Srí Lanka aneb Letíme za zvířaty

Srí Lanka aneb Letíme za zvířaty
Na řece nás pozoroval ledňáček hnědohlavý.
Kořist vyhlíží orel bělobřichý.
Tříkolky na mostě, pod kterým jezdí loďky.
Na svatbu narazíte na Srí Lance často, tady se ctí tradice.
Kaloňové na ostrově na řece Balapitiya
Noční setkání, kareta klade vajíčka do díry v písku.
Dopracováno, zahrnuto, otáčím se nazpět…
Hurá do Indického oceánu!

Těžko si představit romantičtější loučení s Ceylonem. Ten tvor je vlastně celkem nudný, ale tajemný: paní želva. Kolosální samice, která opouští rozbouřené moře a těžce leze po pláži, aby nakladla vajíčka. My ji potkali.

Na řece

Nejdřív odbočím ještě do sladké vody. Naše čtrnáctidenní dovolená se chýlila ke konci a my se sunuli z jihu ostrova po západním pobřeží směrem k letišti, které leží nad Kolombem. Zastavili jsme u místa, kde do moře ústí řeka Balapitiya. Čluny tam jezdí s turisty v takovém množství, že jde spíš o přírodní zoo nežli nějakou divočinu. Ale odolejte nabídce plavby, když místní šéfkapitán s obstarožně krouceným knírem má v kanceláři vylepené všechny své vzory včetně Edwarda J. Smitha, kapitána Titaniku…

Pozor na hlavu!

Občas je třeba se v loďce sklonit, jak nízko vedou mostky dimenzované přesně tak, aby se na nich vyhnuly dvě protijedoucí motorové tříkolky. Je to obdoba našich velorexů, jen mají kola naopak – jedno vpředu a dvě hnaná vzadu. Dováží se z Indie, nová prý vyjde na zhruba 80 tisíc korun a jsou na Srí Lance masově rozšířené. Viděl jsem, že v jedné jelo kromě řidiče i pět dětí. No, my jsme se za řidiče vešli sotva dva. Loď je prostornější a nabízí zajímavý výhled: ledňáčci, vlhy, orli, volavky i varan, na kterého je spolehnutí. Kormidelník zajel do změti mangrovů na jistotu, přesně věděl, kde bude. Snad nebyl vycpaný.

Stoletá želva

Nastala poslední noc. Poslední porce krevet, pivo Lion, procházka po pláži. A najednou přišla nečekaná pozvánka od kluka, kterého jsme potkali: „Pojďte se podívat, želva klade vajíčka!“ A tak jsme se seznámili. Říkali jí green turtle, takže česky kareta obrovská. Před pár lety jsem chvíli vedle takové plaval v Rudém moři v Egyptě, ale tohle bylo o něčem jiném, tady byla tím neohrabaným ona. Stopa od vody připomínající otisk pásáku vedla na konec pláže, kde už byl terénní schod a začínal porost. Tam se vše odehrávalo a vydržel jsem to dění sledovat přes dvě hodiny.

Divadlo

Právě tam si vyhrabala v písku díru a začala do ní sázet vajíčka. Kolem bylo asi pět domorodců, ti jí tiše fandili. Nevěnovala ruchu, baterkám ani bleskům pozornost. Ostatně nic jiného jí v té chvíli nezbývalo. Na souši, kde působí šíleně těžkopádně, musela dokončit, co začala. Místní byli natěšení, že vajíčka vyberou a odnesou do líhně, kde za ně dostávají prý v přepočtu asi 4 koruny za jedno. A vyprávěli. O tom, že tahle kareta má asi sto kilo. Že naklade asi padesát vajíček. Že je jí sto let… Ona to mezitím zvládla, díru krásně zahrabala, povrch perfektně zarovnala, o kousek dál nechala prohlubeň, kde by neznalý marně hrabal. Pak se trhaně otočila a se dvěma přestávkami se za opravdu hlasitého funění dosunula do rozbouřeného moře. Do živlu zaplula hladce a jistě.

Doma jsem se sice dočetl, že karety se dožívají jen padesáti let, ale nevadí. Ten krásný zážitek z pláže, který Srí Lanka nabídla na rozloučenou, mi to pokazit nemůže.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře