Ciobănesc Românesc de Bucovina – Rumunský ovčák z Bukoviny

Kolem jeho označení stále není úplně jasno. Používají se různé názvy v různých zemích. Je to dáno také tím, že doposud není plně uznán všemi největšími mezinárodními kluby. Najdeme ho také pod názvem Bucovina Sheperddog, jihovýchodoevropský ovčák – Bucovina, Bucovina Shepherd, Bucovina salašnický pes, Bukovina vlčí pes, Bukovinak, Ciobănesc de Bucovina. Zatím žádný z názvů se s převahou neuchytil. Po staletí byl Ciobănesc de Bucovina známý také jako dulao (ovčí pes) nebo capau.

Pradávná historie
Toto plemeno odjakživa sloužilo k hlídání obydlí a dobytka. V dávných staletích to byl psí pomocník většinou negramotných pastýřů či zemědělců. Jeho počátky tak nemohly být zaznamenány a pouze se odhadují, stejně jako doba vzniku tohoto psa. Vyvíjel se výhradně v hornatých oblastech, a dle kusých informací byl znám již v 17. století.
S největší pravděpodobností v sobě nese moloskou krev. Vykazuje mnoho exteriérových a proporcionálních prvků molosů, a protože v době existence římské říše se molosové šířili napříč celou Evropou, jde o domněnku hodně pravděpodobnou.
Vědci pojmenovali skupinu velkých, mohutných, většinou bíle zbarvených psů se středně dlouhou srstí a bez brachycefalických tváří typických pro molosy názvem „lupomolosoidi“. Jedná se o psy z horských oblastí, jejichž hlavním úkolem bylo střežit dobytek a obydlí před šelmami. K těmto psům patří např. plemena: pyrenejský horský pes, maremma, kuvasz, komondor, akbash… Do této skupiny je zařazen také Ciobănesc Românesc de Bucovina, který je s největší pravděpodobností potomkem předrománských psů. 
Před římským dobytím obsadili území dnešního Rumunska Dákové, lidé thraciánského kmene, kteří byli známými chovateli psů. Již oni tyto psy používali v Dácii a Moesii k ochraně stád a lovu. A právě tito psi jsou považováni za předky Ciobănesc Românesc de Bucovina. Je však nesporné, že je částečně v exteriéru i povaze ovlivnili psi dovezení kočovníky (např. Huny, Maďary, Mongoly, Kumánci či Turky) během minulých staletí.
Rumunsko bylo pod cizí okupací od roku 1300 do 1800. Zřejmě i to způsobilo, že zůstalo, obzvláště oblast Bukovina, jedním z nejvíce venkovských a agrárních regionů Evropy až do 20. století. Masivní vlna rusínsko–ukrajinské migrace do severní Bukoviny způsobila konflikt mezi Rumunskem, které se stalo v roce 1877 zcela nezávislým na osmanské říši, a Ruskou říší, jež ovládala většinu Ukrajiny. Tento spor nakonec vedl k rozdělení Bukoviny mezi sovětskou Ukrajinu a komunistické Rumunsko.

Tvrdý pes z Karpat
Toto plemeno bylo pro pastevce nezbytnou součástí života po mnoho staletí. Nedotčenost venkovské přírody Bukoviny vedlo i k zachování vzhledu, temperamentu, zdraví a pracovní upotřebitelnosti těchto psů po mnoho a mnoho generací.
Centrem chovu Ciobănesc Românesc de Bucovina byly rumunské a srbské Karpaty a bulharské jižní Podunají. Největší pozornost tomuto plemeni byla věnována v oblasti severovýchodního Rumunska, v části zvané Bukovina. Zdá se, že má genetický vztah k plemenům, jako jsou Karakachan, Tornjak nebo Hrvatski Planinski Pas.
Karpaty jsou doposud jednou z nejdivočejších oblastí Evropy. I dnes se zde nachází větší množství medvědů a vlků. Ciobănesc Românesc de Bucovina tak měl práci tehdy stejně jako dnes zajištěnou. Své poslání „hlídat a bránit“ si drží doposud. Bez povelu, odvážně a bez váhání jde do boje s velkými šelmami, stejně jako brání obydlí před zloději a ozbrojenými násilníky, kterých se za staletí přes Karpaty prohnalo velké množství.
Ciobănesc Românesc de Bucovina je jedním z největších a nejsilnějších rustikálních pasteveckých plemen psů. Historici věří, že toto plemeno je jedno z nejstarších plemen v Rumunsku. Vyvíjel se po boku dalších dvou rumunských plemen specializujících se na hlídání dobytka, plemene Mioritic (staré jméno Barac) a Carpatin (staré jméno Zăvod). Bucovina ovčák je považován za nejstaršího z této trojky. Dříve byl považován za variantu jiného rumunského pasteveckého psa – carpatina. Ovšem pro velké množství morfologických rozdílů se rumunští kynologové rozhodli pro utváření samostatného plemene. Ciobănesc Românesc de Bucovina je však úzce spjat s mnohými jinými pasteveckými plemeny z Balkánu a nepochybně také např. s kavkazským pasteveckým psem.
Existuje více domnělých verzí o vzniku a dávném původu psa Ciobănesc Românesc de Bucovina – nejenže nejsou podložené, ale zdravou úvahou a po srovnání morfologických znaků tohoto psa se jeví jako výrazně méně pravděpodobné.

Cesta k uznání
První standard byl sepsán v roce 1982. V roce 1987 následovaly drobné úpravy Valným shromážděním FCI v Jeruzalémě. K další úpravě došlo v roce 2001 Asociatia Chinologica Romana (Rumunským Kennel Clubem). Další změna nastala 29. března 2002. Patronací plemene bylo pověřeno Rumunsko a Srbsko. FCI udělila předběžné přijetí plemene v roce 2009.
Na FCI je toto konkrétní plemeno známé jako jihoevropský ovčák. Ciobănesc Românesc de Bucovina je však rozhodně více v typu „mastif“ než „ovčák“. Zřejmě by bylo přesnější označení jihoevropský pastevecký pes. Do současné doby byl Bucovina FCI přijat pouze dočasně, zatímco jeho bratránci již byli oficiálně uznáni.
Toto plemeno není v současné době uznáváno americkým Kennel Clubem (AKC), United Kennel Club (UKC) ani některým z větších amerických registrů vzácných plemen.

Hlídat a bránit
Je to vynikající strážný pes, který byl po staletí speciálně chován pro ochranu majetku, hospodářských zvířat a jeho rodiny. Je to pes s velkou odvahou a s velmi výrazným teritoriálním pudem. Je silný a ničeho se nezalekne. Je stále připraven se setkat i s největšími a sebenebezpečnějšími šelmami (vlci, medvědi, rysi).
Dnes je vyhledávaným hlídacím plemenem a zároveň rodinným přítelem v celém Rumun­sku. Mimo svou domovinu je však velmi málo rozšířený, protože je téměř neznámý. Každo­pádně je to plemeno, které je přirozeně podezíravé vůči cizím lidem a majitel Ciobănesc de Bucovina by jeho podezíravost a obranné schopnosti rozhodně neměl podceňovat. Obvykle se jeho hlídací schopnosti násobí za tmy. Během noci hlídkuje kolem domu nebo stád dobytka. Je ostražitý a připravený jednat při nejmenším zvuku a pohybu. Výrazně, hluboce a zřetelně ochranářsky štěká. Jeho hlas může být slyšet na dlouhé vzdálenosti.
Ciobănesc de Bucovina jsou přirozeně nedůvěřiví ke všem podivně se chovajícím lidem a zvířatům, ale nejsou považováni za agresivní plemeno. Protože hlídání bere velmi vážně, je nutné udělat dostatečné opatření, aby nedošlo k incidentu z horlivého střežení. Jeho samostatné uvažování vždy velí chránit za každou cenu.

Jaký je Ciobănesc de Bucovina?
Když je dobře socializován a vychován, je to pes klidný, vyrovnaný, se středním temperamentem. Netouží po častém zaměstnávání, zaměstná se i hlídáním, ale pozornost a občasnou jinou činnost nutně potřebuje. Má například rád různě dlouhé procházky. Rád si hraje. Přemíru energie a nadšení má hlavně jako štěně.
Potřebuje pozornost své rodiny. Rád komunikuje a tráví s ní čas. Je hravý, ale jeho charakter je značně nezávislý. Ke své rodině je velmi loajální, věrný a láskyplný. Je-li správně vychováván, děti v rodině má velmi rád a je k nim jemný. Přesto dohled při jejich hrách je nezbytný.
Je nutné si ale uvědomit, že to není pes pro každého. Jeho velmi pevný charakter a k dobrému hlídání jistá dominance mohou být u některých majitelů nepřekonatelnou překážkou k dobrému soužití a partnerství. Vlastnit a vychovávat tohoto psa tak může jen opravdu velmi vyrovnaný a dostatečně přirozeně autoritativní člověk. Proto se nedoporučuje začátečníkům, tudíž jako první pes. V žádném případě jej nelze svěřit k výchově a péči dítěti. Slabší povaze může začít Ciobănesc de Bucovina velet a výsledek takového partnerství je politováníhodný, až nebezpečný.
Je houževnatý, odolný vůči změnám počasí. Vítr, déšť ani mráz mu nevadí. Celoroční pobyt venku je tak pro něj zcela přirozenou záležitostí. V bytě by byl pro nedostatek prostoru a nepřirozeného teritoria k hlídání brzy nešťastný. Při nedostatku pohybu může tíhnout ke zlozvykům, jako je například nadměrné štěkání nebo ničení zařízení. Potřebuje spoustu místa k pohybu, tudíž velká zahrada či dvůr u hospodářských budov jsou pro něj to pravé.
Odpověď na otázku, jak vychází s ostatními zvířaty, je nejednoznačná. Záleží totiž zejména na jeho socializaci a prostředí, v jakém vyrůstá. Pokud se zvířaty vyrůstá, nemívá s nimi žádné problémy. Cizí malá zvířata však může považovat za kořist, naopak cizí velká zvířata za nepřítele ohrožující jeho teritorium. V případě soužití s jiným psem se doporučuje opačné pohlaví. S cizími psy má zpravidla problém, a to bez ohledu na jejich velikost. Může je snadno těžce zranit. Při styku s jakýmkoli zvířetem musí být majitel Ciobănesc de Bucovina stále na pozoru. Má výrazný lovecký pud.

Jak na jeho výchovu?
Potřebuje socializaci a řádnou výchovu s jasně danými pravidly. Nastavená pravidla musí dodržovat jak pes, tak celá rodina. Socializace musí obsahovat seznámení s lidmi, zvířaty, ale také se zvuky a nejrůznějšími místy. Jen tak lze vychovat vyrovnaného jedince.
Nemá rád opakování stále stejného cviku. Začne se brzy nudit a je zcela nepozorný. Požadovaný výsledek se tak nedostaví. Potřebuje pozornost, zábavu, a většina bude ráda vnímat pamlskovou motivaci. Každo­pádně je to pes těžce cvičitelný. Je značně nezávislý, s výraznou potřebou si o všem rozhodnout sám. Pokud se rozhodně něco neudělat, tak to zkrátka neudělá, ať se děje, co se děje. Jeho tvrdohlavost rozhodně neustojí každý. Přesto se považuje za vysoce inteligentního. Výborně samostatně řeší problémy týkající se obrany svěřených věcí. Je to pes, který chce být sám sobě šéfem. Nikdy nebude vyloženě poslušným psem.

Zdraví a péče
Dosud nebyly provedeny žádné studie, které by byly pro chovatele varovným signálem, aby se zaměřili v chovu na jejich zdraví. Nicméně s ohledem na jejich mohutnost a velikost se u některých jedinců dají očekávat problémy s dysplazií loketních a kyčelních kloubů.
Také je velmi vhodné rozdělit krmnou dávku na dvě a potravu psovi podávat 2× denně, aby se zmenšilo procento možnosti torze žaludku. Bukovina má velký apetit a je zapotřebí poměrně velkého množství krmení.
Udržování krátkých drápů a dle potřeby čištění zvukovodu musí být samozřejmostí. Co je důležité mít na mysli, že jeho srst potřebuje intenzivní starostlivost, a to především pravidelné česání, má-li být hezká a bez zplstnatělých míst. Někteří chovatelé uvádějí, že péči o srst česáním věnují i hodinu každý druhý den. Je to pes s velmi hustou srstí, která téměř nepřetržitě líná. Starat se o takového psa tak, aby na něj byl krásný pohled, rozhodně potřebuje určitou dávku odhodlání. Koupání by mělo být pouze v omezené míře, protože se tím pes zbavuje přirozené mastnoty kůže, která ho činí odolným a zdravým. 
Je to plemeno, které se dožívá 10–15 let, což je na tak velkého psa úctyhodné.

Jak by měl ideální představitel tohoto plemene vypadat?
Je to velký pes, impozantní, povznesený a hrdý. Plemeno má zřetelný pohlavní dimorfismus. Hlava je masivní, ale ne těžká, je mírně výše nad horní linií. Je lehce klenutá, horní profil lebky a tlamy se lehce rozbíhají. Při pohledu zepředu je lebka mírně klenutá, při pohledu ze strany je téměř plochá. Tlama se postupně zužuje k nosní houbě, ale nikdy není špičatá. Týlní hrbol lehce naznačený, stejně jako stop. Nosní houba je velká, dobře vyvinutá a černá. Pysky jsou masité a pevné, se silnou pigmentací. Má silné čelisti a nůžkový skus. Klešťový skus je povolen. Předkus nebo podkus či chybění řezáků nebo špičáků patří k vylučujícím vadám z chovu. Líce jsou nevýrazné, oči malé v porovnání s velikostí hlavy. Jsou mandlového tvaru a šikmo uložené. Mají barvu hnědou nebo mírně světlejší, ale nikdy nejsou žluté. Víčka jsou dobře pigmentovaná. Uši jsou relativně vysoko nasazené, tvaru „V“, s mírně zaoblenou špičkou, svislé a nesené těsně podél lící. Krk je střední délky, mohutný a silný, bez laloku. Délka těla je mírně větší než výška v kohoutku. Hřbetní linie je vodorovná. Hřbetní linie pronesená nebo spáditá je považována za hrubou vadu. Kohoutek je lehce vyznačený. Záď je svalnatá a mírně skloněná ke kořeni ocasu. Hrudník je široký a hluboký, dosahující k loktům. Spodní linie je mírně vtažená. Ocas je vysoko nasazený, v klidu svislý, dosahující ke hleznům nebo níže. Je-li pes vzrušený či v akci, ocas se šavlovitě zvedá do úrovně hřbetu nebo mírně nad ni, ale nikdy není stočený přes hřbet. Ocas zkřivený nebo stočený je považován za vadu. Hrudní končetiny jsou při pohledu zepředu nebo ze strany rovné. Pánevní končetiny jsou svalnaté a silné, v postoji normální. Přítomnost paspárků nemá být penalizována. Přední i zadní tlapky jsou oválné, kompaktní a masivní, prsty sevřené a klenuté, drápy černé nebo šedé. Pohyb je harmonický, pružný, pravidelný, budící dojem nenucené síly. Oblíbeným pohybem je klus. Překřižování je penalizováno. Kůže je silná, přilehlá, s popelavě šedou pigmentací. Hlavu a přední stranu končetin pokrývá krátká srst. Na těle je srst bohatá, 6–9 cm dlouhá, přilehlá, rovná a hrubá. Podsada je kratší, velmi hustá a pružná, světleji zbarvená srst je hrubá, hustá a rovná. Na krku mnohem delší srst vytváří hřívu; na zadní straně hrudních končetin tvoří srst praporce; na zadní straně pánevních končetin je srst delší a tvoří kalhotky. Ocas je huňatý. Hlavní barvou srsti je čistě bílá nebo světlá krémová, se zřetelnými skvrnami v barvě šedé, černé nebo černé se žlutočervenými odlesky. Na končetinách se mohou objevit černé nebo šedé tečky. Žíhané skvrny jsou nežádoucí. Jednobarevní jedinci – bílí, krémoví, šedaví nebo černí – bez skvrn jsou přípustní, ale ne žádoucí.
Výška v kohoutku je u psů 68–78 cm, ideálně 71–75 cm, a u fen 64–72 cm, ideálně 66–68 cm. Tolerance je 4 cm.

 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře