Jižní Amerikou od Atlantiku k Pacifiku

Jmenuje se John, měří 180 centimetrů, když vyleze na břeh a ukáže zuby, je dobré být mimo dosah. Člověk by se v té výhni rád vykoupal, ale tady ne! To jsme si tak v brazilském Pantanalu byli zarybařit na nevelké tůni a místní kajman se přivlnil podívat, co chytíme. Já tedy nic, naopak se mi háček zasekl v křoví kousek od místa, kde kajman vystrčil zubatou tlamu. Ale Jirka nějakou rybku vytáhl. No a to už náš průvodce bubnuje nožem o prkýnko a na baštu natěšený krokodýl je tu! „Pracuju tady jedenáct let, a když jsem nastoupil, John už tady byl, jen o dost menší. Je označený kvůli výzkumu,“ říká Marcelo, který s plazem má nacvičenou morseovku. Ta potvora vypadá líně, ale umí sebou mrsknout tak rychle, že budí respekt!

Auto nejede

Kromě nepříliš úspěšného rybaření jsme s Marcelem absolvovali noční vyjížďku. Je tu neuvěřitelné množství lelků, před autem utíkají tři lišky. Při návratu toyota vydává mučivé kovové zvuky, ale průvodce je klidný, nic jiného se tady nenosí: Kamsi zatekla voda a prý stačí to promazat. Buď to nestačilo, nebo spíš Marcelo čekal, že voda vyteče sama, každopádně druhý den zůstáváme stát a auto nejede. Naštěstí se to děje akorát poblíž přístřešku, kde je technické zázemí pro celý ranč Xaraes. Odpočívá tu mimo jiné i vznášedlo pro využití v době dešťů. Než přijede náhradní auto, pózuje nám na pastvině rodinka sov králičích a na vrcholku suchého stromu v remízku zase přistává nádherný ara hyacintový. Kousek stranou kráčí samotný nandu a hrazení pastviny prolézá úplně stejně, jako to dělám já. Chvíli na sebe překvapeně koukáme.

Královská podívaná

Nemáme ve zvyku před cestou zamlouvat a platit ubytování, ale v tomto případě jsme to udělali, často prý bývá plno. Už vím proč. Čtyři noci na jednom místě se mi zdály původně moc. Čas ale utekl a není čeho litovat, pořád je co objevovat, ale my pomalu balíme na cestu do Bolívie.

Abychom to měli jednodušší, v předvečer našeho odjezdu doráží asi dvacetičlenná skupina Holanďanů s cestovkou a v klidné jídelně, ale nejen tam, je najednou hodně rušno.

Průvodce se jim věnuje poněkud jinak nežli nám – tahá jejich batohy od auta přímo do pokojů. To my od něj rozhodně nečekali a zdá se, že to oceňuje, na vycházku vyráží zase s námi. V korunách stromů nám ukazuje vřešťana, kterého bychom jinak skoro jistě přehlédli, oklikou nás vede na místo, odkud je pěkně vidět kondor královský. Jo, užili jsme si to tady královsky!