Poklady z přírody 8 Pampeliška neboli smetánka lékařská

S dětmi každé jaro obdivujeme louky pozlacené pampeliškami, nedá se u nich nezastavit, přímo lákají k pletení věnečků. A když se pak promění ve stařečky, jsou zase snad všude nafoukané tucty ochmýřených nažek… Pro mnohé je to jen velmi obtížný plevel, ale pampelišky mají daleko širší oblast použití – jsou vhodným doplňkem krmných dávek i léčivou rostlinou.

Pampelišku nebo také smetánku znáte možná i jako husí kap, lucerny, mléčný lupen, plešku, pupavu nebo smetanku. Moje babička říkávala, že jde králíkům na mlíčí.

Její pojmenování v angličtině vychází ze zkomoleného francouzského dent de lion, což znamená lví zub, v jiných jazycích je rostlina pojmenovaná po vytékajícím latexu – např. mlecz (odvozeno od polského slova pro mléko), maelkebotte (dánský výraz pro hrnec mléka), na Kypru se rostlina nazývá pappus, což znamená dědeček, pojmenování vycházejí také z ofoukaného stařečka pampelišky – například portugalský název dente-de-leao lze přeložit jako “tvůj táta je plešatý”.

Řadíme ji do čeledi hvězdicovitých (Asteraceae), podčeledi čekankovitých (Cichorioideae), rodu pampeliška (Taraxacum). Nejde pouze o jeden druh, jak by se mohlo zdát, ale o celou skupinu velmi podobných a špatně rozlišitelných druhů. Na našem území se vyskytuje na 250 druhů, popsaných jich je asi 100. Použitý vědecký název Taraxacum officinale patří druhu, který ve Švédsku popsal Carl von Linné, ale na území ČR neroste. Podle Wikipedie zní správné označení skupiny Taraxacum sect. Ruderalia. Nejhojnějšími zástupci této skupiny pampelišek na našem území jsou např. pampeliška křídlatá (Taraxacum alatum Lindb. fil.), pampeliška bezzubá (Taraxacum hepaticum Railons.), pampeliška záhadná (Taraxacum glossodon Sonck et H. Ollg.) nebo pampeliška upravená (Taraxacum intervenient Hagl.). V nejteplejších oblastech jižní Moravy roste také, pampeliška mnohoúborná (Taraxacum linearisquamum van Soest).

Výskyt

Pampeliška je velmi rozšířená v celém mírném pásmu severní polokoule, v Evropě, v Asii i v Severní Americe. Zavlečena byla i do dalších oblastí, také do tropů Jižní Ameriky, vyskytuje se v Africe i Austrálii.

Roste nejčastěji na světlých sušších loukách, mezích a u cest, jako obtížný plevel také na polích, zahrádkách, trávnících. Upřednostňuje půdy bohaté na dusík.

Charakteristika

Pampeliška je vytrvalá bylina dorůstající výšky 5–40 cm. Typický je zásobní kořen, pozoruhodný svou regenerační schopností. Nová rostlina vyroste i z kousku kořene.

Laločnaté listy tvoří přízemní růžici, ze které vyrůstají duté stvoly nesoucí květy. Celá rostlina je prostoupená mléčnicemi a po utržení roní bílou hořkou šťávu – latex. Po zaschnutí zanechává na kůži i oblečení tmavé skvrny, které se nesnadno odstraňují.

Květenstvím je úbor, složený z až 200 jednotlivých zářivě žlutých jazykových květů.

Kvete zpravidla od dubna do června a někdy znovu na podzim. Květy reagují na povětrnostní podmínky – při dešti se květenství uzavírá, zavřené jsou i v noci.

Později se květy přemění v plody – nažky s padáčkovitým chmýřím, které se větrem snadno šíří na velké vzdálenosti. Rozmnožuje se vegetativně i generativně.

Pěstování

V obchodech se objevila i semínka smetánky – mělo by se jednat o speciální širokolisté pampelišky určené pro pěstování do salátů.

Trocha historie

Pampelišky byly od pradávna používány jako potravina. První zmínky o tom, že pampeliška je používaná jako lék, jsou v dílech arabských a perských lékařů z desátého a jedenáctého století, ve třináctém století ji používali také velšští lékaři. Jako lék na jaterní problémy se hojně pěstuje v Indii. Využívá se i v čínské medicíně.

V lidovém léčitelství se používá při zánětech močových cest a při ledvinových kamenech, má močopudné účinky. Má také pozitivní vliv na játra, zvyšuje tvorbu a vylučování žluči a podporuje trávení. Působí mírně projímavě, proto se užívá při zácpě, pomoct může i při podráždění žaludku, plynatosti, pálení žáhy. Díky jedné ze složek (inulinu) je vhodná ke snižování množství cukru v krvi.

Pampeliška je ale také součástí mnoha certifikovaných léčiv.

V kuchyni se z květů dělá lahodný med, sirup nebo víno, listy se používají do salátů i na sendviče, dají se uvařit jako špenát nebo přidat do polévky, z kořene lze vařit kávovinový nápoj. Používá se také do čajových směsí nebo jako přídavek do bylinných piv, vyrábí se z ní fermentovaný nápoj.

Saláty jsou pochoutkou zejména ve Francii. Starší listy jsou hořčejší, proto se používají listy mladé nebo se pampeliška přikryje – listy jsou pak světlejší a mají jemnou chuť. V zimě je můžeme pěstovat v květináčích.

Při styku se sliznicí nebo kůží pampeliška může způsobit alergické reakce, není ověřeno její užívání u těhotných a kojících žen. Opatrnost je namístě při užívání léků, např. antibiotik. Lze z ní získat žluté i zelené barvivo.

Co rostlina obsahuje?

Zásobním cukrem je inulin, který je vhodnější pro diabetiky. Dále obsahuje hořčiny taraxacin a taraxasterin, třísloviny, kaučuk (latex), aminokyseliny, minerální látky i vitaminy.

Z vitaminů je to zejména A, B, D a C, z minerálních látek draslík, měď, křemík, zinek a mangan, ale také vápník. Uvádí se, že porce listů pampelišky obsahuje tolik vápníku jako půl šálku mléka.

Sběr

Kořen sbíráme před rozkvětem rostliny (březen–duben), listy v květnu až září, nať s kořenem (březen-duben).

Zpracování

Vyryté kořeny se omyjí a pak co nejrychleji suší. Při sušení umělým teplem by teplota neměla překročit 50 °C. Dobře usušený kořen se po ohnutí láme, na lomu je světle žlutý. Při sušení ztrácí 76 % hmotnosti. Skladuje se v dobře uzavřených nádobách, protože snadno vlhne.

Listy se sbírají i zkrmují nebo zpracovávají čerstvé, dají se sušit.

Využití u drůbeže

V chovech drůbeže využijeme zejména listy pampelišek, které jsou vítaným zpestřením krmné dávky. Mláďatům se podávají nakrájené nebo nařezané, starším celé. Lze je využít u všech druhů drůbeže.

U dalších druhů

Semena pampelišek jsou vyhledávaná malými druhy ptáků. Pampelišky jsou cenným krmivem pro králíky, podávají se od dubna do září, cenné jsou zejména v období rozmnožování.

Pampelišky rády spásají kozy, nepohrdnou jimi ani ovce a skot. Zřejmě má ale vliv na kvalitu mléka. Koně pampelišky odmítají pro jejich nahořklou chuť.

Je to také významná včelařská rostlina, její nektar láká nejen včely, ale i přes devadesát dalších druhů hmyzu.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

23.7.2016 15:26

Dobrý den,



chtěla bych se zeptat, kdy je nejlepší doba pro sběr pampelišek, kdy se v ní nachází nejvíce léčivých látek? Na http://www.homezin.cz/media/jak-susit-koren-pampelisky radí na jaře a na podzim, ale proč by se nemohli sbírat i v létě??