Poklady z přírody 11 Mangold

Poklady z přírody 11 Mangold

Mangold nebo také římské zelí byl údajně před třemi sty lety ve střední Evropě nejoblíbenější zeleninou. Později jej ale vytlačily jiné druhy a mangold je neprávem opomíjený, na našich zahrádkách se pro listy či řapíky pěstuje jen zřídka. Mnohými je mangold považován za druh špenátu, ale není tomu tak. Vzhledem připomíná špenát nebo čínské zelí, ale příbuzný je s řepou cukrovkou. Příbuznost s řepou stvrzuje jeho botanické zařazení. Mangold (Beta vulgaris subsp. Cicla) náleží do čeledi merlíkovitých (Chenopodiaceae), rodu Beta.

Pěstování

Mangold je nenáročnou rostlinou, jeho pěstování není složité. Doporučuje se pěstovat jej v teplejších oblastech, ale listový mangold krásně rostl i u nás na Vysočině. Řapíkaté odrůdy jsou na teplo náročnější a předpěstovávají se v pařeništi.

Mangold má rád slunečná stanoviště, snese ale i polostín, na růst působí příznivě vyšší vlhkost vzduchu i půdy. Při nedostatku vláhy má tendenci vybíhat do květu, na listech se objevují bílé skvrny, v suchém období je proto potřebná zálivka. Nesnáší však trvalé přemokření půdy, při něm pak hrozí uhnívání kořenů.

Mangoldu vyhovují propustné půdy s vyšším obsahem živin, písčité a málo úrodné půdy je možné vylepšit silnou vrstvou dobře vyzrálého kompostu nebo hnoje. Je rostlinou první trati.

Na zahrádce se mangoldu bude dařit vedle bylin, např. máty, tymiánu nebo šalvěje, vhodným sousedem je také česnek a cibule, luštěniny, zelí, mrkev, ředkvičky a ředkve. Nevhodné je pěstovat mangold vedle špenátu či řeřichy.

Vyséváme nejdříve ve druhé polovině dubna a v květnu, pro podzimní sběr můžeme mangold vysít až po sběru první zeleniny. Teplota půdy by při výsevu měla být alespoň 10 °C. Semena se sejí do hloubky 3 cm do sponu 30 cm nebo do řádků 5 cm od sebe, vzdálenost řádků pak počítáme 30–60 cm. Semena začnou klíčit většinou do 15 dní.

Aby rostliny měly dostatek místa, je potřeba je vyjednotit v řádku na vzdálenost 15–30 cm. Rostliny se jednotí v době, kdy mají 5–6 listů. Záhon v průběhu vegetačního období kypříme, stonky s poupaty je potřeba odstranit. Doporučuje se mulčování kopřivami. Sklízet můžeme už po dvou až třech měsících.

Mangold je víceletou rostlinou a může přezimovat, a to i rostliny, které byly zasety na jaře.

Proti vymrznutí jej ochrání zemina nahrnutá ke kořenům nebo zakrytí chvojím, popř. netkanou textilií.

Poškodit mohou mangold larvy květilky řepné, které vytvářejí skvrny nebo pruhy na listech. Pomoct si můžeme přikrytím záhonu se vzcházejícími rostlinami netkanou textilií, muška do nich vajíčka nebude moci naklást. Poškozené listy je třeba ihned odstranit.

Dalšími škůdci mohou být mšice, které často doprovázejí mravenci. Napadené listy se silně kroutí a deformují. Pokud se bráníte použití insekticidu, proti mšicím se dá použít postřik mýdlovou vodou. Žloutnutí listů může být způsobeno kyselou půdou nebo bakteriální infekcí.

Charakteristika

Mangold je dvouletá cizosprašná rostlina. V prvním roce vyroste růžice velkých nejčastěji zelených listů, ve druhém roce se pak objeví stonky s květy. Kořen prorůstá až 100 cm do země. Podle odrůd rozlišujeme mangold listový, který má tenčí řapíky, a řapíkatý nebo také chřestový s výraznými zdužnatělými řapíky nasládlé chuti, z nichž se nejčastěji připravují saláty. Různé odrůdy řapíkatého mangoldu mají řapíky čistě bílé, světle zelené, nažloutlé, oranžové, sytě červené až nafialovělé. Listy jsou světle nebo tmavě zelené.

Nejdostupnější odrůdou je Lucculus, odolný a bohatě plodící mangold určený k řezu, který se vyznačuje širokými listy, tlustými žebry a s řapíky o rozměrech až 6×3 cm. Čepele listů jsou světle zelené. Mangoldy odrůdy Fordhook Giant mají chutné, ohromné zelené listy s bílým žilkováním a bílými stonky. V horkém počasí dorůstá nárazově, vysoké teploty ale dobře snáší a nevybíhá do květu. Karmínové červené řapíky a tmavě zelené listy má odrůda Rhubard Chard, která snadno vyhání do květu. Další odrůda Vulcan má červené řapíky a tmavě zelené listy, které mají výbornou sladkou chuť. Odrůda Perpetual Spinach poskytuje pouze silné listy. Velmi dekorativní je odrůda Bright Lights, řapíky listů hrají všemi barvami.

Trocha historie

I když není snadné určit historii pěstování mangoldu právě kvůli jeho podobnosti s řepou, uvádí se, že historie mangoldu je poměrně bohatá – s jeho pěstováním, šlechtěním a popisováním začali už obyvatelé starého Egypta.

Mangold zřejmě pochází ze Středomoří, odkud se díky starým Římanům rozšířil do střední a severní Evropy a ve středověku přes Malou Asii až na Dálný východ. V 17. století byl znám i v Číně.

Mangold je nazván oblíbenou zeleninou ve spise jezuity Fr. Kropka z roku 1753, byl používán k přípravě guláše i jako přísada piva (anglický recept z roku 1830). Nazýván byl také rostlinou–zvěrolékařem a přidával se jako krmení zvířatům.

Pro svoji obživu jej na terasovitých políčkách pěstují i obyvatelé Karákóramu, vysokohorské hraniční oblasti mezi Indií, Kašmírem a Čínou.

Traduje se, že mangold je velmi účinný v prevenci nádorových onemocnění a kornatění cév, posiluje nervový systém, pročisťuje krev a příznivě působí při chudokrevnosti. Může mít mírně projímavý účinek. Je vhodný i při redukčních dietách, protože je nízkokalorický, 100 g mangoldu obsahuje jen 59 kJ.

Pěstuje se zejména v balkánských zemích, Švýcarsku i v západní Evropě. Konzumují jak řapíky, tak listy, které mají ořechovou příchuť. Křehké jarní lístky jsou vhodné syrové do salátů, starší listy se tepelně zpracovávají podobně jako např. špenát, hodí se do polévek, moučníků i k těstovinám. Řapíky se loupou a upravují podobně jako chřest.

Barevné odrůdy se pěstují jako atraktivní okrasné rostliny.

Mangold se ale dostal i do krátké písně Hancockovy Half Hour, románu Jitterbug Perfume Toma Robbinse, je zmiňován jako krmení pro zvířata v románu George Orwella Farma zvířat.

Co rostlina obsahuje?

Tato rostlina obsahuje mimořádné množství vitaminu K, dále je zdrojem vitaminu A, B, E a C. Z minerálních látek je to například vápník – až 2 %, sodík, železo, fosfor, draslík a hořčík. Dále obsahuje asi 87–92 % vody, 2,5 % bílkovin, saponiny a také cukry, které mu dávají lehce nasládlou chuť.

Z kořene mangoldu byl cukr kdysi extrahován varem. Později jej nahradila cukrová řepa.

Zadržuje také méně dusičnanů než špenát a ve srovnání s ním obsahuje méně kyseliny šťavelové. Přesto se nedoporučuje konzumace velkého množství syrového mangoldu.

Sběr

Listy se z rostlin odřezávají ostrým nožem. Lze je sklidit všechny najednou, ale musejí se odříznout nejméně 5 cm nad zemí, aby rostlina znovu obrazila. Odřezávat či vylamovat lze i jednotlivé listy, vždy z vnější strany.

Zpracování

Mangold se nedá dlouho skladovat. Zabalený do vlhké utěrky vydrží v chladu dva dny.

Nejčastěji se upravuje jako špenát, mladé křehké listy mangoldu jsou výtečné do salátů. Řapíky jsou výtečné dušené, smažené i vařené v páře, v pokrmech působí ozdobně.

Zvířatům se zkrmuje čerstvý, menším druhům nakrouhaný nebo nakrájený.

Využití pro drůbež

Mangold velmi dobře přijímají všechny druhy drůbeže, je výborným doplňkem vitaminů a minerálních látek. Neměl by se ale zkrmovat ve velkém množství, i drůbeži může způsobit průjmy. Přezimující mangold může být jedním z prvních jarních zelených krmiv.

Pro další druhy

Mangold prý milují koně, ocení jej jako zelenou lahůdku. Není pro ně ale vhodným krmivem, nezkrmuje se ve větším množství. V 18. století byl tradičním krmivem pro skot a ovce, zkrmoval se i prasatům.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře