O želvách
Jedni z nejpodivnějších obyvatel mořského světa jsou plazi – v moři najdeme krokodýly, hady, ale hlavně mořské želvy. Želvy všeobecně jsou velmi zajímavou a rozmanitou skupinou. Víme však o nich úplně všechno?
Původ
Želvy jsou pradávnou skupinou plazů (Reptilia) patřící mezi obratlovce (Vertebrata, Chordata). Jsou to studenokrevní živočichové, tzn. že nemohou vyrábět teplo vlastním organismem. Objevily se na naší planetě před 340 miliony roků, vyvinuly se patrně z raných typů obojživelníků. Na rozdíl od obojživelníků se u nich vytvořila silná šupinovitá vrstva kůže, jako ochrana před vnějšími vlivy, a co je daleko důležitější – amniotická vajíčka se zárodečnými a vaječnými obaly krytá skořápkou (nezávislost rozmnožování na vodě). A tak mohli plazi začít osidlovat souš. V období druhohor se rozvinuli do velkého množství typů a druhů a stali se dominantními pozemními živočichy. Vývojová linie vedoucí k želvám odbočila od základní linie velmi brzy. Želvy (Chelonia) se poprvé objevily před 100 miliony let, patří tak k nejstarším plazům na zemi. Proběhlo u nich jen několik málo evolučních změn, recentní druhy jsou tak téměř stejné s těmi, které žily v dobách dinosaurů.
Anatomie
Tělo želv kryje krunýř dermálního původu. Skládá s z hřbetní (karapax) a bříšní části (plastron). Obě části jsou spojeny mezi předníma a zadníma nohama tvrdým kostěným nebo měkkým vazivovým můstkem. Celý krunýř je tvořen dvěmi vrstvami – podkladovou kostěnou a vnější vrstvou pokožkovou. Vnější vrstva je tvořena rohovitými destičkami obsahujících pigment (každý druh má odlišné zbarvení). Některé želvy tyto destičky nemají a jejich krunýře jsou měkké, kožovité (kožatka velká). Můžeme rozlišit několik tvarů krunýře – pozemní druhy mívají kupolovitý krunýř, který je těžké rozbít nebo rozdrtit zuby. Vodní druhy mají naopak nízký klenutý krunýř proudnicovitého tvaru, který umožňuje lehký pohyb ve vodě. Kromě krunýře jsou dalším typickým znakem zobákovité čelisti, kryté rohovinovými deskami. Žebra želv jsou přirostlá ke krunýři, a tak se nemohou podílet na dýchacích pohybech. Jejich funkci tak přebraly svaly upnuté na horních částech končetin. Jejich kostra je neobyčejná. Některé páteřní obratle jsou také ke krunýři přirostlé, lopatkový a pánevní pletenec zaujímají vzhledem k žebrům neobvyklé postavení. Lebka je masivní bez otvorů za očnicemi, jak je tomu u jiných plazů. Délka krku se liší druh od druhu a poukazuje tak na způsob schovávání hlavy do krunýře. Tzv. skrytohrdlé želvy – zatahují hlavu přímo dozadu do krunýře (Cryptodira – tj. terrestrické a některé vodní druhy) nebo skrytohlavé želvy – ukrývají hlavu ohnutím pod okraj krunýře (Pleurodira – želvy zcela či z části vodní). Želvy mají pohyblivá oční víčka, stejně jako krokodýli a většina ještěrů. Mají velmi malý nevyvinutý jazyk, proto chuť pro ně není téměř důležitá. Končetiny mořských želv jsou přeměněny v ploutvovité útvary, přední slouží k pohonu, zadní ke kormidlování. Rychlost plavání je podle druhu želvy asi od tří do třiceti kilometrů za hodinu. Želvy mají tzv. záklopky, které znemožňují proniknutí vody do nozder při ponoření. Mořské želvy se pohybují v prostředí s velkým obsahem rozpuštěných solí a potřebují přebytečné množství vylučovat z těla ven. Mořští hadi a krokodýlové mají k tomuto účelu vyvinutou speciální žlázu, želvy se však zbavují solí zcela jinak – slzami.
Potrava
Želvy, jakožto celkem pomalí živočichové, nemohou aktivně pronásledovat potravu. Některé vodní druhy, především ty, žijící v kalných vodách, však loví přepadením ze zálohy. Nehybně sedí na dně a čekají na kořist, která propluje kolem. Pozemní želvy jsou v podstatě herbivorní, spásají trávu, listy a plody. Mnohé však nepohrdnou ani neopatrnou housenkou či zdechlinami zvířat. Mladé sladkovodní želvy se živí hmyzem, a až vyrostou dají se na rostlinou potravu. Mořské želvy se živí buď výhradně rostlinami nebo bezobratlými (houby, žahavci,měkkýši, ostnokožci).
Pokračování příště.
