Dovolená s kníračem na Smržovce

Dovolená s kníračem na Smržovce Jsem druhým rokem majitelkou knírače barvy černostříbřité. Rozhodně to není můj první pes, výcviku a chovu...

Jsem druhým rokem majitelkou knírače barvy černostříbřité. Rozhodně to není můj první pes, výcviku a chovu psů se zabývám již řádku let. Ale knírač je můj první.

Ve Zpravodajích Klubu kníračů z různých poboček se stále dočítám kritiku na úpravu (tzv. americký styl) a zánik toho "pravého" knírače. Ale myslím, že úprava srsti neudělá plemenu takové zlo, jako zánik kvalitní povahy, kterou rozhodně knírači měli. Záměrně píši minulý čas, protože při shlédnutí jakékoliv bonitace či svodu, vidíme kvalitní povahu poskrovnu.

Pro mne byl knírač vždy symbolem pracovního psa s vyrovnanou povahou a s chutí do práce, a to u všech velikostních rázů a barev. V současné době máme knírače mnohem atraktivnější (což rozhodně není na škodu), ale nemělo by se zapomínat také na povahu, která dělá knírače kníračem. Jen se podívejte na svodech a bonitacích jak se psi a feny chovají při měření, kontrole zubů a nedej bože, aby se také střílelo.

Ale proč o tom vlastně píšu. Chtěla jsem se zúčastnit nějaké "psí" dovolené, kde by byli lidé stejného zaměření (mít knírače a cvičit s ním), a aby to byla dovolená a ne vojna. Dozvěděla jsem se o plánovaném výcvikovém táboře v obci Smržovka, kterou organizovala Romana Dolinová.

Sbalila jsem stan, dvě děti, dva knírače a vyrazila směrem k Jizerským horám. Prostředí je tam opravdu nádherné, lesy, čistý vzduch, cvičák na samotě a perfektní zázemí. Sešla se prima parta lidí i psů, nikdo se nehádal a ani nepral (myslím psy) a všichni svorně cvičili a na konci tábora se každý divil, co dokázal svého miláčka naučit. Barevnost a velikost kníračů byla pestrá, dva velcí knírači, dva černí střeďáci, čtyři střeďáci P+S, pět malých černých, tři pepřáci, pět bílých a jeden černostříbřitý knírač.

Výcvikový tábor byl 14denní, první týden se cvičilo podle národního zkušebního řádu a na závěr složila fena Ina Stajika M. Kašparové, ÚL, zkoušku ZPS1, zkouška psa stopaře a pes Cruise Tom z Dixie L. Fejerové, Praha, zkoušku ZMMP. Na zpestřenou jsme naše knírače proháněli po parkuru Agility a druhý týden přijel Jaroslav Strouhal z Pardubic a ukazoval nám, jak se cvičí pes záchranář. Všem se nám cvičení moc líbilo a vyzkoušeli jsme si vyštěkání ležícího figuranta nebo nalezení osoby v nepřehledném terénu v metrové jámě. Zjistili jsme, že naši knírači nejsou vůbec "hloupí", ale že je to jen tím, že se s nimi necvičí, tak ani nevíme, co dokáží.

Je veliká škoda, že se nikdo kníračům (hlavně těm malým a středním, protože velcí mají větší možnosti) nevěnuje a tím pádem se nevyužívá jejich chuť do práce, ať je jakákoliv. Výcvikáři v pobočkách, pokud vím, s malými a středními knírači neradi pracují, ani pro ně nic neorganizují. Proto jsem moc ráda, že se našel někdo, kdo plemenu fandí a dokázal tento výcvikový tábor zorganizovat. Tímto chci poděkovat Romaně Dolinové za uskutečnění tábora a vedení výcviku a jejímu manželovi za perfektní zázemí (jídlo, sprchy, prostě cokoliv bylo potřeba).

Dovolená s kníračem se mi moc líbila (a nejen mně) a velice ráda se zúčastním v příštím roce znovu. Máte-li chuť si zacvičit a strávit příjemné chvíle v krásném prostředí Jizerských hor, přijeďte příští rok také.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Autor textu Lenka Fejerová

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře