Co dělat, když vám štěkání štěněte nedá spát? 


Co dělat, když vám štěkání štěněte nedá spát? 
Co dělat, když vám štěkání štěněte nedá spát? 
Obsah
  1. Proč štěká?
  2. Co dělat proti štěkání
  3. Není pes jako pes

Štěkání, kňučení nebo vytí jsou u psů přirozeným nástrojem pro komunikaci. Prostřednictvím zvukových projevů naši chlupatí přátelé signalizují svůj strach i radost, únavu i touhu hrát si. Pokud ale vaše štěně štěká nepřetržitě od rána do večera, mnoho radosti vám ani vašemu okolí nejspíše neudělá. Proto je vhodné štěkání štěněte korigovat už od jeho útlého věku. 

Proč štěká?

Zjištění pravé příčiny štěkání vám velmi usnadní jeho odbourávání. Důvodů, proč pes štěká, může být celá řada. A ačkoli v mnohých probouzí psí štěkot ihned děsivou myšlenku „agresivní pes“, ne vždy je tomu tak.

Samota
U štěňat se nejčastěji setkáte se štěkáním ve chvíli, kdy zůstávají sama. Dochází u nich k úzkosti, neboť odejdete a necháváte toto malé stvoření v obrovském světě (pokoji, kotci nebo zahradě) samotné. Ze začátku malý psík neví, že je to pouze na nějakou dobu a že máte v úmyslu se za ním co nejdříve vrátit.

Hra
Další příčinou štěkání může být výzva ke hře, kdy nám nebo jinému psímu parťákovi dává štěně najevo, že si chce hrát. V takovém případě je ale dobré tento psí projev příliš nepotlačovat, protože prostřednictvím něj štěně při hře komunikuje a dává najevo, co se mu líbí a co je pro ně už moc.

Hlídání
Další typickou situací, kdy se se štěkotem setkáte, je při hlídání. Pes na stráži svým štěkáním signalizuje blížící se nebezpečí, upozorňuje na cizího člověka či zvěř nebo nám dává najevo, že se objevila situace, kterou považuje za hrozbu.

Co dělat proti štěkání

Způsobů, jak odnaučit štěně štěkat,je hned několik. Nejjednodušší možností, jak můžete odnaučit nějaké nežádoucí chování, je výcvik štěněte.

Pokud tedy máte doma malého ukřičence a nevíte si rady, jak nekonečné štěkání odbourat, začněte se štěňátkem cvičit a naučte je povel „ticho“: jakmile začne štěně štěkat, odpoutejte jeho pozornost (například hračkou, neznámým předmětem apod.), dejte povel „ticho“, a když štěně přestane štěkat, odměňte je.

Nikdy na psa, který štěká, nekřičte. Štěně váš křik může brát jako štěkot a tento návyk můžete tak naopak posílit.

K nekontrolovatelnému štěkotu často dochází, je-li štěně samo doma a ještě neví, jak se s takovou situací vyrovnat. Pokud tedy máte psa, jehož problém se samotou se vám z nějakého důvodu nedaří odbourat, je dobré mu pobyt doma co nejvíce zpříjemnit. Zapněte před odchodem rádio nebo televizi, aby pes slyšel pořád zvuky a hlasy, i když bude sám. Vytáhněte ze šatníku vaše staré tričko s pachem jeho rodiny a dejte mu je do pelíšku. Rovněž pomůže odolná a pro štěně vhodná hračka, která mu bude v případě samoty volně k dispozici.

Není pes jako pes

Jako se vším, také v případě odnaučení štěkotu platí, že ne všechny způsoby uplatníte na každého psa. Kromě individuality každého zvířete je třeba brát ohled také na plemenné predispozice.
Jsou plemena, která štěkají více než jiná, neboť k tomu byla vyšlechtěna a mají tuto vlastnost v genech. Stejně tak nalezneme ale i plemena psů, která téměř vůbec neštěkají. Typickým příkladem je basenji - nenechte se však zmást, přestože štěkat příslušníci tohoto plemene zrovna neumí, jejich hlasový projev ve formě vytí a typického kňourání dokáže být i tak poměrně pronikavý.

V případě výběru vhodného psa, který s vámi stráví několik dalších let, je vhodné brát v úvahu i tuto vlastnost. Pokud tedy bydlíte v panelákovém 2+kk, určitě raději zvolíte plemeno s méně hlasitým zvukovým projevem než při výběru psa pro hlídání objektu.

Jestliže ale už nyní tušíte, že jste si se svým psem ukousli velké sousto a nedaří se vám štěkání odnaučit, nebojte se kontaktovat odborníka. Zkušený kynolog poradí vám a vašemu psovi na míru. 

Tým zkušených kynologů připravených poradit s jakýmkoliv problematickým chováním máme přímo v iFauně. Stačí si dohodnout konzultaci.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (6x):

1
2
3
4
5


Autor textu Monika Kučerová

Monika Kučerová, narozena v devadesátých letech minulého století, je vystudovanou zootechničkou, nadšenou spisovatelkou, fotografkou, cestovatelkou, a především hrdou chovatelkou psa plemene bulteriér. A právě takto ji můžete nejčastěji potkat. Po boku se svým klabonosým psem Caesarem, s foťákem v ruce, v těsné blízkosti zvířat anebo na cestách.

Autor fotografií zdroj: Shutterstock

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře