Čínský chocholatý pes


Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
Čínský chocholatý pes
Obsah
  1. Historie téměř bez důkazů
  2. Velmi těžké začátky
  3. O plemeno se postarala Amerika a Anglie
  4. Jaký je čínský chocholatý pes?
  5. Ke komu se hodí?
  6. Sportovní pes
  7. Jak se vyznat ve standardech…
  8. Chov čínského chocholatého psa
  9. Povídání o naháčích…
  10. Pes pro alergiky?
  11. Úprava srsti
  12. Zdraví čínského chocholatého psa
  13. Jak by měl vypadat typický představitel plemene?

Povídání o naháčích…

O naháčích se říká, že mají až o 3 stupně větší teplotu než jiná plemena psů. Není to však úplně pravda. Mají teplotu těla standardní, tudíž 38,5–39°. Aby ale vyhřáli své tělo, vyzařují vyšší teplo než psi osrstění. Povrchová teplota tak opravdu může dosahovat o 1–3 °C vyšší teplotu, než je u psů obvyklé.

Výhodou psa bez srsti je bezesporu minimum chlupů v domácnosti. Nenanosí domů z procházky mnoho nepořádku, jako je tomu běžné u psů s delší srstí. Pes postrádá typický psí zápach a působí velmi čistotně. Další výhodou je úplná absence vnějších cizopasníků.

Bohužel psi bez srsti jsou snadněji zranitelní na kůži než psy s chlupy. Jejich kůže je zpravidla jemná a pružná. Rány se hojí rychle, ale také snadno vznikají. Je běžné, že jizvy po zranění jsou jinak zbarvené.

Kvůli tomu, že hairless nemají na většině těla srst, je nutné k nim přistupovat trochu jinak než k běžně osrstěným psům. Nejsou choulostivější než psi se srstí, respektive nebyli by, kdyby srst měli. Ale protože ji nemají, potřebují jistou péči navíc.

Nutné je mít na paměti, že je potřeba hlídat venkovní teplotu a podle ní psa třeba obléci nebo ošetřit krémem na opalování. Nepigmentovaná část kůže je obzvlášť náchylná na sluneční záření. Kůže se slunečním zářením „opaluje“. Potřebuje mazat. Opálením kůže tmavne. Může se dokonce spálit. Světlejším jedincům mohou vyskočit pihy. Když je venku chladno, hairless je opravdu zima a třesou se. Nechrání je totiž žádný kožich. Nic. Proto obleček opravdu potřebují. K tomu je však zapotřebí přistupovat s rozumem, neboť do jisté míry je vhodné otužování.

Kůži je potřeba udržovat nejen čistou, ale také pružnou, na omak příjemnou a na první pohled zdravou. Dále se používá pleťový krém či pleťové mléko. Na ošetřování kůže je vhodný abrazivní krém (odstraňuje odumřelou kůži – šupinky). Dobré je použít klasický peeling. K takovému ošetření kůže jsou k dispozici stejné prostředky jako pro lidskou pokožku. Na koupání se používá dětské mýdlo nebo sprchový gel či šampon s nízkým pH.

Pes pro alergiky?

Tento pes může být vhodným plemenem pro alergiky. A to i labutěnka, protože líná minimálně. Avšak není alergik jako alergik. Někteří lidé nejsou totiž alergičtí na srst, ale na prach v srsti, na šupiny z kůže, sliny apod. Trpí-li člověk alergií, je nejlepší se domluvit s chovatelem těchto psů na návštěvě a co nejvíce přijít s naháči do kontaktu. Hladit je, nechat se olíznout, dát k nim obličej. Následná reakce ukáže, nakolik je daný člověk alergický, či nikoli. Některým silným alergikům zkrátka není přáno nikdy vlastnit psa, a to ani zcela bezsrstého a při zachování absolutní čistoty.

Úprava srsti

Je samozřejmé, že u hairless a powder puff bude rozdílná úprava a ošetřování srsti. Oba ji však potřebují. Powder puff má velmi příjemnou srst na omak, avšak snadno se zacuchá. Proto je důležité časté a pravidelné česání a dle potřeby i koupání s kvalitními šampony. K rozčesávání se používá kondicionér nebo tzv. rozčesávače. Tím však péče o srst u powder puff nekončí. V Evropě se tato varianta upravuje střihem v obličejové části. Srst se zde upravuje strojkem a nůžkami. Úprava na hlavě a krku může připomínat úpravu pudla. Psovi se oholí strojkem celá tlamička tak, že horní linie vyholení vede od dolní části ucha pod okrajem očí až po stop. Dále se pokračuje vyholením směrem dolů pod spodní čelist až na krk, kde se tvoří větší či menší „V“. Srst na tlapkách se zastřihuje dokulata. Není vyloučena ani další drobná úprava nůžkami tak, aby pes vypadal upraveně, harmonicky a elegantně.

Úprava hairless se může zdát snazší. Obličejová část se holí stejným způsobem jako varianta powder puff. Stejně tak se zastřihne srst na tlapkách dokulata a dlouhá srst se dle potřeby lehce zastřihne tak, aby pes vypadal elegantně a líbivě. Veškerá srst jinde na těle, než chocholka na hlavě, na ocase, hříva na krku a srst na končetinách v podobě „ponožek“, se vyholí strojkem.

Lysost však někdy není úplná. Rodí se i mezitypy, tedy jedinci, kteří mají srst na několika dalších místech těla, ne jen tam, kde uvádí standard. Těmto jedincům se říká semicoat. Ti však nejsou z chovu vyloučeni, jen potřebují více úpravy na výstavy i v běžném životě, aby vypadali líbivě. V různých částech světa může být používána i různá úprava srsti.

 

Zdraví čínského chocholatého psa

Čínský chocholatý pes má problémy se zuby vcelku často. Sice se chovatelé snaží zaměřit na odstranění handicapu v této podobě, ale protože lysost je nezřídka provázena deformací čelistí, špatným postavením špičáků nebo chyběním většího množství zubů (chudozubostí), je to velmi těžký boj s genetikou. Kvalita a počet zubů jsou často problém, stejně tak rozložení zubů a skus. Zub­ní kámen, a to už ve velmi mladém věku, je také velmi častým problémem. Kvůli těmto problémům nezřídka následují záněty dásní.

Toto plemeno má sklony k tloustnutí. Strava čínského chocholatého psa musí být kvalitní a vyvážená. Určitě je zajímavou informací, že především v zimním období spotřebuje více krmiva. Je to dáno potřebou energie, kterou z krmiva dostává a předává dál na ohřev organismu.

Je několik onemocnění, která byla v chovu zaznamenána častěji než zcela ojediněle. Co se týče pohybového aparátu, u čínského chocholatého psa se můžeme setkat například s cerebelární ataxií, luxací pately nebo, pro mnohé kynology zcela jistě překvapivě, s dysplazií kyčelních kloubů.

Z onemocnění očí je možné uvést onemocnění známé pod zkratkou PRA, dále kataraktu, entropium či ektropium, objevit se může také syndrom zvaný „suché oko“.

Z důvodu malé velikosti není při narození vyloučena fontanela. K dalším problémům můžeme zařadit kýlu nebo absenci jednoho či obou ušních otvorů. Jedná se však o problémy operovatelné.

V neposlední řadě se mohou dostavit problémy s kůží. Je to nezřídka jev dědičný. Kůže může byt nadměrně šupinatá, hrubé struktury nebo problematická z důvodu výskytu většího množství uhrů.

Jak by měl vypadat typický představitel plemene?

Hlava má elegantní vzhled a pozorný výraz. Je bez nadbytečných vrásek. Stop je mírně vyjádřený, ale nikoliv velmi výrazný. Nosní houba je nápadným rysem. Úzká v souladu s tlamou. Jakákoliv barva je přijatelná. Tlama je mírně se zužující, ale nikdy ne špičatá. Pysky jsou těsně přiléhající a tenké. Čelisti jsou silné, s dokonalým pravidelným nůžkovým skusem, tj. horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo usazené v čelistech. Oči jsou tak tmavé, že vypadají černé. Není vidět téměř žádné nebo vůbec žádné bělmo. Jsou střední velikosti a posazené daleko od sebe. Uši jsou nasazené nízko, přičemž nejvyšší bod nasazení ucha je v úrovni vnějšího koutku oka. Jsou velké a vztyčené, s osrstěním nebo bez něj. Výjimkou jsou labutěnky (powder puff), u nichž jsou povolené klopené uši. Krk je štíhlý, bez volné kůže, dlouhý, elegantně se sklánějící a přecházející do silných plecí. V pohybu je nesen vysoko a mírně klenutě. Tělo je střední až dlouhé, hřbetní linie rovná. Hrudník je poměrně široký a hluboký, nikoliv sudovitý. Hrudní kost nevystupuje. Hrudní koš dosahuje k loktům a břicho je mírně vtažené. Ocas je nasazen vysoko, v pohybu nesen vzhůru nebo do strany. Je dlouhý a zužující se, poměrně rovný, není spirálovitý ani stočený ke straně, v klidu přirozeně spadající. Chochol je dlouhý a splývající, omezený na spodní dvě třetiny ocasu. Řidší chochol je přijatelný. Končetiny jsou dlouhé a štíhlé, dobře postavené pod trupem. Tlapky jsou ve tvaru zaječí tlapky, rovné a dlouhé. Drápy jsou jakékoliv barvy, středně dlouhé. Ponožky se ideálně omezují na prsty, ale nepřesahují přes vrchol nadprstí. Tlapky se nevytáčejí ani dovnitř, ani ven. Pánevní končetiny jsou postavené do šířky. Zaúhlení pánevních končetin musí být takové, aby hřbetní linie byla rovná. Pohyb je dlouhý, plynulý a elegantní, dostatečně prostorný a s výrazným posunem. Kůže je hladká, jemná a teplá na dotek. Srst na těle nesmí být větší osrstěné plochy. Dlouhý a vlající chochol je preferován, ale řídký je přípustný. Ideálně začíná na stopu a pokračuje dále po krku. U labutěnek (powder puff) se srst skládá z podsady a lehkého závoje dlouhé srsti – tato závojovitá srst je typická. Zbarvení srsti může být jakékoliv nebo jakákoliv kombinace barev.

Ideální výška v kohoutku: Psi – 28 až 33 cm, feny – 23 až 30 cm.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (4x):

1
2
3
4
5


Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře