je v klidu, si zpravidla vůbec nevšímají. Honit – pronásledovat je baví mnohem více než lovit – zabíjet kořist.
Když se rozběhne něco lovit, neslyší a nevnímá nic jiného než pronásledovaný objekt. Drží se pravidla: co se hýbe, to se musí chytit, a teprve poté zjišťuje, zda je to „k jídlu“, či nikoliv.
Ale nenechte se mýlit. Oni přesně registrují, kudy a odkud běží. I po několikakilometrovém pronásledování jsou schopni se vrátit na stejné místo, odkud vyběhli.
Pokud chce mít majitel svého afghána „na volno“, musí se naučit být ve střehu a reagovat na případné hýbající se podněty dříve než pes. Následně psa připnout na vodítko, nebo odvést jeho pozornost jinam. Ovšem jsou i jedinci, kteří jsou ovladatelnější než jiní. Lovecká vášeň je součástí jeho povahy. Toho si musí být jeho majitel od počátku vědom. Je velmi vytrvalý.
Když jsou ve své zemi používáni pro lov, loví velmi samostatně, bez ovlivňování člověkem. Jsou dobrými lovci jak při lovu jednotlivě, ve dvojicích, tak ve smečce. Loví cokoliv. Nemají problém ani se sněžným levhartem.
Ve své domovině byli nejcennější ti psi, kteří ulovenou zvěř přinesli svému člověku – domů. Ne každou ulovenou zvěř ale dokázali donést. Některé ulovené kusy jsou výrazněji těžší než sám afghán. Pokud člověk svého psa a tím i jím ulovenou zvěř nenašel, pes ji nakonec snědl sám a vrátil se domů po několika dnech, dokonale překrmený. Nevýhodou těchto lovců – chrtů totiž je, že když dostihnou zvěř a uloví ji, nehlásí – neštěkají. Tím zpravidla nejde zjistit, kde se nacházejí. Když lovec stále nepřichází, pes se pustí do hodování.
Přestože má takový výrazný lovecký pud, je schopen se naučit vhodnému chování ke zvířatům, která žijí v jeho těsné blízkosti. Může se jednat o papouška, kočku nebo králíka. Ani slepice či jiná domácí zvířata ho nemusí vyvádět z míry a probouzet v něm chuť lovit. Něco jiného však jsou zvířata volně žijící v přírodě. Nebo zvíře některého ze sousedů. S nimi nemá potřebu ani kamarádit, ani je přehlížet. Zejména cizí kočky nikdy nenechá bez povšimnutí.
Někteří afghánští chrti mají problémy s jinými psy, zejména samci. Má sice pár psích kamarádů, ale nemá potřebu jich mít hodně. Záleží zejména na dominanci afghána, která je někdy vcelku výrazná. Někteří tak mají sklony k psím rvačkám.
Zrozený k běhání
Je to pes, který opravdu potřebuje pohyb. Doma se tak sice netváří, ale trápí se, pokud ho má málo. Pak se v mladém věku snadno stává, že se uchýlí ke zlozvykům nebo k ničení nábytku z nudy.
Pokud chce člověk psa s krásnou dlouhou srstí, neznamená to jen velkou a pravidelnou péči a spoustu času a peněz tomu věnovaných, ale také neustálé přemýšlení, kde je možné psa pustit a kam zajít na procházku přírodou. Dlouhá srst nachytá snad vše, co příroda obsahuje.
Z větší části dostatek pohybu může pokrýt běh na závodní dráze. Affie se tak uplatní jak přímo na dostihové dráze pro chrty, tak při coursingu (běh v přírodě za umělou návnadou). Afgháni sice nejsou nejrychlejší z chrtů, ale pohled na ně, na jejich ladnost a vlající srst je fascinující. A když se k tomu přidá následný spokojený výraz jejich rozmanité a výmluvné mimiky, musí být spokojený i jeho člověk. Rádi se proběhnou, jen ta vzdálenost při dostizích je pro ně nevyhovující. Příliš krátká. Je to přece jen vytrvalostní běžec.
Není sice tak rychlý jako Greyhound nebo Vipet, ale dosahuje také vysoké ohromující rychlosti, a to až 65 km/h. Je to však především vytrvalec, ne sprinter. Zvládne běžet ve vysokém tempu i dvě hodiny bez přestávky. Skoky přizpůsobuje terénu a situaci. Dokáže se mrštně otáčet ve vzduchu v každém cvalovém skoku. Je obratný a žádný terén pro něj není složitý. Majitel by však měl mít stále na mysli, že čím obtížnější je terén, tím složitější je péče o srst. Také rád plave a je otužilý. Je to přírodní vytrvalec. Na dostihové dráze se nezřídka majitelé afghánských chrtů, kteří začínají s dostihovou kariérou, potýkají s tím, že jejich psi si chtějí cestu krátit přes střed závodiště. Jak vidno, je to chytrý pes.
Není zrovna hodně majitelů afghána, kteří si dovolí svého psa pustit na volno. Afghán je schopen se naučit do jisté míry poslušnosti. Ale je to hodně o důvěře a pochopení se navzájem. A také o individuální povaze jednotlivce. Afghán nechce být ovládán a drilován, ale ani člověk nechce být ovládán psem. A tak je pak jediná správná cesta: být s afghánovi rovnocenným partnerem.
Affie má rád svobodný pohyb. Je velmi obratný, s úžasnou rovnováhou. Má-li možnost běhat na volném prostranství, bude nevýslovně šťastný. Svobodu si umí užívat plnými doušky. Venku, po vypuštění z vodítka, se naplno rozvine jeho temperament a radost z pohybu. Není však rozhodně doporučováno pouštět afghána v otevřeném prostoru, kde je pravděpodobnost výskytu zvěře. Při spatření objektu vhodného k lovu je téměř jisté, že by nepřišel na zavolání zpět. Pustit ho na procházce z vodítka, aby se proběhl, je opravdu zkouška trpělivosti, odvahy a pevnosti nervů člověka, neboť je takřka pravidlem, že affie přijde až tehdy, kdy sám uzná, že je dostatečně vyběhán. A to opravdu není otázkou čtvrthodiny. Proběhne se velmi rád a velmi daleko. Je doporučováno používat na přivolání píšťalku. Ale je-li ta možnost, je nejlepší nechat afghánského chrta vyběhat na velkém oploceném pozemku. Bude to bez strachu a případného křiku majitele.
Je nadšený z jakkoli dlouhé procházky. Může se naučit i chodit u nohy bez vodítka, ale je zapotřebí najít společnou řeč s jeho člověkem, vzájemné pochopení a bezhlasé předávání informací.
Aby bylo postaráno o dostatek pohybu, je možné jezdit na výlety s afghánem vedle kola. Je však zapotřebí si uvědomit nebezpečnost tohoto počínání, neboť pes musí být upoután na vodítku, a pokud spatří lovnou zvěř, bez varování se za ní bude chtít pustit. Může tak snadno dojít ke kolizi. Možná jako lepší a zábavnější alternativu lze doporučit sport s označením agility, který se mnohým afghánům, i jejich majitelům, může líbit. Svého času v tomto sportu i vynikali.
Jak na výchovu a výcvik
Tato éterická bytost potřebuje specifickou výchovu. Jemnou, ale důslednou vedoucí ruku, pochopení a určitý druh tolerance, která má jasně dané hranice. Nic nedělá pod tlakem nebo z donucení. Takové signály přehlíží, nebo dokonce začne reagovat zcela opačně. Cokoliv dělá, dělá proto, že to chce on. Je citlivé povahy a hrubé zacházení vede k uzavření se do sebe. Následná nekomunikace s kýmkoli situaci velmi ztěžuje. Je-li výchova v duchu násilí a hrubosti, tento chrt se bude chovat přesně naopak, jak by si majitel přál, a vytvoří si spoustu zlozvyků, bude náladový a problémový.
Potřebuje velkou osobní svobodu a pochopení. Jeho povaha není povahou běžného psa, a tudíž ne každý člověk ji dokáže dobře pochopit. Je to hrdý pes, který působí, že se na lidi kouká spatra. Potřebuje citlivý a vlídný přístup, který se však neobejde bez důsledného a trpělivého nadhledu. Rozhodně to není pes pro každého, a to jak do množství pravidelné péče o srst, tak z důvodu jeho přijetí za právoplatného člena rodiny, při současném pokrytí jeho potřeb. Dalo by se říci, že jeho výchova probíhá celý jeho život.
Díky nezávislé povaze se poměrně těžko vychovává. Což je vidět již u štěněte během výchovy. Na jeho výchovu se musí diplomaticky. Kdo není schopen správně pochopit jeho povahu a myšlení, nikdy z něj nemůže vychovat psa, s jehož chováním bude spokojený.
Jen velmi nerad, těžce a dlouho se učí to, co nechce dělat. Co mu nepřináší užitek ani potěšení.
Není vhodný pro toho, kdo očekává od psa poslušnost. Jsou sice jedinci, kteří jsou schopni složit nejednu zkoušky z výcviku poslušnosti, ale rozhodně si afghána nemůže pořizovat ten, kdo chce psa, co poslouchá vždy a všude. Učí se rád, to ano, ale oddaná poslušnost není jeho silnou stránkou. Naopak, nezávislá povaha, samostatné rozhodování a někdy tak trochu nepředvídatelnost, to je afghánský chrt. Je to aristokrat vzhledem i povahou.
Jeho výchova musí být srozumitelná a jednoduchá, s jasně danými pravidly. Výchova a celkové zacházení musí být vedeno v klidu a s rozvahou tak, aby psa bavilo, aby chtěl poslouchat sám od sebe, ne proto, že to chce někdo jiný. Afghán velmi pomalu dospívá a plně psychicky a fyzicky dozraje až ve třech letech. Při výchově je důležitá hravá forma a udržení nervů na uzdě. Vyžaduje citlivý, vlídný a shovívavý přístup. Přísná výchova křikem, nemluvě o fyzických trestech, vede k zatrpklosti a absolutnímu nezájmu psa.
I když poslouchání rozhodně není jeho silná stránka, je chytrý až dost. Pokud vidí za činem pro sebe nějaký prospěch, dokáže se naučit spoustu věcí. A nemusí se jednat jen o cvik chtěný majitelem. Nemá problém se naučit sednout si na povel, stejně jako otevřít chladničku nebo dveře do ložnice, kde se dobře spí na posteli. Má velmi dobrou paměť a umí ji použít vždy, když to potřebuje. Má výbornou paměť na místa, situace a lidi. Proč si ale nepamatuje povely? Ale ono není jisté, jestli si pamatuje, či nepamatuje povely. Afgháni si je mohou velmi dobře pamatovat, ale nechtějí poslouchat. Chovají se tak, abychom si my lidé mysleli, že to neumí. Nemají potřebu splnit svému člověku, co mu na očích vidí. Dalo by se říci, že s afghánem se má člověk na pravidlech dohodnout. Když poslechne, bere to jako laskavost člověku.
Každopádně něžnou důsledností a trpělivostí je možné jej naučit ne jednomu cviku, i když jeho vykonání nebude nikdy stoprocentní. Přesto dlužno podotknout, že se nejedná o plemeno, které by běžně alespoň doma poslouchalo na první či druhý povel. Na to je příliš hrdý, šibalský a někdy tak trochu vychytralý. Právě svéhlavost, nezávislost a samostatnost, tedy špatná ovladatelnost psa, přivodily názor veřejnosti, že afghánský chrt je hloupý. Jenže on je někdy chytrý až příliš. Netouží po spolupráci, a tak poslouchá jen tehdy, považuje-li žádost svého pána za své vlastní přání. Je to pes, který potřebuje přemýšlivého majitele, s notnou dávkou tolerance.
Poslušnost affiho ze strachu je nemožná. Výcvik musí být formou pochvaly a přivedení psa na myšlenku, že sám chce poslouchat. Když člověk pochopí myšlení afghána, afghán je schopen pochopit myšlení a přání člověka. Jeho povaha je považována za nejsložitější ze všech plemen chrtů. Kdo ji však pochopí a naučí se s afghánským chrtem komunikovat, nebude nikdy litovat.
Ztělesněná samostatnost
Afghánského chrta ovládá duch nezávislosti. Velkým problémem majitelů tohoto plemene je jeho bezmezná samostatnost. Nemá potřebu ani chuť poslouchat nebo dodržovat ze svého pohledu nějaká nesmyslná pravidla. Když pochopí jejich důležitost a výhody, je ochotný se dohodnout. Miluje svobodu a svobodu rozhodování. Nikdy nebude jiný. Tato svobodomyslnost je zaměňována za tvrdohlavost a neovladatelnost. Možná na tom i něco bude, ale to je afghánský chrt…
Když se objevilo v knize „Psí inteligence“, že afghánský chrt je na posledním místě v žebříčku měřené inteligence, zdvihlo to vlnu nevole majitelů afghánských chrtů, a na druhé straně se začalo o tomto plemeni obecně říkat, že patří k nejhloupějším plemenům. Ale tak trochu se zapomnělo na to, že i sám autor této publikace upozorňuje, že existuje mnoho druhů inteligence. A žebříček „chytrosti plemen“ byl vypracován podle ochoty psa se učit a plnit nejrůznější povely. Pokud budeme afghánského chrta řadit podle chuti poslouchat, tak afghánský chrt rozhodně bude na konci této řady. Je to totiž pes, který si dlouhá staletí vždy musel poradit sám a nikdy a v ničem se po něm nechtělo, aby poslouchal člověka. Jakmile bude vytvořen žebříček inteligence měřené podle řešení problémových situací, afghán jistě bude v první třetině. Je tedy afghánský chrt opravdu hloupý? Rozhodně ne. Je jen svůj.
Linie pracovní a exteriérová
Než si člověk koupí konkrétní štěně afghánského chrta, musí být rozhodnutý, zda se s ním bude účastnit výstav, dostihů, nebo jestli nechce žádné zaměření na vyšší úrovni. Rozhodně afghánský chrt může mít hezký život i bez dostihů a výstav. Jen člověk svého psa musí mít opravdu rád a snažit se jeho čas vyplnit zajímavě a se spoustou pohybu.
Nyní se afghánští chrti dělí na pracovní (dostihové) a exteriérové (výstavní) linie/jedince. Pro jeho dlouhou srst je takřka nemožné zkombinovat výstavní i závodní kariéru, pokud mají být prováděny na vysoké úrovni. Každopádně dnes se dostihům s afghánskými chrty věnuje velmi málo majitelů.
Příprava na výstavu
Posuzování jedince na výstavách probíhá s ohledem na jeho věk. Každopádně již od štěněte je zapotřebí trénovat dokonalý postoj, kdy přední končetiny musí být svislé a rovnoběžné, hřbetní linie rovná a zadní končetiny ve správném úhlu, také rovnoběžně vedle sebe. Hlava musí být vznešeně nesena vzhůru a ocas vystavovatel také zpravidla přidržuje zvednutý nad linii hřbetu. Psa je nutné naučit dobrému chování mezi lidmi a psy, a také umět se předvést v tempu. Na výstavě je totiž důležitá nejen krásná srst, ale také lehkost a vydatnost pohybu. Ve výstavním kruhu se předvádí v rychlém klusu, přičemž pes má běžet za předvádějícím. Klus má být dlouhý a nízký. V kroku snadno přechází do mimochodu, což k vystavování rozhodně nepatří.
Připravit tohoto psa na výstavu není nic snadného. Celkové udržování srsti v kondici je poměrně náročná, téměř každodenní práce. Proto si tohoto psa může pořídit a vystavovat jen ten, kdo má nejen dostatek času a financí na kvalitní vlasovou kosmetiku, ale i rád se bude starat o dlouhou srst.
Jak na krásnou srst
Krásná a na první pohled zdravá srst je dominantou tohoto psa. Oblíbenost barev srsti je různá. Nejoblíbenějším zbarvením srsti jsou světlé odstíny, ale např. v Americe dlouho vévodilo zbarvení šedé a žíhané. Protože je povolené jakékoliv zbarvení srsti a genetický základ srsti každého afghána je značně variabilní, přináší to originalitu zbarvení snad každého afghána.
Nejnáročnější období na udržení srsti v pěkném stavu je od období prvního línání, což je kolem jednoho roku života afghána, do doby tzv. dozrání srsti. To znamená do dvou tří let věku psa. V tomto období srst velmi rychle plstnatí. U dospělého psa, kdy již srst se správnou péčí bude krásně dlouhá, je její udržování v kondici paradoxně podstatně menší.
Zejména sychravé a deštivé počasí, ale také sníh přidělávají majitelům afghánů hodně práce. Názory, jak o srst pečovat, se různí. Přece jen jsou různé typy srsti, různá kvalita i hrubost chlupů. Jednotliví psi žijí a pohybují se v různém prostředí. Proto je nejlepší posbírat co nejvíce informací, promluvit si na toto téma s chovateli a instinktivně vybrat, co by konkrétnímu jedinci mohlo nejvíce vyhovovat. Srst je jemná, hedvábná, velmi podobná vlasům a snadno se zacuchává a plstnatí. Péče o ni musí být opatrná, protože jednotlivé chlupy se poměrně snadno lámou.
U štěňat je dobré srst pročesávat obden, ale to jen z toho důvodu, aby si na česání zvykla. U dospělého afghánského chrta je potřeba česat srst 1× týdně, avšak musíte počítat s asi 1–2hodinovou prací. Po každé procházce je nutné srst zkontrolovat a očistit od případných donesených nečistot. Někteří chovatelé doporučují srst pročesávat každý 2. až 3. den, pramen po prameni po celé délce. Existují i názory a zkušenosti, že srst se nemá česat na sucho. To znamená, že se má pečlivě rozčesat až po vykoupání psa 1× týdně. Na druhou stranu se většina chovatelů přiklání k tomu, že srst je potřeba dobře rozčesat před koupáním. Takže „nečesat na sucho“ by tím bylo popřeno. Proto si každý majitel musí projít určitou fází problémů se srstí, aby našel, co je zrovna pro jeho psa to nejlepší. Rozhodně je důležité používat kvalitní kosmetiku, bez které se u tohoto plemene neobejdete, má-li vypadat zdravě a vzdušně.
Afghán se má v průměru koupat po 14 dnech. Někdo však doporučuje i častěji, jiní naopak i jen 1× měsíčně, nejedná-li se o výstavního jedince. Nevyhnutelné je používání kvalitních šamponů a dalších přípravků, jako jsou kondicionéry, rozčesávače a různé vlasové oleje, aby se zamezilo přesoušení kůže a podpořila se kvalita jednotlivých chlupů.
Po vykoupání psa položíme na stůl na bok. Je potřeba, aby místo bylo měkké a přirozeně sálo vodu, tudíž pod psa položíme deky a ručníky. Následně psa kartáčujeme a fénujeme tak dlouho, dokud není srst suchá a rozčesaná. Poté psa otočíme na druhý bok a proces zopakujeme. Nakonec psa postavíme a dosušíme zbývající vlhká místa fénem. Znovu srst pořádně pročešeme na všech místech. Je důležité upozornit, že kde by srst zůstala mokrá, tam by velmi rychle zplstnatěla.
Nikdy člověk nesmí zapomínat, že úplná regenerace srsti trvá 18–24 měsíců. Péči o srst tak nelze rozhodně podcenit. I ostříhání srsti z důvodu veterinárního zákroku nebo starosti se štěňaty vyřadí jedince na velmi dlouhou dobu z výstav. Velkým nepřítelem srsti jsou také kožní ekzémy a parazité nebo také dlouhodobý stres, který se odrazí na kvalitě srsti.
Při krmení, konzumaci žvýkacích kostí, sucharů apod., ale často také při procházkách, všude tam, kde by si mohl afghánský chrt rychle ušpinit a zničit dlouhou srst na uších a hrdle, je více než vhodné používat speciální síťku – návlek přes uši. Používáním této látkové ochrany předejdete i možnému riziku, že se psovi při konzumaci potravy dostanou chlupy do mordy a začne se dusit.
Zdraví a další péče
Afghánský chrt patří k poměrně zdravým plemenům a dožívá se až 17 let. Dědičná onemocnění se mu zpravidla vyhýbají, ale samozřejmě se občas může objevit nějaký problém. Z onemocnění očí je to např. progresivní atrofie sítnice (PRA), která se projevuje přibližně ve 2 letech života, přičemž oslepnutí hrozí přibližně ve 4 letech, dále šedý zákal (katarakta) nebo zelený zákal. Nepigmentované třetí víčko, tzv. mžurka, může způsobit zánět očí, zvláště vlivem slunečního záření.
Afghánskému chrtovi se zcela nevyhýbá ani dysplazie kyčelních kloubů, nekrotická myelopatie, problémy se štítnou žlázou či různé formy alergií. Bohužel se u velkého počtu afghánských chrtů vyskytuje špatná tolerance anestetik, na což je nutné myslet při každém veterinárním zákroku. Také může mít nestandardní reakci na očkování proti jaterním chorobám. K nejčastějším zraněním patří poranění ocasu, které je na léčení poměrně problematické.
Potřebuje kvalitní krmivo v dostatečném množství. Určitě to není malý jedlík. K další běžné péči patří kontrola a udržování čistého zvukovodu a udržování krátkých drápů.
Jak by měl vypadat ideální představitel plemene?
Celkové vzezření psa působí dojmem síly a důstojnosti, kombinovaných s rychlostí a silou. Hlava afghánského chrta je dlouhá, ale ne příliš úzká, se zřetelně vystupujícím týlním hrbolem, je nesena hrdě. Stop je mírný. Přednost má černý nos, u světle zbarvených psů se připouští v barvě játrové. Čelisti jsou silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem. Klešťový skus se toleruje. Oči jsou téměř trojúhelníkového tvaru, uložené jsou mírně šikmo směrem nahoru od vnitřních koutků k vnějším. Přednost se dává tmavým očím, zlatý odstín však není na překážku. Uši jsou nasazené nízko a hodně vzadu na hlavě, těsně přiléhající k hlavě. Kryté jsou dlouhou hedvábnou srstí. Krk je dlouhý, silný s hrdým držením hlavy. Hřbet je rovný, s lehce spáditou zádí. Kyčelní kosti dosti zřetelně vystupují a jsou široce posazeny. Důležitá je dobrá hloubka hrudníku. Ocas není příliš krátký, je nízko nasazený a na konci je jednou zatočen. V pohybu je nesen výš. Je řídce osrstěný. U pánevních končetin je velká vzdálenost mezi kyčlemi a hlezenními klouby a poměrně malá vzdálenost mezi hlezenními klouby a tlapkami. Tlapy jsou pokryty dlouhými hustými chlupy. Prsty klenuté. Na žebrech, na hrudních i pánevních končetinách a na slabinách je dlouhá a velmi jemná srst. U dospělých psů od plecí směrem dozadu a podél hřbetu je srst krátká a uzavřená. Od čelní partie dozadu je dlouhá srst, se zřetelnou hedvábnou kšticí. Na obličejové části je srst krátká. Uši a končetiny jsou dobře osrstěny. Záprstí smějí být holá. Srst se musí přirozeně vyvíjet. Jakékoliv stopy stříhání nebo trimování by měly být penalizovány. Všechny barvy jsou přípustné.
Ideální kohoutková výška psů je 68–74 cm a fen 63–69 cm.
