Poklady z přírody 50 – Kopr vonný

Další fotografie (2)

Kopr (Anethum graveolens) vonný se řadí do řádu miříkotvaré (Apiales), čeledi miříkovité (Apiaceae), je jediným zástupcem rodu kopr (Anethum). Lidově se kopru říká císařský kořen nebo koprek. Anglický název dill je odvozen od staroanglického dyll, které pravděpodobně pochází z norského slova pro uklidnění a uvolnění. Vonným se nazývá právem, jeho vůně je nezaměnitelná. Využití má jako léčivá bylina, potravina, ale také jako krmivo pro drůbež.

Výskyt

Pochází ze Středozemí a ze západní Asie. Dnes je rozšířený téměř po celé Evropě, jako bylinka je oblíbený zejména v Evropě a ve Střední Asii, používají jej ale třeba také v Kanadě nebo v severní Africe.

Charakteristika

Jednoleté rostliny kopru mohou dorůstat výšky metru, někdy se uvádí až 150 cm. Rostliny mají hluboké kořeny, díky tomu je problematické přesazování. Šedozelené, rýhované duté lodyhy kopru střídavě obrůstají pochvovitými, mnohonásobně zpeřenými listy. Malé žluté květy uspořádané do okolíků se objevují od června do září. Plodem jsou dvounažky. Celá rostlina má výraznou charakteristickou vůni. U nás jsou známé odrůdy Hanák, Moravan a Oliver.

Trocha historie

Kopr je jednou z nejstarších léčivých bylin, údajně jej využívali již naši starověcí předkové. Wikipedie uvádí, že zmínky o něm jsou již ve staroegyptských nápisech pod názvem „ammisi“. Také v Novém zákoně se kopr doporučoval na bolení hlavy a rozšiřování cév. Římští gladiátoři si před zápasem natírali koprem ruce a nohy pro posílení svalů, později se jím posilovali i atleti. Řekové a Římané jej při svých výpravách přinesli až na sever Alp a pojmenovali jej „anethon“.

Také Karel Veliký znal využití kopru v kuchyni i jeho léčivé účinky a nařídil kopr pěstovat. V anglosaské oblasti byl kopr používán v mnoha tradičních léčivech včetně těch proti žloutence, chřipce, při problémech se žaludkem, nevolnostem, nechutenství apod. Semena kopru používali k přípravě bylinného čaje. Používán byl také ke snížení libida. V Indii a Číně se semena používají jako součást tradiční medicíny. V koloniální Americe byla koprová semínka nazývána semeny setkání, a to proto, že při dlouhých bohoslužbách utišovala kručení v břiše. Kopru se přisuzovaly i magické účinky, prý zaháněl démony. Řadil se k tzv. svatojánským bylinám. Římané nosili při slavnostech koprové věnečky na hlavách, kopr byl součástí nápojů lásky.

Ani na současných zahrádkách kopr nesmí chybět. Poslouží jako zelenina, koření i jako léčivka. Používají se celé rostliny kromě kořenů.

Kopr povzbuzuje chuť k jídlu, pomáhá při potížích se zažíváním, při kolice, škytavce a při nadýmání, uvolňuje křeče i zahřívá. Pro své močopudné účinky se doporučuje při onemocnění ledvin a močových cest, odvádí z tkání vodu a zbavuje je škodlivin. Kopr využijí i ti, které trápí kašel či nespavost. Koprová semínka se dají použít jako žvýkačka – pro osvěžení dechu. Vhodný je také pro kojící matky, podporuje tvorbu mléka.

Bylo zjištěno, že kopr potlačuje růst několika bakteriálních organismů, např. Staphylococcus aureus, Streptococcus spp., Escherichia coli a Pseudomonas aeruginosa.

V naší kuchyni je nejznámější koprovka v podobě polévky nebo omáčky podávané s hovězím masem či vejci. Dnes již méně známou polévkou s koprem a houbami je kulajda.

