Minirezervace obojživelníků

Tento článek je zaměřen na neobvyklé téma – „chov“ obojživelníků v přírodě.

Jako každý začínající terarista jsem si i já před lety pořídila několik kusů obojživelníků – 3 čolky ohňobřiché Cynops pyrrhogaster a 6 žebrovníků Pleurodeles waltl. I přesto, že se jim dařilo skvěle, stále jsem trpěla výčitkami, že jsou drženi v omezeném prostoru. A co teprve hlodavé otázky nad správnou výškou vodního sloupce, Ph a teplotou vody, vybavením a velikostí terárií, zajištění vhodné potravy atd. Každá příručka tvrdí něco jiného a pak se v tom amatére vyznej.

Řešení se našlo, šla jsem na to od lesa, tedy lépe řečeno do lesa. Své chovatelské nadšení jsem přenesla na volně žijící druhy obojživelníků.

Věděla jsem, kde se v lese vyskytují čolci horští Triturus alpestris a chodila jsem je několik let pozorovat. Když však v lese nastala těžba, místo čolčích námluv bylo zcela zdevastováno a čolci se neměli kam vrátit. Ještě i následující rok byl pohled na pusté opuštěné místo velmi žalostný. Rázně jsem rozhodla, že zjednám nápravu! A tak to všechno začalo.

Samice Čolka horského

samec čolka horského

Vběhla jsem do lesa s rýčem a lopatou a začala na stejném místě budovat náhradní vodní prostory pro čolčí rande (popravdě řečeno větší kaluž). Musím říci, že čolci jsou skutečně uznalí a mé stavební dílo řádně ocenili a opět se nastěhovali.

Samice Mloka skvrnitého

larva čolka horského

larva mloka skvrnitého

A tak se, k mé velké radosti, v obojživelné porodnici s čolky a mloky již čtvrtým rokem pravidelně setkávám. Pohled na čolčí námluvy a larvičkovou drobotinu je k nezaplacení. Jistě chápete, že jsem na své chovance náležitě pyšná.#808000

tabule

rozmnožoviště

V záchvatu euforie jsem vytvořila informační tabuli o založení minirezervace obojživelníků pro záchranu mloka skvrnitého a čolka horského – silně ohrožených druhů.
Přístup Lesní správy mne velmi překvapil. Jednoho dne se u „rozmnožoviště“ objevilo nádherné dřevěné zábradlí a informační tabule byla přemístěna na nový držák se stříškou.

kuňka žlutobřichá

nová tůň

Tato milá skutečnost mě motivovala k další činnosti. Po konzultaci s místním revírníkem a dalšími odborníky, jako např. Ivanem Zwachem, vytvářím další tůně a mokřady pro další obojživelníky – skokany a kuňky.

Aby byla má zpráva byla úplná, musím se zmínit i o negativech této činnosti.
Pokud pominu to, že jsem rodinou a známými považována za „tichého blázna,“ je tady další, mnohem závažnější skutečnost a to lidská bezohlednost. Proč je nutné nacpat pod odchlípnutou kůru stromu obal od Telky makové ? Zahazovat v lese odpadky všeho druhu ? A to dokonce přímo do rozmnožoviště ? Jezdit v lese autem či na motorce ? Ukrást celou informační tabuli ? Ukrást dřevěnou hlavu žáby z nové informační tabule ? A tak bych mohla vesele nevesele pokračovat dále.
Jistě chápete, že bych svým chovancům chtěla zajistit alespoň nejnižší stupeň legislativní ochrany, ale stále nabývám většího přesvědčení, že je to v našich krajích neuskutečnitelné, stejně jako můj velký sen – vybudování jezírek v přilehlém opuštěném lomu pro Čolka obecného a velkého.

Ledvinka

Procenťák

Ze snových výšin zase zpátky do reality. Letos jsem se pustila do „Katalogizace mloků.“ Každému nalezenému dospělému mloku zakládám jeho kartu. Je vyfocen, do karty je překreslena jeho kresba žlutých znaků, dostává jméno a je vypuštěn. Mám v plánu zakoupit váhu, katalog doplnit ještě o údaje váhy a délky a tím začít s dlouhodobým sledováním. Svou kartu již mají: Ledvinka, Motýlek, Čára, Procenťák, Morseovka, Lewis, Ypsylón, Dvojtečka, Malej a další.

Malej

Lokalitu výskytu těchto nádherných tvorů v jejich zájmu, z pochopitelných důvodů, zatím nezveřejňuji.

žabí porada

Tak to jsem celá já, běhám po lese, hlídám, uklízím, buduji, pozoruji, monitoruji a fotografuji. Pobyt v přírodě si dostatečně užívám. Obojživelníci mají svou volnost, vhodné prostředí a dostatek potravy.
Nechcete mě následovat ?

spartakiáda ropuch