Vady skusu u psů

Vady skusu, odborně označované jako malokluze, jsou častým stomatologickým nálezem u našich psích společníků. Mohou postihovat mléčný i trvalý chrup. Některé jsou příčinou závažných obtíží a chronické bolesti, jiné jsou spíše kosmetické vady bez klinického dopadu. Některé vady považujeme za získané (například po úraze či v důsledku chybného prořezání zubu), část je považována za dědičné a tudíž geneticky vázané. Ve veterinární stomatologii se rozlišují čtyři základní typy malokluzí.

Malokluze prvního typu

Malokluze prvního typu postihuje většinou pouze jeden zub, který vybočuje ze své normální pozice (dentální vada). Zbytek skusu bývá v pořádku. Příčinami vzniku tohoto typu vady bývají často úrazy a nevypadlé mléčné zuby, které vytlačují své trvalé následovníky ze správné pozice. Problémy s výměnou mléčných zubů jsou typické především pro malá plemena psů (jorkšírský teriér, čivava, krysařík), ale mohou se vyskytnout u jakéhokoliv plemene i kříženců. Majitelé by tedy měli v období výměny zubů (3.-7. měsíc) tlamičky svých svěřenců pravidelně kontrolovat. Platí zde pravidlo, že na jednom místě by se měl vždy nacházet pouze jeden zub. Pokud je stále přítomen mléčný zub a zároveň se již prořezává zub trvalý, pak je vhodné nechat mléčný zub vytrhnout.

U některých plemen, například šeltií a foxteriérů, se často setkáváme s vadným postavením horních špičáků, jejichž špičky směřují dopředu (anteverze špičáků). Zdá se, že ke vzniku tohoto problému je nutná určitá genetická predispozice. Dle stupně závažnosti spočívá řešení buď v extrakci (vytržení) postiženého zubu, v jeho zkrácení a endodontickému ošetření či v aplikaci rovnátek.

Malokluze druhého typu - podkus

Malokluze druhého typu je označována také jako podkus. Při této vadě je spodní čelist kratší než čelist horní. Jedná se o takzvanou skeletální vadu, která je považována za dědičnou. Postižená zvířata by tedy neměla být využívána v chovu. Při tomto typu vady dochází často ke zraňování tvrdého patra spodními špičáky, což působí postiženým psům chronickou bolest a může dokonce vést ke vzniku oronazální píštěle, tedy komunikace mezi dutinou ústní a nosní s následnými záněty dutiny nosní. U některých pacientů lze tento problém řešit pomocí rozpěrného rovnátkového aparátu nebo nákusné plošky. Efektivní řešením může být i zkrácení korunek spodních špičáků a jejich následné endodontické ošetření. Zub tak zůstává živý, ale zkrácená korunka již není schopna zraňovat tvrdé patro. 

Malokluze třetího typu - předkus

Malokluze třetího typu se nazývá předkus a je pro ni typická zkrácená horní čelist. Jedná se o skeletální a tudíž dědičnou vadu, která je ale u některých plemen žádoucí a je považována za standard (boxer, buldok, mops atd.). Dle míry zkrácení čelisti může docházet ke zraňování měkkých tkání dásní a pysků nebo k tření zubu o zub. Časté jsou také rotace zubů a jejich hromadění v čelisti, které vede ke zvýšené akumulaci zubního plaku a brzkému rozvoji parodontálního onemocnění.

Malokluze čtvrtého typu - křivá čelist

Malokluze čtvrtého typu je známá jako křivá čelist, při které vidíme asymetrii mezi délkou levé a pravé strany spodní nebo horní čelisti. Může vzniknout v důsledku úrazu v období růstu kostí čelistí, kdy je růst jedné strany zastaven, ale na straně druhé stále pokračuje. U některých jedinců se jedná o vadu geneticky podmíněnou a dědičnou.  

Veterinární ortodoncie, tedy obor zabývající se řešením vad skusu, je v posledních letech na vzestupu a po vzoru humánní medicíny nabízí korekce i velmi závažných problémů. Vždy bychom ale měli mít na mysli především celkový prospěch, který z takového zákroku pro zvíře plyne. Na místě je řešit veškeré vady způsobující bolest či poškozování okolních tkání či zubů . Z etického hlediska je naopak zcela nevhodné řešit vady, které jsou pouze kosmetického charakteru a nepředstavují pro psa žádné zdravotní riziko.