Kopr se ale dá využít i jinak. Je skvělý k rybám a vařenému masu, zeleninovým jídlům, do mléčných omáček a polévek, pomazánek i zeleninových salátů. Výborný je podávaný s tvarohem, kefírem, jogurtem, čerstvým sýrem nebo zakysanou smetanou i s vejci. Nasekaný kopr se hodí na vařené brambory pokryté čerstvým máslem. Nať je možné smíchat s máslem a vyrobit tak koprové máslo, které pak může sloužit stejnému účelu. Staré brambory vařené s natí kopru se pak chutí podobají těm novým. Koprová nať je nedílnou ingrediencí bylinkového octa, a především láku na nakládané okurky, použít se dá při nakládání zelí a cibule.

Také v Polsku je oblíbená koprová polévka, omáčka z kopru se používá na sladkovodní ryby, krůtí prsa nebo vařená vejce. Některé druhy ryb, zejména pstruzi a losos, jsou tradičně pečené se stonky a listy kopru. Také v Německu používají kopr jako koření na ryby, brambory a do okurek.

V Rumunsku se kopr používá jako přísada do polévek, jako např. borš, dále do okurek a pokrmů z hrachu, fazolí, brambor, hub a zelí. Koprová omáčka se zakysanou smetanou se zde podává s vejci nebo klobásou. Nachází se v mnoha letních salátech (zejména okurkový, zelný a salátový salát). Na jaře se používá s jarní cibulí v omeletě. Nať kopru se také míchá se slaným sýrem. I v Maďarsku je kopr velmi oblíbený, a to jako přísada do omáček nebo salátů. Přidává se také do tvarohu. V Srbsku je kopr znám jako mirodjija a používá se jako doplněk do polévek, bramborových a okurkových salátů a hranolků. V srbském přísloví se říká „biti miroždija u svakoj sorbi“ (být koprem v každé polévce s významem strkat do všeho prsty.

V Řecku je kopr znám jako anithos. Ve starověku byl používán do vína zvaného anithites oinos. V dnešní době se kopr používá v salátech, polévkách, omáčkách a rybích a zeleninových pokrmech.

V Santa Maria na Azorech je nejdůležitější složkou tradiční polévky svatého ducha (sopa do Espírito Santo). Na ostatních Azorských ostrovech je vzácný.

Ve Švédsku se vrchol plně vyrostlého kopru nazývá krondill (korunní kopr) a používá se při vaření raků. Krondill se používá také při nakládání okurek. Oblíbený je také k bramborám, rybám a do salátů. Nové netradiční použití kopru je spojeno s pažitkou – a to jako příchuť ve Švédsku populárních bramborových lupínků.

V Indii jsou listy kopru a jiných zelených látek používány k přípravě různých místních pokrmů, které slouží jako příloha k rotis nebo chapatis. Používá se i ve vietnamské a čínské kuchyni. Lajdané jim koření mléčné kari, jídla z ryb a krevetek. V Íránu se kopr vaří s rýží. V Izraeli používají semena kopru jako koření do salátů a k dochucení omelet, Egypťané kopr přidávají k zelí, v arabských zemích se většinou používá k dochucení ryb.

Semena mohou dochutit salát, využívají se i do koupelí k posílení nehtů. Olej destilovaný ze semen se používá při výrobě mýdel.

Kopr může pomoct snížit riziko napadení hmyzem u skladovaných obilnin. Uvádí se snížení výskytu makadlovky obilné (Sitotroga cerealella), pilouse rýžového (Sitophilus oryzae), pilouse kukuřičného (Sitophilus zeamais) a dospělců sýrohuba zhoubného (Tyrophagus putrescentiae).

Co rostlina obsahuje?

Semena kopru obsahují kyselinu linolovou, stearovou, palmitolejovou, dillapiolovou a olejovou, metionin, histidin, treonin, leucin a lysin, z minerálních látek hořčík, sodík, vápník a draslík. Důležitými obsahovými látkami kopru jsou éterické oleje a vitaminy.

100 g čerstvé nati kopru má energetickou hodnotu 180 kJ (43 kcal), obsahuje 7 g sacharidů, 2,1 g vlákniny, 1,1 g tuků, 3,5 g proteinů. Z vitaminů je zastoupen vitamin A 7 717 IU (154 %), B1 (9 %) 0,1 mg, B2 (25 %) 0,3 mg, B3 (11 %) 1,6 mg, B5 (8 %) 0,4 mg, B6 (15 %) 0,2 mg, B9 (38 %) 150 μg, C (102 %) 85 mg. Z minerálů obsahuje vápník (21 %) 208 mg, železo (51 %) 6,6 mg, hořčík (15 %) 55 mg, mangan (62 %) 1,3 mg, fosfor (9 %) 66 mg, draslík (16 %) 738 mg, sodík (4 %) 61 mg, zinek (9 %) 0,9 mg, měď 0,14 mg (7 %). (mg = mikrogramy, μg = miligramy, IU = mezinárodní jednotky, % uváděná v závorce se týkají doporučené denní dávky pro dospělé, zdroj: USDA Nutrient Database).

Pěstování

Kopr roste dobře na teplých slunných stanovištích, nevhodná jsou místa přístupná větru. Při nedostatku světla se snižují výnosy. Není náročný na půdu, nejlépe prospívá v lehčích hlinitých propustných půdách s dostatkem živin, daří se mu i v chudé půdě. Nevhodné jsou těžké a zamokřené nebo příliš suché kamenité půdy. Kopr vyžaduje vlhkou půdu, proto se doporučuje mulčování trávou. Vysévá se od března do července do řádků vzdálených od sebe 20–30 cm, lze vysévat i plošně. Často se vysévá sám, semena jsou životaschopná po dobu tří až desíti let. Na záhoncích se doporučuje jej kombinovat s okurkami, salátem, zelím i cibulí. Rostliny podporují růst. Nevhodným sousedem je mrkev a rajčata. První sklizně mohou proběhnout již šest týdnů po zasetí.

Sběr

Ke sklizni je nejvhodnější mladá zelená nať vysoká 15 až 20 cm, zelené části rostliny lze sklízet až do doby, než rostliny vykvetou. Rostliny pro semena se sklízí těsně před dosažením zralosti. Rostliny se za rosy pokosí a svážou do snopů. Ty se pak dosuší v panácích. Semena se vymlátí a dále suší v tenké vrstvě, skladují se ve vzduchotěsné nádobě.

Zpracování

Nasekané listy lze konzervovat solí nebo naložit do octového nálevu. Méně vhodné je sušení. Sušit je potřeba opatrně a rychle, proud vzduchu by neměl být teplejší než 30 °C, jinak kopr ztrácí svou vůni a chuť. Sušený kopr se uchovává v dobře těsnicích nádobách. Lyofilizované listy koprů si po několik měsíců zachovávají svou chuť poměrně dobře. Kopr se dá také mrazit, je potřeba jej ale pořádně zabalit, jinak by jím vonělo všechno ostatní v mrazáku.

K tepelně opracovaným pokrmům se kopr přidává až těsně před podáváním.

Využití pro drůbež

Kopr se dá skvěle použít jako jedna ze zelených rostlin ke krmení drůbeže. Uvádí se vliv na zdravotní stav dýchacích cest, antioxidační vlastnosti i pro zmírnění účinků stresu. Podporuje žravost.

Zkrmovat se dá čerstvý i sušený. Mladé listy má drůbež raději. Nasekaný jej lze přidat do míchanice. Ve svazcích se doporučuje jej zavěsit v blízkosti snáškových hnízd nebo lépe uvnitř hnízd. Uvádí se, že působí jako sedativum při snášení.

Pro další druhy

Kopr přitahuje mnoho druhů užitečného hmyzu. Přidává se do granulí pro psy a kočky, nepohrdnou jím morčata ani křečci.

Další fotografie k článku

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře