Nejmladší, ale velmi zajímavá zoo

Nejmladší, ale velmi zajímavá zoo
Ugas si doslova užívá přízně chovatele.
Velcí predátoři se nenudí, dlouho třeba sledují potenciální kořist – kopytníky.
Vlci se ukazují v plné kráse přímo u návštěvnické trasy.
Nejoblíbenějším místo pro odpočinek má levhart skvrnitý hned u cesty pro návštěvníky.

Nejmladší, nejmenší, avšak na zvířata bohatou zoologickou zahradu najdeme v jihočeském Dvorci u Borovan. Mezi savci, plazy i ptáky uvidíme také několik vzácných druhů zvířat. Nachází se tam i největší kolekce kober v České republice.

Původně Park exotických zvířat vznikl v roce 2007 a licenci zoologické zahrady získal o pět let později. S budováním domova pro zvířata ve starém hospodářském stavení ve Dvorci začal Viktor Ambrož v době, kdy už mu plazi, tygři, lvi a opice zcela zaplnili suterén domu a zahradu tchána v nedalekých Ledenicích. S budováním nového areálu postupoval pomalu, z větší části svépomocí rodiny a přátel, větším půjčkám se pokud možno vyhýbal. Skromnými prostředky tak dokázal vytvořit úctyhodné dílo. V hospodářském stavení vybudoval zázemí pro návštěvníky, několik expozic pro zvířata, ubikace pro přezimování teplomilných druhů a v podkroví ještě zbylo místo pro rodinu. Na přilehlé louce mezi lesy pak vznikly voliéry a výběhy s ubikacemi pro zvířata. Mnohé z nich dostaly od otevření areálu novou podobu. Expozice zvířat si však zachovaly díky jednoduchým konstrukcím oplocení něco jedinečného: návštěvník má dojem, že stojí v bezprostřední blízkosti predátorů. Místo mříží a betonu ho dělí z návštěvnické cesty od šelem pouhé dva metry a ocelová síťovina. Takové oplocení umožňuje i šelmám vidět na sebe i přes několik výběhů. Mají proto co pozorovat, a to je také důvod, proč jsou vidět v pohybu více než v jiných zoologických zahradách.

Skromně, ale promyšleně

Zoologická zahrada Dvorec je dnes obecně prospěšnou společností, která se chce nadále rozvíjet s podporou sponzorů, avšak velmi realisticky, bez zadlužování. „Zoo nechceme v nejbližších letech zvětšovat co do plošné rozlohy ani co do počtu zvířat. Naší snahou bude postupně zkvalitnit výběhy. Většina slouží už více než čtyři roky a mnohé jsou poznamenané nejen močí, drápáním okusováním či rohy, ale také klimatickými podmínkami. Takže nás čeká odvodnění a meliorace některých prostorů, vysázení nových keřů a stromů nejen vně oplocení, ale i ve výbězích. Pro zpestření expozic přibudou silné kmeny a také velké kameny,“ přibližuje nejbližší záměry Viktor Ambrož. Zvelebování výběhů je tak trochu sisyfovská práce, neboť nikdy nekončí. Příkladem je výběh pro vlky, který byl vybudovaný a zatravněný v roce 2013 zároveň v něm vysazeno 36 kusů dvoumetrových stromů. Vlk se dvěma vlčicemi stačili za dva týdny zlikvidovat téměř všechny listnáče a jehličnany, zbyly pouze dva. Nepomohly ani zábrany kolem kmenů, neboť co nezničilo značkování močí a okus, to dorazilo podhrabávání. „Udržovat vlčí areál je zvláště náročné. Smečka je neustále v pohybu, reaguje na veškeré dění v okolí, takže žádná tráva tam nevydrží. Samozřejmě své dělá i přirozené průzkumové chování, takže brzy se objevily mohutné díry u oplocení. K úniku nedošlo, ale přesto jsme po těchto zkušenostech zabudovali do země ocelové kari sítě, neboť vlci jsou velmi činorodí. K dalšímu přetváření výběhu jistě dojde v době, až si samec vybere partnerku a budou čekat přírůstek. Člověkem připravené zázemí pro porod a pelech většinou vlci neberou, raději si vytváří vlastní,“ míní chovatel.

Neobvyklá chlouba

Ačkoliv je Viktor Ambrož pyšný na velké kočky, lvy, tygry sibiřské, na bílou formu tygrů indických a levharty skvrnité, momentálně ho velmi těší v Česku nevídaná kolekce kober. Celkem 22 druhů a podruhů těchto démonických hadů je umístěno v nové expozici. Tam je lze pozorovat, často i v pohybu, a představovat si, jak se asi může cítit turista, když takového tvora vyruší v některé z exotických zemí a on se proti němu postaví ve své výhrůžné pozici. V bezpečí návštěvnické uličky si také uvědomí, jakým rizikem může být nečekané setkání s kobrou stříkající jed. Některá dokáže zasáhnout oči či pokožku protivníka, kterému v odlehlých místech už není příliš pomoci. Složité je to i v civilizované Evropě, pokud by byl zasažený jejich chovatel, neboť snadno dosažitelné sérum proti kobřímu jedu prakticky není. „Preventivní očkování proti kobřímu jedu neexistuje. Složení jedu se totiž liší nejen podle druhu či poddruhu kobry, ale stejné není ani u všech jedinců. A specifické sérum nemá jen tak někdo po ruce. V jedu obsažené neurotoxiny a kardiotoxiny působí velmi rychle v celém těle a končí paralýzou končetin, hrtanu a dýchacích svalů. Takže ochromení a smrt bez pomoci nastává do několika minut,“ naznačuje chovatel složitost pomoci. A tak kolekce kober ve Dvorci poslouží třeba i těm, kteří se chystají do odlehlých míst Indie, Nepálu, Bangladéše, jihozápadní Číny či na Mayské ostrovy, kde se mohou setkat s kobrou monoklovou, a to dokonce v nadmořských výškách, jakou má naše Sněžka. Vzácnou a celosvětově chráněnou plivající kobru jávskou zase mohou spatřit na indonéských ostrovech, na Bali a v dalších místech. Kobry dosahují délky dvou metrů i více, mezi ty největší patří agresivní kobra Anchietova. Taková informace může být vhodná pro cestovatele do jižní Angoly, na sever Namibie, Botswany a přilehlých území, kde se vyskytuje.

(Pokračování příště)

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (2x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře