Agama agama – Agamidae

Výskyt

Obývá v deseti poddruzích (agama, savattieri, africana, boensis, dodomae, elgonis, lionotus, muscovensis, spinosa, ufipae) téměř celou střední Afriku. Obsazuje řadu biotopů od suchého tropického lesa přes savany až po okrajové části městských aglomerací. Najdeme ji jak v polohách nízkých, tak i ve středních partiích hor. Dává přednost lokalitám, kde najde vyvýšený bod, z něhož dominantní samec přehlíží své teritorium, ale jinak není na prostředí příliš vybíravá. Důležitá je pro ni možnost úkrytu a dostatek potravy.

Popis

Její robustní hlava je zřetelně oddělená od těla, dlouhý ocas zabírá asi dvě třetiny celkové délky. V dospělosti dorůstá 35–40 cm, přičemž samičky jsou zřetelně menší. Zbarvení se mění v závislosti na teplotě a momentálním psychickém rozpoložení jedince. Všichni v hierarchii podřízení samci, stejně jako samice a nedospělá mláďata, mají olivově zelenou až hnědou barvu. Dominantní samci jsou celkově modrošedí, s červenooranžovou hlavou. Ocas má světlejší podélný pruh a příčné páskování. Toto zbarvení se v exponovaných okamžicích stupňuje tak, že končetiny se zbarvují jasně modře, hlava a ramena jasně oranžově. U podřízených zvířat vystupuje na vrchu těla červenohnědé tečkování. Takto se zbarvují i samičky během březosti, mají pak boky zdobené červenými skvrnami a hlavu drobným modrým tečkováním.

Chov

Pro chov jednoho samce a několika samiček připravujeme větší ubikace, 150×50×80 (v) cm, s podkladem hrubého říčního písku a kamennou skalkou nebo silnými holými větvemi. Několik květináčů s vyštíplým okrajem dobře poslouží nejen jako úkryt, ale také jako vyvýšené místo v prostoru terária.
Denní teploty udržujeme na průměrných 30 °C, s možností vyhřátí až na 45 °C. Noční pokles na teplotu pokojovou provázíme večerním porosením celé ubikace. Nezbytné je zvýšené nasvícení terária zářivkovou trubicí, kterou můžeme doplnit i o zdroj UV záření.
Samičky dospívají ve věku 14 až 18 měsíců, v zajetí při dobré výživě už v prvním roce. Samci zpravidla o 2–6 měsíců později. Zajímavé jsou svatební hry, kdy se samec s kýváním hlavy přibližuje zezadu k vybrané samičce. Jako nervózní nápadník poskakuje a přešlapuje a snaží se svou partnerku uchopit zezadu za krk. Jestliže je ona ochotna ho přijmout, pak prohýbá své tělo v kolébce tak, že hlava a ocas jsou vysoko zvednuty. Samec uchopí samičku za zátylek a podsouvá ocásek pod její, načež následuje spojení, které trvá pouze 1–2 minuty.
Pro snášku je nutné připravit samičce vyšší vrstvu vlhkého substrátu. Tady vyhrabává nejméně 5 cm hlubokou jamku a sem snáší 5–7 vajec. Ta přemisťujeme co nejdříve do inkubátoru, kde se za teplot kolem 28 °C líhnou mláďata za 56–69 dní. Už během inkubace můžeme ovlivnit pohlaví budoucích mláďat. Při inkubační teplotě 29–30 °C se líhnou téměř samí samci, kdežto při teplotách 26–27 °C samé samičky. Novorozenci měří asi 10 cm.
V přírodě žijí mláďata v prvních týdnech samostatně v podrostu a na místech s dostatkem úkrytů v okolí teritoria rodičů. Zhruba od čtvrtého měsíce se sdružují do skupin, v nichž postupně s přibývajícím věkem dochází k vyčleňování nejsilnějších samců, kteří bojují o postavení ve skupině. Nakonec dominantní samec obsazuje své teritorium se skupinou několika, někdy až 25, samiček. Hodnostně níže postavení samci se navenek tváří jako samice. Pokud mají dostatek odvahy a pokusí se převzít moc ve skupině, pak dochází k bojům, jež vedou k vyhnání poraženého jedince nebo k rozpadu skupiny na dva menší rodinné klany.
Vzhledem ke způsobu života se u tohoto druhu vyvinula celá škála výrazových prostředků, jež slouží k vnitrodruhové komunikaci. Jde ponejvíce, tak jako u agam rodu Pogona, k pohybovým a postojovým výrazům. Navíc se zde uplatňuje i barevné odstínění nálady, apod. Také proto je právě Agama agama velmi zajímavým předmětem zájmu a hodí se jako objekt studia chování plazů.
Co se potravy týká, jsou tyto agamy v zásadě hmyzožravé a ačkoliv jsou velcí jedinci schopni pozřít i malé savce a plazy, měla by základ jejich krmné dávky tvořit pestrá paleta hmyzu, od cvrčků přes kobylky, larvy potemníků a larvy zlatohlávků až po šváby různých druhů. Doplňkově předkládáme zvířatům i plevelné rostliny a jejich květy.

Literatura:
Kocián M.: Leguáni a agamy, Polaris 1998
Anthey, Schuster: Agamen, 1992