Poklady z přírody 17 Jablka a jiné jádroviny

Je otázkou, proč se hřích lidského rodu, utržení plodu ze stromu poznání, spojuje právě s jablkem, u nás nejpěstovanějším a nejoblíbenějším ovocem. Jabloni a jablkům jsou ale právem přisuzovány i kladné vlastnosti: hovoří se o nich jako o půvabných a štědrých, jsou považovány za krále ovoce… Stará moudrost praví, že konzumace jednoho jablka denně ochrání před mnoha neduhy. Na jablíčkách si rádi pochutnáme nejen my, ale i naše zvířata.

Jabloň (Malus) je rod opadavých listnatých stromů z čeledi růžovitých (Rosaceae), řádu růžotvarých (Rosales), třídy vyšší dvouděložné (Rosopsida). Na vzniku pestré škály současných odrůd, které jsou zahrnuty pod druh jabloň domácí (Malus domestica), se podílelo více druhů rodu jabloň, z nichž převažuje středoasijský druh Malus sieversii, ten je někdy označován za jediného předka.

Výskyt

Přirozeně se jabloně vyskytují v mírném pásu severní polokoule, v ČR je domácím druhem jabloň lesní (Malus sylvestris).

Pěstování

Jabloním se daří nejlépe v hluboké, propustné, provzdušněné, štěrkovité až kamenité půdě, která je poměrně bohatá na živiny. Ideální jsou hluboké půdy, a to zejména z hlediska zásoby vlhkosti. Půda by měla být také dobře odvodněná. V půdě by neměly chybět dusík, fosfor, draslík a příležitostně vápník. Vliv má nadmořská výška a sklon pozemku. Ideální hloubka hladiny spodní vody je mezi 80 a 120 cm.

Jabloně lze pěstovat v různých tvarech díky bujnosti růstu podnože a několika způsobům úpravy koruny řezem a ohýbání větví. Oblíbené jsou zákrsky, pěstují se ovocné stěny (palmety), ve větších zahradách extenzivní tvary s vyšší korunou. Kotlovité koruny umožňují lepší dozrávání plodů a příznivě ovlivňují zdravotní stav, koruny s terminálem zase lépe rostou a obnovují se.

Kvalitu plodů a plodnost pro příští období ovlivní také probírka – na tenkých větévkách se nechává pouze jeden plod a na silnějších zůstanou maximálně dva plody na 6 centimetrů od sebe.

Charakteristika

Stromy různých odrůd jsou odlišné velikostí a tvarem koruny, růstem, vzhledem letorostů, plodností i nároky na prostředí. Narůžovělé, pětičetné květy jabloně tvořené kalichem a korunou jsou oboupohlavní. Květní lístky srůstají v pohárek, z něhož vzniká dužina plodu – malvice.

Zajímavé jsou pro nás plody, které se liší velikostí, tvarem, barvou slupky i dužiny, texturou, chutí a kvalitou dužiny, různý je i tvar dutiny a forma osemení. Co se týče velikosti, plody mohou být zvláště velké, velké, spíše střední, střední, menší střední, malé a velmi malé. Posuzovat se dají subjektivně, nebo prostrčit mírou. Co se týče tvaru, jablka mohou být kulatá, zploštělá, kónická, vejčitá, podlouhlá, soudkovitá a zkosená. Barva plodu závisí na odrůdě, ale je závislá i na okolních podmínkách – může být v odstínech a kresbách žluté, červené a zelené. Body nacházející se na slupce plodu jsou nazývány lenticelami, mohou být zřetelné nebo nevýrazné, bílé, šedé nebo červenohnědé. Poznávacím znakem je i rzivost slupky, která může být pro některé odrůdy typická. Dalším charakteristickým odrůdovým znakem je barva dužiny, která bývá bílá, nažloutlá, nazelenalá, ale i červeně žíhaná. Dužina může být jemná nebo hrubě zrnitá, křehká, pevná, moučnatá či měkká, šťavnatá i suchá a konečně kyselá, nakyslá, sladká, přičemž některá ze složek může převládat, nebo mohou být harmonicky sladěné.

Trocha historie

Vypadá to, že jablka provází člověka od pradávna, a to nejen jako ovoce. O spojování jablka s prvotním hříchem lidského rodu jsem se již zmínila. V bibli se ale neuvádí, že šlo o jablko, zmiňuje se jen blíže neurčený plod. Jablko se také stalo součástí symbolů královské moci, ale také ustáleného spojení „jablko sváru“. To pochází z řecké mytologie, kdy bohyně Eris nepozvaná na svatbu bohyně Thetis a krále Pélea jako pomstu vhodila do sálu jablko s nápisem „Té nejkrásnější“ – a byla z toho Trojská válka…

Jablka jsou ale především důležitou součástí lidského jídelníčku. Jsou skvělá čerstvá, ale nabízejí i celou řadu možností zpracování. Vyrábí se z nich mošty a džusy, džemy, kompoty, čaje, používají se k přípravě řady pokrmů. Nejstarším, ale také nejvhodnějším způsobem konzervace je sušení. Při šetrném sušení si sušená jablíčka – křížaly (lidově také krajánky) zachovají nejvíc vitaminů a minerálů. Vyrábí se i jablečný destilát – calvados a jablečné víno (cider).

Kromě toho, že jsou chutná, přisuzují se jim i léčivé účinky. Údajně chrání mozek před Parkinsonovou a Alzheimerovou nemocí, snižují krevní tlak a hladinu cholesterolu i krevních tuků, posilují imunitní systém, srdce a krevní oběh, stabilizují hladinu cukru v krvi, čistí střeva a také posilují dásně, předcházejí vzniku krevních sraženin, zvyšují produkci žluči. Konzumace jablek pomáhá při léčení chronického kožního ekzému. Velmi dobře je většinou snášejí i diabetici, doporučují se při hepatitidě i cirhóze. Jablka pohlcují střevní toxiny, usnadňují vylučování kyseliny močové.

Přebytky produkce nebo nedokonalé plody se často zkrmují hospodářskými i drobnými zvířaty.

Co rostlina obsahuje

Jablka obsahují vitamin C (až 20 mg/100 g), dále vitamin E, karoten, niacin, riboflavin a thiamin. Z minerálních látek najdeme v jablkách draslík, vápník, mangan, fosfor, železo, zinek. Jsou v nich zastoupeny antioxidanty, které chrání DNA v buňkách, a také množství vlákniny (1,6–2,7 g/100 g).

Ve složení jablka vynikají sacharidy, zastoupené především fruktózou (ovocný cukr), a v menší míře glukóza a sacharóza. Zastoupen je také pektin, tvořící větší část nerozpustné rostlinné vlákniny. Obsah organických kyselin se pohybuje podle odrůdy od 1,0 do 1,5 %. Převládá kyselina jablečná, ale přítomná je i kyselina citronová, jantarová, mléčná a salicylová.

Významný podíl vlákniny a dalších minerálů je ve slupce, takže loupaná jablka mají výrazně horší podíl takovýchto složek. Semínka jablek obsahují mimo jiné také kyanogenní glykosidy.

Zpracování

Pokud chceme jablka zkrmovat drůbeží, pak čerstvá, jiným druhům je možné nabídnout také sušená nebo silážovaná.

Letní jablka nebo přezrálé plody není vhodné skladovat spolu s jablky zimních odrůd, protože vylučují více etylénu urychlujícího dozrávání. Nevhodné je také společné skladování se zeleninou. Prostor by měl chránit proti mrazu, vhodná je teplota 2–8 °C a relativní vlhkost vzduchu 90 %. Skladovat se dají ve sklepech, uchovávala se ve studních, nouzovým řešením jsou polystyrenem zateplené bedny např. na balkoně.

Siláž z jablek se připravuje s kukuřicí, podle obsahu sušiny např. v poměru 60 : 40 nebo se slámou v poměru např. 30 : 70.

Využití pro drůbež

Jako zpestření krmné dávky se hodí pro všechny druhy. Pochutnají si na nich zejména husy, nepohrdnou jimi slepice ani křepelky. Zatímco husy si poradí s celými plody, slepicím je vhodné je rozpůlit. Podávat lze jak jablka, tak hrušky.

Doporučuje se také přídavek jablečného octa do vody, zejména pro napájení kuřat. Ocet zlepšuje kondici střev, podporuje žádoucí mikroflóru ve střevech a naopak potlačuje tu, která může způsobovat zdravotní problémy (kokcidie, clostridie). Ocet je levným a snadno dostupným zdrojem, z kyselin ale není tou nejúčinnější. Australasian Journal of Animal Science poukazuje na zpomalení růstu brojlerových kuřat při napájení 0,5 % roztokem octa. U nosnic má vliv na využitelnost vápníku z krmiva. Přidání octa do vody také omezuje množení bakterií v ní. Okyselené vody přijmou zvířata zpravidla více.

Pokud drůbež chováme přímo pod ovocnými stromy, je potřeba omezit hromadění trusu pod stromy – obsahuje příliš mnoho dusíku.

(Jablíčka jsou také součástí skvělých receptů na přípravu drůbežího masa, o tom ale až někdy jindy.)

Využití pro další druhy

Koním se jablka nejčastěji přidávají pro zchutnění a zpestření krmné dávky. Není vhodné podávat malé kousky, které by mohly způsobit ucpání jícnu. Platí, že navykat na jakékoli nové krmivo se má postupně a nedoporučuje se předkládat koni velké množství jablek najednou. Obsah kyanovodíku, který se z glykosidů semen může uvolnit, je pro zvíře velikosti koně takřka zanedbatelný, proto není potřeba vykrajovat jádřince.

Prodávají se také pochoutky, solné lizy, ale i udidla pro koně s vůní nebo příchutí jablka. Pro koně jsou určeny i jablečné výlisky, ty se uvádějí jako zdroj vlákniny, pektinu, polyfenolu a antioxidačních látek.

V některých oblastech Německa krmí koně také hruškami. Oblíbené jsou tam i hruškové výlisky, vedlejší produkt při výrobě pálenky. Obsahují 20–30 % vlákniny.

Pro skot nejsou jablka tradičním způsobem výživy, jako doplněk krmné dávky se ale dají použít. Na 100 kg živé hmotnosti skotu lze zkrmit 3 kg jablek a hrušek. Vhodná je také siláž z jablek.

Jablíčka můžeme nabídnout i králíkům, opět platí, že ne ve velkém množství.

Jablka jsou ale součástí krmiv i pro jiná zvířata, např. křečky, morčata a jiné hlodavce, králíky, exotické ptactvo, ale třeba i pro psy. Dokonce se vyrábějí i hobliny s vůní jablka jako podestýlka pro domácí zvířata.

Radost udělají i divoce žijícím ptákům – sýkorkám, zvonkům apod. Celá jablíčka napícháme na větve stromů nebo zavěsíme na provázek, pak ani nevadí, že zmrznou.

Ať už nabídneme jablka komukoli, nebo je sami jíme, nikdy ne ta nahnilá ani okrojená. Nahnilé nebo plesnivé ovoce a zelenina je napadeno plísněmi, které produkují toxické plísňové jedy – mykotoxiny. Z dvou set známých mykotoxinů bylo u čtvrtiny potvrzeno, že mohou u lidí a zvířat vyvolávat akutní nebo chronická onemocnění a snižují obranyschopnost organismu.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře