Národní park Camargue

Tento přírodní park se nachází v jižní Francii, v deltě řeky Rhóny, která se vlévá do zálivu Golfe du Lion u Středozemního moře. Velikost parku je 85 000 ha. Řeka Rhóna se ve městě Arles dělí na dvě ramena. To větší se jmenuje Velká Rhóna (Le grand Rhóne), je dlouhé sto deset kilometrů, má ústí široké až tři sta metrů a do Středozemního moře se vlévá u města Port Saint Louis du Rhóne, protéká jím 85 % toku. Menší rameno se jmenuje Malá Rhóna (Le petit Rhóne), je dlouhé šedesát osm kilometrů, jeho ústí je široké až sto padesát metrů, hluboké patnáct metrů a do moře se vlévá západněji než větší rameno u města Les Santies Maries de la Mer. Podél pobřeží Středozemního moře se park rozprostírá i za toto malé rameno, kde je část parku, která se jmenuje Malý Kamarg (Petite Camargue). Uprostřed parku se nachází jezero Étang du vaccares o velikosti 16 000 ha, které bylo vyhlášeno rezervací již v roce 1928. Celá delta byla vyhlášena za rezervaci v roce 1970.

Rhóna je řeka, kterou ve Francii protéká nejvíce vody, pramení však ve Švýcarsku z Rhónského ledovce, ve výšce 1825 m n. m. Protéká ženevským jezerem, její délka je 812 km a průměrný průtok je 1820 metrů krychlových za sekundu. Pramen Rhóny je také turistickou atrakcí, kterou při návštěvě Švýcarska můžete vidět. K prameni v ledovci vede asi padesát metrů dlouhý tunel. Od města Lyon je Rhóna splavná a zde je propojena průplavy s řekami Rýnem, Moselou, Seinou a Loirou. Její velký průtok se také využívá v hydroelektrárnách na výrobu elektřiny, například v Bolléne.

V parku Camargue uvidíte krajinu s velkým množstvím lagunových jezer, mokřadů, kanálů, ostrůvků, slanisek, pastvin i písečných kos a přesypů, podobných těm na Sahaře. Díky velkému množství naplavenin, které přináší Rhóna, se ráz krajiny v deltě postupně mění. Půda je zde velmi úrodná, a tak se ji lidé snažili v dřívějších dobách zúrodnit. Vykáceli proto hodně stromů a snažili se půdu odvodňovat. Dnes jsou zde největší plochy osázené rýží v Evropě.

Vodu nejvíce využívají vodní a bažinní ptáci včetně plameňáků růžových. Ty jsem však viděl pouze na pohlednicích, ale na vlastní oči v přírodě ne. Možná jsem zde nebyl ve správnou dobu nebo jsem nebyl na správném místě. Park je veliký a já jsem zde byl jen jeden pouhý den. Tak to bude asi důvod, proč jsem je nepotkal. Viděl jsem však racky černohlavé i sleďové, volavky šedé, rajky malé a další druhy ptáků, které ani nedokáži určit. Pro ornitology je zde přímo ráj na zemi, zvláště za jarních a podzimních tahů ptáků do Afriky a zpět, kdy zde ptáci odpočívají. Rhónou plují kmeny stromů, které uvíznou občas u břehů a ptáci je hojně využívají pro odpočinek a pozorování kořisti ve vodě.

V parku se polodivoce chovají kamarguerští koně a černí kamarguerští býci. Hříbata těchto koní se rodí černá a hnědá a během sedmi až osmi letech se jejich barva mění na bílou. Na první pohled tak lze rozpoznat mladé a starší koně. Býci jsou menší než více známí španělští býci a jsou využíváni k býčím zápasům, při kterých ale býk není usmrcen. Zápasníkům se zde říká razeteurs. Jsou oblečeni v bílých kalhotách, v bílé košili a v bílých botách a snaží se pomocí hřebelce z býka sundat střapce uvázané na rohách a mašli, kterou má uvázanou uprostřed čela mezi rohy. Arény pro zápasy s býky jsem viděl dvě. V jedné právě býčí zápasy probíhaly, ale býčí zápas jsem bohužel nenavštívil. Jen jednou jsem sledoval reportáž z býčí arény ve sportovních zprávách místní televize a mohu říct, že o dramatické chvíle tam nebyla nouze. Mnoho místních tradičních slavností je soustředěno právě kolem býků. Že zde býci a koně mají velký význam, dokládá krásná kašna se sousoším jezdce na koni a býka. Jelikož koně i býci se chovají polodivoce, tak jim majitelé nechávají vypalovat značky, aby je poznali. Vypalování se říká ferrade, ten kdo má stáda na starosti se nazývá gardians a nemusí to být vždy muž. Vyfotografoval jsem s jedním stádem i sličnou ženu.

Ve vodě je vidět hodně ryb, místy voda rybami přímo vařila a byly vidět hřbety a ocasy těchto ryb. Byl začátek července a tak je možné, že se některý druh ryb třel. Jaké druhy ryb zde žijí nevím, ale rybáři je chytají do velkých čeřenů. Velikost čeřenů jsem odhadl na čtyřikrát čtyři metry. Rozdíl mezi přílivem a odlivem je značný, takže při odlivu bude převažovat voda sladká, která z Rhóny teče do moře a při přílivu voda slaná, kterou moře tlačí proti proudu Rhóny. Je víc než pravděpodobné, že se zde vyskytují jak ryby sladkovodní, tak mořské a ryby, kterým vyhovuje i voda brakická, což je voda sladká i slaná, smíchaná v různém poměru. Dále od břehu moře, směrem do vnitrozemí, je voda sladká.

Podél břehů a v mokřadech roste hodně rákosu, který obyvatelé sklízí a pokrývají si s ním střechy budov. Není zde žádnou zvláštností vidět pěkné domy pokryté tímto rákosem, obyvatelé jsou s ním zřejmě spokojeni a netouží po žádných střešních taškách.

Návštěvníci parku, kteří zavítají do města Les Saintes Maries de la Mer, mají možnost si v přístavu zaplatit projížďku na lodi. Plavba trvá hodinu a půl, loď jede dost rychle, dojedete tedy daleko a také hodně uvidíte. Cena za plavbu devět Eur se rozhodně vyplatí. Když jdete pěšky, jsou vidět zase jiné věci. Vyzkoušel jsem oboje, ale při pěší prohlídce mají ptáci větší únikovou vzdálenost, než při plavbě lodí, je však možné pozorovat ryby, obojživelníky, vegetaci a krajinu. Hady, ještěry nebo želvy jsem zde neviděl, ale jak jsem již zmínil, den je na takový park velice málo a pěšky daleko nedojdete. Ti návštěvníci, kteří umí jezdit na koni, mají možnost si na některém ranči koně půjčit a udělat si po parku vyjížďku na koni. Ranče se zde nedají přehlédnout, v neobydlené krajině uvidíte několik nízkých budov a u nich v ohradách koně. Zde vám koně půjčí a také nabídnou různé trasy a různou délku vyjížďky. Nejkratší je vyjížďka hodinová, dále dvouhodinová, půldenní a vyjížďka na celý den. Záleží na vaší peněžence a jezdeckých schopnostech. V parku jsou také vyznačené cyklistické cesty, a tak je možné park poznávat i na kole. Je také možné park projíždět v terénních autech, tzv. autosafari nebo na kanoích a kajacích. Pro nejlepší poznání místní fauny a flóry je ideální kombinace více možností. Samozřejmě některé z těchto možností jsou jen s průvodcem, ten vás však zavede na místa, kde toho hodně uvidíte – i ty plameňáky. Některá místa v parku jsou však pro návštěvníky naprosto uzavřena, na to je potřeba dávat si pozor a tento zákaz respektovat. Také je zakázáno jakékoli přikrmování zde žijících zvířat.

Ve městě Les Saintes Maries de la Mer, které je výchozím místem parku u Malé Róny, se každý rok 24. a 25. května scházejí Rómové z celého světa na pouti. V místním kostele, který se začal stavět v devátém století a byl dokončen ve století jedenáctém, je opevněný a tvoří dominantu města, jsou uloženy ostatky jediné romské svaté, Káli Sáry – Černé Sáry. V tomto městě svatá Sára žila. Poutní dny Rómové také využívají ke svatbám, a tak v tyto dny přijíždí hodně romských rodin s mladými páry, aby zde byli před svatou Sárou sezdáni. Údajně je to nezapomenutelná krásná podívaná plná veselí a emocí, na kterou se sem přijíždí podívat hodně turistů.

Je škoda, že tento nádherný park je pro nás dost daleko. Rozhodně by stálo za to navštívit ho vícekrát nebo na delší dobu. K jeho návštěvě se dá využít třeba cesta ze Španělska nebo Maroka, když si zde naplánujete zastávku.