Lavinový výcvik psů nepolevuje

Maliňačka Didi Jána Korenka zachránila ve Vysokých Tatrách život mladé ženě, druhým nálezem byl nežijící člověk v lavině.
Vedoucí lavinových preventistů HS ČR a semináře na Výrovce Pavel Cingr (vpravo) sleduje výcvik na svahu Studniční hory.
Nejvíce zkušeností se psem border kolie má Štěpán Dumka. Za jedenáctiletého Bobeše (vlevo) už má náhradu.
Dvouletý Štěpánův borderák Fík má všechny předpoklady k získání nejvyššího výkonnostního stupně psích záchranářů.
Ani ne roční krátkosrsté kolie nepostrádají silný výcvikový apetit.
K novinkám HS patří i chodský pes, který bude sloužit na Šumavě.
Pes označil osobu pod sněhem, psovod se o tom přesvědčuje pomocí lavinové sondy.
Psi HS podávají úžasné výkony i díky tomu, že každou možnou chvilku využijí k regeneraci sil.
Ovčák vedoucího kynologické brigády HS Pavla Smejkala označil člověka v lavině a čeká na vyvrcholení svého snažení – dostane odměnu od hluboko zahrabané figurantky.
Psovodi a další členové HS tradičně uctili památku kolegů Spusty a Messnera, kteří zahynuli při záchraně turistů pod vrcholem Sněžky.
Horští záchranáři si velmi váží obětavosti figurantů, převážně žen. Strávit několik hodin pod metr a půl silnou vrstvou sněhu vyžaduje velké nasazení.
Obsah
  1. Borderky posilují 
  2. Vždy připraven
  3. Čtrnáct pátrání
  4. Parta

Přestože letošní zima lyžařům nepřeje, nebezpečí lavin nelze vyloučit. Proto horská služba nepolevuje v lavinovém výcviku svých psů. V nejvyšších partiích Krkonoš bylo využito několik lokalit s více než dvoumetrovou vrstvou sněhu, kde se připravovalo celkem dvacet psů. 

Například na svahu Studniční hory směrem do Modrého dolu byli figuranti ukrytí v záhrabu hlubokém 1,6 metru – a podobné to bylo na dalších čtyřech pracovištích, tedy na uměle vytvořených lavinových plochách. Jen jedno pracoviště mělo mělké záhraby, neboť na něm se připravovali psí záchranářští začátečníci. A tentokrát bylo nováčků víc než kdykoliv předtím. Nejde však jen o přirozenou generační obměnu záchranářských psů HS, ale také o nové psovody, a co je ještě zajímavější, o příliv psů menšího vzrůstu. Úvodem lze dodat, že výcviku se tradičně zúčastnili psovodi slovenské Horské záchranné služby (HZS). Dorazili se třemi psy, jeden však měl smůlu hned první den. Při sjezdu k lavině se střetl s lyží psovoda a poranil si šlachu na přední noze. Po nezbytném veterinárním zákroku tak mohl jen přihlížet dění v centru kurzu na horské boudě Výrovce.

Borderky posilují 

Zatímco ještě před pár roky dominovali u naší HS němečtí ovčáci a retrívři a později získávali větší zastoupení belgičtí ovčáci malinoisové, v současné době usilují o zařazení do služby čtyři Border kolie, z toho tři krátkosrsté. Když k tomu přičteme dvě již atestované borderky, zdá se, že budou mít převahu psi tohoto plemene, byť s různou délkou srsti. Někomu se sice může zdát, že krátkosrstá borderka do hor nepatří, ale je to jen zdání. Pokud je pes od štěněte vedený k práci v drsných horských podmínkách, přirozeně se otužuje a podle toho se jeho srst utváří. Výhodou menších psů je jejich snadnější transport na sněžných skútrech, čtyřkolkách i při spouštění na laně z vrtulníku. Výhod, ale možná nevýhod může být více, ale to vše se ukáže časem. Zatím jsou v přípravě tři sedmiměsíční krátkosrsté borderky. Jistě bude zajímavé vrátit se k tomuto tématu za dva tři roky.

Zatím má nejvíce zkušeností se psem border kolie záchranář Štěpán Dunka ze Špindlerova Mlýna. Jeho jedenáctiletý Bobeš letos končí službu u HS, a protože se osvědčil, už má následovníka, rovněž borderáka, Fíka. Velký impulz k využívání border kolií pro práci na lavinách k nám dorazil již v roce 2010. A to z britského Lake District, když se lavinového výcviku v Krkonoších zúčastnili vedoucí činitelé tamní záchranářské organizace – Mike Hadin a Chris Francis. Oba patřili také k nejzkušenějším záchranářským výcvikářům borderek. „Plemeno bylo vyšlechtěno v našem kraji, tedy na pomezí Anglie a Skotska. Pohyblivost, rychlost a samostatnost jsou přednosti border kolií, ale vzhledem k charakteru našich hor to jsou schopnosti psů, bez nichž bychom se neobešli,“ konstatovali. A jejich slova o schopnostech borderek potvrzují i členové kynologické brigády naší HS, kteří s tímto plemenem pracují již několik let.

Vždy připraven

Zmíněné heslo je sice spojováno s pionýrskou organizací za minulého režimu, ale dnes vystihuje nezbytnou pohotovost psů horských záchranářů k pátrání po nezvěstných osobách. Zvláště rychlá pomoc je zapotřebí v zimních horách. Nejvíce bývá ohrožený život člověka zasypaného lavinou, neboť šance na přežití pod vrstvou sněhu se každou minutou výrazně snižují. Po devadesáti minutách přežívá už pouze kolem 15 % zasypaných. Proto třeba při předvánočním pádu laviny v Soliskovém žlebu ve Vysokých Tatrách v roce 2018 vyrazili do zmíněného místa členové slovenské Horské záchranné služby (HZS) i se psy během pár minut. Vyprávěl o tom Ján Korenko ze Starého Smokovce, profesionální záchranář, účastník letošního lavinového výcviku psů v Krkonoších.

„Pod lavinou měl zůstat kamarád turisty, který neštěstí nahlásil HZS. Zhoršující se povětrnostní podmínky a tma však neumožnily pátrání přes noc. Zřejmá nebyla ani velikost a rozložení lavinového pole. V noci jsem dostal informaci, že ráno nastupuji se psem k dalšímu pátrání. Hned po rozednění vyrazily dvě desítky záchranářů a několik psů, abychom pokračovali v hledání. Protože stále panovalo špatné počasí, museli jsme jít pěšky ze Štrbského plesa směrem do Mlynické doliny, odkud jsme hledali se psy od spodní části laviny v Soliskovém žlebu. Každý psovod měl stanovený k propátrání určitý úsek. Zasypaný neměl žádné lavinové vybavení, takže nejdůležitější pro jeho nalezení byli psi. Moje tehdy čtyřletá maliňačka Didi byla ve skvělé kondici, takže ani dlouhý pěší výstup jí neubral na rychlém a pozorném pátrání v lavině. Já jsem šel po jakémsi hřbetu podél laviny a nemusel jsem ani vydávat další povely. Samostatně pracovala ani ne patnáct minut, když začala usilovně hrabat. Lavinovou sondou jsem v Didi označeném místě hned napoprvé napíchl osobu. Vzápětí nález potvrdil druhý pes, takže jsme během několika minut odházeli sníh a objevili muže. Bohužel už nežil,“ vzpomíná Ján Korenko a dodává, že i tehdy bylo v Tatrách málo sněhu a takovou lavinu nikdo nepředpokládal.

Čtrnáct pátrání

Týdenní lavinový výcvik psů se oficiálně nazývá Mezinárodní lavinový a kynologický seminář, neboť příprava slouží jak psovodům a jejich psům, tak lavinovým preventistům ze sedmi horstev ČR, kde jsou služebny HS. Každý den probíhá výcvik psů v terénu od devíti do čtrnácti hodin a odpoledne následují různá zaměstnání, jako třeba nácviky pohybu v lavinovém terénu, měření lavinového profilu (zjišťování stability jednotlivých vrstev sněhové pokrývky, podle které se stanovuje stupeň lavinového nebezpečí), hledání osob pod sněhem pomocí elektronického detektoru (tzv. pípáku) a podobně. Večer jsou na pořadu například přednášky se zdravotním zaměřením, o správné výživě psů, informace o novinkách ve výbavě horských záchranářů včetně nácviku jejich využití, školení k bezpečnosti při transportu různými typy vrtulníků aj. Vždy se také shrnují a hodnotí pátrací akce se psy za předešlý rok. „V roce 2019 jsme byli na 14 pátracích akcích, přitom tři naši psi našli tři pohřešované osoby, jedna z nich byla nežijící. Čtyři psovodi se zúčastnili výcvikového kurzu na Slovensku a dva v Rakousku. Velmi nás potěšilo vyznamenání za pátrací akce udělené ředitelem PČR Královéhradeckého kraje,“ uvedl mimo jiné při hodnocení Pavel Smejkal, vedoucí kynologické brigády HS ČR. K zajímavostem ze zmíněných 14 pátrání se vrátíme v samostatném článku.

Parta

Zaměstnání u Horské služby je nepochybně atraktivní, vždyť pohybovat se celý rok na horách a pomáhat lidem, kteří se ocitli v nebezpečných situacích, je práce, která nemá obdoby. Vyžaduje však celé chlapy, fyzicky zdatné, s pevnou vůlí, dokonalou znalostí terénu a ovládající mnoho záchranářských technik a pomůcek. Psovodi musí navíc průběžně po celý rok pečovat o čtyřnohé pomocníky, aby splňovali požadovaná záchranářská kritéria. K tomu patří i množství cvičení, a to nejen v zimě, neboť psi HS jsou určeni k pátrání po osobách v těžkém horském terénu po celý rok, ale v rámci Integrovaného záchranného systému i mimo horské oblasti.

Pro peníze to nikdo z nich nedělá, neboť za záchranu lidí na horách by si zasloužili rozhodně víc. Co je u kynologické brigády tedy drží? Bezvadná parta lidí, kteří si vzájemně pomáhají a radí, což je v české kynologii docela vzácný jev. A právě pro bezvadnou partu pejskařů HS jezdí rádi na výcvikové soustředění do Krkonoš také kynologové slovenské HZS i z dalších států, jak uvedl při odjezdu domů Ján Korenko ze Starého Smokovce. Podobně si považuje psovodů a psů i nový ústřední náčelník HS ČR Ing. Pavel Antl, jenž několik dní sledoval výcvik psů na lavinách. Novinek a zajímavostí u kynologické brigády je více, a tak se k nim ještě vrátíme.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (6x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Josef Růžička

Ing. Josef Růžička se 32 roků věnoval přípravě armádních kynologů a psů. V roce 2002 plukovník Růžička odchází z aktivní služby, pracuje jako novinář a kynologii se nadále věnuje jako publicista. Vydal knihy O lidech a šelmách (Daranus, 2011) a Pes k obraně osob a ochraně majetku aneb Člověče, neboj se, máš-li psa (Dona 1996), v různých časopisech vyšly stovky jeho článků.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře