Obtížný štěkot

V poslední době se mi sešlo dost mailů, ve kterých se mě čtenáři ptají, co dělat s obtěžujícím štěkotem jejich psů u plotů zahrad a předzahrádek, na nějž si jejich sousedé stěžují.

Soukromá království

Lidé touží po vlastnictví a svoje malá (či větší) království si zaštiťují ploty. Plot je však možné bez problémů přelézt a v lidské společnost najdeme mnoho nenechavců. I proto si lidé pořizují na ochranu svého majetku psy. Jako hlídač často poslouží i psík menšího plemene – jen když dokáže pěkně hlučně štěkat a upozorní tak majitele na nevítanou „návštěvu“. S etologem Eberhardem Trumlerem tak můžeme směle tvrdit, že člověk si z „němého“ vlka vytvořil štěkajícího psa. Vlci jsou od přírody velmi tiší. Hlasitý projev by přece zbytečně plašil jejich potenciální kořist. Výstražný štěkot prakticky nepoužívají, pouze např. svá vlčata varují před nebezpečím jen jakýmsi tichým, nenápadným „uf“. „Štěkot je velkolepý úspěch“, tvrdí Eberhard Trumler ve své knize Pes mezi lidmi, „když uvážíme, že vlci sami od sebe jen zřídka vydají nějaký zvuk, který tak trochu připomíná ojedinělé zaštěknutí. Při takovém minimálním nadání by vyšlechtění hlasitého štěkotu mělo být považováno za jeden z divů světa!“

V dobách, kdy lidská sídla byla jen řídce rozptýlená v krajině, měl psí štěkot významný efekt. Rolníci svěřovali svá obydlí hlídajícím psům, zatímco se věnovali své práci. Také lovečtí psi byli za štěkot chváleni, neboť svým pánům hlásili, kde se nachází a jaké zvěři jsou právě na stopě. Bohužel v současnosti se většinou situace změnila a hlasitý psí projev může být na obtíž.

Pes za plotem

„V hustě obydleném lidském sídlišti se pronikavý psí hlas může stát skutečným utrpením,“ říká s povzdechem Eberhard Trumler. „Tady je zapotřebí pes, který jen krátce zaštěká, když se někdo cizí zdrží u dveří nebo u plotu, a hned se zase uklidní, jakmile uslyší hlas svého pána. Bohužel jen velmi málo psů reaguje tímto způsobem.“

Bohužel je stále mezi námi mnoho „majitelů“ psů, kteří se domnívají, že jejich čtyřnohý přítel potřebuje jen trochu potravy, vodu a zateplenou boudu. „To je pro psa málo, i když je stále připraven hlídat a chránit své teritorium, jak to odpovídá psí přirozenosti,“ varuje Eberhard Trumler. „Ale držet hlídku 24 hodin je i u armády nařizováno jen ojediněle jako výjimečný trest. Po našem psu chceme, aby se to pro něj stalo obsahem života! Není pak divu, že pes využívá každé příležitosti, aby sobě vlastním způsobem protestoval. Nemá nic proti lidem, kteří projdou kolem plotu, ani proti kolemjdoucím psům. Má jen námitky proti nedostatku zaměstnání své nudné existence, a protože může těžko štěkat na svého pána, štěká na všechno, co se kolem mihne. Někteří psi dokonce štěkají i na okolo letící holuby nebo vrabce.“

Neznalí, neempatičtí a lhostejní majitelé většinou vůbec nemají potuchy o faktu, že skutečnými adresáty štěkotu jejich psů jsou oni sami. Psi prostě chtějí donutit svého pána k nějaké reakci. I kdyby jim hrozil trest. „Přesně podle motta, kterým se řídí i děti: Lepší výprask než lhostejnost!" vysvětluje Eberhard Trumler.

Varující na celém problému je, že dospělého psa neurotickému štěkotu již neodnaučíme!

Řešení

Poskytněte takovému psu náročné mnohahodinové vycházky do přírody, unavte ho při bikejöringu, běhu u koloběžky atd. Dejte mu program! Věnujte se nějakému kynologickému sportu! Dejte mu možnost vybít energii smysluplným způsobem při činnosti, která psa bude bavit a dá radostný smysl jeho životu.

Pomůže veterinář

Samozřejmě že veterinář může psu předepsat nějaké uklidňující prostředky. To však absolutně nedoporučuji. Každý „paták“ něčemu pomáhá a zároveň něčemu škodí. A přece nikdo nechce cpát svého milovaného psa zbytečnými léky celoživotně. „Takové léky snižují pozornost psa a kromě toho žádný veterinář nebude ochoten předepisovat nějakému psu uklidňující prostředek denně po dobu třeba deseti let,“ varuje Eberhard Trumler. „Ostatně to by těžko nějaké zvíře vydrželo. Za pomoci krátkodobých dávek však psa štěkání u plotu neodnaučíme. Celá záležitost proto nezřídka končí tak, že psa dáme pryč dříve, než nás sousedi dají k soudu.“

Selský rozum

Co by pomohlo? Podle Eberharda Trumlera je to docela jednoduché: „Všechno by probíhalo úplně jinak, kdyby se lidé konečně byli ochotni vzdát pomýlených představ o psu ,hlídačiʻ nebo ,obranářiʻ. Hlídání a obrana jsou dvě základní vlastnosti všech psychicky nenarušených psů, nepotřebují v tomto směru poučování přemoudřelých lidí! Každý pes sám od sebe hlídá majetek svého člověka nebo svých lidí, s nimiž se cítí nejvíce spřízněn. Jak se ale takový tvor odkázaný na nejužší kontakt může cítit spojený s lidmi, kteří v něm nevidí nic než nástroj svých egoistických potřeb? Takový v duševní samotě ponechaný pes se zcela účelově obrátí a neodvratně se u něho vyvinou nectnosti, z nichž štěkání u plotu, jakkoli je obtížné, ještě zdaleka nemusí patřit k těm nejhorším.“

Jsou plemena, o nichž se tvrdí, že nehlídají. K takovým patří i aljašští malamuti. Mně stačilo na cestách přehodit vodítko mého malamuta Frama přes můj batoh a měl jsem jistotu, že se k němu nikdo ani nepřiblíží. Fram neštěkal a nevrčel, ale celou svou osobností dával okolí nezvratně najevo, že hlídá majetek svého pána (pardon, kamaráda).

Rovněž se tvrdí, že ochranu a obranu majetku či osoby může provádět až dospělý, zralý pes. Když můj dům kdysi poctil návštěvou zloděj s krumpáčem v ruce, zlikvidovala ho bez váhání má osmiměsíční československá vlčačka Taiga.

Prevence:výchova!

Mnohem lepší než náprava je samotná prevence. „Budoucího hlídacího psa bychom měli vychovávat v nejtěsnějším kontaktu s rodinou,“ nabádá Eberhard Trumler. „Takový pes zasáhne jen tehdy, když pro to bude mít vážný důvod, a na náš pokyn okamžitě zmlkne. Tak jednoduché by to bylo, kdybychom si nenechali od obchodu chtivých lidí namluvit, že ,hlídací pesʻ vyžaduje speciální výchovu, kterou mu může poskytnout je ,odborníkʻ. U takových vycvičených psů se pak snadno může stát, že nechtějí na střežený pozemek vpustit ani svého vlastního pána.“

Štěkavá plemena

Samozřejmě že existují plemena psů, která mají štěkot takřka v popisu své práce: zdaleka k nim nepatří pouze teriéři, špicové, malí knírači, bíglové, mnohá lovecká a pastevecká plemena atd.

Post scriptum

Věnujte se svým psů, dejte jim práci, zábavu, smysl života… Nikdo vás přece nenutil si psa pořizovat. Psi nám dávají tolik lásky, že navždy budeme jejich velkými dlužníky!