Poklady z přírody 57 – Libeček lékařský

Libeček lékařský (Levisticum officinale) je mohutná rostlina z řádu miříkotvaré (Apiales), z čeledi miříkovité (Apiaceae), která se pěstuje především jako koření. Využívá se ale také jako léčivá rostlina, byly ověřovány i možnosti použití v chovech drůbeže. Anglický název lovage i německý Liebstöckel zdánlivě spojují libeček s láskou. Anglické lovage vzniklo ze starého francouzského levesche, latinské levisticum zase ze slova ligusticum, tedy Ligurie, a to proto, že libeček byl a je zvláště rozšířený v třetím nejmenším kraji Itálie, Ligurii, ležící na severozápadě zmíněné země. Říkalo se mu také ligurský celer. V Německu a Nizozemsku je jedním z běžných názvů libečku Maggikraut (bylina Maggi), protože má bylina podobnou chuť vůni jako omáčka Maggi.

Toto ochucovadlo, populární zejména v 60. a 70. letech minulého století, které připravil Julius Maggi, se začalo prodávat v roce 1886. S libečkem nemá – kromě podobného použití k dochucení jídel – nic společného.

V dalších jazycích jsou názvy podobné – např. francouzské liveche, norské lópstikke nebo ruské lyubistik. Finský název liperi nebo lipstikka s významem „kazatelský obojek“ vznikl proto, že se rostlina pěstovala v klášterech a rektorátech.

Výskyt

Přesný původ libečku není znám. Některé zdroje uvádějí, že pochází z Evropy a jihozápadní Asie, jiné udávají pouze oblast východního Středomoří, další jen jihozápadní Asii, Írán a Afghánistán. Pěstuje se po celé Evropě a Severní Americe, největší oblibě se těší v jižní a střední Evropě. U nás je považován za jednu z nejstarších pěstovaných bylin, místy zplaňuje.

Charakteristika

Vytrvalésilně aromatické byliny libečku lékařského dorůstají výšky 1 až 2 metrů. Tlusté přímé větvené lodyhy jsou zakončeny dlouhými rozvětvenými kořeny. Lodyhy jsou na průřezu oblé, na povrchu jemně rýhované, uvnitř duté. Lesklé listy libečku vzdáleně připomínají celer, jsou střídavé, větší spodní listy mají řapíky, ty, co rostou nejvýše, bývají přisedlé s blanitě lemovanými pochvami. Největší listy mohou být dlouhé až 70 cm. Kvete v červnu a v červenci. Květenstvím je okolík složený z 12–20 okolíčků. Obojpohlavní květy mají asi 1 mm dlouhé zelené až žlutozelené korunní lístky. Plodem je dvounažka.

Trocha historie

Libeček je tradičním ko­řením zejména v jižní Evropě, kde byl používán od starověku, uvádí se, že byl oblíbeným kořením Ří­manů, používali jej i Ře­kové. Do Evropy jej pravděpodobně přinesli mniši, kteří bylinu vysadili v klášterních zahradách. Ve středověku se kořen libečku doporučoval proti bolestem břicha i krku, tlumil nadýmání, byl diuretikem. Evropané libeček vyhledávají pro listy, kořeny i semena. Libeček lékařský má své místo i v tradiční české kuchyni. Oblíbený býval zejména v Podkrkonoší.

V kuchyni se nejčastěji používají listy, jsou vhodné do polévek (třeba naše bramboračka, kmínová polévka), omáček, salátů, marinád, nádivek, k dochucení rýže, masa i ryb, využít je lze i při pečení. V kuchyni se dají použít i ostatní části rostliny: plody se přidávají do nakládané zeleniny i do pečiva, oddenky lze kandovat, stejně jako listy lze použít i kořen, který má ještě výraznější chuť. Na dochucení pokrmu stačí malé množství libečku, nepoužívá se ve velkém množství. Výborné je hovězí nebo skopové maso ochucené libečkovými listy. Chutný je také ve spojení s luštěninami nebo jídly z vajec. Libečkem lze dochutit kyselé okurky nebo jej přidat do bylinkového octa. Přidání libečku do starých brambor při vaření odstraní jejich pachuť.

V Německu je libeček oblíbenou příchutí bramborových pokrmů. Pro Italy je libeček, často v kombinaci s oreganem, nezbytný k dochucení rajských omáček. Britové připravují zimní alkoholický nápoj tak, že libeček zalévají brandy v poměru 2:1. Rumuni používají libeček do vývarů častěji než petržel nebo kopr. V Nizozemsku je libeček jednou z přísad k dochucení chřestu.

Libečku se přisuzují antibakteriální, antioxidační, protizánětlivé a močopudné účinky. Pod­poruje vylučování solí, pomáhá při zánětech dolních močových cest, napomáhá rozdrobení močových kamínků. Používá se i při problémech s trávicí soustavou, především při léčbě poruch trávení, špatné chuti k jídlu, větrech, kolikách. Odstraňuje plynatost a podporuje trávení, podporuje vylučování trávicích šťáv a žluči. Blahodárné účinky má i na dýchací soustavu, využívá se při bronchitidě. Pomoct může i při nepravidelné menstruaci či při výskytu aft.

Nať se vnitřně používá ve formě nálevu, je součástí čajových směsí. Připravuje se také žaludeční likér – výluh libečku v lihu s přídavkem medu. Výluh se dá připravit také ze semen, popř. je možné je užívat i syrová, jen rozdrcená. Z nati libečku se připravují koupele určené ke zmírnění potíží způsobených revmatismem a při zánětlivých onemocněních kloubů. Doporučená doba koupele je 15 minut. Esenciální olej z libečku se používá k odstranění pih. Libeček se dá použít i jako prostředek proti komárům, stačí si jím potřít ruce a nohy.

Libeček se nedoporučuje používat dlouhodobě, měli by se mu vyhnout lidé s poruchami ledvin, těhotné a kojící matky. Nadměrné dávky mohou způsobit poškození ledvin.

Co rostlina obsahuje?

Libeček lékařský obsahuje silice, třísloviny, organické kyseliny, furokumariny, vitaminy C, A, hořčiny, pryskyřici a cukry. Důležité je zastoupení ftalidů (ligustilid, butylftalid a částečně hydrogenovaný derivát zvaný sedanolid), které mají spasmolytické účinky, uvolňují křeče. Ftalidy se vyskytují i v jiných miříkovitých rostlinách, zejména v celeru. Jinak jsou tyto sloučeniny v rostlinné říši vzácné.

Heterocyklická aromatická sloučenina sotolon, která je součástí omáčky Maggi, může být chápána jako jednodušší struktura příbuzná ftalidu. Právě tato sloučenina může působit podobnost chuti libečku a Maggi. Nejvíce ftalidů je v kořenech a oddencích.

Pěstování

Libečku se daří v půdě s dostatkem vláhy, nesnáší těžké půdy a přemokřená stanoviště. Vhodná jsou slunná místa, snese i polostín. Nejrychleji jej lze vypěstovat z oddělků. Trs se jednoduše rozdělí a po krátké době obroste.

Rostliny lze vypěstovat i ze semen. Semena je možné vysévat v srpnu nebo v září či na jaře v březnu či dubnu. Seje se do hloubky 3 cm, řádky by měly být od sebe vzdáleny 60 cm. Semena poměrně dlouho klíčí, rostlinky vzcházejí zpravidla až po 30 dnech. Libeček se nedoporučuje vysazovat na místa, kde byly jiné miříkovité rostliny, např. mrkev, petržel, pastinák, celer, kopr, kmín či koriandr. Omezí se tím výskyt nemocí a škůdců.

U nás libeček většinou bez problémů přezimuje. Po prvních mrazících zaschne nať a přezimují jen kořeny. Nať je vhodné po odkvětu seříznout, rostliny pak budou kompaktnější, více větvené.

Jde sice o rozměrnou bylinu, ale pěstovat jej lze i doma nebo na balkoně v květináči. V nádobách zpravidla dorůstá jen do výšky 40–50 cm, většinou nekvete. Vysévá se v březnu. Květináč se semínky se doporučuje přikrýt, aby zemina zůstala stále vlhká, a umístit na teplejší místo.

Sběr

Sbírají se listy, kořeny, řidčeji celá nať nebo semena. Listy je nejlépe sbírat mladé, mají nejlepší chuť i texturu. Je možné je trhat za 6 až 8 týdnů po výsevu až do prvních mrazů. Kořeny se sbírají jen z velkých rostlin, zpravidla na podzim druhého až třetího roku. Po důkladném omytí se nakrájí a suší ve stínu nebo na sušičce při teplotách do 40 °C.

Zpracování

Listy je možné sušit i zmrazit. Výhodné je připravit si směs libečku, celeru i petržele, ať už zmrazenou ve svazcích, nebo kostkách, či sušenou. Kořeny vydrží poměrně dlouho čerstvé v chladničce nebo je možné je usušit.

Využití pro drůbež

Blogeři, kteří se zabývají chovem drůbeže, uvádějí, že libeček ve svých chovech používají pro zlepšení stavu dýchacích cest, sliznic a krevní detoxikaci. Zkrmování libečku podporuje snášku, protože pomáhá regulovat činnost vaječníků.

Libeček byl také testován jako možná náhrada antibiotik u brojlerů. Polští vědci M. Kwieciena A. Winiarska–Mieczan rozdělili tisíc jednodenních mláďat brojlerů do pěti experimentálních skupin: kontrolní skupiny dostávaly v krmivech antibiotikum, zbývající skupiny 3 % sušených bylin, a to žebříčku, třezalky a libečku, které byly smíchané v různých poměrech. V průběhu devíti týdnů byl u všech skupin brojlerů sledován přírůstek tělesné hmotnosti a využití krmiv. Zjištěn byl také příznivý účinek libečku na přírůstek tělesné hmotnosti brojlerů. Skupina rovněž vykazovala vyšší obsah břišního tuku. Autoři uvádějí, že vhodně vybrané bylinky mohou nahradit antibiotika v krmivech pro brojlery a zlepšit smyslové vlastnosti masa.

Pro další druhy

Na listech libečku si rádi pochutnají i králíci, nepodává se ale ve větším množství. Naopak prý nevoní psům.