Výcvik psů, který nemá obdoby

Gismo v akci
Prostorná hala ruzyňských celních kynologů umožňuje celoroční efektivní výcvik.
Praktický výcvik začíná kladením vzorků.
Fenku NO Apy v pilné práci sleduje v pozadí instruktor.
Správné označení oznamuje instruktorův klikr, Lucie Machová fenku odměňuje.
Kladeč s instruktorem rozhodují o umístění pozitivních vzorků, psovod v pozadí jejich ukládání nesmí vidět.
Ochranné pomůcky včetně obličejového štítu a pravidelné sledování zdravotního stavu patří k souboru bezpečnostních opatření.
Psi musí pracovat s radostí, a tomu napomáhají i přestávky.
Jan Pleskač má v „kovidovém“ výcviku nejmladšího psa.
Velký pohyb vzorků (dosud 7 tisíc) vyžaduje přesnou evidenci.
Na záběru jsou vidět druhy odebíraných vzorků – stěry a roušky.
Lenka Dyntarová se raduje z neutuchajícího elánu její Kessy.
Celníci vedou o každém psovi podrobné výcvikové údaje a takto vypadá souhrn za jeden den.
Gismo Martina Kobrče je zvyklý z předchozí práce (drogy a zbraně) na botičky, a tak v nich absolvuje i „kovidový“ výcvik.
Po každém výcviku hodnotí výkon psa instruktor spolu s psovodem.
Obsah
  1. Směska
  2. Organizace
  3. Hledání
  4. Vzorky
  5. Psi

Celé Česko se 11. února 2021 zmítalo v nejasnostech kolem opatření v boji proti koronavirové pandemii, když Parlament neodsouhlasil prodloužení nouzového stavu. Tým celních kynologů však zůstal klidný a naprosto soustředěný na svoji práci. Jinak by totiž nebylo možné připravovat psy na neobvykle náročnou úlohu – vyhledávat osoby s onemocněním Covid-19. 

Ačkoliv ve zmíněný den už probíhal 51. výcvikový den šesti vybraných psů za účasti zkušených kynologů, stále existuje mnoho neznámých. Tento zcela unikátní a experimentální výcvik se mnohým pejskařům zdál a zdá jednoduchý. Říkají, že když psi dokáží nalézt ukryté drogy nebo označit člověka s rakovinovým onemocněním, proč by neoznačili člověka s Covidem-19? Jenomže mezi zmíněnými detekcemi je nebetyčný rozdíl. Hlavní rozdíl a zároveň i problém je v pachových vzorcích, pomocí nichž se psi cvičí. Dosavadní výcvik psích specialistů probíhal využitím vzorků, které měly jakousi stálou pachovou signaturu (pachový profil), takže kynologové mohli jasně psa odměnit nebo pochválit když označil to, co se učí hledat. V případě pachových vzorků odebraných u lidí s onemocněním Covid-19, to zdaleka tak jednoznačné není. Proč? To je otázka na kterou zatím nikdo nedokáže odpovědět. 

Stejně jako nikdo nevysvětlil zjištění některých vědců, proč lidé označení po PCR testu za pozitivní, asi ve dvaceti procentech toto onemocnění nemají. S tím možná souvisí i otazníky týkající se inkubační doby, když za minimální se považují dva dny, za maximální 14 i více dní. Vědci také diskutují, do jaké míry způsobí těžký či lehký průběh onemocnění míra virové nálože, kterou člověk získá v infikovaném prostředí nebo od nakažené či nemocné osoby. Zkrátka kolem onemocnění způsobené koronavirem SARS-CoV-2 je a zřejmě ještě dlouho bude dost neznámých. Už jen z naznačených nejasností je zřejmé, že celní kynologové a jejich jinak osvědčení čtyřnozí pomocníci to vůbec nemají jednoduché, když cvičí se vzorky, u kterých není zcela jisté, že obsahují pachovou stopu Covidu-19. Neví se také, zda koronavirus SARS-CoV-2 u každého člověka ovlivní stejným způsobem jeho pachovou signaturu. A pak cvičte psa pomocí takto nejistých pachových vzorků. 

Směska

Některé těžkosti tušili celní kynologové již při zahájení experimentu, další poznávají během výcviku. A protože jsou specialisty na pachový výcvik psů, využívají své dosavadní zkušeností, ale zároveň některé postupy konzultují s dalšími odborníky na olfaktoriku. Jako třeba s Ing. Ludvíkem Pincem PhD. z ČZU nebo s americkým specialistou na výcvik psů Markem Rispoli. A pak hledají cesty, jak eliminovat ne zcela zaručené pozitivní a negativní vzorky, přestože jejich odběr, evidence a ukládání jsou do detailu promyšlené. „Na počátku výcviku jsme dávali do jednoho kelímku, ze kterého psi čichají, čtyři až pět pozitivních vzorků. Byla to jakási pomoc psům. Chtěli jsme tak získat dostatečnou intenzitu pachu s Covidem-19 a také jistotu, že tam tato pachová složka opravdu je,“ říká hlavní kynolog celníků kpt. Bc. Jan Pleskač. Veškeré výcvikové postupy a výkony psů jsou denně zaznamenávány pro možnost pozdějšího analyzování.

Dosud považovali celníci za nejtěžší práci psů v odhalování pašovaných živočichů a produktů z nich (CITES), neboť se při pátrání po těchto komoditách vyskytují příměsi nejrůznějších pachů. Na druhou stranu za nejnáročnější oříšek z hlediska výcviku zase považují přípravu psů k vyhledávání drog. Těch se učí vyhledávat více jak deset druhů, přičemž náročnější je učení vyhledávat drogy chemického původu, neboť jejich pachové molekuly se uvolňují v menší míře než je tomu u drog rostlinného původu.

Organizace

Kapitán Pleskač, stejně jako další psovodi z Celního úřadu Praha-Ruzyně a instruktoři z výcvikového střediska v Heřmanicích, se střídají v různých rolích. Jednou plní úlohu jakéhosi kladeče, který vkládá do kelímků vzorky buď s negativním, nebo pozitivním pachem. Kelímků je různý počet (5–15) a jsou v řadě za sebou. Jindy jsou v roli instruktora, který ví, kde jsou uložené pozitivní vzorky a pozorně vpovzdálí sleduje práci psa. Jakmile čtyřnožec projeví o kelímek s pozitivním vzorkem zvláštní zájem nebo ho jasně označí, pak klikne klikrem. V ten moment psovod psa pochválí a odmění hrou míčkem případně pamlskem. 

Postup psovoda v této pokročilé fázi výcviku je následující: psa si připraví v odlehlém místě haly zády k zakládaným vzorkům. Takže neví, kde jsou (0–5) pozitivní vzorky uložené. To celní kynologové považují za důležitý moment, neboť kdyby psovod věděl, kde jsou pozitivní vzorky, pak může i zcela nevědomě vydávat různými částmi těla signály, které pes časem zaznamená a psovodovo nevyslovené přání označit ten správný vzorek čtyřnožec splní. Ovšem nikoliv na základě čichového vjemu, ale na základě různých a nechtěných signálů od psovoda. Tento přístup vychází z dávných poznatků i nedávných studií. 

K organizačním opatřením patří i systematický odběr vzorků v Nemocnici Motol. „Díky pochopení vedení nemocnice tam pro nás pracují čtyři celníci, většinou po dvou, pět dní v týdnu. Odběr pachových vzorků probíhá u osob čekajících na PCR testy a to dvěma způsoby. Dobrovolníkům nabídneme sterilní roušky a ty po jejich napachování uložíme do sterilních sklenic s uzávěrem. Jiní dobrovolníci si nechají sejmout pach z předloktí zdravotnickým tamponem, kterému se říká sterilní komprese. Ten je velmi savý, a ponechává se pod rukávem 3 – 5 minut. Tato doba je daná tím, že při odběru vzorků od lidí na letišti nebude více času na tento úkon. Od jednoho člověka se získává jeden i více tamponů,“ přibližuje práci podpůrného týmu Jan Pleskač. 

Hledání

„Měli jsme od jednoho člověka i pět pozitivních vzorků, ale každý pes na ně reagoval jinak. Jeden ho označil, jiný ne. Jindy jsme zkoušeli psa na vzorek pachu od pozitivní osoby a on ho označil. Později se detekce opakovala, ale pes vzorek od stejné osoby neoznačil. Někdy mně to připadá jako na horské dráze,“ přirovnává některé výcvikové momenty psovodka prap. Ing. Lenka Dyntarová. Účastníci kovidového experimentu se shodují, že všichni se učí za chodu a hledají cestu, jak nejlépe připravit psy pro praktické nasazení na letišti. A nejen to. „Svoje zkušenosti chceme předat dalším organizacím nebo jednotlivcům, kteří by měli zájem o takovýto výcvik psů a jejich využití v praxi. Například pro detekci osob s Covidem-19 ve školách, v domech seniorů a podobně. Psi by tak mohli být jednou ze složek více vrstveného testování,“ říká šéf odboru dohledu plk. Mgr. Petr Müller z Generálního ředitelství cel, pod něhož patří i celní kynologie. 

Vzorky

„Já jsem spíše skeptická, přestože vidím, že tento výcvik může být úspěšný. Ovšem za předpokladu, že víme, co přesně nám psi v lidském pachu značí. Nepředstavujte si to tak, že pokud člověk trpí onemocněním Covid-19, vyskytne se najednou v jeho těle nový prvek pachu, který tam předtím nebyl a bude u všech stejný. Myslíme si, že se pouze změní některé složky lidského pachu – třeba jen poměr zastoupení nebo jejich kombinace, které jsou u každého z nás jedinečné. Takže vlastně neznáme přesné složení změny, které se tam psi chytají. Pro větší přínos to bude vyžadovat zapojení vědy, neboť máme před sebou hodně neznámých, které nemůžeme my kynologové vyřešit. Myslím, že takový výzkum potrvá roky,“ uvažuje prap. Ing. Lucie Machová a Jan Pleskač dodává: „Existují různé domněnky, jako například, že PCR test určí člověka jako pozitivního, ale on ještě nemusí vylučovat na povrchu těla to, co je charakteristické pro onemocnění Covid-19. Z epidemiologického hlediska je důležitá vysoká senzitivita PCR testů, tedy že pozitivní člověk neproklouzne s negativním výsledkem. My jsme však byli informováni, že až 20% osob označených jako negativní, jsou ve skutečnosti pozitivní. Jinak řečeno, my očekáváme, že psi budou značit pozitivní vzorky a oni jimi ve skutečnosti nejsou a stejně to platí obráceně. A to je problém, na který mají vědecké kapacity různé názory, jenomže nám to velmi stěžuje přípravu psů,“ naznačil Jan Pleskač zřejmě největší problém výcviku „kovidových“ psů.

Psi

Při přípravě projektu na vyhledávání Covidu-19 celníci zvažovali, jaké psy pro výcvik vybrat. „Zkušenosti nám říkají, že není ani tak důležité plemeno, jako individuální vlohy psa a jak se pes dokáže koncentrovat,“ míní instruktor výcviku Roman Vala. Nakonec bylo zvolené pestré zastoupení – ke zkušeným a osvědčeným psům patří sedmiletý menší kříženec Kuky cvičený na drogy a zbraně a sedmiletá větší fena křížence Blacky se specializací na CITES. Ke psům mladším a s kratším služebním zařazením patří dvouletá fena německého ovčáka Apy vyhledávající tabákové výrobky, dvouletá fena křížence Kessy se specializací na CITES,  dvouletý malinois Gismo se specializací na drogy a zbraně. Šestým psem je roční fenka malinoise Irmina, jen krátce cvičená na vyhledávání bankovek.

 „Původně jsme se spoléhali na zkušené psy, to se však nepotvrdilo. I mladí psi byli dobří,“ zazněl názor psovoda a instruktora Martina Kobrče. Všichni aktéři se v podstatě shodli, že přeci jen tak trochu platí pravidlo, že starého psa novým kouskům nenaučíš. „Covidový výcvik je něco jiného, než hluboce zažité návyky sedmiletého psa ve zcela jiné pracovní kategorii. Domnívali jsme se, že psi, kteří se dobře učili a měli úspěšné záchyty, že i zde uplatní svoji přednost dobře se učit. To se nepotvrdilo, neboť výsledky jsou u většiny psů přibližně stejné a jejich úspěšnost se v současnosti pohybuje mezi 70 a 80 procenty,“ hodnotí Jan Pleskač a Roman Vala přirovnává výcvik na Covid-19 k jemné hodinářské práci: „Je to výrazně jiné a těžší právě pro starší psy - rutinéry. Ti mají zažitou práci na velké ploše a pracují s dlouhodobou pamětí. Tedy vyhledávají komodity s pachy, které mají již dlouho uložené v čichové paměti.“

V dohledné době budou celníci pokračovat v přípravě psů v praktickém nasazení na Letišti Václava Havla. A jak slíbili, i o tom se kynologové a milovníci psů mohou dozvědět prostřednictvím iFauny. 

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (8x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Josef Růžička

Ing. Josef Růžička se 32 roků věnoval přípravě armádních kynologů a psů. V roce 2002 plukovník Růžička odchází z aktivní služby, pracuje jako novinář a kynologii se nadále věnuje jako publicista. Vydal knihy O lidech a šelmách (Daranus, 2011) a Pes k obraně osob a ochraně majetku aneb Člověče, neboj se, máš-li psa (Dona 1996), v různých časopisech vyšly stovky jeho článků.

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře