Srí Lanka aneb pohodový výlet za zvířátky

Srí Lanka aneb pohodový výlet za zvířátky
Volavka prostřední na pláži v Negombu. Tihle bílí žrouti jsou skoro všude.
První věc, která nás trkla na hotelu v Negombu – pak že je Česko maličké nic.
Pláž v Negombu. Dalo se tu dobře koupat, jinde většinou byly příliš velké vlny.
Hrdlička kropenatá u silnice
Na příští dva týdny náš autobus právě přijíždí!
Vlha modroocasá, jeden z mnoha hojných zástupců pestře zbarvených srostloprstých.

Je to ostrov, domorodci pěstují čaj, bude tam v březnu pěkně teplo, celkem levně, asi trochu přelidněno. A kolem hezké moře na šnorchlování. To byly první myšlenky, když mě parta kamarádů, se kterými jsem procestoval kus světa, lákala k cestě na Srí Lanku. První věta se potvrdila, se šnorchlováním to bylo horší. Ale popořadě.

Pryč od Colomba

Nějak se to sešlo, že dva týdny dovolené zrovna nebyl problém, tak jsem za 15 tisíc koupil zpáteční letenku přes Dubaj a 2. března jsme vystoupili v Colombu.

Letišti se tak říká, ale je naštěstí kus od Colomba. My se vydali rovnou na druhou stranu, na sever do Negomba. Je blíž, je menší – a nepřijeli jsme se přece potit v rozpálené metropoli.

Je nás devět, z toho dvě ženy, a zajímá nás především příroda, národní parky… Hlavně ptáci, jelikož se většinou známe díky ornitologickému kroužku z časů před rokem 1989. Pak nás taky baví dobré jídlo a pití.

Všechno jde samo

Plány jsme dopředu řešili jen zběžně, po prvním promile to nemá moc váhu a hlavně – na místě jde vše líp. Bylo nám jasné, že na cestování místní veřejnou dopravou (mimochodem levnou, dlouhé trasy vyjdou maximálně na pár desítek korun) nemáme čas.

Najmout si dvě velká auta by bylo řešení. Jenže spíš by byla potřeba tři, půjčují se tu totiž vesměs i s řidičem. Ale to bychom se zase určitě každou chvíli hledali a nezažili společně tolik legrace.

Jak už to bývá, vše se vyřešilo hned na letišti, kde se k nám přimotalo pár průvodců a nadháněčů. Byli celkem slušní, úspěšně jsme je odrazili, ale jednomu jsme řekli, ať se za námi staví druhý den dopoledne. Přišel a dohodli jsme se hladce.

Autobus!

Kdysi jsme v jedenácti lidech projeli celou Venezuelu najatým autobusem, který byl jen náš. Stál 100 dolarů na den bez ohledu na to, kolik najel kilometrů.

Náhodička, přesně totéž jsme si za stejnou cenu dojednali na Srí Lance. Lehce přes dvě stovky korun na osobu a den. Cena dobrá, když uvážím, že ve Venezuele vyšel tehdy benzin (možná to byla nafta, už nevím) na dvě koruny a na Srí Lance stál nyní v přepočtu korun dvacet.

Navíc nám přibalili průvodce, jelikož řidič uměl anglicky jen „hi“ a ještě si nebyl jistý, co to vlastně znamená. Vzhůru do přírody!

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře