Zvířata

Zvířata na krytíChovatelské stanice

Články a atlasy

Kontakt

Podpora a bezpečnost - kontakt
Zvířata na prodejVšechna zvířata na prodej
iFaunaiFauna
Příběhy z veterinární ordinace 5 – Úraz
Sdílet:

Příběhy z veterinární ordinace 5 – Úraz

Psi
Nemoci

Agresivita nebo nesnášenlivost k druhým psům mohou být zapříčiněny několika faktory. Hraje v tom roli především majitel. Dále taky stupeň dominance psa, socializace a výchova, špatné zkušenosti či nesprávné zacházení a další. Pokud byl pes dříve týraný nebo se s ním zacházelo jinak, než plemeno vyžaduje, může to psa poznamenat a ten se pak může k ostatním psům chovat nesnášenlivě, až agresivně. V dnešním díle se zaměříme na případ Saarloosova vlčáka Areese Pett's Wolf, který, doufejme, si už všechnu smůlu vybral.

Dominance a submisivita je podstatou všeho a nedá se jasně říct, že dominantní pes je vždy ten agresivní jedinec. Pokud je pes submisivní, může se při setkání s dominantním psem cítit ohroženě, což u něj může vyvolat právě onu přehnanou reakci. Tohle si většinou dominantní pes líbit nenechá a hned tu máme konflikt. Takovéto chování vzniká především pochybením majitele, špatnou socializací nebo zkušeností. V našem případě to bylo týrání. Vlček, jak se mu přezdívá, byl ve svém původním domově týrán, a než se dostal ke své aktuální majitelce, kterou je Nela Jandeková, prošel si spoustou zlých situací a získal plno špatných zkušeností. V novém domově na něj čekal pes stejného plemene. Zpočátku bylo vše v pořádku, ale později se začaly projevovat jisté komplikace.

Vlček

Úraz, o kterém dnes budu psát, se stal při jedné rvačce vyvolané na psím srazu. Při prvním ohledání Vlčka se našla větší tržná rána nad očima. Na levé tváři měl ránu, která vypadala pouze jako povrchový škrábanec. Obě rány byly řádně vydezinfikovány. Bě­hem dvou dnů se ale objevil poměrně velký otok hlavy, avšak pes byl stále aktivní a žravý. Otok začal později ustupovat a držel se pouze v levé části tváře. Vlček byl přiveden k veterináři, kde dostal antibiotika a léky na otok. Asi o dva dny později se mu při drbání podařilo otevřít hnisavou kapsu v místě, kde byl původně nalezen jen škrábanec. Dva dny byla kapsa otevřená a vytékal z ní hnis. Pak se kapsa sama zavřela a otok úplně opadl. Zůstala zde pouze tvrdší boule o velikosti pingpongového míčku. Byly nasazeny další antibiotika a prozatím se léčilo konzervativně s tím, že pokud bude stav neměnný, bude se muset operativně zjistit, jakého původu tento útvar je, případně ho odstranit. O pár dnů později se konala každoroční týdenní dovolená majitelů Saarloosova vlčáka, kam majitelka oba psy vzala. Hned na začátku došlo k větší potyčce mezi psy a Vlček přišel o třetinu ucha, když se dostalo do koše druhému psovi. Byla vytržena větší část chrupavky a vrchní část ucha nedržela narovnaná. Jelikož byla domluvená operace útvaru na tlamě a ucho nebylo možno nějak zachránit, přistoupilo se na částečnou plastiku poškozeného místa. Při předoperační prohlídce bylo domluveno, že dojde k odstranění spadené špičky ucha, proběhne modelace ušního boltce a bude operativně prozkoumán útvar v místě slinných žláz.

Při operaci tedy byla vyjmuta cysta na slinné žláze a provedena plastika ucha. Za dva dny po operaci se vytvořil v místě slinné žlázy velký otok. Došlo také k velkému zhoršení celkového stavu psa. Vlček pouze ležel bez zájmu o jídlo. Kontrola u veterináře ukázala, že se v místě nejspíše hromadí sekret ze slinné žlázy, ale ten by se měl sám vstřebat. Došlo ještě k výměně antibiotik z důvodu dlouhodobého používání jednoho typu.

Celá pooperační péče byla ztížená tím, že se Vlček k majitelce dostal jako týraný. Často bez varování vyjížděl a chytal ruce. Večer skrz operační ránu vytekla tekutina s příměsí krve, pravděpodobně zmiňovaný sekret ze slinné žlázy. Otok sice splaskl, ale v dolní části byl vidět váček se zbytkem tekutiny. Situace se však další den opakovala. Pes často třepal hlavou a následně došlo k přetrhnutí dvou stehů, dokonce bylo vidět vnitřní šití. Z rány opět začal vytékat hnis. Okraje rány byly silně poničené, a tudíž nešlo stehy spravit. Rána se proto nechala otevřená a v případě dalšího prasknutí stehů by se musela přešít celá. Místo se muselo pravidelně vyplachovat fyziologickým roztokem a mechanicky vymačkávat hnis, aby došlo ke správnému hojení. Postupně tvorba sekretu ustávala a rána začínala být klidná. Byl naordinován Traumapet gel obsahující stříbro a několikrát denně se rána musela potírat. Následně došlo k úplnému zahojení. Vlčkovi zůstal pouze povislý levý koutek a zvýšená produkce slin. Ucho se zahojilo po 14 dnech bez komplikací. Po plastice zbyla z ucha přibližně jedna třetina z původní velikosti.

Celkové zahojení dopadlo v pořádku. Vlček krásně žere, pije a chybějící ucho ho nijak neomezuje.

Autor textu: Barbora Ludikovská
Autor fotografií zdroj: Nela Jandeková
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru
Přihlaste se k odběru