Zvíře není věc, ale jak to tedy vlastně je?

Pro snazší pochopení této problematiky je třeba uvést, že právní systém v České republice spočívá na dvou pilířích, kterými jsou právo veřejné a právo soukromé.

Veřejné právo upravuje vztahy mezi státem a občany nebo státem a právnickými osobami. Typickými příklady veřejného práva je trestní právo (postih trestných činů) a správní právo (postih přestupků). 

Právo soukromé se vztahuje především k soukromým osobám a vztahům mezi nimi. Upravuje mimo jiné nákup, prodej, vlastnictví, náhradu škody atd. Stěžejním předpisem soukromého práva je občanský zákoník. (Upozorňuji, že výše uvedená problematika je daleko rozsáhlejší a toto stručné shrnutí je provedeno jen pro snazší pochopení tohoto článku).

Soukromé právo

Když byl v roce 2012 přijat nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ), velkou mediální pozornost vzbudilo znění jeho § 494„Živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použijí obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze.“

Ačkoliv se toto ustanovení jevilo jako přelomové, je nutné si uvědomit, že je součástí soukromoprávního předpisu. Proto přijetí tohoto ustanovení nemělo vliv ve sféře veřejného práva, tedy na zvýšení sankcí za trestné činy nebo za přestupky vztahující se ke zvířatům.

Této definici zvířete obecně neodporuje jeho prodej či darování, naopak v rozporu s tímto ustanovením bude, když např. psa použijeme jako zástavu. U zakoupeného zvířete můžeme vůči prodávajícímu uplatnit právo z odpovědnosti za vady. Pokud zvíře reklamujeme, pak OZ dle § 2169 nabízí jako řešení možnost odstranění vady dodáním nové věci bez vady, dodáním chybějící věci, odstranění vady opravou věci, přiměřenou slevu z kupní ceny nebo právo odstoupit od smlouvy.

Zde však je nutno přihlédnout k tomu, že živé zvíře není věcí a ustanovení občanského zákoníku o věcech se na živé zvíře použijí jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. V případě prodeje štěněte, které si již k majiteli vytvořilo citové pouto a stejně tak i majitel k němu, připadá reálně v úvahu pouze přiměřená sleva z kupní ceny. Naopak u dodávky drůbeže bude většinou přijatelné, aby reklamace byla vyřešena i dodávkou nových zvířat nebo odstoupením od kupní smlouvy. 

Občanský zákoník také upravuje odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem, nabytí vlastnického práva při nálezu zvířete, vlastnictví plodů, které zvíře vydá, a také upravuje odměnu za oplodnění zvířete nebo vlastnické právo při smísení rojů včel.

Pokud chcete vyřešit nějaký spor v oblasti soukromého práva, pak jestliže nedojde k dohodě stran, je možné podat žalobu k civilnímu soudu.V takovém případě budete pravděpodobně potřebovat pomoc advokáta. Úřady ani policie Vám v těchto věcech většinou nemohou pomoci.

Trestné činy

Pojem zvíře není v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb. (dále jen TZ) definován, proto se pro výklad tohoto pojmu použije definice dle zákona na ochranu zvířat proti týrání, a tak pro účely trestní odpovědnosti se za zvíře bude považovat obratlovec. Dle trestního zákoníku se ustanovení o věcech použijí i na živá zvířata. Živá zvířata tedy nejsou dle TZ považována vždy za věc movitou, ale mohou mít zvláštní postavení jako např. u trestného činu Neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami. Příkladem speciálních trestných činů, které lze spáchat v souvislosti se zvířaty je Týrání zvířat, Chov zvířat v nevhodných podmínkách, Zanedbání péče o zvíře z nedbalosti a Šíření nakažlivé nemoci zvířat.

Trestné činy, u kterých je lhostejno, zda jsou spáchány na věci nebo zvířeti jsou: Poškozování spotřebitele, Neoprávněné podnikání (tyto trestné činy mohou být provedeny i v souvislosti s provozováním množíren) a také trestné činy Poškozování cizí věci nebo Krádež.

Při podezření na spáchání trestného činu je vhodné se obrátit na Policii České republiky, ta by měla dále postupovat z moci úřední. Pokud zjistí, že nebyl spáchán trestný čin, věc odloží nebo předá k prošetření správnímu orgánu má-li podezření, že byl spáchán přestupek. 

Bohužel nepříznivě na potrestání pachatelů trestných činů páchaných v souvislosti se zvířaty dopadla novela, která zdvojnásobuje hranici výše škody nikoli nepatrné na částku nejméně 10 000 Kč. Takto se na rovinu přestupku dostane mnoho krádeží zvířat nebo jejich neoprávněného usmrcení,  pokud jejich cena nepřesáhne tuto částku.

Řešením by bylo stanovit u zvířat, která slouží lidem jako společník (např. pes, kočka, papoušek atd.), že jejich úmyslné usmrcení bez zákonného důvodu nebo jejich krádež je trestným činem. To by zajistilo ochranu trestním právem chovatelům všech těchto zvířat, nikoli pouze těm, jejichž zvířata přesáhnou hodnotu 10 000 Kč. Záměrně zde mluvím o ochraně chovatelů zvířat a nikoli zvířat, protože při schvalování přísnějších trestů za trestné činy, které je možné spáchat na zvířatech, se objevovaly názory, že zvířata nesmí být chráněna zákonem více než lidé (trestní sazba za trestný čin Týrání zvířat je nyní skutečně vyšší než za trestné činy Ublížení na zdraví z nedbalosti nebo Neposkytnutí pomoci). Pokud však např. travič útočí na zájmově chované zvíře, často tak činí s úmyslem způsobit závažnou citovou újmu jeho majiteli, která může vyústit v poškození jeho zejména psychického zdraví, případně si je vědom, že takový důsledek může způsobit. 

Přestupky

Přestupek je deliktní jednání, které má nižší stupeň závažnosti než trestný čin. Trestem za přestupek bývá nejčastěji pokuta.

Přestupky nejsou jako trestné činy zařazeny v jednom zákoně. Řešení přestupků, které se mohou dotknout zvířat, je v kompetenci více správních orgánů např.: Státní veterinární správa, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, Česká plemenářská inspekce, živnostenské úřady atd. Pokud máte podezření, že byl spáchán přestupek, můžete jej oznámit Policii ČR, městské policii nebo jinému příslušnému úřadu.

Nevadí, oznámíte-li podezření na spáchání přestupku nesprávnému orgánu, protože ten je povinen vaše podání předat věcně a místně příslušnému správnímu orgánu.

Shrnutí

Dle občanského zákoníku se zvíře nepovažuje za věc, nicméně ustanovení o věcech se na něj mohou použít v případě, že to neodporuje jeho povaze. Trestní zákoník pak definici zvířete neobsahuje, proto se podpůrně použije definice ze zákona na ochranu zvířat proti týrání a za zvíře tak považuje pouze obratlovce. Tudíž se trestného činu Týrání zvířat není možné dopustit například na hmyzu. Naopak trestného činu Poškozování cizí věci se lze dopustit na neživých předmětech, obratlovcích nebo i včelstvu. Zde zákon nerozlišuje, zda byl předmětem útoku pes nebo auto, ale pro trestní odpovědnost bude rozhodná výše způsobené škody. Toto pojetí bohužel nahrává např. travičům a zlodějům zvířat, kteří pokud nezpůsobí škodu na větší než 10 000 Kč nebo nespáchají jiný trestný čin, mohou být stíháni pouze za přestupek. Bohužel cena koček a psů bez papírů této hodnoty nedosahuje a trestní zákoník nezohledňuje jejich citovou hodnotu pro chovatele. 

Citovou hodnotu však respektuje občanský zákoník, který zná pojem cena zvláštní obliby (opět u věci). Poškozený chovatel si tak může vzít advokáta a podat na pachatele civilní žalobu na náhradu škody. Bohužel judikatura k náhradě škody za usmrcené zvíře v rámci ceny zvláštní obliby ještě neexistuje, takže prozatím není možné předpokládat výši částky, kterou je možno vysoudit. 

 

Zdroje: 

JELÍNEK, Jiří. Advokátní deník: K nové trestněprávní ochraně zvířat aneb trefit kozla [online].

MÜLLEROVÁ, Hana a Vojtěch STEJSKAL.Ochrana zvířat v právu. Praha: Academia, 2013. Společnost (Academia). ISBN 978-80-200-2317-9.

STAŇKOVÁ, Lenka. Právní úprava chovu zvířat. Praha, 2021. Rigorózní práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta.

ŠVESTKA, Jiří a Jan DVOŘÁK. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, svazek V, 1667 s. Komentáře (Wolters Kluwer). ISBN 978-807-4783-692.