Hamiltonův honič, Hamiltonstover

Hamiltonův honič, Hamiltonstover
Hamiltonův honič, Hamiltonstover
Hamiltonův honič, Hamiltonstover
Hamiltonův honič, Hamiltonstover
Hamiltonův honič, Hamiltonstover
Obsah
  1. Dlouhá historie, minimum informací
  2. Moderní chov od přelomu 19. a 20. století
  3. Je to primárně lovec, ne rodinný pes
  4. Příjemná ovladatelnost
  5. Rozhodně je to přátelské plemeno
  6. Pes se sklonem k workoholismu
  7. Hamilton a další zvířata
  8. Chov Hamiltonova honiče
  9. Zdraví plemene
  10. Jak by měl vypadat ideální představitel plemene?

Setkáme se s nejrůznějším označením: Hamilton Stövare, Hamilton Hound nebo švédský foxhound. Přestože je tento pes běžně používaným honičem ve Skandinávii při lovu, ve zbytku Evropy včetně Velké Británie a také v Americe se každý rok registruje Kennel Club jen několik málo jedinců. V současné době není AKC uznáván, ale je členem nadace FSS. Toto plemeno je však uznáváno FCI, Kennel Clubem a UKC. Rozhodně po celé 20. a 21. století patří mezi málo známé a málo početné na celém světě. Výjimkou je pouze jeho země původu,Švédsko a sousední Norsko, kde se stále drží v oblibě.

Dlouhá historie, minimum informací

Lovečtí psi s vlastnostmi honičů byli ve Švédsku známi již od 16. století. Ti se sem s největší pravděpodobností dostali se švédskými vojáky, kteří se domů vraceli z evropských válek nezřídka doprovázeni psem včetně psů loveckých.

Přesto téměř celé 16. a 17. století byli tito psi chováni pouze šlechtou a ostatním lidem byl lov s honiči zapovězen. Až do roku 1789 nižší třída nesměla s honiči lovit. Ve zmiňovaném roce byl tento zákaz zrušen a švédští honiči se rozšířili mezi lidi všech vrstev a jejich počet významně vzrostl. Švédský honič se stal velmi oblíbeným loveckým plemenem. Byl znám vyrovnanou povahou a přizpůsobivostí v rodině.

V roce 1886 se ve Švédsku konala první výstava psů. Na ní bylo předvedeno neuvěřitelných 189 honičů nejrůznějších typů. Mezi nimi se objevili také pes Pang a fena Stella, kteří jsou považováni za zakladatele chovu Hamiltonova honiče.

Moderní chov od přelomu 19. a 20. století

Až do roku 1921 bylo toto plemeno známé jako švédský honič. Následně bylo přejmenováno na počest předsedy a zakladatele švédského Kennel Clubu, soudce a hraběte Adolfa Patrika Hamiltona (1852–1910). Ten se chovu švédských honičů věnoval několik desetiletí. „Svého“ honiče vytvořil zkřížením anglických foxhoundů a harrierů se třemi loveckými psy z Německa, kteří se honosili označením: Curlandish Hound, Hölsteiner Hound a Heidebracke. Nejvý­znam­nější vliv na chov Hamiltonova honiče měl zmiňovaný pes Pang a fena Stella, kteří byli ve vlastnictví A. P. Hamiltona.

Chov Hamiltonova honiče byl v rozkvětu zejména na přelomu 19. a 20. století. Nej­známější chovy se nacházely v okolí Au­bertu a u Grev Wedel Jarlsbergu. Za největší chovatele byli považováni zejména Bisseberg Larsen, Otto Dahl, Lilleberget, L. O. Kjel­lemo či Arnt Grottum, později také např. Trygve Nyseth.

Plemeno se ve 20. století potýkalo s kolísavým zájmem, přestože jeho lovecké úspěchy patřily snad vždy mezi nejlepší. V roce 1953 se plemeno dokonce dostalo do úzkých a byla uzavřena plemenná kniha. Díky snaze nejen švédských, ale také norských chovatelů se však brzy dostalo na počet, který zajišťoval jeho existenci a celkem vysokou úroveň chovu. Naopak byly roky, kdy ve Švédsku patřilo mezi běžně chovaná plemena. Nikdy však neupadlo v zapomnění.

I toto celosvětově málo známé plemeno má své místo ve skandinávských pověstech. Jedna švédská bajka vypráví příběh, jak tento pes doprovázel elfa, který cestoval po zemi a pomáhal ženám v domácnosti.

Je to primárně lovec, ne rodinný pes

Hlavním atributem plemene je, že tito psi jsou prvotřídními lovci. Je vcelku běžným faktem, že se v soutěžích, a to i těch nejvyšších, umísťují na předních místech. Rozhodně patří mezi nejlepší lovecká plemena, i když se nikdy neprosadilo do podvědomí širší veřejnosti. Když byla v Norsku vyhlášena soutěž mezi lovci a (možná překvapivě) rybáři „Lovecký pes roku“, tak při veřejném hlasování ze čtyř psů, kteří vyhráli, byli tři hamiltonové.

Přestože se jedná o honiče, používá se především individuálně, tedy ne ve velkých smečkách honičů. Jeho lovecký instinkt je velmi silný. Má velmi citlivý nos, který drží poměrně nízko nad zemí i ve velké rychlosti. Stopu zvěře vyhledává až neuvěřitelně energicky. Zvěř pronásleduje s neustálým štěkotem. Jeho hlas je impozantní, silný a je dobře slyšitelný i na velkou vzdálenost. Jedná se o velmi aktivní plemeno, které je schopné lovit celý den s malým nebo žádným odpočinkem.

Používá se především na lov zajíců, králíků a lišek. Spíše výjimečněji na jinou zvěř. Na lov vysoké zvěře, zejména jeleny, se zpravidla nepoužívá. Ve skutečnosti Hamil­tonův honič spíše tlačí svou kořist na lovce, než aby ji chytil. Opěvován je především pro svou houževnatost, odvahu, samostatnost a inteligenci při lovu.

Jedná se o vyrovnaného psa, velmi pracovitého, příjemně a rovnoměrně temperamentního, mrštného a vytrvalého. Je vždy připraven k lovu a reaguje ihned a bez velkého pobízení.

Příjemná ovladatelnost

Aby se z Hamiltonova honiče stal ovladatelný a příjemný společník v běžném životě, je nutné se plně věnovat jeho socializaci a výchovu vést důsledně hned od štěněcího věku.

Jeho výcvik není těžký, ale přesto jistá specifika, která se dají předpokládat u většiny loveckých plemen, má. Největším problémem je jeho nezávislost, poměrná tvrdohlavost a také velká inteligence při využívání nedůslednosti majitele.

Pravidelnost ve výcviku, zaměstnávání jeho těla i mysli, hry zaměřené na spolupráci a promyšlený výcvik dělají z hamiltona úžasného spolupracujícího psa. Je to pes, který chce potěšit svého člověka, a navíc se poměrně dobře motivuje za pomoci pamlsků.

I když se jedná o výraznou osobnost, na výchovu rodinného psa není příliš složitý a hamiltona zvládne i člověk bez větších zkušeností, pokud se jedná o vyrovnaný, spíše autoritativní typ člověka. Začátečníkům jsou také doporučovány feny, které nebývají tolik sebevědomé a důrazné v chování a celkově jsou jednodušší na běžnou ovladatelnost.

Základní poslušnost a výchova ke slušnému chování pro hamiltona nejsou problém. Jen v období puberty svému majiteli může navodit nejednu horkou chvilku a procvičit jeho sebeovládání. Někteří jedinci mohou vykazovat jisté známky nervozity. Výborné soutěžní výsledky se však dají více předpokládat, pokud hamiltona vychovává a cvičí zkušený kynolog – lovec.

Ve výcviku přicházejí výsledky velmi rychle. Dokonalost jednotlivých cviků a absolutní souhra psa a lovce naopak trvají velmi dlouho. Proto je tak snadné jeho výcvik zkazit.

Rozhodně je to přátelské plemeno

V rodině je milý, veselý a pohodový, dobrý rodinný kamarád. S absolutní poslušností majitel nemůže nikdy počítat. Na to je příliš dlouho, po staletí, podporován k nezávislosti a samostatnosti při práci. Nečeká na povely svého člověka, ale situaci vyhodnocuje dle nabytých zkušeností sám.

Je přátelský a kontakt s cizími lidmi mu nečinní problém. Naopak, má je většinou velmi rád. Proto rozhodně ne každý Hamiltonův honič je dobrým hlídačem. Většina těchto psů cizí návštěvy bez ohledu na jejich úmysl má tendence vítat. Hamiltonův honič je považován za extrémně přátelského.

Nejlepším místem pro jeho život je zahrada s kotcem či boudou. Plot však musí být dostatečně vysoký a dobře zabezpečený, aby hamilton nenašel zalíbení v toulkách po okolí. Pokud se člověk rozhodne jej ubytovat v bytě či v domě, opravdu nesmí zapomínat na jeho pravidelné a dostatečné zaměstnávání. Pouhá půlhodinová procházka jednou denně je zcela nedostačující, i kdyby byla nahrazena během vedle kola. Pokud je jeho potřeba vybití nadměrné energie pokryta, je doma klidným, přítulným, bezproblémovým a velmi příjemným psem.

Autor textu Eva Nohelová
Autor fotografií Kateřina Dobrovská