Psi proti zločinu VII - Hledá se miminko

Psi horské služby jsou určeni pro záchranu lidských životů, ale jak ukazuje následující příběh, mohou také přispět k odhalení zločinu. 

Vše začalo na konci zimy roku 2012 oznámením únosu čtyřměsíčního kojence kolem čtrnácté hodiny. Policii se však na oznámení od začátku zdálo něco divného. Nejistá výpověď matky a později ještě změny ve výpovědi zesílily intenzitu pátrání. Policisté počítali i s tím, že by miminko mohlo být uneseno za blízké hranice do Polska. Matka totiž uvedla popis pachatele včetně oblečení a přibližnou barvu auta, kterým údajně odjel.  Proto se rozběhlo pátrání nejen v terénu, ale intenzivní kontroly automobilů probíhaly také na silnicích Trutnovska a v dalších místech Královéhradeckého kraje.  

Kromě desítek policistů, hasičů, dobrovolníků a vrtulníku byli nasazeni i psovodi včetně psovodů horské služby. Jejich psi totiž nehledají jen osoby zasypané lavinou, ale jsou vycvičení také na hledání osob v náročném horském terénu. „Ve tři hodiny odpoledne požádala policie Horskou službu ČR o vyslání psovodů se psy k výpomoci při pátrání po miminku, které by se mohlo nacházet v okolí jedné vesničky na Trutnovsku,“ uvedl Robert Hýča, který dříve sloužil u horské služby (HS) v Peci pod Sněžkou. 

Za půl hodiny nato vyrazili za slunečného a na únor neobvykle teplého počasí celkem čtyři psovodi ze Špindlerova Mlýna a z Pece pod Sněžkou směr Radvanice. „Od první chvíle po příjezdu do místa pátrání mně bylo jasné, že akce je organizačně bezvadně připravená. Jen co jsme dorazili, hned se nás ujali policisté, kteří nám předali mapy lokality a každému psovodovi stanovili souřadnice pro pátrání se psem, jež jsme si uložili do GPS. Společně s námi pátral v několikakilometrovém pásmu mezi dvěma vesnicemi ještě policejní psovod,“ vzpomíná na začátek hledání miminka Robert Hýča.  

Patnáct minut

Jako velitel skupiny HS měl Robert Hýča pásmo k propátrání uprostřed pětice psovodů. Výchozím místem nad Radvanicemi poblíž sjezdovky vedla silnice mezi vesnicemi. Od ní šla rojnice psovodů do svahu s nepříliš kultivovaným lesem s velkými stromy, polomy a malou roklí. 

Robertův sedmiletý německý ovčák Toby před šesti týdny absolvoval zdokonalovací výcvik pro pátrání v lavinách, tak jak to pravidelně dělají všichni psovodi HS se svými psy na začátku zimní sezony. Přesto veškeré přípravy v místě, kde po sněhu nebylo ani památky, Tobymu jasně signalizovaly, že brzy přijde jeho chvíle, kdy začne být důležitý. Vždy se těšil, až bude pracovat pro svého páníčka při hledání nějaké osoby. Chuť pracovat se odrážela na všech psech a tomu odpovídalo i tempo a pečlivost následného pátrání tzv. revírováním. Robert sledoval nejen svého Tobyho, ale chvílemi také pohlédl na sousední psovody, zda postupují v přiměřeně vyrovnané rojnici. Velitelských starostí si však příliš neužil, neboť už po patnácti minutách hledání jeho německý ovčák náhle zpomalil u velkého vyvráceného stromu s vykotlaným kmenem.

Přál si poskytnout první pomoc

Kolem sedmnácté hodiny Toby zjevně nasál vzduch ve výšce, potom sklonil hlavu a čichal u země. Přitom pomalu postupoval kolem mohutného kmene, aby se dostal ke zdroji lidského pachu. Hned potom začal hrabat a štěkat. To už k němu přiběhl psovod, a když spatřil pod vývratem stromu a pohozenými větvemi igelitovou tašku, psa pochválil a odložil vedle sebe. Vysílačkou oznámil nález a hned potom rozřízl tašku. „Balíček odpovídal velikosti čtyřměsíčního miminka a já jsem si moc přál, aby ještě žilo, abych mu mohl poskytnout první pomoc. Bohužel zůstalo jen u přání,“ uzavírá psovod smutný konec příběhu, který z pohledu organizace pátrání i výkonu psů může být příkladem pro podobné policejní a záchranářské akce. 

„Můj Toby sice našel miminko, ale bylo to díky sektoru, který mně byl přidělený. Jak jsem mohl chvílemi zaznamenat, a také slyšel od doprovázejících policistů, stejně aktivně a pozorně si vedli ostatní psi a já nepochybuji, že i oni by byli na místě Tobyho stejně úspěšní.  Proto nález považuji za úspěch celého kolektivu psovodů horské služby a policie. Podobná pátrání jsou vždy dílem kolektivu, počínaje velitelem pátrací a záchranné akce až po výkonný článek, kterým byli v našem případě psovodi se psy,“ míní dnes už bývalý člen HS Robert Hýča. 

Psovodi odvedli svou práci a definitivní objasnění případu už bylo záležitostí kriminalistů. Policie po dalším vyšetřování následující den obvinila 24letou matku 4měsíčního chlapce ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví a týrání svěřené osoby. Podle státního zástupce byly na tělíčku miminka podlitiny svědčící o bití a týrání. Aby se žena nemohla dopustit dalšího násilí, poslal ji soud do vazby, po které ji čekal soud. Horskému záchranáři Robertu Hýčovi se tak ani tentokrát nesplnilo přání, aby jeho pes našel žijící osobu a tak jí zachránil zdraví a život. 

Konečně!

Přání se mu nakonec splnilo. To když měl už třetího záchranářského psa a za sebou stovky výcvikových hodin a desítky pátracích akcí. Dne 14. listopadu 2016 byl po osmé hodině večerní povolaný spolu s dalšími záchranáři k hledání jednasedmdesátileté nemocné paní z Trutnova. Ta odešla v tento den odpoledne na procházku, a protože se do večerních hodin nevrátila, obrátil se její manžel na Policii ČR. Brzy nato se rozběhla velká pátrací akce za účasti policistů, hasičů, městských strážníků z Trutnova, přiletěl i policejní vrtulník s termovizí. 

Protože v tu dobu panovalo mrazivé počasí a seniorce hrozilo umrznutí, byla večer požádaná o pomoc i HS. Na místo dorazilo postupně šest horských záchranářů se psy. Dvojice Stanislav Zmatlík a Robert Hýča z Pece pod Sněžkou obdržela kolem 22. hodiny souřadnice úseku, ve kterém mají pátrat. „Můj německý ovčák Rajo samostatně revíroval v zarostlé rokli, když asi po dvanácti minutách vyběhl na železniční násep a dál pokračoval podél kolejí. Pak se zastavil a štěkotem hlásil nález. Když jsem doběhl na místo, spatřil jsem ležící nemluvící ženu, která však reagovala očima. Byla zjevně podchlazená, a tak jsem vysílačkou přivolal kolegy s transportními prostředky a záchranným materiálem pro takové případy. Ženě jsme zajistili stanovený tepelný komfort, opatrně ji naložili na nosítka a za několik minut předali posádce sanitky zdravotní záchranné služby, která ji odvezla do nemocnice,“ vzpomíná Robert Hýča, kterému se tak splnilo velké přání – jeho pes našel žijící osobu. 

Ani tentokrát však úspěšné pátrání a záchranu ženy nepovažoval jen za svůj úspěch. „Je to kolektivní záležitost, neboť kdyby můj úsek pátrání byl přidělený některému z kolegů psovodů, našel by ženu jeho pes,“ konstatoval skromně bývalý horský záchranář.