Vlk versus škrob?!

Vlk versus škrob?!
Psi dokážou trávit škrob. Tento fakt byl zřejmě rozhodujícím faktorem pro domestikaci.
Obsah
  1. Indičtí „veganští“ vlci
  2. Vlci hřivnatí milují lobeiru

Nedávno jsem dostal od čtenáře zajímavý e-mail, ve kterém mi sděluje, že četl článek, z jehož obsahu vyplývalo, že při domestikaci psů sehrál rozhodující úlohu škrob. „Jak tomu mám rozumět?“ táže se zvídavý pisatel.

Lidé a psi jsou schopni trávit škrob. Tato schopnost podle některých biologů stála na prvopočátku přeměny vlka v psa. Psi totiž mají na rozdíl od vlků některé skupiny genů zmutované. Většina těchto zmutovaných genů odpovídá za vývoj mozku a nervové soustavy.

Další zmutované geny bezprostředně ovlivňují tvorbu trávicích orgánů. Vlci jsou masožravci, zatímco psi v podstatě všežravci.

Genetická mutace způsobila, že se u psů mnohonásobně zmnožily geny odpovídající za tvorbu enzymu amylázy, který tráví škrob. Více genů znamená více amylázy.

Další enzym (maltáza) zodpovědný za rozklad škrobů je zase vlivem genetické mutace prodloužen – má prakticky podobnou délku jako u býložravců. Díky těmto dvěma změnám psi mohou – na rozdíl od vlků – jíst rýži, těstoviny a další škrobovou potravu.

Je známo, že na některých malajských ostrovech nejsou vesničtí psi lidmi prakticky krmeni a živí se zbytky dužiny zpracovávaných kokosových ořechů.

Schopnost trávit maso si psi pochopitelně podrželi, avšak z původně masožravé šelmy se stal částečný všežravec, čímž se podobá svým pánečkům – lidem.

Mnozí biologové jsou přesvědčeni, že schopnost trávit škrob je možná pravděpodobným klíčem k přeměně vlka v psa. Když se z člověka nomádského lovce stal člověk zemědělec, nabídl psovitým šelmám na svých smetištích zbytky potravin rostlinného původu. Vlci–masožravci neměli důvod zdržovat se v blízkosti sídel rolníků. Na­proti tomu jedinci se zmutovanými geny ocenili novou potravní nabídku u lidských zemědělských osad.

Indičtí „veganští“ vlci

V souvislosti s tímto „dietním tématem“ pokládám za vhodné upozornit na fakt, že vlci indičtí (Canis lupus pallipes), žijící na vnitrozemských pláních jižní Indie, byli okolnostmi přinuceni ke změně jídelníčku. Tento menší poddruh vlka žije ve zcela změněném prostředí. Lidé vykáceli stromy a křoviny a přeměnili pláně v pole. Z krajiny zcela vymizela zvěř, takže vlci ztratili přirozenou kořist. Po­slední přežívající vlci doprovázejí zpovzdáli několik zbývajících nomádských rodin, které putují se svými stádečky ovcí a koz, a snaží se občas přiživit na koze či jehněti. Stáda jsou však hlídána a vidina kořisti malá. (Navíc jsou vlci mnohými Indy – navzdory zásadám hinduismu a bud­dhismu – nemilosrdně tráveni.)

Aby měli šanci vůbec nějak přežít, museli přejít na rostlinnou potravu. Zoologové ve vlčím trusu objevují kukuřici, banány a různé plody pro nás exotických rostlin. Co takový jídelníček udělá s indickou vlčí minipopulací v následujících letech, ukáže teprve budoucnost.

Vlci hřivnatí milují lobeiru

V době zralosti plodů lobeiry (která je nazývána vlčím stromem) vlci hřivnatí (Crysocyon brachyurus) tyto plody horlivě požírají. V tom čase tvoří více než padesát procent jejich potravy. Vlci z plodů lobeiry získávají dusík.

Vlčí trus okupují mravenci střihači. Z exkrementů odnášejí natrávenou potravu včetně semínek lobeiry do svých hnízd. Po čase opět odnášejí semínka zpět k rozkládajícímu se trusu – kde vzniká humus. Semínka lobeiry, která prošla vlčím zažívacím traktem, mají mnohem větší šanci na vyklíčení.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Autor textu Jaroslav Monte Kvasnica

Spisovatel, publicista, cestovatel a bývalý vrcholový horolezec. Kynologií se aktivně zabývá již více než pětapadesát let. Vydal knihy Běh s "vlky" aneb Canicross, Krajina s vlky – Rapsodie šedých stínů, Krajina s vlky – Hobna za přízrakem Gévaudanu, Jantarové oči a Vlci přicházejí s větrem. Je kmenovým autorem časopisů Fauna, Psí kusy, Příroda Wildlife, Dobrodruh a Svět psů V posledních dvaceti letech se naplno věnuje volné publicistické a spisovatelské tvorbě a své celoživotní lásce – vlkům.

Autor fotografií Jiřina Lacinová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře